Úžasná euforie! To jsem nezažil, září Vaněk. Břeclav je pro něj srdcovka

Junioři Českých Budějovic mezi karanténou a nucenou stopkou stihli pouze dva zápasy, ze kterých urvali tři body. Velmi cenný obrat proti Mountfieldu řídil obránce Dominik Vaněk, jenž tak přidal další nezapomenutelné vzpomínky.

Dominiku, dvěma góly jste otočil bitvu s Hradcem Králové. Kde se to ve vás vzalo?
Pro mě to byla jenom sladká tečka za celý zápas. Všichni jsme makali a je to hlavně týmový úspěch. Sám nevím, kde se to vzalo, najednou to tam spadlo. I při druhém gólu jsem viděl, že se tam Matouš Masopust tlačí, tak jsem tam jel taky. Puk se ke mně odrazil, takže jsem měl štěstí, které občas je a občas ne.

Byly na vás vidět obrovské emoce. Můžete je popsat?
Měl jsem velkou radost. Když jsme srovnali, měl jsem radost, protože jsem věděl, že to ještě půjde a budeme to moci otočit. A ten pátý gól, to bylo neuvěřitelné. Měl jsem ohromnou radost vůči týmu, protože vyhrajeme po takové dlouhé pauze, vstoupíme do toho zase vítězně a bude se nám hrát lépe. Euforie to byla úžasná, ještě jsem něco takového nezažil. Na tohle jen tak nezapomenu.

Jak se celý obrat zrodil?
Řekli jsme si, že do třetí třetiny půjdeme naplno a otočíme to. Půjdeme do útoku, budeme je tlačit, protože už jsme neměli co ztratit. Posledních deset minut jsme byli určitě lepší, a to ne jenom těch deset minut, ale obrat jsme si zasloužili. Nevzdali jsme to a makali jsme. Nejdůležitější byl gól Tomáše Březiny, který dal na 3:4, což nás nakoplo. Mně se potom podařilo srovnal po buly, když jsem se prohodil s Vaškem Svachem a po vyhraném buly od Matouše Hrubce jsem se napřáhl a vystřelil jsem.

Předtím ale to vaše odhodlání dostalo docela ránu, když jste ve 48. minutě inkasovali na 2:4…
Jak jsme dostali gól, bylo nejdůležitější, že nás to nepoložilo, ale naopak jsme chtěli víc a chtěli jsme prostě vyhrát. Věděli jsme, že Hradec je silný tým, ale nezalekli jsme se ho a šli jsme pořád naplno a po hlavě.

Když jste minutu a půl před koncem dal rozdílový gól, věřil jste, že to udržíte?
Věřil jsem. Měli jsme tam na konci ještě navíc oslabení, ale trenér nám řekl, že to s Vaškem Svachem ubráníme, takže jsem si řekl, že budeme padat po hubě a zvládneme to. Věřil jsem nám na sto procent, i když teda ke konci je oslabení nepříjemné vždycky. Je to tlak, ale zvládli jsme to nejlépe, jak jsme mohli. Bránili jsme, blokovali jsme střely a dopadlo to dobře.

Jsou to pro vás zatím nejcennější body?
Myslím, že jo. Po přestávce, kterou jsme měli kvůli koronaviru, jsme do toho chtěli zpátky vstoupit vítězně, což se nám povedlo. Akorát byla škoda, že pak v Pardubicích to nevyšlo, ale tři body jsou zlaté. Předtím jsme hráli v Olomouci a ve Vítkovicích, kde jsme neurvali ani jeden bod, takže teď jsou tři dobré.

Co se změnilo do zápasu proti Dynamu?
Týmově jsme nehráli vůbec špatně. I za stavu 1:5 jsme blokovali střely, hecovali jsme se a snažili jsme se s tím něco udělat. Někdy to holt nevyjde. Sráží nás útočné fauly a zbytečné chyby, ale nevím, co za těmi inkasovanými góly stálo. Snažili jsme se všichni koncentrovat, ale někdy to nevyjde. Pardubice mají dobrý tým, mají tam zkušené hráče, byli techničtí…

Po karanténě jste stihli do nucené pauzy jenom dva zápasy. Co na to říkáte?
Není to nic dobrého. Odehráli jsme dva dobré zápasy, rozjeli jsme se, hráli jsme týmově a jeden za druhého, teď je to zase utnuté a navíc i bez tréninku na zimáku. Naštěstí se budeme aspoň scházet venku, ale nikdy to nenahradí led, kde je to něco úplně jiného. Není to moc dobré, snad se to co nejdříve vylepší, abychom mohli jít zase na led.

Jak bude těžké se do toho potom zase dostávat?
Když se začínalo na ledě, byl jsem s áčkem na kempu a po něm jsme byli v karanténě. Tam jsem z tempa vypadl, byl jsem skoro devatenáct dní zavřený doma a nemohl jsem nic pořádně dělat. Hodně těžce jsem se z toho dostával a první dva zápasy na začátku ligy jsem to nebyl já – byl jsem hodně zadýchaný a unavený. Pak šla do karantény juniorka, ale jelikož jsem covid už prodělal, mohl jsem trénovat v rodné Břeclavi. Chtěl bych tímto hlavně trenérovi Hrbatému poděkovat, že mi to umožnili. Teď z toho zase vypadneme, což je naprd, protože i kluci v juniorce se do toho po karanténě nějakou dobu dostávali. Snad budou nějaké tréninky venku, aby nám aspoň ta fyzička nespadla. Snad to nebude tak hrozné, ale uvidíme, jak to bude.

Jaké to pro vás bylo vrátit se zase na domovský led?
Pro mě je to srdcová záležitost. Dělal jsem tam na ledě první krůčky, a to si člověk bude pamatovat do konce života. Je to pro mě nejlepší klub. Byl jsem strašně rád, když mi pan trenér dovolil, abych tam mohl trénovat s juniorkou i chodit s áčkem, kterému se teď daří, takže je musím pochválit a jsem za to rád. Kluci jsou tam výborní, byl jsem tam spokojený.

Co vás při návratu napadlo jako první?
Hned jsem si vybavil, jak jsem jako malý stál na střídačce a učil jsem se bruslit. Když jsme byli malí, hrávali jsme tam skvělé vánoční turnaje, když nás trénoval ještě pan trenér Hodonský. Měl mě od přípravky až do šesté třídy, takže mě všechno naučil. Podobné vzpomínky utkví v paměti navždy.

Co vás teď čeká za program?
Od středy je nějaké omezení na šest lidí, takže bychom měli mít skupinky, po kterých bychom měli trénovat. Snažíme se všichni nějak domluvit, kdo bude kdy chodit, protože je nás přes dvacet, takže skupinek bude hodně. Pokusíme se to nějak zvládnout. Budeme mít vždycky sraz a půjdeme někam cvičit anebo běhat.

Není to příjemné zpestření? Trénovat společně mimo zimák.
Jo, určitě je, když budeme trénovat i mimo zimák a nebudeme tam zavření. Chodíme občas za zimák se vyběhnout, ale pořád je to v okolí, teď budeme chodit jinam, takže je to zpestření. Každý se s tím nějak vypořádá a bude to dobré.

Vy osobně to asi využijete i k poznávání Českých Budějovic, ne?
(culí se) Určitě, protože tady chodím pořád stejnou cestou z bytu na stadion pořád dokola. Ani to mi ale nevadí, mám v hlavě jenom hokej, na který se můžu maximálně soustředit. Občas chodím někam na jídlo, ale to mám většinou po cestě. Teď budu mít větší možnost město více poznat.

Jak se vám líbí na jihu Čech?
Strašně se mi tu líbí. Cestou z bytu na zimák jdu přes náměstí, které je opravdu krásné. Celé to centrum je hezké. I když jsme sem jezdili s Chomutovem, tak se mi tu vždycky líbilo. Kluci v kabině jsou super. Zimák a zázemí je taky hodně pozitivní.

Jak se seběhl váš přestup před aktuálním ročníkem?
Četl jsem na Facebooku a na hokej.cz, že do Budějovic přichází nový trenér pan Majer, který mě kontaktoval, protože sháněl nějakého praváka ročníku 2002. Řekl jsem mu, že určitě mám zájem, takže jsem šel na try out, který tu byl. Juniorka hrála proti sobě dva zápasy a mně hned po prvním řekli, že mají zájem. Zůstal jsem v Budějovicích celý týden, absolvoval jsem soustředění v letní přípravě a celou jsem ji s nimi i dokončil. Jsem rád, že to takhle dopadlo, jsem tady a můžu hrát za Motor.

Jak to máte nastavené s áčkem?
Než se začínalo na ledě, áčko mělo čtrnáctidenní kemp. Zavolal mi pan Totter, že začnu s nimi, což pro mě byla ta nejlepší zpráva. Kluci mi říkali, že tréninky pod panem Prospalem nejsou jednoduché, že se dře na tisíc procent až do konce, což se potvrdilo. Bylo to pro mě zpestření. Něco mi to určitě dalo a bylo to poučné, otevřelo mi to oči, protože jsem viděl, jak se trénuje v extraligovém týmu.

Máte před sebou nějaké cíle?
Chci v juniorce hrát co nejlépe, protože to jsou nejdůležitější výkony. Když by si mě áčko vytáhlo na trénink, byl bych určitě rád, protože by to pro mě byla obrovská zkušenost. Priorita je ale juniorka, kde chci odvádět co nejlepší výkony, to je nejdůležitější.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter