Zemětřesení v přestupním řádu! Hráčům slibuje (téměř) volný pohyb

Názorových proudů v českém hokejovém hnutí je spousta, ale snad všechny kritizují aktuální nastavení tabulkového odstupného. Svaz proto vypracoval a na fóru Kabina poprvé veřejně prezentoval návrh na změnu přestupního řádu. Revoluční změnu.

Současná situace, kdy zájemce o služby hráče musí za každý přestup vyplatit jeho dosavadnímu klubu částku pevně stanovenou tabulkami, se zdá být neudržitelná.

Mezi hokejovými fanoušky je tradičně v kurzu názor, že by „tabulky“ měly být po vzoru některých jiných zemí zcela zrušeny. To je ale v českém prostředí nemyslitelné, neboť kluby investují do výchovy hokejistů obrovské částky, a tyto investice si musí chránit. Jinak by se na rodiče přenesla nutnost placení horentních poplatků a hokej by byl sportem jen pro bohaté.

Zástupci hokejového svazu proto v posledních letech pracují na kompletní proměně přestupního řádu. Monitorovali situaci ve zbytku Evropy a nakonec využili zejména poznatky ze Švýcarska a Finska.

„Švýcaři mají model rentovného, kde může být hráč na každou sezonu půjčován za pevnou částku. Finové platí za jednotlivá utkání,“ řekl na fóru Kabina viceprezident Českého hokeje Petr Bříza.

Právě on společně s novým šéfem sportovního oddělení svazu Josefem Řezníčkem představí návrh na sobotní konferenci ČSLH, kde si budou chtít od zástupců klubů vyslechnout konkrétní reakce.

Jak tedy navrhovaný systém vypadá?

Opírá se o oddělení mládežnického a seniorského hokeje.

Shrnuto do jedné věty: Klub či kluby, které budou hráče vychovávat do dovršení dvacátého roku, vyinkasují peníze od klubů, v nichž bude hráč působit od dvaceti let. Nic víc.

V mládeži i v seniorském hokeji by tedy došlo k volnému pohybu hráčů mezi kluby. Tedy téměř volnému. Hokejisté by mohli mezi kluby libovolně přecházet v období mezi sezonami, což by zachovalo princip konkurence.

Jindy by hráč mohl přestoupit pouze se souhlasem svého klubu, který musí před začátkem ročníku vyplnit soupisku čítající od 10 do 22 hráčů v poli a jednoho až tři brankáře. Hráč totiž nesmí být současně zařazen na soupisky více klubů.

Klub může hráče na soupisky do daného limitu doplňovat a také je z nich vyřazovat – to tedy v případě, že přestup do jiného klubu odsouhlasí. Pokud neodsouhlasí, hráč si jinde nezahraje, ale negativem pro klub bude zablokovaná pozice na soupisce.

Zásadní oporou celého nápadu je skutečnost, že svaz odnedávna eviduje utkání všech soutěží od minihokeje výš – a tedy i veškeré starty hráčů – v elektronickém systému.

A teď to zásadní: Jakým způsobem dojde k výpočtu částek hrazených za dospělé hráče?

Každá sezona v historii hráče od sedmého do dvacátého roku bude mít pro jeho příslušný klub váhu vyjádřenou podílem z celkové investiční hodnoty hráče. Součet podílů v okamžiku ukončení mládežnické kariéry činí sto procent.

Čtyři procentní body si připíše klub při prvotní registraci hráče do systému ČSLH, což by mělo kluby motivovat při náborech. Za sezony v minihokeji získá klub po třech či čtyřech bodech, v žácích už o něco víc.

Ještě výraznější podíly – od devíti až do třinácti bodů za jednotlivé sezony – pak přinesou léta strávená v dorostu a juniorech, kdy mají kluby se svými hráči spojené větší výdaje. Jedno procento bude náležet hokejovému svazu, aby měl prostředky na chod celého systému.

Investiční hodnota hráče nebude v okamžiku jeho nástupu do seniorského hokeje pevně daná. Jeho následné kluby budou platit podle toho, ve kterých soutěžích hrají. Budou platit za každé utkání, k němuž hokejista v extralize, první lize či druhé lize v jejich dresu nastoupí, a to až do dovršení celkové mety 600 startů příslušného hráče v těchto soutěžích.

Pokud by hypoteticky strávil hráč celou kariéru v extralize a překonal hranici 600 zápasů, pak by jeho celková investiční hodnota činila tři miliony korun. Jeho extraligový klub by mezi kluby, kde hráč vyrůstal, rozdělil za každý start 5000 korun (součinem s 600 zápasy se dobereme celkové investiční hodnoty).

Investiční hodnota prvoligového hráče činí 1,2 milionu korun, což znamená platbu 2000 korun na utkání. V případě druhé ligy je to 120 tisíc korun, tedy 200 korun za jeden start.

Navrhovaný systém řeší i další, související otazníky.

Zásadním bodem jsou cizinci. Seniorské kluby budou platit i za ně, a to stejnou částku (na utkání), jakou by platili za domácí hráče. Protože ale nemají komu platit, finance půjdou do fondu, jehož finanční výsledek ke konci sezony bude rovnoměrně vyplacen do všech klubů příslušné soutěže. S výjimkou deseti procent, jež budou rozděleny do klubů extraligy juniorů a dorostu.

Na tom budou logicky nejvíce tratit kluby s největším počtem cizinců, vydělají naopak ty s majoritním zastoupením českých hráčů.

Za loňskou sezonu (avšak jen do 27. ledna, k němuž svaz provedl modelový výpočet) by do extraligového fondu cizinců nejvíce přispěl Hradec Králové. Cizinci v jeho týmu odehráli celkem 320 zápasů. Naopak v Olomouci měli pouhých dvacet startů.

Mountfield by byl tedy v konečném zúčtování téměř 800 tisíc korun v mínusu, Olomouc naopak více než 700 tisíc korun v plusu.

Důležité je, že za cizince by v tomto systému byli považováni všichni cizí státní příslušníci. O status by tak nepřišli ani po odehrání tří sezon, které jsou momentálně klíčovou hranicí k tomu, aby se hráč nepočítal do týmového limitu cizinců.

Do domácích soutěží se naopak mnohdy vrací čeští hráči, kteří strávili určitou část mládežnické kariéry v zahraničí, například v zámořských juniorkách. I na ty systém myslí. Finanční podíly náležící za hráče v příslušných „zahraničních“ sezonách by se rovnoměrně rozdělily mezi kluby, které hráče vychovávaly do deváté třídy, a mezi kluby, v nichž rostl od dorostu do juniorů.

Následující příklady znázorňují, kolik peněz by za uplynulý ročník zaplatily kluby Filipa Přikryla, Filipa Chlapíka a Davida Kašeho, a kterým klubům by tyto prostředky připadly.

Manažeři a trenéři seniorských mužstev by navíc byli motivováni k nasazování mladých hráčů – před dovršením dvaceti let věku by za ně nic neplatili.

Kluby ze seniorských soutěží by fakticky neposílaly peníze po každém odehraném utkání. Do konce listopadu by zaplatily registrační poplatek, tedy jakousi zálohu, která by měla činit v extralize 3 miliony korun, v první lize 1,2 milionu korun a ve druhé lize 80 tisíc korun. Na konci sezony by pak došlo k vyúčtování a následnému rozeslání peněz mládežnickým klubům.

Svazoví zástupci počítají s tím, že na základě připomínek může v návrhu dojít k řadě změn. Pro kluby ale na sobotní konferenci nepůjde o novinku, Josef Řezníček už návrh představoval na aktivech jednotlivých soutěží.

„Odezva byla velmi tichá. Řadě lidí to dává smysl, řada v tom hledá problémy. Pracovali jsme na tom i s komisí, která čítala také účastníky soutěží všech úrovní, a tam jsme si už některé věci vyříkali. Já na rovinu říkám: Je to rámcový návrh, ta podoba se může změnit, například co se týká celkových částek,“ zmínil ředitel sportovního oddělení.

I v případně pozitivního přijetí návrhu hokejovým hnutím počítají Bříza a Řezníček s tím, že nový přestupní řád by nejspíše mohl platit až od sezony 2024/25.

Kompletní záznam druhého ročníku hokejového fóra Kabina:

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter