Z kapitána trenérem. Nechtěl jsem zahodit hokejový život, líčí Kašpar

Foto: Martin Voltr

Ještě 19. března vedl coby kapitán juniorku Hradce Králové do posledního zápasu sezony proti pozdějším mistrům z Plzně. A od dubna už chodí na led v docela jiné roli. Jaroslav Kašpar, stejně jako jeho vrstevník Martin Janda, doplnil trenérské štáby u hradeckých žáčků a startuje novou etapu hokejového života.

Co se týče obsazení trenérských postů v akademii Mountfieldu, zůstává vše při starém. Juniorku bude mít na starosti šéf akademie Jiří Janoušek mladší, dorost i nadále Václav Pánek. Je ale velmi příjemným zvykem, že do chodu žákovských kategorií se už ve velmi mladém věku zapojují jména, která jsme ještě nedávno vídali na extraligových kolbištích.

V případě Hradce to v minulých letech byli třeba Denis Martinec, Emil Veselý, David Gančarčík (jehož na stadionu současně potkáte jako zdravotníka) nebo Jakub Muška. A teď? Na trenérskou dráhu rychle přepli Jaroslav Kašpar s Martinem Jandou, tedy dosavadní stálice klubového ročníku 2002 a mistři mladšího dorostu zpřed čtyř let.

Janda nastoupil jako pobočník k deváté a čtvrté třídě, Kašpar zase k osmé, třetí a druhé. „Myslel jsem si, že by mě to mohlo bavit. A teď jsem zjistil, že mě to baví,“ líčí donedávna ještě lídr hradecké juniorky.

Jaroslav Kašpar

útočník, 21 let

2. liga 2022-2023

Z 1

G 1

A 0

B 1

Čím to, že jste tak rychle přepnul z hráčské dráhy na tu trenérskou?
Ve své hráčské kariéře už jsem neviděl extra budoucnost, ale u hokeje jsem chtěl zůstat. O trénování jsem uvažoval už třeba dva roky dozadu. Byl jsem za Martinem Stehnem, že bych si chtěl udělat trenérskou licenci „C“, ale jak jsem hrál, nějak jsem se k tomu zatím nedokopal. Když jsem teď po konci mládežnického věku dostal možnost trénovat v Hradci, chtěl jsem tady zůstat.

Znamená to, že už nebudete hrát ani na nižší úrovni? Druhou ligu byste zvládal, ne?
Předběžně jsem domluvený v Jaroměři do kraje. Měl jsem nabídku i z druholigového Hronova, ale nechtěl jsem tam jít. Bylo by to náročnější z hlediska času, cestování a skloubení s prací i trénováním v Hradci.

Co vás láká na trénování?
Těžko se to popisuje, ale myslel jsem si, že by mě to mohlo bavit. A teď jsem zjistil, že mě to baví. Ta práce s dětmi, ta sranda s nimi. Je to zase něco úplně jiného, než mají ti starší v dorostu a juniorech, a je to super.

Práce s dětmi je vděčná, viďte?
Spousta lidí může říct, že jim to energii bere, ale já si myslím, že mě to naplňuje. Na dětech je hrozně poznat, když je to baví, ale naopak je na nich i poznat, když je to nebaví. Teprve si na to zvykám.

Foto: Martin Voltr

Za mě je vždycky sympatické, když se hokejisté už po mládežnických letech, nebo někdy dokonce ještě v jejich průběhu, zapojují do trénování…
Jasně. Těšil jsem se, že si to vyzkouším. Co jsem se bavil s panem Martincem, každý trenér si tady prošel všemi kategoriemi, s tím jsem do toho šel. Přišlo mi škoda zahodit prakticky celý hokejový život. Když jsem na zimáku od čtyř let, abych to ve dvaceti zabalil a už sem nechtěl chodit. To by byla celkem škoda. Něco jsem se za tu dobu naučil, takže věřím, že dětem budu mít co předat.

Navíc souběžně s vámi začal i Martin Janda, že?
Co jsme se bavili, je na tom podobně. Taky dostává nabídky na hraní v kraji. Trénovat začal o trochu dřív, protože jak v juniorce moc nehrál, tak už chodil s malými. Teď už oba trénujeme s dětmi pravidelně.

O dráze rozhodčího jste neuvažoval? Vaše kamarádka ze Skutče Kristýna Hájková už to na svůj věk dotáhla poměrně vysoko.
Ne, to jsem nechtěl. Víc lidí mi říkalo, jestli nechci dělat rozhodčího. Už jsem si dřív zkoušel pískat minihokej, ale zjistil jsem, že na to nemám správnou povahu.

Máte nějaké vyhlídky, kam byste se chtěl v trenéřině během nejbližších let posunout?
Ani ne, do budoucna jsem to nějak neřešil. Takhle na začátku jsem rád, že jsem vůbec dostal tu možnost tady trénovat a pomáhat. Když mám čas a možnost jít pomoct nějaké jiné kategorii, u které nejsem, tak určitě neřeknu ne. Zatím ale opravdu spíš pomáhám, protože licenci si budu dělat teprve letos.

Foto: Martin Voltr

Cítíte nostalgii směrem k hráčské kariéře?
Ano, když se nad tím zamyslím… Byl jsem u titulu v mladším dorostu, na to rád vzpomínám. Škoda těch posledních let, kdy jsem měl zlomenou ruku a potom přišel covid, takže jsem dvě sezony prakticky nehrál. To je ale hokejový život, s tím se nedá nic moc dělat. Na celou kariéru samozřejmě vzpomínám rád.

Tečka s juniorkou vás ale zřejmě mrzí, když jste už byli jednou nohou v play off a v úplném závěru jste si to pokazili…
Určitě jsme chtěli do play off, ale jak už jsme si stanovili před začátkem sezony, hlavním cílem bylo udržet tady v Hradci extraligu. A to se nám povedlo. Pak jsme si říkali, že máme šanci dostat se i do play off, ale bohužel jsme si to v posledních třech zápasech prohráli.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter