Svaz rozhýbal českou mládež. Zpětná vazba je úžasná, chválí rodiče s dětmi Lener

Foto: Karel Švec, Český hokej

Když jde Čechům do tuhého, většinou se dokáží nejvíc semknout. A jako by to platilo nejen na ledě. Během karantény se mladí sportovci předháněli v domácích cvičeních, ke kterým je inspiroval i Český hokej skrz seriál #HokejDoma, do něhož zapojil talenty z NHL. A dobrá zpráva? Navzdory rozvolnění všech opatření bude pokračovat dál.

Na webu vyšlo už dvanáct videí, v nichž mladým hráčům předcvičují vycházející české hvězdičky z nejlepší soutěže světa. Český hokej díky nim v době koronavirové krize nabídl sportovcům spoustu inspirace k pohybu. A kdo ví, snad je i do budoucna přiměl k tomu, aby mimo rámec oficiálních tréninků či školního tělocviku nezaháleli.

„Věřím tomu, že nám karanténa může paradoxně pomoci. A i když se bude situace vylepšovat a rozvolňovat, tak že děti a celé rodiny v těchto aktivitách udržíme a podaří se nám je spontánně rozhýbat celoročně,“ říká manažer rozvoje ledního hokeje Slavomír Lener.

Jak vůbec vznikl nápad, že spustíte seriál #HokejDoma?
Prvním impulsem pro nás bylo, že jsme chtěli zaměstnat děti, aby měly smysluplné aktivity v místě, kde se mohly pohybovat. To byly domov, zahrada a v pozdějším období nejbližší příroda. Chtěli jsme, aby doma dělaly cvičení, která chtějí a která se jim líbí. Vím, že některé školy zaměstnaly děti a rodiče mnoha a mnoha povinnostmi. My jsme se naopak chtěli vyvarovat toho, aby se z domácích aktivit stala – v uvozovkách – povinná školní docházka. Naším cílem zkrátka bylo nabídnout dětem takovou škálu cvičení a aktivit, které je zaujmou, budou je bavit a rády se k nim budou vracet.

„Hodně rodičů spoléhalo na to, že všechno je naučí klub a případně ještě škola.“

Situace, která v březnu nastala, vám svým způsobem nahrála, viďte?
V týmovém tréninku ne, to se nedá nahradit. Ale v individuální přípravě, to ano. Dlouhodobě přednášíme trenérům a trenéři následně dětem a rodičům o tom, že ne všechno se mohou děti naučit v rámci klubových aktivit. Že pokud se chtějí zlepšovat, rozvíjet své tělo komplexně a dostat se na úroveň hráčů minulých generací, musí se věnovat dalším aktivitám doma a ve svém okolí. Musím říct, že to se nám v nedávno minulé době moc nedařilo. Hodně rodičů spoléhalo na to, že všechno je naučí klub a případně ještě škola. Proto my teď klademe velký důraz na to, abychom jim nabídli spontánní aktivity a rodiny si je vybíraly samy, a k tomu aby mezi sebou ještě soutěžily. To si myslím, že se nyní podařilo. Díky tomu, že jsme pečlivě vybírali jednotlivé aktivity a že se nám do seriálu povedlo zapojit hráče NHL, kteří něco dokázali.

Myslíte tedy, že karanténa, kterou máme za sebou, může sportovcům paradoxně přinést impuls a nakopnout je k lepší práci?
Věřím tomu, že nám to může paradoxně pomoci. A i když se bude situace vylepšovat a rozvolňovat, tak že děti a celé rodiny v těchto aktivitách udržíme a podaří se nám je rozhýbat celoročně. Ať je zima, nebo léto, ať je všední den, nebo víkend. Vytvořili jsme první dvanáctidílnou sérii těch nejběžnějších cviků a teď pro ně chceme hledat další aktivity, i když se budou hýbat ve škole a trénovat v klubu.

Vzít si k ruce hráče z NHL přináší mladým asi úplně nejlepší inspiraci, že?
Je to model, který je může přitáhnout, protože všichni hráči, které oslovujeme, si tímto prošli. To je strašně důležité. Devadesát procent hráčů dělalo další sporty, trénovali navíc – a to „trénovali“ není úplně patřičné slovo. Prostě se hýbali a zaměstnávaly je další aktivity, které si většinou vybírali sami. Oni měli obrovskou výhodu, že komunita, ve které se denně dlouhé hodiny pohybovali, vytvářela prostředí pro spontánní aktivity. Navzájem soupeřili, volili si kapitány, všemožnými způsoby vybírali týmy a určovali, kdo s kým bude hrát, předháněli se, hecovali se. To minulé generaci pomáhalo. My v téhle době musíme děti trochu popostrčit a podobné situace jim nabídnout. Když to řeknu trochu natvrdo, tak zavést je do nějakého prostředí, které může vytvořit tu spontánní aktivitu, a pak lehce zmizet a nechat je tam samotné. Dřívější děti k tomu měly lepší podmínky, protože chodily pěšky do školy, jezdily všude na kole, rodiče je nevodili ani nevozili na tréninky… Kluci z NHL si tím prošli. Všichni vám řeknou, že umí kopnout do míče nebo že se o své tělo umí postarat.

Teď máme dobu moderních technologií, na které v souvislosti se sportem neustále „nadáváme“. Vy jste jich ale chtěli naopak využít.
Nemůžeme se na to dívat tak, že je jenom všechno špatně. Doba je prostě taková, musíme se s tím smířit. Pokud ale děti zabavíte a nabídnete jim zajímavé aktivity, tak od počítačů a mobilů rády na hodinku nebo dvě odejdou. Jako bychom předjímali, co se jednou může stát – jeden z našich profesionálních regionálních trenérů Petr Beránek měl směrem k trenérům a rodičům zajímavou přednášku, jak se dají IT technologie zapojit do tréninkového procesu. Jak je využít, motivovat se, jak natáčet svoje videa, jak ukázat dětem cestu, aby se mohly hýbat. Je strašně zajímavé, že díky těmto technologiím se dokázaly zapojit celé rodiny a že trenéři dostávají okamžitou zpětnou vazbu. Někdo si cvičení trochu upraví, někdo si ho vylepší. V tom nám IT technologie hrozně pomáhá.

„Všichni kluci z NHL, které jsme oslovili, byli neskutečně ochotní.“

Jak vlastně vznikaly nápady na konkrétní cvičení?
Všichni kluci z NHL, které jsme oslovili, byli neskutečně ochotní. Jednotlivé cviky jsme s nimi konzultovali, aby jim sedly, protože každému víc vyhovuje něco jiného. Vycházeli jsme zkrátka z toho, co byli jako děti zvyklí dělat. A potom jsme cvičení pečlivě konzultovali ve sportovním oddělení, s metodikem svazu a profesionálními regionálními trenéry. Ne všechna, která padla na stůl, byla nakonec natočena, ale nakonec byly vybrané videoklipy v souladu mezi námi a hráčem, aby nedělal něco, čemu nevěří. Je dobré, že jsme teď vytvořili zásobník cvičení, který přijde vhod v dalším období.

Takže je pro vás důležité, aby se videa využívala dál?
Ano, poslouží i trenérům pro běžné tréninky na suchu i na ledě. Platíme 145 trenérů v žákovských kategoriích a přípravkách, a nechceme po nich, aby jen byli třikrát v týdnu jednu hodinu na ledě. Chceme, aby před každým tréninkem, nebo po něm – podle možností –, na dvacet nebo třicet minut  zařazovali spontánní aktivity mimo led. Aby děti hrály bago, okénka, fotbálek nebo basket 3 na 3 a podobně. Aby to nebyly stále dokola jenom tradiční schody, ale různorodé aktivity, které můžou postupně dělat samy a trochu zmírnit deficit toho, co dělají doma. Samozřejmě že někteří rodiče řeknou: Já ho nestačím přivézt, a tak dále, ale z těch osmnácti dětí v týmu jich dvanáct vždycky přijde. A aspoň pro ně je to super. Když to potom děláte pravidelně, nasčítá se to a zjistíte, že v sobě máte stovky hodin spontánních aktivit, které vám pomůžou v hokejovém rozvoji.

Jakým způsobem se k vám dostává zpětná vazba?
Řetězec jde tak, že my ze sportovního oddělení máme každý týden minimálně dvakrát videokonferenci s profesionálními regionálními trenéry, ti potom s klubovými trenéry přípravek a žáků a trenéři jdou směrem k rodičům a hráčům. Zpětně to jde zase tímto řetězcem až k nám. Dostáváme od nich zpětnou vazbu, jak to plní – ale znovu, „plní“ není to správné slovo. Nechceme vydávat příkaz, chceme vidět chuť to dělat. Dostáváme desítky až stovky videí a z nich potom vybíráme ta, která jsou podle nás přesahová, a dáváme je zase k dispozici všem ostatním. Je to neustálé přelévání informací tam a zpátky a zpětná vazba je úžasná.

Po celé republice se hned po startu koronavirové krize hodně chytly challenge, tedy společné výzvy. Proto jste je také do seriálu zapojili, že?
Mají velmi dobrý ohlas. Snažili jsme se, aby vybrané challenge byly splnitelné: Toto udělá hráč NHL a zkus to udělat jako on, nebo v nějaké jednodušší modifikaci. Tam jsme zaznamenali nejvíc emocí, děti a rodiče to nejvíc zaujalo. Funguje to výborně, navzájem si posílají natočené klipy, děti vyzývají celou rodinu a zpětně dokonce i trenéry. Strašně důležitá je vzájemná interakce. A je zajímavé sledovat, že tím, jak se dítě soustředí na soutěžení, aby danou aktivitu udělalo co nejlépe, neuvědomuje si, že se současně podprahově učí nějaké činnosti nebo dovednosti.

„Pojedeme ve stejném rytmu dál. I když nám kluci zmizí za mořem, tak s nimi chceme nadále udržovat kontakt a videa točit.“

V rámci seriálu jste spustili ještě dvě specializované „odnože“ – cvičení pro děti od čtyř do deseti let a tréninky pro brankáře. Chtěli jste zapojit i další skupiny?
Přesně tak. Desetidílný seriál Jak trénovat s dětmi, který vycházel na Pojď hrát hokej, byl záměrně podán velice amatérsky, srozumitelně a jednoduše, aby tomu rozumělo co nejvíc rodičů a nemuseli přemýšlet, jestli to dělají úplně správně, nebo ne. Tam šlo prostě o to děti rozhýbat. Byl tam opravdu jenom dvorek, zahrada, garážová vrata a tak dále. A se svým seriálem přišla i brankářská komise s Radkem Tothem, což je taky úžasné. Máme komplexně podchycené celé hráčské podhoubí. Seriál pro brankáře bude pokračovat stejně jako tréninky s hráči NHL.

Jakým směrem se při natáčení dál vydáte, když už je karanténa minulostí?
Budeme vybírat další cvičení a pracovat se současnými hráči NHL nebo s těmi, kteří v soutěži v nedávné době skončili a jsou mediálně známí. Pojedeme ve stejném rytmu dál. I když nám kluci zmizí za mořem, tak s nimi chceme nadále udržovat kontakt a videa točit. Co dělají doma, před tréninkem, jak pracují navíc kromě pravidelných klubových tréninků, jak se stravují před tréninkem a po něm nebo před zápasem a po něm. Teď se ve většině videí snažíme, aby tam s hráčem NHL byl nějaký mladý kluk a všichni mohli vidět, že to dokáže. Jakmile nám potom přijde video ze zámoří, chceme ho dotočit s žáčky v Čechách, propojit je a dát na web.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz