Možná jsem se sám utápěl, přemýšlí dřepař Jenáček. Prorazí ve Frýdku?

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Talentovaný vsetínský obránce Šimon Jenáček prožil minulé léto psychicky náročný přesun do Třince, kde se i s týmem dlouho hledal. V závěru chytil šanci ve Frýdku-Místku, se kterým strávil povedenou přípravu a zabojuje tam o pevné místo.

Šimone, jaká byla první sezona v Třinci?
Začalo to v srpnu na Světovém poháru juniorů v Soči, kde jsme se neumístili nijak dobře, ale předváděná hra nebyla až tak špatná na to, s čím jsme tam jeli. Nebyli jsme bráni jako nějací favoriti. Pak jsem začínal v juniorce, kde jsem byl celou dobu, snad jenom dvakrát jsem naskočil ve Frýdku. Začátek sezony v Česku nebyl dobrý a do listopadu jsme spíše prohrávali. Tým si musel sednout, po příchodu Michala Matiaška a dalších kluků se to zvedlo a sedly si i lajny, které se hodně točily. Trenéři hledali, kdo si bude s kým rozumět. Odvážím se říct, že nám to moc neklapalo. Konec jsme docela chytili, to byla ta skupina o play off, ve kterém jsme hned na začátku porazili venku Liberec, což byl cenný skalp. Celkem jsme se i rozjeli, ale bohužel jsme poslední zápas v Olomouci prohráli. Rozhodlo tam štěstíčko, dobře jim zachytal gólman, ale neřekl bych, že byli lepší než my. Nakonec to ale stopla korona, takže jsme o nic nepřišli.

„Odvážím se říct, že nám to moc neklapalo.“

Jak pro vás byl těžký přesun do Třince po psychické i hokejové stránce?
Po psychické stránce to bylo samozřejmě těžké. Byl jsem sice zlínský hráč, ale na Vsetíně jsem se znal se všemi od třetí třídy a měl jsem tam se všemi úžasné vztahy. Byly obavy, jak zapadnu do kolektivu, protože jsem tam nikoho neznal. To je ale život hokejisty, je to normální. Z tohoto pohledu to nebylo lehké, ale kluci mě vzali dobře a parta byla nakonec dobrá. Po hokejové stránce to bylo taky hodně náročné, protože jsme na Vsetíně měli velký prostor hrát a nebylo to tak svázané. Třinec je ale něco úplně jiného, chápu to, snaží se vychovávat si hráče pro áčko. Pro mě to ale bylo těžké, musel jsem se naučit jejich taktiku, založení útoku a podobně, takže v tomhle jsem měl mezery. Domluva s trenérem byla trochu přes koleno, protože to byl úplně jiný styl hokeje.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Dokázal byste říct, kdy jste si opravdu zvykl?
Řekl bych kolem Vánoc, kdy byl takový zlom. Do listopadu jsme hodně prohrávali a pak se začalo dařit týmu, takže jsem i já dostal osobní pohodu. Sám hodně nerad prohrávám, takže mě to hodně psychicky sráželo a měl jsem tam hluché období. V prosinci se to všechno zvedlo.

Oproti předešlé sezoně šla dolů i vaše osobní čísla. Mělo to souvislost s týmovými výkony?
Určitě je to s tím spojené. Když se daří týmu, daří se i mně a naopak. Skrz tohle byla i moje psychika, možná jsem se sám utápěl a dostával dolů, protože jsem musel hrát jiný systém s jinými spoluhráči. Než si to sedlo, nesbíral jsem osobní body, na což jsem nebyl z předešlých let tak zvyklý. Dělalo mi problém se z toho vzpamatovat. Pak se to zlomilo, všechno šlo nahoru a kdybychom porazili Olomouc, šli bychom do play off a nikdo by se neptal, co bylo v listopadu a v prosinci.

„Když se daří týmu, daří se i mně a naopak. Skrz tohle byla i moje psychika, možná jsem se sám utápěl a dostával dolů.“

Šel jste do akademie a do týmu úřadujících juniorských mistrů. Jak moc vás překvapil vývoj sezony?
Když se člověk podívá na mistrovský kádr a na minulý kádr, byly diametrálně odlišné. Měli jsme hodně mladých kluků a hodně kluků, kteří uhráli titul, už tam nebylo. Viděl jsem, jak je na tom tým, a věděl jsem, že to nebude jasné tažení opět na titul, ale měli jsme určitě na víc. Trenéři po nás chtěli víc a my jsme po sobě chtěli víc. Bylo strašně moc zápasů, kde jsme to jako tým nezvládli psychicky. Ztráceli jsme vedení, nemohli jsme dát gól, nebo nás srážely hloupé chyby. Určitě sezona nebyla tak povedená.

V závěru jste dostal ve Frýdku-Místku řadu zápasů. Jak jste si užíval seniorský hokej?
I přestože jsem neměl tak vysoký ice time, užíval jsem si to. Nebudu lhát, ale koukal jsem po tom celou sezonu, chtěl jsem dostat nějaké zkušenosti od mužů. Když jsem tam byl, vážil jsem si toho a snažil jsem se dívat na kluky, jako je třeba Filip Haman a podobně, kteří mi mají určitě hodně co předat, protože jsou podobně ofenzivně ladění jako já. I přestože jsem tolik nehrál, veškerý čas jsem si tam užil.

Šimon Jenáček

Šimon Jenáček | Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz

Bylo to pro vás překvapení, že jste odehrál tolik utkání v řadě?
Dá se říct, že jsem překvapený byl. Neměl jsem nic garantovaného a nikdo mi neříkal, že tam za týden půjdu a budu tam hrát. Bylo to čistě na trenérech. Za celou sezonu jsem dostal dva zápasy, takže už jsem moc nevěřil, že mě tam dají. Už jsem si i v hlavě říkal, že Frýdek asi letos nevyjde, takže jsem překvapený byl.

V čem jste se chlapům vyrovnal a kde jste ztrácel?
Kluci jsou na tom silově úplně jinak v rozích, takže jsem si na to musel dávat pozor, abych tam nechodil hloupě, abych je ustál a případně je nějak vystínil. Dále šlo o taktiku, protože to bylo úplně jinak svázané. Stačilo udělat jeden špatný pohyb, soupeři to viděli a dokázali přes mě přejít a podobně. V juniorce je to více ulítané a kluci nejsou tak zkušení, je to celkově méně svázané taktikou. Tempo bylo určitě v první lize vyšší, ale dalo se stíhat, bruslařsky jsem stačil.

„Jako sedmý bek jdete dvě střídání za třetinu, což není úplně optimální. Každý zápas jsem udělal snad tisíc dřepů, abych se udržel v tempu.“

Všechny body (0+3), které jste mezi dospělými urval, jste si odvezl z Kadaně. Jak jste ten zápas v samém závěru soutěže vnímal?
Trenéři mě poprvé dali mezi šest beků, že jsem se jenom neprotáčel. Jako sedmý bek jdete dvě střídání za třetinu, což není úplně optimální. Každý zápas jsem udělal snad tisíc dřepů, abych se udržel v tempu. Když je ice time až ke dvaceti minutám, hráč je v tempu a hraje se hned lépe. Jsem rád, že mi naskákaly nějaké asistence a nemám tam za patnáct zápasů 0+0, to by vypadalo hůř.

Jak teď vypadala letní příprava s Rysy?
Byla hodně pestrá a líbila se mi. Náš kondiční trenér to hodně dobře poskládal, což bylo vidět i na testech, ve kterých měli všichni kluci před a po obrovské zlepšení. Vycítil, když jsme byli unavení, třeba čtvrtý den v Tatrách už toho bylo hodně, takže byl třeba trénink jenom na ruce, aby si nohy po běhání odpočinuly. Letní příprava se mi hodně líbila.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Máte obecně rád dril na suchu?
Určitě ne a odjakživa ho rád nemám. Postupem času si ale k tomu hledám cestu více a více, protože, kdo chce hrát hokej, musí dva měsíce až dvanáct týdnů skousnout, bez toho to nejde.

Jaké budou vaše následující kroky mezi první ligou a juniorkou?
Vůbec nevím, abych řekl pravdu. Vím jenom, že teď začínám ve Frýdku a asi bude hodně záležet na tom, co pošlou z áčka Třince dolů. Uvidíme, kdo tam zůstane a řekne si o místo, protože je nás tam hodně mladých. Uvidí se podle výkonnosti, ale chtěl bych se tam udržet a odehrát co nejvíce zápasů. Tím se ale nestraním juniorky, i zápasy tam mi mají co dát. Chtěl bych si ale více zvykat na chlapskou sílu a taktiku, dále bych se chtěl propracovávat z pozice sedmého beka nahoru během roku až dvou. Pak se uvidí, dál více přemýšlet nechci.

„Kdo chce hrát hokej, musí dva měsíce až dvanáct týdnů v létě skousnout, bez toho to nejde.“

Teď asi více zeširoka: Za celou kariéru jste neodehrál jediný zápas za reprezentaci. Čím si to vysvětlujete?
Já to moc neřeším, pro mě to není takové, že bych tam musel být. Možná trenérům nesedím do systému nebo jsou ostatní kluci lepší než já, nechci to soudit. Je to spíš otázka na trenéry. Kdybych se teď chytil ve Frýdku, mohla by nějaká šance přijít…

Poslední věcí je situace kolem soudního sporu mezi dotčenými kluby – Vsetínem, Přerovem, Havířovem – a svazem, vy osobně jste byl v úvodu kauzy vidět. Co říkáte na smírný výsledek?
Kluby asi viděly, že by se takový spor mohl táhnout několik let. Asi bylo zbytečné dělat si více nepřátel, ale už tam nehraju, takže nevím, jak se k výsledku dobraly. Asi uznaly, že takhle nic nevyhrají. Na Vsetíně znám ve vedení všechny a vím, že to jsou dobří lidé a jenom cítili nějakou nespravedlnost, jinak by do sporu vůbec nešli. Určitě nechtěli uškodit českému hokeji, takže mu asi smírčí cestou chtěli i ulehčit.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz