Žurek: Asterix a Obelix jako brankářské duo. Přezdívku i číslo podědil

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Představujeme další kousek z dílny mládežnických gólmanů. Patnáctý díl seriálu Příběhy masek přináší Petr Žurek, který z přerovského dorostu obdivuje Vegas a rád by okusil kouzelný lektvar.

Proč máte na masce Asterixe a Obelixe?
Sledoval jsem je už od malička. Měl jsem je moc rád a skoro každý den před školou jsem si je pouštěl, abych měl hned po ránu lepší náladu. Několikrát jsem to dokoukal a stejně mě nepřestali bavit, strašně se mi líbilo, jak se k sobě chovali, jak byli vtipní a jak si ve všem pomáhali.

A hlouběji pro vás něco symbolizují?
Jsou to nejlepší kamarádi. Přesně, jak spolupracují Asterix a Obelix, by měla spolupracovat i brankářská dvojice. Měli by si pomáhat, i když prohrávají anebo jsou na sebe naštvaní. Spolupráce je prostě důležitá.

Foto: Archiv Petra Žurka

Jak vás napadlo dát jim hokejky?
Nechtěl jsem jim dát do ruky jenom hokejky, chtěl jsem, aby měli celou výstroj i s brankou. Pan Korál mi ale řekl, že se to tam nevleze, tak jsem mu řekl, ať to udělá podle sebe, takže proto mají hokejky. Nakonec to tak vypadá i lépe. Kdyby tam byla celá výstroj, možná by to vypadalo hůř, protože by tam toho bylo moc.

Chtěl byste zkusit jejich lektvar?
Určitě! Kdo by taky nechtěl, že? Kdo by nechtěl být tak silný a rychlý. Kdybych ho měl, dával bych si ho před každým zápasem, abych nebyl pomalý. (směje se)

Foto: Archiv Petra Žurka

Přesuňme se od animovaných postaviček dál. Máte rád Golden Knights?
Ano, Vegas je můj nejoblíbenější tým. Jak vstoupilo do NHL, hned jsem jim začal fandit. Moc se mi líbí jejich styl hry a prostě celý tým je skvělý. Vegas je moje srdcovka. A navíc tam chytá i Marc-André Fleury, který je mým vzorem. Jeho styl chytání je skvělý a líbí se mi, že se snaží chytnout i nemožné, nikdy se nevzdá a chytá až do konce. Když se koukám na záznamy, vždycky udělá nějaký neuvěřitelný zákrok.

Co byste mohl říct ke grafice na čele masky?
Mám tam logo Přerova, kam jsem přišel ve třinácti letech z Břeclavi, kde jsem hrával hokej od malička. Musím říct, že jsem tu moc rád, hodně jsem se posunul, máme tu skvělého trenéra brankářů a další kouče, kteří nám vždycky rádi pomůžou. Nemůžu si na nic stěžovat! Vzadu jsou ještě pruhy, které mají přerovské bravy. Nějak jsem je tam chtěl mít, aby tam nebyla jenom jedna barva. Celkově jsem pozadí nechal na panu Korálovi, udělal skvělou práci.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Na přední straně máte ještě další detaily…
Mám tam ještě hvězdičky, které jsem nečekal, ale líbí se mi to. Nejdou úplně vidět, helma musí být na světle a dobře natočená. Mám tam schovaná další loga Přerova a skoro po celé helmě svoji přezdívku. Vedle pruhů je číslo 33, to mám po taťkovi, který taky hrál hokej.

Přezdívku jste také podědil? Jak vznikla?
Vznikla hodně dávno, protože tuhle přezdívku dali mému tátovi, ale ještě mi nikdy neřekl, jak vlastně vznikla. Musím se ho na to potom pozeptat. Když jsem začal hrát hokej, trenéři mého tátu znali, takže mi taky dali jeho přezdívku.

Foto: Archiv Petra Žurka

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter