Zavřel o debutu v repre: Otevřel mi oči. Ofenziva? Nechci tam dělat guláš

Snad ještě teď se českým fanouškům honí hlavou vzpomínky na senzační představení českých obránců na posledním juniorském šampionátu. O to těžší úkol ale čeká zadáky ročníku 2004, kteří do dvacítky přišli po mistrovství. Mezi nimi je i Matěj Zavřel, jenž boduje ve Zlíně a teď na svém premiérovém turnaji s reprezentací dokonce skóroval.

Matěj Zavřel si v dorosteneckých letech zahrál extraligu za všechny tři brněnské týmy – Warriors, Kometu i Techniku. Během covidového období zamířil do Havířova, kde se však po sestupu s juniorkou zase rozloučil.

Zdá se, že poslední angažmá mu sedlo nejlépe. Ve zlínské juniorce sbírá na obránce výtečné body, po 43 utkáních má na kontě čtyři góly a 24 asistencí. I díky tomu upoutal pozornost reprezentačních trenérů při skladbě nového týmu dvacítky.

Debut v národním týmu prožil na turnaji pěti zemí ve švédském Ängelholmu, odkud se Češi po rozpačitém začátku vrátili s velmi slušivým druhým místem.

Matěji, o co jste se z reprezentačního turnaje vrátil bohatší?
Vyzkoušel jsem si, jaké to je, když jsem zatím neměl tu příležitost. Jsem za to velmi vděčný. Musím říct, že mi to otevřelo oči a dokázal jsem porovnat naši juniorskou soutěž s mezinárodním hokejem. Motivuje mě to k další práci.

Byl to pro vás velký náraz?
Podle mě to má každý hráč jiné. Než jsem si ze začátku uvědomil, že se to opravdu děje, a než jsem se do toho dostal, tak to na mě bylo docela rychlé. Myslím ale, že po třech čtyřech zápasech jsem se trochu chytl. Doufám, že to do budoucna bude jenom lepší.

Musel jste zkrátka všechno začít dělat ve větší rychlosti?
Je to tak. Přistupovat k puku co nejrychleji, mít zvednutou hlavu a hlavně co nejvíc bruslit. To bylo asi hlavní.

Cítil jste se nejlépe v posledním zápse proti Švédsku, kdy to šlo i celému týmu?
Když osobně vezmu svoji hru, tak si myslím, že to byl ze všech zápasů ten nejlepší. Samozřejmě jsem tam ale měl nějaké chyby. I týmově se nám celkem dařilo, dali jsme góly a nepustili jsme Švédy moc k naší brance. Byl to z naší strany výborný výkon.

Čím to, že na Švédy vám to šlo tak dobře, a na Finy ne?
Finové nás od začátku napadali, přistupovali k nám aktivně. První třetinu jsme hráli docela vyrovnaně, ale ve druhé na nás vlítli. Proti Švédům jsme k tomu od začátku přistoupili týmově, nechtěli jsme si hrát každý to svoje. Rychle jsme posouvali puky, což nám pomohlo.

A navíc jste dal gól. Udělal vám velkou radost?
Ano, byl jsem za něj moc rád. Musím říct, že kluci to v přesilovce dobře zahráli. Matěj Prčík střílel od modré čáry, potom se puk odrazil přímo ke mně mezi kruhy. Gólman už ležel a celá brána byla odkrytá, takže jsem to do ní akorát dorazil.

Nebral jste si puk?
Ne, to ne.

Nejste zrovna střelec. Pamatujete si nějaký gól, který pro vás měl velký význam?
Pamatuju si, když jsem dal svůj první gól v juniorské soutěži, to bylo s Havířovem na Slavii. Založili jsme a dojeli k nim do pásma. Útočník mi nahrál puk na modrou, já jsem vystřelil a nějak to tam náhodně proletělo. Doteď mám puk schovaný, to je asi moje nejoblíbenější vzpomínka na gól. Moc jsem jich nedal (směje se).

O góly u vás nejde. Určitě jste ale pečlivě sledoval české obránce na dvacítkách. Je hodně težké navazovat na jejich odkaz?
Je to těžké. Ale myslím si, že každý, kdo bude mít tu příležitost, do toho dá sto procent a všechno, co bude v jeho silách. Zkusí hrát aspoň trošku podobně jako oni, určitě nic nevypustí a bude se snažit.

Kdo z těch obránců se vám nejvíc líbil? Máte k některému blízko?
To asi ne. Já jsem sledoval všechny a od každého jsem si bral něco, chtěl jsem se inspirovat.

Body ale dost sbíráte za asistence. Je vám po chuti moderní hokej, ve kterém se po obráncích vyžaduje zapojení do ofenzivy?
Když je ta přiležitost, snažím se aktivně rozehrávat a občas i zajet do útoku. Zase ale úplně nechci, abych tam útočníkům dělal guláš. Ne že bych tam jezdil dvacetkrát za třetinu.

Vaše nahrávky plynou ze střelby od modré čáry, nebo z kombinace?
Co si vybavuju, většinou to bylo tak padesát na padesát. Někdy je to střela, po které to tam útočníci dorazí, někdy z přesilovky, ale taky nějaké pěkné akce.

Letošní sezonu považujete za svou nejpovedenější?
Po osobní stránce asi jo, zatím jsem celkem spokojený. Nechci se ale nějak chválit. Ještě je hodně věcí, které bych potřeboval zlepšit, a mám před sebou hodně práce.

Na čem například?
Určitě bych se chtěl zlepšit v bruslení a celkově v pohybu na ledě, třeba v přechodech při přebírání hráčů a přístupu k puku.

V dorosteneckém a juniorském věku jste vystřídal větší počet klubů. Sedí vám Zlín nejvíc?
Musím říct, že jak jsem přišel do kabiny, tak mi kluci hodně sedli. Pár z nich jsem už znal. V předchozích klubech se mi asi nestalo, abychom si až takhle rozuměli. Od začátku je to dobré a kluci jsou fajn, stejně jako trenéři. Doufejme, že se nám bude víc dařit.

Sice jste v tabulce nízko, ale po celou sezonu si před sestupovou pozicí udržujete určitý polštář. Jak zatím průběh ročníku hodnotíte?
Moc spokojení nejsme, určitě bychom se chtěli dostat do play off. Měli jsme nějakou sérii výher, teď zase pár proher, ale snažíme se udělat všechno pro to, abychom se dostali na pozice pro play off.

Dostal jste se i na tréninky s A-týmem?
Zatím ještě bohužel ne, ale doufám, že ta příležitost přijde. Chci se posouvat pořád dál, pořád na sobě pracovat a zlepšit hlavně to bruslení. Potom bych chtěl ukázat, že bych mohl mít na chlapský hokej. Pokud bych tu šanci dostal, určitě se jí chopím.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter