Sedmnáctka vsadí na charakter. Nemáme tolik individualit, ví Eismann

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Tři roky se u reprezentací otrkával jako asistent, teď už Václav Eismann naplno převzal kormidlo českého výběru do 17 let. Dlouholetý trenér karlovarské mládeže pomalu začíná připravovat ročník 2003 na podzimní World Hockey Challenge a věří, že hráči budou dál dělat podobné pokroky jako v šestnáctce.

NHL 20

Poprvé hlavním trenérem – je to o hodně jiné?
Já bych to úplně nerozlišoval. Samozřejmě přijímám hlavní zodpovědnost za to, jak mužstvo bude fungovat a jakou bude mít tvář, ale už v předchozích letech jsme sázeli na týmovou spolupráci realizačního týmu a budeme to takhle dělat i nadále.

Zodpovědnost tedy cítíte?
Cítím ji a vůbec se jí nezříkám. Za nás můžu slíbit, že uděláme tu nejlepší práci, jakou budeme umět.

Co vám ty roky u národních týmů daly?
Musím říct, že v první řadě obrovskou zkušenost, protože mezinárodní hokej se neustále vyvíjí a na každé akci většího typu jsou vidět určité novinky ve hře i v individuálních dovednostech. Je neocenitelné být u toho a mít možnost sledovat, jaký progres ta hra zaznamenává. Pak to můžeme aplikovat směrem k našemu mužstvu i do klubů.

„Podle mě je skvělé, jaký dokázal Český hokej vyprodukovat program šestnáctky a sedmnáctky, tedy připravných kategorií pro první mistrovství světa.“

A co tedy chcete nejvíc přenášet na české hráče?
Myslím, že jasně prioritní je ta rychlost, rychlé rozhodování hráčů a vůbec dovednosti v rychlosti. Třeba na prvních trénincích jsme se s tím potýkali. Samozřejmě předtím nebyli všichni kluci na ledě, ale bylo tam velké množství nevynucených chyb, ztrát kotouče v podstatě bez tlaku soupeře. Tohle mezinárodní hokej vůbec neodpouští. Tam se hra bleskově otáčí a klade velké požadavky na atletismus hráčů, rychlost jejich myšlení a rozhodování, rychlost přepínání z útoku do obrany a tak dále. To je v neposlední řadě podpořené i skvělými bruslařskými dovednostmi, kterými musí být hráč vybavený. To jsou kritéria, která bezpodmínečně potřebujeme u hráčů pěstovat.

Hádám, že k tomu přidáte dovednosti v zakončení.
To je věc, bez které se vůbec neobejdeme a ve které máme další z výrazných rezerv třeba oproti týmům ze zámoří. Američané i Kanaďané už tím, že hrají na menších hřištích, potřebují méně času a jsou v kvalitě před námi.

Kladete to hráčům na srdce hodně?
Snažíme se i analyzovat situace, po kterých padají branky, abychom se světu přiblížili. Myslím, že je tam posun ve vnímání a vzdělávání hráčů, ale samozřejmě to nejde dorazit hned.

Co by se pro zlepšení ještě dalo v českém hokeji udělat?
Podle mě je skvělé, jaký dokázal Český hokej vyprodukovat program šestnáctky a sedmnáctky, tedy připravných kategorií pro první mistrovství světa. To si myslím, že je potřeba docenit. Poznávání soupeřů v mezinárodní konfrontaci je správná cesta, hráči tím rostou a takhle bohatý program je opravdu velké plus. Myslím, že v budoucnu oceníme, že se to podařilo.

U ročníku 2003 startujete druhou sezonu. Jak se můžete ohlédnout za tou první? Na začátku to nevypadalo moc dobře, ale ve druhé polovině už jste byli proti evropské špičce konkurenceschopní.
Řekl bych to asi následovně. Když jsme v srpnu vyjeli na první turnaj do Salcburku, ty nůžky našeho ročníku a evropské špičky v podobě ruského týmu byly možná až strašidelně otevřené. Během roku hráči udělali takový progres, že jsme se přiblížili k vyrovnaným výsledkům. Soupeř téhle úrovně je sice pořád před námi, ale ten progres mezi srpnem a dubnem byl znatelný. Přestože to zatím nestačilo na to, abychom konkrétně Rusy porazili.

Je to právě tím, že si hráči museli mezinárodní zápasy prožít, aby věděli, jak v nich uspět?
Myslím, že nepochybně. Vybudovali jsme určitou kostru hráčů, kteří mohli mezinárodní utkání hrát, a bylo vidět, jak si tomu hokeji postupně přivykají. A když do toho byli schopní dát něco navíc, než jim stačí u nás v soutěži, tak jsme byli konkurenceschopnější. To něco navíc byla hlavně otázka charakteru a emocí do utkání, těmito atributy jsme často dorovnávali větší individuální kvalitu soupeře.

„Tenhle ročník musí sázet jednoznačně na týmovou soudržnost, aby každý hráč přijal roli a vizi, kterou mu nabídneme.“

A ten charakter přibýval?
Přibýval a my jsme sledovali, jestli ho tam jsou hráči ochotní dát, anebo ne. Ale na tom, abychom soupeře převyšovali individuální nebo bruslařskou kvalitou, zatím tenhle ročník vystavěný není. Každopádně musím říct, že ten posun byl pro mě až překvapivý.

Na čem je tedy ročník 2003 vystavěný?
Řekl bych, že tenhle ročník musí sázet jednoznačně na týmovou soudržnost, aby každý hráč přijal roli a vizi, kterou mu nabídneme. Když do toho dají obrovskou pracovitost a řekl bych vnitřní sebeobětování ve prospěch mužstva, tak najednou vystoupí z běžné komfortní zóny. Potom byli ti kluci najednou schopni přepnout na mezinárodním poli o něco dál. Na tohle musíme a chceme sázet dál. I tenhle ročník má svoje individuality, i když jich není asi tolik jako v ročnících 2002 nebo 2001. Během roku, který nás teď čeká, se to ale může změnit, a byli bychom jedině rádi.

Za ten rok v šestnáctce jste tedy vybudovali kostru hráčů, na které se můžete spolehnout a mají stálou kvalitu?
Myslím, že přizpůsobivost hráčů mezinárodnímu hokeji je někdy překvapující. Máte hráče, od kterého byste na základě toho, jak vypadá v domácí soutěži, čekali, že se přizpůsobí lépe. A pak jsou třeba hráči, kteří nejsou tak bodoví v domácí soutěži, ale jejich typologie je prospěšnější pro mezinárodní hokej. My jsme našli určité vazby hráčů a myslím, že ta kostra je daná. Na druhou stranu není neměnná, my si v realizačním týmu geograficky rozděláme teritoria, která budeme bedlivě sledovat. Chceme mít o hráčích přehled a pokud někdo vyletí výkonnostně nahoru, tak ho zapracujeme.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Pojďte ještě rozvést tu první myšlenku. Říkáte, že výkony doma nemusí tak úplně vypovídat o výkonech na mezinárodním poli?
Já jsem to myslel tak, že hráč, který v naší soutěži vede kanadské bodování, se zákonitě nemusí výrazně prosazovat v mezinárodním hokeji, protože ten má zase úplně jiné atributy. Jak už jsem mluvil o té velké rychlosti, soubojích, nedostatku času. Někdo se na to adaptuje rychleji. Někdo hraje dobře a je produktivní ve chvílích, kdy ten čas má, ale mezinárodní hokej mu ho nedopřává.

Takže se vy ani hráči nesmíte nechat zmást kanadskými body. Neznamenají, že kdo bude nahoře, do reprezentace půjde, a kdo níž, tak nepůjde.
Řekl bych, že to pro nás není hlavní kritérium. Na druhou stranu, když je hráč bodově úspěšný, tak nějakou kvalitu logicky vykazovat musí. Ale nemusí to být kvalita korelující s mezinárodním hokejem.

„Body pro nás nejsou hlavní kritérium.“

Ze všeho nejvíc budete chtít uspět na kanadském turnaji World Hockey Challenge. Může týmu pomoci, že už jste ho dvakrát zažil na vlastní kůži?
Když jsme tam přijeli poprvé, byli jsme překvapení z organizace a z toho, jaké je to pro Kanadu náboženství. Podruhé už jsme věděli, co nás čeká, to nám pomohlo. Ze svých zkušeností jsme na to mohli připravit hráče. Myslím, že tohle je rozhodně plus. My už asi tušíme, na jaký způsob hry je potřeba hráče připravit, a přípravu vezmeme zodpovědně. Za výsledek na turnaji ručit nemůžeme, ale přípravu uděláme tak, aby naše šance na důstojnou reprezentaci českého hokeje byla co největší.

Jaký je tedy klíč k úspěchu?
Je to určitá adaptace hráče na vyšší četnost soubojů, je to i adaptace hráče na způsob hry soupeře, který je často hodně sebevědomý, v některých částech hry možná až zastrašující. A je to adaptace hráče právě na tu rychlost na mezinárodním poli, která je tady až na druhou.

Hrozně důležitá je i psychická odolnost, protože o všem rozhoduje čtvrtfinále, do kterého postupují všichni. Hráči se musí správně naladit na jeden zápas.
Každopádně. Je to teď a tady, základní skupina je na turnaji po třetím utkání zapomenutá a všichni začínají od nuly. Naše zkušenosti velí, že pořadí v základní skupině není až tak důležité. To na druhou stranu neznamená, že zápasy budeme vypouštět, ale až přijde čtvrtfinále, chceme být co nejlíp připravení, abychom měli maximální možnou šanci na úspěch. Já teď nechci spekulovat a říkat, co bude. Záleží, který soupeř na nás vyjde. Ale věřím, že i to složení skupiny – Američané a dvě Kanady – je pro nás pozitivní. Na ten způsob hry, který jsem jmenoval, si přivykneme a půjdeme do čtvrtfinále.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz