S košíkem na dvacítky? Doufám v to. Extraliga je pro mě skvělá, líčí Dvořák

Mohl hrát za českou osmnáctku na turnaji ve Spojených státech, ale nehrál. Liberecký obránce Jakub Dvořák se jako jeden ze dvou hráčů s košíkem na helmě představil na turnaji pěti týmů v ostravské Porubě, kde poprvé nastoupil v dresu dvacítky.

Tři zápasy, pokaždé jeden záporný bod v hodnocení účasti na ledě. Patnáct, sedmnáct a třináct minut ve hře. To jsou čísla, která se vztahují k debutu Jakuba Dvořáka za reprezentační dvacítku. Trenéři chtěli v Porubě vidět, jak si poradí mezi staršími.

Poradil si, nezaostával. Tedy alespoň ne za spoluhráči.

„Byla to pro mě velká zkušenost, vidět ty nejlepší hráče ze starších ročníků. Skvělé srovnání. Myslím, že jsme s Edou předvedli, co nejvíc v nás je, a neztratili jsme se tady,“ říká Dvořák se zmínkou Eduarda Šalého, dalšího debutanta ročníku 2005.

Od Šalého se očekává víc, o Dvořákovi se zatím tolik nemluví. U obou se ale potvrdilo, že je rozdíl skočit do tak těžkého turnaje z juniorské, nebo seniorské extraligy. Díky tomu, že shodně hrají mezi dospělými, přechod zvládli bez větších potíží.

„Jo, souhlasím. Je hodně znát, když máte tu zkušenost ze seniorského hokeje, protože ten hokej ve dvacítce je mu podobný. Hodně nám to ulehčilo,“ pokyvuje nadaný obránce.

Však Finové a Švédové měli na kontě stovky startů ve svých dospělých soutěžích. „Určitě to bylo znát. Měli skvělé držení puku, všechno dělali v obrovské rychlosti,“ hlásí Dvořák zejména na adresu Finů. „Je na nich vidět, že jsou z nejvyšší soutěže vyhraní.“

Jsou tak vyhraní, že jim česká dvacítka podruhé v sezoně nedala ani gól. Ano, v Porubě si poradila s finskou zálohou – ale elitní tým Suomi byl znovu jasně nad její síly.

S tím, jak se v útoku dlouho trápil, se možná přece jen nabízela šance: Ubránit se a rozhodnout šťastnými góly z protiútoků či snad přesilovek. „Těžko se to hodnotí. Myslím, že jsme taky měli dobré šance, ze kterých jsme mohli gól dát,“ vybavuje si Dvořák pár světlých momentů z první poloviny utkání.

V té druhé už se českým mladíkům těžko hledaly síly na cokoli. „Samozřejmě. Byl to třetí zápas ve čtyřech dnech, takže únava byla znát. Ale všechny týmy ji měly podobnou, takže na to se nemůžeme vymlouvat,“ ví mladý zadák.

I trenér Radim Rulík ale hořce pokyvoval, že ve chvíli velké zátěže už manko českého týmu na tak silného soka rapidně narůstá. Jak je všude o krok pozadu, zápas víceméně končí. „Myslím, že všichni jsme viděli, jak jsou ostatní týmy nabruslené. V tom vidím naši největší slabinu. Kolikrát jsme ty hráče nestíhali, v tom bychom se jim měli chtít co nejvíc vyrovnat,“ přemítá Dvořák.

Výkony zhruba odrážely realitu, ve které se český hokej nachází. „Neodehráli jsme špatný turnaj, ale každý jsme mohli ještě něco přidat. Všichni tady hráli o nominaci na mistrovství, to měl být pro nás ten největší hnací motor,“ upozorňuje liberecký bek, který by se za necelý měsíc taky chtěl objevit na soupisce.

„Samozřejmě v to doufám. Předvedl jsem tady maximum, dal jsem do toho všechno,“ ujišťuje. „Teď už to není na mě. Uvidíme, jak se trenéři rozhodnou.“

Konkurence v zadních řadách juniorské reprezentace je poměrně velká, Češi teď mají řadu vynikajících obránců. Jakub Dvořák nicméně dělá v posledních měsících tak velké pokroky, že určitě není bez šance.

Jako sedmnáctiletý si vydobyl pevnou pozici v zadních řadách Liberce, průměrně hraje dvanáct a půl minuty na zápas. Proč by nemohl jít ve stopách Stanislava Svozila či Davida Jiříčka?

„Jsem za to neskutečně rád, protože vždycky mě tam čeká něco nového a je to pro mě skvělá zkušenost. Jsem rád, že ve mě mají trenéři takovou důvěru a dávají mi takovou porci minut. Snažím se to využít,“ hlásí téměř dvoumetrový zadák, který už si jako mladší zahrál i na šampionátu osmnáctek.

Není divu, že se objevuje také v žebříčcích směrem k nejbližšímu draftu NHL. Oddělení centrálního skautingu ho zařadilo mezi adepty na druhé či třetí kolo.

„Snažím se připouštět si to co nejmíň, abych hrál bez svázaných rukou. Ale samozřejmě se to k vám vždycky nějakým způsobem dostane, takže v podvědomí to trochu mám,“ povídá.

Byla by škoda, kdyby mu úvahy o budoucnosti ubraly na klidu, který patří mezi jeho obrovské přednosti. Mezi staršími působí naprosto v pohodě, což prokázal i v Porubě. „Jo, souhlasím. Myslím si, že je to všechno umocněné tím seniorským hokejem, protože tam se takový styl hry vyžaduje. Postupně si na to zvykám a myslím si, že se s tím sžívám dobře,“ dodává Jakub Dvořák.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter