Moje jméno? Hlasatelé ho ani neumí přečíst, vypráví Joshua James Mácha
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Zaujme na první i na druhý pohled. Nejdřív svým jménem, a potom hokejovými schopnostmi. Joshua James Mácha patří k nejvýraznějším hráčům letošní ELIOD Extraligy mladšího dorostu, Šumperk totiž táhne do play off. A není divu, že dostává šanci i v reprezentaci.
Mladý útočník si vysloužil už dvě pozvánky do národního týmu šestnáctiletých, byť to zatím bylo jen na krátké kempy. Trenéry se ale snaží zaujmout a přinejmenším z pohledu statistik se mu to daří – jak v prosinci proti salcburské sedmnáctce, tak nyní proti pardubickému staršímu dorostu skóroval.
„Zatím jsem spokojený, i spoluhráči mi pomáhají. Pokouším se přispívat nějakými body, to je asi můj úkol,“ uvědomuje si Mácha. „A taky můžu povzbuzovat na střídačce. Teď tam byli všichni docela zticha, tak jsem se o to snažil,“ říká.
V nejmladší reprezentaci pravidelně dostává prostor nejvíc hokejistů. Kdo na sebe upozorní nadstandardními výkony na domácí scéně, ten má velkou šanci obléci národní dres. „Je to úplně suprové, vždycky jsem o tom snil. Tohle byl můj hlavní sen. Pak bych si chtěl jednou zahrát v NHL,“ vypráví nesmělý mladík. Aktuálně by se ale ze všeho nejradši dostal na únorový turnaj čtyř v Přerově. „Hodně si to přeju, chtěl bych tam být,“ ujišťuje.
Jeho Šumperk určitě nepatří mezi týmy, od kterých by v extralize někdo očekával velké věci. Jenže Draci letos prožívají vynikající sezonu. Dlouho bojovali o postup do vyšší nadstavby, teď se drží na vrchu tabulky skupiny E. A právě tahle pozice by jim zajistila účast v play off!
Třinec sice číhá jen dva body zpátky, a navrch má zápas k dobru. Postupovat ale bude i nejlepší tým ze druhých míst a aktuální konstelace dalších skupin silně napovídá, že by se to mohlo týkat právě východu. „Víme o tom a věříme, že nám to vyjde. Už se i domlouváme, že si obarvíme hlavy, když tam postoupíme,“ usmívá se Mácha. „Máme dobrý tým, hodně se navzájem podporujeme,“ říká.
Draci aktuálně sbírají body jako na běžícím páse, za posledních osm zápasů ztratili jeden jediný. Dali tak zapomenout na krutý prosincový debakl 0:10 právě s Oceláři. „Tam se nám nic nedařilo. Ale k tomu už se radši nechci vracet,“ culí se Mácha a potvrzuje, že tahle porážka možná nakonec jeho týmu pomohla. „Kousli jsme se a chceme hrát to nejlepší. Teď když jsme s nimi hráli znovu, byli jsme na ně hrozně nabuzení.“ A skončilo to vítězstvím 7:4!
Zdá se, že hokejisté zpod Jeseníků by tak mohli naplnit svůj předsezonní cíl. „Chtěli jsme postoupit do play off. Víme, že tam už by to bylo těžké. Dostali bychom možná Hradec, který je docela silný, ale ještě jsme s ním nehráli. Takže těžko říct,“ přemýšlí.
Foto: Petr Coufal, ČSLH
Pokud jde o individuální statistiky, tam je Šumperk vidět ještě víc. Tři z jeho hráčů totiž patří do nejproduktivnější osmičky celé soutěže a dva do čtyřky – Joshua James Mácha společně se svým parťákem Robinem Kaplanem. Je pravda, že po rozdělení skupin už nejsou celkové statistiky úplně vypovídající, přesto právě oni mají největší zásluhu na povedeném ročníku celého mužstva.
„Klape nám to, hrajeme spolu už od první třídy. Jednou to vyjde na něho a jednou na mě,“ odmítá Mácha, že by měli zvlášť rozdělené role. Jeho bilance ve 28 zápasech činí 31 gólů a 23 asistencí, Kaplan má na kontě 24 tref a 34 přihrávek, a potřeboval na to ještě o tři utkání méně.
O to pikantnější bylo, že teď se oba kamarádi potkali na ledě coby soupeři. Robin Kaplan totiž nastoupil proti reprezentační šestnáctce v dresu Pardubic. „On bydlí v Králíkách, takže to neměl daleko. Bylo to takové zvláštní. Hecovali jsme se, jednou říkal, že mě trefí,“ směje se starší z útočníků po hodně nezvyklé bitvě. „Asi jsme proti sobě ještě nehráli. Maximálně na tréninku,“ pokyvuje.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Málokterý z tak mladých hokejistů může říct, že svoje okolí zaujme i bez ohledu na kanadské bodování. V Máchově případě je to ale jasné, jeho křestní jména na všech soupiskách doslova vyčnívají. Proč se rodiče rozhodli právě pro Joshuu Jamese?
„Oni emigrovali do Kanady, mám tam i strejdu. Maminka tam žila čtrnáct let, od první třidy až do střední školy, potom se vrátila do Česka. Proto máme všichni v rodině anglická jména,“ vysvětluje mladík.
A přitom souhlasí, že vzbuzuje hodně pozornosti. „Asi jo. Většinou když dám góla, tak to hlasatel ani neumí přečíst,“ usmívá se. „Někdy řeknou jenom Mácha, aby nemuseli říkat jméno.“ U spoluhráčů už je to jednodušší. „V kabině mi říkají Joshi, nebo trenér v reprezentaci Jamesi. A v Šumperku mi pan trenér říká Josefe,“ dodává hokejista, o kterém možná v budoucnu uslyšíme. Nejenom díky jménu.
Share on Facebook
