Moje hokejové sny? Strašně rád bych vyhrál něco velkého, tvrdí Řepík

Foto: iihf.com

Poslední dobou patří k oporám české reprezentace. Šikovný střelec a bruslař Michal Řepík startoval na dvou světových šampionátech i na olympiádě v Koreji, teď je jedním z nejzkušenějších členů elitního výběru, jenž ladí formu na mistrovství světa v Dánsku. Odchovanec hokeje ve Vlašimi měl letošní ročník hodně náročný. Navíc zatím bez výraznější radosti. “Se Slovanem Bratislava se nám moc nedařilo, totéž platilo po přechodu do Sparty. Přál bych si, aby se závěr sezony povedl mnohem lépe,” povídá upřímně.

partneři českého hokeje

Český národní tým musel oželet několik opor. Někdo vypadl pro zranění, jiný se omluvil vzhledem k velké únavě. Michal Řepík je pořád hladový. Zatnul zuby a pustil se do tréninků, má totiž svoji osobní motivaci. “Strašně rád bych vyhrál něco velkého, nebo získal medaili, na kterou bych mohl být pyšný,” hlásí. Volno počká, rodina také. Bývalý útočník Floridy, pražského Lva nebo ruského Traktoru Čeljabinsk dělá maximum, aby národní tým na MS v Kodani uspěl.

Olympisjká sezona je velmi náročná, příprava na šampionát navíc pořádně dlouhá. Jak ji nejlépe zvládnout?
Je pravda, že než začne mistrovství světa v Dánsku, budeme pohromadě nějakých šest týdnů. Měsíc a půl, což není jednoduché. Ale zase na druhou sezonu moje klubová sezona skončila brzy. Dřív, než jsem předpokládal. Když jsme se Spartou vypadli z předkola play off, krátce jsem si odpočinul a zase se pak těšil, že budu bojovat o šampionát. Pokud se tam dostanu, budu doufat, že poskládáme dobrý tým a uděláme úspěch.

V březnu jste s rodinou strávil krátkou dovolenou v Dubaji. Bylo pak těžké znovu se dostávat do tempa?
Vracet se do tréninku snadné nebylo, s tím jsem počítal. S rodinou jsme si odpočinek užili. Manželka je Kanaďanka, s malým synem byla ve Vancouveru, šest týdnů jsme se neviděli. V Dubaji to byla paráda. Sluníčko, bazén, volno. Skvěle jsem si vyčistil hlavu.

Neváhal jste přijmout reprezentační pozvánku právě s ohledem na rodinu?
Jsem fit, bez zranění. Cítím se dobře. Navíc člověk nikdy neví, na kolik šampionátů ještě bude moci jet. Trenér Jandač mě oslovil a já vůbec nepřemýšlel, že bych se omluvil. Samozřejmě, pro rodinu je to těžké. Máme dva přípravné turnaje, celkem deset utkání, dost se bude cestovat. S manželkou a malým se moc neuvidíme, ale nedá se nic dělat. Chtěl bych se na mistrovství dostat a žena mě hodně podporuje.

>> Parádní atmosféra Carlson Hockey Games

Zatím jste absolvoval dva šampionáty, před dvěma lety v Moskvě a loni v Paříži. Jaké na to máte vzpomínky
Hezké. Ale v obou případech jsme vypadli ve čtvrtfinále. Letos bych se chtěl dostat někam dál, do bojů o medaile. Aby to už dopadlo, protože Dánsko by byla moje čtvrtá velká akce. Nechtěl bych zase přijet bez medaile.

Pořád jde pro vás o výjimečnou událost?
Na svůj první šampionát jsem se dostal v šestadvaceti letech. Docela dlouho jsem na to čekal a pak si té možnosti hodně vážil. Následovaly další turnaje, pořád to mám v sobě. Pokud budu zdravý, a bude o mě zájem, národní tým bych neodmítl.

Už odeznělo zklamání z olympiády v Koreji?
Mrzí to. Taková ta největší bolest z porážky s Kanadou ustoupila, ale asi až do konce života mě bude štvát, že jsme tu placku neurvali. Nikdo neví, jestli se kdokoli z nás ještě na olympiádu dostane. Šance byla velká, ale nepovedlo se. Věčná škoda.

V klíčových zápasech posledních velkých turnajů srážela českou reprezentaci koncovka. Není to už trošku v hlavách?
Nevím. Opravdu nevím, proč se nám ve čtvrtfinále MS nebo v posledních zápasech olympiády nedařilo dávat góly. Jestli jsme nervózní a moc svázaní… Nejsme schopni se prosadit, je to k zamyšlení. Potřebujeme to zlomit.

Trenér Jandač na startu přípravy před světovým šampionátem zařadil dost mladých hráčů. Může jejich energie a dravost pomoci?
Kluci jsou šikovní, je vidět, že to jsou talenti. Kemp je dlouhý, tihle hráči by měli dostat šanci. Před olympiádou to bylo těžké, trenér chtěl mít pohromadě zkušené hráče, teď se otevřel prostor dalším. Pokud to někomu vyjde, nevidím důvod, proč by nemohl hrát na mistrovství světa. A doufám, že do budoucna bude mladých víc a víc. Je to potřeba.

>> Za Jágrův malíček bych byl rád, tvrdí David Kaše

Domácím vrcholem přípravy na MS je turnaj Carlson Hockey Games v Pardubicích. Těšil jste se?
No jasně! Krásná aréna, skvělí fanoušci. Mně se tu vždycky hrálo dobře – ať už v mládežnických kategoriích, tak v době, kdy jsem působil v Liberci. Moc jsem si přál, aby to bylo stejné jako loni v Českých Budějovicích. Tam nám to sedlo. Ačkoli přijely silné týmy. i s hráči NHL, diváci nám pomohli a nám se turnaj povedlo vyhrát. Kéž by to teď bylo podobné.

Před odletem do Dánska sehraje národní tým deset přípravných utkání. Docela porce, co říkáte?
To ano. Nevím, jaký má záměr trenér Jandač. Ale asi se sestava trošku promíchá. Utkání je hodně, navíc na šampionátu přijdou další, a v rychlém sledu za sebou. Počítal jsem to, nějakých 18 zápasů během měsíce, to není vůbec jednoduché.

Jak se na tuhle zátěž připravit? Dáváte si víc do těla v posilovně?
Určitě, každý ví, co potřebuje. Samozřejmě jiné to je v play off a pak během přípravy, kdy se víc trénuje. Pokud jdou zápasy rychle po sobě, posilovny není tolik. Naopak v kempu na to je čas, tam jsem se po každém tréninku snažil střídat posilování horní části těla a dolních končetin. Jde zhruba o 20 až 30 minut, kdy se maká hlavně s činkami.

Dělal jste to vždycky?
Když jsem byl mladý, myslel jsem si, že posilovna není úplně potřeba. Ale během pobytu v Americe jsem se posunul. Viděl jsem, co dělají zkušení hráči, že to k hokeji patří. Potřebujete sílu a rychlost, což na ledě nenatrénujete. Kondici ano, ale další nutné věci dělám v posilovně.

>> Proti Švédům chytá Furch, Řepík a Kubalík mají volno

Bylo od malička vaším snem zahrát si na mistrovství světa nebo na olympiádě?
To víte, že ano. Jako kluk jsem sledoval všechny šampionáty, víc jsem začal vnímat Vídeň 1996. Bylo mi osm let, pamatuju si, jak jsme s tátou koukali na televizi. To samé Nagano, asi jako všichni. Od té doby sleduju všechno. Hokej mám rád, dívám se na extraligové play off. Zajímám se o výsledky, žiju tím.

Dlouho jste bojoval o uplatnění v týmu Flordidy, kde byl vaším spoluhráčem třeba Rus Jevgenij Dadonov. Když ho letos vidáte v utkáních Panterů, není vám líto, že v NHL nejste?
Samozřejmě, trošku to zamrzí.S Dadonovem jsem něco odehrál. Také se vrátil do Evropy, v Petrohradě šel nahoru, to mu moc pomohlo. Držím mu palce. Mně to nevyšlo, ale nedá se nic dělat.

S Vancouver Giants jste v roce 2007 získal Memorial Cup v produktivitě byl lepší než Evander Kane, Milan Lucic a další dnešní hvězdy. Měli tihle hráči větší štěstí na tým? Ve smyslu, že dostali šanci?
Možná ano. Já nad tím takhle nepřemýšlel. Je to, jak to je. Nepovedlo se, ale brečet nebudu. Jsem aspoň rád, že jsem si nějaké zápasy NHL zahrál.To se každému nepoštěstí. Myslel jsem si, že bych tam mohl zůstat o pár sezon déle. Všechno se ovšem vyvinulo jinak.

Jaké ještě máte hokejové sny?
Vyhrávat! A je jedno, na jaké úrovni. Poslední sezona byla hodně těžká, protože zhruba z 80 procent jsem prohrál všechny zápasy. V Slovanu se nám nedařilo, moc jsme toho nevybojovali ani potom se Spartou. Vítězné radosti jsem si užil málo, to pak hokej člověka moc nebaví. Strašně rád bych proto vyhrál něco velkého. Nebo získal medaili, na kterou bych mohl být pyšný.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz