Titul i finále, ale osobní nespokojenost. Myšák vypráví o náročné sezoně

Neskutečných sto zápasů odehrál Jan Myšák v uplynulé sezoně, na kterou určitě jen tak nezapomene. S Hamiltonem vyhrál celou OHL a na prestižním Memorial Cupu skončil jeho tým těsně pod vrcholem, ale pro talenta Montrealu ročník ještě nekončí. Pokud mu to zdraví dovolí, zamíří na mistrovství světa reprezentovat Česko.

Tedy, na MS juniorů by se představil už podruhé v sezoně. Zimní šampionát překazila pandemie koronaviru po pouhých dvou zápasech, ale srpnový termín je pro Myšáka pořád ve hře.

Navzdory tomu, že prakticky neměl žádný odpočinek a vyrovnává se s následky zranění. Podle nejnovějších informací se skutečně stihne dát do pořádku a na MSJ by neměl chybět.

„Osobně jsem rád, že bude možnost turnaj dohrát. Všichni jsme byli velmi zklamaní, že se to zrušilo,“ popsal Myšák na webu Litvínova, který ho pro zámoří vychoval.

Jakmile rodáka ze severu Čech draftoval Montreal, zamířil do kanadské juniorky OHL. V dalším roce ještě přidal jedenáct extraligových zápasů, aby si pak vyzkoušel American Hockey League v dresu Laval Rocket. Letos se ovšem vrátil do juniorského Hamiltonu Bulldogs, kde opět sbíral přes bod na zápas.

„Největší rozdíl byl v tom, že tohle byla moje první celá sezona v Kanadě. Předešlé dva roky jsem odehrál vždy částečně, ať už v Hamiltonu nebo v AHL na farmě. Rozdíl byl určitě znát, z působení v AHL jsem si dost věcí odnesl a dokázal je přenést i do letošního ročníku,“ hodnotí jedna z největších českých nadějí, která čeká na start v nejslavnější hokejové lize světa.

Myšák by mohl mít důvody k radosti, vždyť v OHL byl nejproduktivnějším Čechem, s Montrealem má podepsanou smlouvu a od příští sezony už bude hrát jen seniorské soutěže.

Jeho Hamilton navíc prošel dlouhým a náročným play off vítězně, takže Myšák získal svůj první titul v kariéře. Posledním Čechem, který vyhrál stejnou soutěž, byl Michal Neuvirth v roce 2007…

Přesto je ale Myšák zdravě nespokojený, od sebe chce víc a věří si na víc.

„Sezonu bych zhodnotil ve dvou kategoriích. První je ta týmová, kde jsme vyhráli celou základní část, tým šlapal, jak měl. V play off nám poté také vyšlo úplně všechno, takže to byl opravdu skvělý pocit. Druhá kategorie je individuální, kde jsem nebyl úplně spokojený, ale sezona mi dala strašně moc věcí směrem do budoucna,“ říká.

Přitom sahal i po Memorial Cupu pro šampiony celé juniorské organizace CHL, až ve finále jeho tým zastavili domácí. „Bylo to velké zklamání, opravdu jsme si hodně věřili," tvrdí Myšák v rozhovoru pro hcverva.cz. „Fungování Memorial Cupu je trošku jiné a bohužel nám to nevyšlo. Nezbývá nám nic jiného než pogratulovat soupeři, poučit se z chyb a jít dál.“

Jiní by ale po sto odehraných zápasech v jednom roce už neměli ani sílu. 

„Nic podobného jsem zatím nezažil, jak jsem říkal dříve, byla to má první celá sezona za mořem. V kombinaci s předsezonním kempem Montrealu a reprezentací to byla opravdu velká porce, ale bylo to privilegium pro ty nejlepší týmy, protože jsme mohli hrát co nejdéle. Navíc čím více zápasů, tím více nabraných zkušeností,“ bere to Myšák pozitivně. 

Pro srovnání – během tří let, kdy průběžně dostával šanci v české extralize, odehrál za Litvínov 74 utkání. Jasně, kromě toho působil i v juniorce nebo objížděl reprezentační akce. 

I tak se ale pohyboval mezi 70 a 90 zápasy ročně, což je už sama o sobě nadstandardní nálož.

„Léto bude hodně krátké, mám teď tak dva týdny na zresetování," popisuje hektické období. „Skončili jsme pozdě a začínáme brzo."

Týmový úspěch ale oslavoval naplno: „Bylo to super. Na sedmý zápas play off přišla na domácí stadion rekordní návštěva, díky triumfu to bylo o to lepší. Hokejem žila většina města, takže oslavy byly velké. Nicméně to tam funguje tak, že jsme za dva dny odlétali na Memorial Cup, takže příliš času nebylo.“

A mladá hvězda nezapomíná ani na rodný Litvínov. „Když byla možnost, našel jsem si i živý přenos, mám tam stále spoustu kamarádů, takže se snažím Litvínov sledovat co nejvíce,“ říká Myšák. 

Řeč tak přišla i na nového trenéra Vervy Karla Mlejnka, kterého Myšák velmi dobře zná z juniorské reprezentace, nebo na rozlučku Viktora Hübla a Františka Lukeše. 

„Bude to něco podobného, jako když končili pan Reichel a pan Šlégr. Franta s Viktorem jsou litvínovské legendy, které pro klub odvedly obrovskou práci,“ váží si Myšák dvou zkušených útočníků, kteří mu pomáhali v dobách, kdy se svou – doufejme velkou – kariérou začínal.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter