První rok – zlatý rok! Tým měl srdce, holky jsou obrovské bojovnice, libuje si Lucák

Dál si užívají zlaté panování. České hokejistky do šestnácti let v uplynulé sezoně neprohrály ani zápas, v jejím finiši obhájily i bez několika zkušených hráček prvenství na Evropském poháru a pod novým koučem Janem Lucákem mohly slavit to, co se jim v Budapešti povedlo už před rokem.

Ženská šestnáctka měla v právě skončeném ročníku značně zeštíhlený kalendář. Že by se to ale projevilo na jejích výkonech? To se říct nedá. Po výsledkové stránce tedy vůbec.

Mladé Češky opanovaly v prosinci Turnaj olympijských nadějí Visegrádské čtyřky, v lednu Evropský olympijský festival mládeže a v dubnu Evropský pohár. Nový trenér Jan Lucák tak úspěšně navázal na práci svých předchůdců a dívčí naděje pod jeho vedením obhájily všechny zlaté medaile z předešlé sezony.

Jak vás hřeje, že se tým udržel na zlaté vlně?
Jsem moc rád, že se nám to podařilo. Na Evropský pohár jsme odjeli bez pěti holek, které jsme měli na EYOFu, dali jsme možnost zase dalším. Některé prožily naprostou premiéru v nároďáku a ze začátku na nich byla vidět celková nervozita, ale porvaly se s tím dobře. Jejich výkony musím hodnotit jako maximálně odbojované, a to mi dělá hroznou radost. Myslím si, že jsme to zvládli dobře.

Když jste sledoval ostatní týmy, byli jste opravdu nejlepší a vyhráli zaslouženě?
Myslím si, že jsme byli nejhernější. I když ale některé výsledky vypadají jako vysoké, tak to vůbec nebylo jednoduché. První zápas s Francouzkami nebyl z naší strany úplně ideální, tím že šlo o první utkání po dlouhé době. Zároveň Francouzky hrály takový defenzivní hokej, takže jsme se přes ně nemohli dvě třetiny prakticky prosadit. Nakonec jsme to zlomili. Je nutno podotknout, že chyběly Finky a Švédky, se kterými by konfrontace stála za to.

Je škoda, že takhle nemůžete naplno říct, že jste nejlepší v Evropě, když se nemůžete poměřit s elitními zeměmi...
Přesně tak. Já si toho úspěchu strašně vážím, ale jsem pokorný a vím, že Švédky a Finky chyběly. Se Švédkami jsme hráli na EYOFu, ale Finky jsme letos vůbec nepotkali. Bylo by hrozně fajn si s nimi poměřit síly a věřím, že se s nimi v budoucnu potkáme.

Po zmiňovaném obratu proti Francii pro vás bylo ve zbytku turnaje nejtěžším duelem finále proti Maďarsku?
Určitě. Byl to super hokej, Maďarky hrály velmi dobře. My jsme si do zápasu dali cíl vstřelit co nejrychleji gól, což se nám povedlo po patnácti vteřinách. Pak jsme v první třetině ustáli dvojnásobné oslabení. Když Maďarky vyrovnaly, tak se holky trošičku rozklepaly, takže jsme to zase museli nahodit a pozitivně je povzbudit, abychom hráli pořád to, co chceme. To se nám podařilo. Dali jsme druhý gól, třetí gól, a pak už ta pohoda byla lepší. Holky si víc věřily.

Po čtvrtém gólu už mohly slavit. Jak velká byla radost po závěrečné siréně?
Vypadalo to, že některé holky vůbec nevěří tomu, že to zvládly. Byly v očekávání a museli jsme jim vlévat sebevědomí. Pak už bylo vidět, že jim to dochází, a oslavili jsme to hezky na ledě i v šatně. Já jsem holkám hrozně přál, aby měly závěr sezony vítězný, protože ten tým měl srdce. To je nejdůležitější. Bylo tam odhodlání, i když jsme měli pasáže, kdy jsme hráli opravdu špatně. To si nebudeme nic nalhávat. Vždycky jsme to museli nějak nakopnout, ale srdce tam bylo obrovské. Šestnáctka letos neprohrála a bylo vidět, že holky máme v Česku hrozně moc šikovné. Baví mě s nimi pracovat, protože to jsou opravdu obrovské bojovnice.

Přitom jste měli v celé sezoně opravdu jen málo společných akcí. Jak se s tím dokázala děvčata vypořádat? Sehrát se, ale především si zvyknout na vaše pokyny?
To je pravda, měli jsme jenom tři akce. Zároveň musím říct, že jsme během nich protočili 34 hráček, což vidím jako obrovské pozitivum. Je to taková mravenčí práce, protože některé holky ještě nejsou úplně zvyklé hrát nějaký playbook a herní principy se liší od toho, na co jsou zvyklé z klubů. Máme určité nároky, které musíme splňovat, navazujeme na osmnáctku a dospělé. Není to úplně fyzicky jednoduché, ale s čím opravdu asi nejvíc bojujeme, je to sebevědomí. Když holky přijdou, snažíme se, aby se cítily dobře a neměly problém se na cokoli zeptat. Když jim dáte najevo, že jim věříte, tak vám to vrátí. Příprava je krátká, většinou jsme měli jenom dva tři tréninky a šli do turnaje, takže jsme se s tím museli popasovat, ale zvládli jsme to. Přece jenom jsou to reprezentantky, nejlepší z republiky, takže umí vnímat věci a hokej chápou.

Pomohly vám i akce nového projektu Future Olympians?
Jednoznačně. Hrozně moc ten projekt kvituju a jsem rád, že by měl pokračovat dál ještě ve větším měřítku. Myslím, že jsme z projektu měli pět holek v nároďáku. Stalo se, že jsme o některých ještě úplně nevěděli, ony přijely na Future Olympians a ukázaly se. Je to parádní věc a hrozně moc nám to pomáhá.

Za jeden den určitě neposunete hráčky na vyšší úroveň. Pozorovali jste na nich alespoň to, že vaše podněty dokázaly zapojit do své práce?
Určitě. Samozřejmě nejsme schopni ovlivnit tréninkový proces v klubu, ale spíš se holkám snažíme podat pomocnou ruku v tom, na čem by měly pracovat. Jak na ledě, tak na suchu, v různých detailech. Jde vidět, že holky jsou oddané hokeji, že ty nejlepší do toho prostě jdou a chtějí se zlepšovat. I když se potkáme jenom na jeden den, tak vnímají ty informace velmi dobře. Spousta holek má zájem se posouvat a my jim vždycky říkáme, že když budou s čímkoli potřebovat poradit, tak ať se nám nebojí ozvat.

Po turnaji jsem si všiml statistiky, která tohle všechno podtrhuje a musí vás obrovsky těšit. Gól dalo patnáct z osmnácti hráček v poli, což je na relativně krátkém turnaji naprosto unikátní bilance.
To prostě ukazuje kvalitu holek, které máme. Evropský pohár nebyl o tom, že bychom měli jednoho lídra, který by kompletně vyhrál turnaj. Byl to týmový výkon. Spousta holek měla gólové premiéry v reprezentaci, takže jsme se vždycky pousmáli a pogratulovali si na střídačce. Přiznám se, že jsem ani nevěděl, že jich dalo gól patnáct. Ale je to super.

Pokud ale přece jenom můžeme mluvit o jednom lídrovi, toho jste měli v Julii Jebouskové. Při absenci některých zkušených hráček se posunula do role kapitánky. Byla to dobrá morální tahounka?
Julča je naprosto neskutečná a na svůj věk hrozně mentálně vyzrálá. Když se s ní bavím, tak mi přijde, jako bych se bavil s dospělou ženskou. Je to strašně fajn. Ona je lídr a obrovský bojovník, dokáže i předstoupit před kabinu a říct ty negativní věci. V jejím věku je to naprosto famózní. Nejenom že je lídr na ledě, kde dokáže strhnout tým, ale opravdu i pro kabinu je za mě v tuto chvíli nepostradatelná. Je to hrozně silný element a já jsem hrozně rád, že ji máme.

Když zakončím rozhovor k vám osobně: Jak jste si užil první rok u ženských reprezentací?
Před první akcí jsem byl trochu nervózní, podobně jako holky, když jedou poprvé na nároďák. Věděl jsem ale, že tam mám Martina Cimrmana i další členy realizačního týmu, který zůstal z loňska. Tím to bylo jednodušší, protože holky znali. Martin se ke mně choval hrozně hezky, na začátku i teď mi ve spoustě věcí pomáhal. Byl jsem plný očekávání, ale pak to ze mě opadlo. Hrozně jsem si to užil a jsem hrozně rád, že jsem od Terky Sadilové dostal tu možnost. Hrozně mě to naplňuje. Baví mě s holkami pracovat, protože si myslím, že jsou mnohdy pracovitější než kluci. Hokej totiž dělají opravdu z čisté lásky a v klubech to nemají jednoduché, mezi kluky musí neustále poslouchat narážky. Teď se to snad zlepšuje, ženský hokej se dostává do většího povědomí, ale pořád si holky musí vybojovat svou pozici v kolektivu. Budu hrozně rád, když budu pokračovat dál a budu moct navázat na to, co jsme rozjeli.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter