Tygři spadli z druhého místa na dvanácté. Možná až ostuda, říká kouč Lobo

Richard Lobo | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

Velké zklamání zavládlo v útrobách liberecké akademie. Ještě než došlo na vyřazení dorostenců ve čtvrtfinále, sezonu zakončila juniorka Bílých Tygrů. Následovníci stříbrného týmu si pohoršili o plných deset míst, skončili až dvanáctí.

Předně: Podle výsledků týmů v soutěžích nelze hodnotit, jak kvalitně daný klub pracuje či nepracuje s mládeží. Liberecká akademie patří stabilně mezi trojici nejlepších v republice, odchovanci se prosazují do dospělého hokeje i reprezentací.

Přesto však zavládlo pod Ještědem rozčarování z letošního resumé juniorského týmu – které může (ale nemusí) být i negativním signálem pro budoucnost ve výše zmiňovaném ohledu.

Liberec skončil v DHL extralize až dvanáctý.

„Samozřejmě – týmové výsledky jsou jedna věc, výchova hráčů druhá. Je ale jasné, že dvanácté místo není Liberci adekvátní. Je to možná až ostuda,“ neváhá s ostrým výrazem trenér Richard Lobo v rozhovoru pro klubové stránky.

„Po Vánocích nás opustilo i štěstí. Možná, že jsme ho některými výkony i trošku urazili. Těsné duely se začaly přiklánět na stranu soupeře, a čím více podobných utkání přibývalo, tím více bylo na hráčích vidět, jak jsou z toho nervózní.“

Všechno zavinila mizerná bilance v novém kalendářním roce. Do té doby měli Tygři na kontě velmi slušných sedmnáct výher ze třiceti pokusů – a od té chvíle už přidali pouhá čtyři vítězství z dvaadvaceti bitev!

„Před vánoční přestávkou jsme ztráceli jen tři body na čtvrté místo. Měli jsme šňůru vítězství, byli jsme v laufu. Po pauze se začínalo prakticky znovu, a nezvládli jsme první čtyři zápasy. Tam se to podle mě zlomilo. Zatímco před tím jsme byli vyrovnané zápasy schopni i s určitým přispěním štěstí překlápět na svoji stranu, po Vánocích nás i tohle štěstí opustilo. Možná, že jsme ho některými výkony i trošku urazili. Těsné duely se začaly přiklánět na stranu soupeře, a čím více podobných utkání přibývalo, tím více bylo na hráčích vidět, jak jsou z toho nervózní,“ soudí Lobo.

Psychika podle něj hrála v ten moment zásadní roli. „Každá naše chyba vyplavala, my jsme se naopak nemohli prosadit. Ty zápasy pak byly jako přes kopírák – soupeř dal první gól nebo dva, my jsme se snažili dotahovat, ale nešlo to. V novém roce se nám ani jednou nestalo, že bychom si vypracovali nějaké bezpečnější vedení a mohli zápas odehrát trošku v klidu,“ vzpomíná.

Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

Když Liberec na přelomu ledna a února zaznamenal tři výhry v řadě a pak ještě vynuloval Hradec Králové, měl postupovou osmou příčku na dosah. Jenže další body už nezískal. Sezonu definitivně ztratil porážkou ve 53. kole v Pardubicích, další tři klopýtnutí poslala tým až na dvanácté místo.

Všichni v klubu nicméně tušili, že v této sezoně si juniorský celek pohorší. Po hodech přichází půst, po velmi povedené jízdě silného a vyspělého týmu zase přichází obměna. Tygrům dala zabrat.

„Je pravda, že tým byl hodně mladý. Takovou situaci si tu v juniorce nepamatuji, mladí hráči navíc měli opravdu důležité role. Na konci sezony už kromě jednoho útoku byli mladší všichni. I kvůli tomu jsme byli vděční, že se nám v průběhu sezóny vrátil Petr Gajda, který už má zkušenosti i z dospělého hokeje a přinesl do toho klid. Později se bohužel dostal trošku do útlumu společně s celým týmem a také mu to tolik nepadalo,“ sumíruje Richard Lobo.

„Pro mladé to bylo složité, protože byli v rolích, kdy to i oni museli táhnout, což se obvykle nestává. Věříme, že jsme letos mladší hráče natolik ohráli, že z toho budeme v dalších letech těžit.“

Liberec nasazoval během ročníku dvanáct hráčů ročníku 2005, v tomto ohledu už se mu vyrovnaly pouze Vítkovice a Karlovy Vary. A co je zásadní, navzdory negativní šňůře viděl Lobo u svých svěřenců velký progres.

„Starších bylo málo, mladších dost. V tom to bylo pro mladé složité, protože byli v rolích, kdy to i oni museli táhnout, což se obvykle nestává. Věříme, že jsme letos mladší hráče natolik ohráli, že z toho budeme v dalších letech těžit,“ hlásí na stránkách hcbilitygri.cz.

Týmové bodování vyhrál kapitán Mikuláš Jenčovský s bilancí 45 bodů (18+27) ve 49 zápasech. Čekalo se, že možná ještě výš by mohl být Lukáš Plos – jenže ten nemohl odehrát celý ročník.

Lukáš Plos

Lukáš Plos | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

„Od zranění Lukáše Plose v Olomouci se to začalo vytrácet, Mikuláši Jenčovskému zmizel stabilní parťák, a body už nenaskakovaly s takovou pravidelností, jakou by celý tým potřeboval. Určitě nás to hodně poznamenalo, protože se nám tím rozbil první útok, který byl do té doby v laufu a rozhodoval zápasy,“ ví Lobo, jenž navíc v únoru – po akci reprezentační dvacítky – přišel o Plose znovu.

Pokud si prý liberecký kouč něco mírně vyčítá, je to způsob výběru posil. Liberec přivedl ke svým mladším hráčům několik starších, ti nicméně trenéry v celkovém měřítku nepřesvědčili.

„Čím více hráli, tím méně se nám líbili. Zjišťovali jsme, že je nemáme důvod stavět na úkor našich mladších kluků. Začalo se to srovnávat a v momentu, kdy už mladí byli lepší než noví starší, jsme měli jasno. Kromě Michala Koštovala s Adamem Kofroněm si z posil stabilní místo v sestavě neudržel vlastně nikdo. Tohle mě zpětně mrzí, že jsme na začátku nevytipovali správné hráče na posílení kádru. Musíme v tomhle příště být opatrnější, poučíme se,“ říká Lobo sebekriticky.

„Tohle mě zpětně mrzí, že jsme na začátku nevytipovali správné hráče na posílení kádru. Musíme v tomhle příště být opatrnější, poučíme se.“

Hráčům jinak na začátku ročníku vytýkal nedostatečnou obětavost. „Nechtělo se nám blokovat střely, bekček nám byl často také cizí. Pramenily z toho lacině inkasované góly. Tým měl naopak velice slušnou sílu dopředu, brzdila nás ale určitá nevyzrálost,“ počítá.

Zatímco v loňské sezoně hrála liberecká juniorka až do konce dubna, teď už bude boje o mistrovský titul sledovat jen z dálky. Smutek zavládl rovněž v dorostu, který navzdory prvenství v nadstavbové části vypadl ve čtvrtfinále se Spartou. Prapor tygří akademie tak už drží jen devátá třída, která jde do play off rovněž jako nejvýše nasazený tým. Konec bez medaile by byl určitě hořký.

Kdo mezi juniory letos získá titul, to si Richard Lobo netroufne tipovat. Není divu, když hned úvod čtvrtfinálových sérií přinesl výhry hůře postavených celků... Všichni vidí, že soutěž je hodně vyrovnaná.

Mikuláš Jenčovský

Mikuláš Jenčovský | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

„Každý tým má několik lídrů do útoku, kteří dokáží rozhodovat zápasy. Samozřejmě vždycky záleží i hodně na gólmanech, těžko říct. Zatímco loni to možná k finále Liberec – Plzeň i díky zkušenosti kádrů v uvozovkách trošku směřovalo, letos je v lize podle mého názoru kandidátů na finále hned několik,“ přemítá mladý trenér.

A pokud by měl vynést přání směrem k následujícímu ročníku... Bude pro Liberec zase lepší?

„Kluci už se nebudou mít za co schovávat. Budou si muset sami nastavit v hlavě, že už jsou natolik vyzrálí a ohraní, aby dokázali juniorku dotáhnout někam úplně jinam, než kde jsme skončili letos. Zodpovědnost na nich bude velká, zároveň to však pro ně musí být obrovská motivace. O to víc, když letošní sezóna dopadla tak, jak dopadla,“ říká Lobo.

„Myslím si, že tým by měl mít úplně jinou sílu a hlavně sebevědomí. Zatímco letos jsme měli dvě třetiny hráčů ještě s košíkem, příští rok budou zas dvě třetiny už s plexisklem. Ty zkušenosti se musejí projevit,“ dodává závěrem v rozhovoru pro klubové stránky.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz