Suhrada se v repre trefil proti „svým“: Konečně jsem to prolomil

Reprezentace do devatenácti let ze tří duelů proti Suomi neurvala ani jeden. Do Česka se po čase vrátil obránce Jiří Suhrada, jenž vstřelil proti svým obvyklým soupeřům premiérový gól v národní týmu. Ve Finsku totiž začíná druhou sezonu…

Jirko, jaká byla akce devatenáctky?
Nebylo to moc pozitivní, protože jsme nedokázali vyhrát ani jeden ze tří zápasů. To jsme určitě nechtěli. Finové nás v rozhodujících chvílích přehráli, to byly důvody, proč jsme prohráli. Měli jsme třeba nějaký výpadek, kterého oni dokázali využít. Napadaly nám nějaké branky a už jsme to potom špatně doháněli.

Co ještě chybělo?
My jsme třeba dali gól a vedli jsme, pak jsme to nedokázali udržet v té naší hře. Místo toho, aby nás to nakoplo, tak nás pak zaskočil nějaký vyrovnávací gól a už jsme se z toho těžko dostávali. Vůbec nevím, proč se to dělo.

Co rozhodlo první přestřelku?
Zrovna tenhle zápas jsme mohli zvládnout, ale ve druhé třetině jsme úplně vypadli, nebyli jsme ve hře a dostali dva, nebo tři góly. Potom jsme to zase museli dohánět.

V dalších dvou duelech jste dali pouze po jednom gólu…
Druhý zápas vypadal nadějně, akorát jsme na začátku dostali takový blbý gól. Potom to bylo celou dobu otevřené. Skončilo to 1:2, takže to byla trochu smolná porážka. Třetí zápas jsme vedli, ale už jsme nedokázali přidat více branek, což se Finům povedlo. Ve třetí třetině rozhodla koncovka, nedali jsme prostě více gólů. Finové dali tři a už si to potom pohlídali.

Jací byli Finové?
O Finech se ví, že dobře bruslí a jsou rychlí s pukem i bez puku. Jsou velice obratní, takže se těžko chytají. Mají rychlé změny směrů, takže jejich hlavní zbraň je prostě bruslení.

Co byste na akci vyzdvihl, co se povedlo?
Každý chtěl hrát a ukázat se. Všichni jsme chtěli vyhrávat. Bylo tam spoustu pozitivních věcí. Občas vyšly přesilovky. Někdy jsme Finy v určitých částech zápasu přehrávali a k ničemu jsme je nepouštěli, to se dařilo jenom v případě, že jsme se drželi naší hry. To musíme ale vydržet hrát celých šedesát minut.

Jak jste si užil návrat do České republiky?
Když jsem se dozvěděl, že pojedu hrát do Čech, moc jsem se těšil, že budu zase chvíli doma a v kabině s českými spoluhráči. Vždycky se ale těším, když přijde nějaké pozvánka do národního týmu, i když to třeba není do Čech.

Byl jste osobně spokojený s výkony v národním týmu?
Vždycky to může být lepší. V zápase bývají dobré věci, ale i špatné. Nikdy to není úplně stoprocentní, vždycky se nějaká chyba udělá. Osobně si ale myslím, že to bylo ode mě docela slušné. Pořád je ale na čem pracovat a co zlepšovat.

Dal jste i premiérový gól v reprezentaci. Jak celá situace vypadala?
Kluci šli na přesilovku. Jeden za našich obránců dostal za brankou hit, takže šel střídat a já jsem naskočil na led. Hráli jsme přesilovku a puk byl na mantinelu, takže jsem čekal na střelu z jedné na příklep. Přihrávka přišla trochu špatně, takže jsem si to zpracoval a viděl jsem, že proti mně jde Fin. Vystrčil jsem hokejku do strany a vystřelil. Protože byli před bránou dva dobře postavení hráči, propadlo to tam. Byl jsem rád, že jsem to konečně prolomil.

Jaké byly vaše první pocity?
Měl jsem obrovskou radost, ale zároveň to byl dobrý gól pro tým, protože jsme v úvodu vedli. Puk jsem si odvezl, mám ho doma.

Bylo pro vás nějak výjimečné hrát proti Finsku, kde aktuálně působíte?
Ani ne, nijak speciálně jsem to nevnímal. Všechny kluky jsem znal, protože proti všem hraju soutěž ve Finsku. Takže jsem věděl, jak hrají, protože už jsem tu dva roky. Pamatuju si je i z loňska. Drtivá většina z toho týmu hraje juniorskou soutěž, což hraju taky. Já jsem tam nikoho ze spoluhráčů neměl, ale většina byli soupeři, proti kterým standardně nastupuju.

Měl jste tedy proti soupeři velkou výhodu?
U některých hráčů jsem věděl, co rádi dělají, ale že bych se na to soustředil, když proti mně jeli, to spíš ne. Tušil jsem, co může ten hráč udělat. Zápasy jsou ale strašně rychlé, takže se ani nedá moc přemýšlet o tom, že dělá rád tuhle kličku. Spíš jsem věděl, že tenhle je dobrý u mantinelu nebo třeba na vhazování.

Ptal se vás někdo na poznatky o soupeři?
Trenéři měli svoji přípravu a sami nám řekli, co budeme hrát. Kluci v kabině se mě ptali, kdo je tam dobrý nebo jestli někoho znám. Vždycky jsem řekl, že jsou šikovní a je to asi ten nejlepší výběr, co může být.

Pošťuchovali jste se s některými finskými hráči?
Byl tam jeden kluk – Elias Vilén –, se kterým jsem hrál minulou sezonu v Lahti. S ním jsme se na ledě občas pošťouchli, ale to k tomu patří. Když jsem přijel zpátky na trénink do Finska, tak se mě ptali, jak jsme hráli, přestože to věděli, takže si ze mě dělali legraci. Bylo to ale jenom takové popíchnutí.

Jak se vám líbí na severu?
Teď hraju za Tapparu Tampere, kde se zatím cítím skvěle. Hraju juniorku, mám hodně prostoru na ledě, za což jsem rád. Dál na sobě ale musím pracovat, abych prostor dostával a měl od trenérů důvěru. Líbí se mi celá organizace, kde všechno šlape. Nemám si na co stěžovat.

Jak se udál váš přesun v rámci země tisíce jezer?
V Lahti jsme loni skončili v semifinále. Čekal jsem na nějakou zpětnou vazbu, kdy se mám vrátit, jestli na sezonu na led, nebo už na přípravu. Nepřišlo to, ale naopak přišla nabídka z Tappary. Neváhal jsem ani minutu a hned jsem ji vzal. Jsem moc rád, že přišla a můžu tu hrát.

V čem vám tamní hokej nejvíce pomáhá?
Hokej je tu hodně bruslivý a já právě potřebuju pořád pracovat na zlepšování bruslení a obratnosti. Potřebuju mít hodně síly v nohách, být obratný a dobře využívat nože. Člověk nesmí jenom běhat, ale potřebuje správný skluz. V takových technických věcech se snažíme každé ráno zlepšovat.

Je něco, co nemáte rád v rámci finského drilu?
Určitě se vždycky najde nějaký cvik v posilovně, který nemám moc v oblibě. Na druhou stranu jsem byl nový a cviky pro mě byly úplně nové, takže jsem se je všechny musel naučit. Nějaké neoblíbené mám, ale musím je zvládnout, protože je dělají všichni. Chci to udělat taky, abych se v něčem zase posunul. 

Jaká tam je vůbec juniorská liga?
Je hodně rychlá, hodně se bruslí a všichni se snaží hrát s pukem. Skoro vůbec se neodhazují puky, snad jenom v případě, že je to nutné. Všichni se ale snaží hrát. Je to i docela tvrdé, hráči se hodně sráží.

Bylo pro vás velkou výhodou, že v Tampere působí Martin Hugo Haš?
Je to super, protože bydlíme spolu ve velkém bytě. Když jsem přišel, všechno mi ukázal a pomohl mi. Řekl mi, jak to v Tappaře chodí, protože tu hraje už třetí rok. Bylo fajn, že jsem na to nebyl sám. Hugo mi hodně pomohl.

Je příjemné si popovídat česky, že?
Ano, to určitě. Dvakrát nebo třikrát denně jsem někde na tréninku, kde se bavím se spoluhráči anglicky a občas zkusím i něco finsky. Čas od času se naučím nějakou frázi, třeba: ‚Jak se máš? Co děláš?‘. Sprostá slova k tomu bezesporu patří, to se člověk naučí jako první, protože to kluci v kabině jako první učí. (usmívá se)

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter