MS? Zatím není jasno, říká Voráček. A mluví o odchodu z Flyers nebo ruské invazi
Foto: Richard Müller
(NEW YORK, od našeho zpravodaje) Roky patřil mezi hlavní tváře Philadelphie a podle svých slov doufal, že v největším pensylvánském městě dohraje kariéru. Loni v létě se ale Jakub Voráček vrátil ke kořenům do Columbusu, když se stal součástí výměny za Cama Atkinsona. „Jsem rád, že to takhle dopadlo, jsem opravdu šťastný,“ povídá v exkluzivním rozhovoru pro hokej.cz.
Jeho Blue Jackets právě podlehli v New Yorku tamním Islanders 2:5, Voráček přesto setkání s novináři neodmítl. „Kdyby jich bylo jen patnáct, tak by to ale bylo lepší,“ odvětil s úsměvem na dotaz, jestli by měl čas zhruba na dvacet otázek.
Zaznamenali jste pátou porážku v řadě, postup do play off pro vás už s ohledem na velkou ztrátu není příliš reálný, že?
Od dvacátého zápasu jsem říkal, že osmý tým konference letos udělá přes sto bodů. Tam to bylo docela jasné. Kdyby to bylo 93 nebo 94, tak by se s tím možná dalo něco dělat. Teď máme pět porážek za sebou, ale hokej, který hrajeme, není špatný. Někdy zápas prohrajete, i když jste lepší tým. My jsme měli těžký trip do Winnipegu a Minnesoty, tam jsme šli dvakrát do prodloužení. Na to, jak jsme mladí, tak si myslím, že hrajeme hezký hokej na koukání.
V závěru základní části vám navíc chybí brankář Korpisalo, obránce Werenski nebo kapitán Jenner…
Na druhou stranu je to šance pro mladší hráče, dostávají větší příležitosti, víc minut na přesilovce a oslabení. Musí to chytit za pačesy, jestli chtějí hrát. Ale chybí nám velice šikovní hráči, bohužel se s tím nedá nic dělat. Během sezony se to občas stává, snad budou brzy zpátky. ¨
„Hlavně se cítím herně dobře, jsem docela dost na puku."
Z osobního hlediska se vám daří, před čtvrtečním duelem v New Yorku jste bodoval šestkrát po sobě. Sledujete to?
Myslím, že každý hráč sleduje svoje osobní statistiky. Když někdo řekne, že je mu jedno, jestli má gól nebo nahrávku… Sice je pravda, že když se vyhraje, tak je všechno lepší, ale vždycky přece chcete tomu týmu pomoct. Hlavně se cítím herně dobře, jsem docela dost na puku. Doufejme, že v tom budu pokračovat dál. Nevím, kolik ještě let, ale nějakou dobu snad jo.
Už před sezonou se hodně mluvilo o tom, že byste si mohli sednout s Patrikem Lainem – on je střelec, vy hru spíš tvoříte. Jak spolu vlastně vycházíte? Někdy se říká, že má trochu složitější povahu.
Říká se to, ale my máme vynikající vztah. Myslím, že se to projevuje i na ledě. Nevím, kolik dneska měl střel, ale jemu když to tam padá, tak to tam opravdu padá. Prvních deset, patnáct zápasů, než se zranil, se mi možná až moc snažil nahrávat. Kolikrát mohl střílet, byl v šanci a zbytečně vymýšlel. Když se pak vrátil, tak jsem mu řekl, ať už mi to nedává nazpátek a snaží se co nejvíc střílet. Teď to dělá a má přes bod na zápas. Je to opravdu šikovný hokejista. U něj je to hodně o sebevědomí, když si věří, tak je nezastavitelný.
Foto: nhl.com
Columbus loni v červnu po šestileté anabázi Johna Tortorelly převzal dlouholetý asistent Brad Larsen. Jaký je to kouč, na co klade důraz?
Máme hodně těžké tréninky na fyzičku. To jsem snad ještě nezažil, byl to pro mě trochu šok. (usměje se) Ale s ohledem na náš styl je to potřeba. On mě nechává hrát, máme spolu dobrý vztah. Hlavně je otevřený, což je asi nejlepší, co s trenérem můžete mít. Oproti posledním rokům ve Philadelphii je to příjemná změna.
Do organizace Blue Jackets jste ohlásil návrat po deseti letech. Vybavují se vám během sezony všechny vzpomínky, jaké to bylo předtím a co se nyní změnilo?
To už je tak dlouho… Ono by asi bylo jedno, do jakého týmu bych šel. Philadelphia pro mě byla druhý domov – strávil jsem tam deset let a čekal jsem, že tam dohraju kariéru. Bohužel se někdy stává, že to nevyjde. Nějak jsme se tam neshodli a vrátil jsem se do Columbusu, což pro mě bylo příjemné překvapení. Pořád je tady ale strašně moc lidí okolo týmu, kteří tady pracovali a pracují doteď. Hodně bývalých spoluhráčů dělá ve vedení nebo je na střídačce, někdy se nad tím i zasmějeme.
„Nechává mě hrát, máme spolu dobrý vztah. Hlavně je otevřený, což je asi nejlepší, co s trenérem můžete mít. "
A jaké jsou rozdíly mezi Jakubem Voráčkem z roku 2011 a tím současným?
Už se tolik nehoním za pukem jako dřív. Energii si musím schovávat na důležitější části hry, když mám puk. Taky je to o zkušenostech: když jsem tady byl předtím, tak jsem měl odehráno sto zápasů, teď je to přes tisíc. V tom je ten rozdíl, že vím, kam si mám najet jinak, kde mám víc podržet puk a tak. V týmu jsem nejstarší, je to velká změna. Ale příjemná.
Asi vám hodně sedí i vaše role, hrajete první lajnu, první přesilovku…
První přesilovku jsem hrál i ve Philadelphii, tam jsme ji měli snad celou dobu stejnou. Tam šlo spíš o to… Když se prostě neshodnete s trenérem, tak je to těžké. Úplně jsem do toho konfliktu nešel, ale podle mě jsem mohl. Flyers se rozhodli jít jinou cestou a já jsem tam nechtěl překážet. Odešel jsem já, teď i G (Claude Giroux, pozn. red.) a je to jeden z nejhorších týmů v NHL. Po sezoně se na to musí podívat, co udělali za chyby. Ale myslím, že si určitě nepředstavovali takový rok, jaký teď mají.
Foto: nhl.com
Probíral jste s Claudem Girouxem jeho odchod?
Jo, před trade deadlinem jsme si často volali. Odejít po patnácti letech pro něj bylo těžké, protože si vždycky myslel, že tam odehraje celou kariéru. Posledních pár let byla chemie mimo kabinu bohužel taková divná, ale to nebylo v naší kompetenci. Dá se říct, že pod Ronem Hextallem jsme tým přestavovali, i když ono to tak nevypadalo, protože jsme vždycky play off těsně minuli nebo jsme se dostali na jedno z posledních míst. Než začal covid, tak jsme podle mě hráli opravdu dobrý hokej. Možná jsme tehdy mohli dojít daleko, ale to už je jen takové to kdyby.
Co okolnosti vaší výměny? Mluvil jste o neshodách s koučem Alainem Vigneaultem, jaký byl váš vztah s generálním manažerem Chuckem Fletcherem?
S trenérem se nic řešit nedalo. Jeho ego bylo natolik velké, že bohužel moc nebylo co řešit. Bavili jsme se o tom s Chuckem, s ním jsem měl vynikající vztah. Po sezoně jsme si sedli a navzájem jsme si řekli, že asi bude pro obě strany nejlepší, když půjdeme dál. Jsem rád, že to takhle dopadlo, protože jsem opravdu šťastný.
„S trenérem se nic řešit nedalo. Jeho ego bylo natolik velké, že bohužel moc nebylo co řešit."
Kromě toho jste určitě rád, že se věci po covidu stále víc vrací do normálu, ne?
Zaplaťpánbůh, poslední dva roky byly strašné. Dá se říct, že už je to plus mínus v normálu a doufám, že to tak bude i do budoucna. Poslední dva roky to nebylo opravdu moc zábavné.
Zmínil jste milník tisíc utkání v NHL, který jste překonal na začátku roku. Jak vysoko ho ve své kariéře řadíte, co pro vás znamená?
Momentálně na to nekoukám. Kdybych po sezoně končil, tak bych nad tím asi polemizoval, ale já si myslím, že v sobě ještě pár let mám. Teď mám smlouvu na dva roky, pak uvidíme dál. Podívám se na to, až skončím s hokejem. Je to příjemná meta, ale ne něco, nad čím bych dlouho přemýšlel.
„Je to příjemná meta, ale ne něco, nad čím bych dlouho přemýšlel."
Probleskne vám občas hlavou, co vás čeká po vypršení aktuálního kontraktu, nebo nad tímhle teď vůbec nepřemýšlíte? Pořád je to hodně daleko.
Vůbec nevím, uvidíme. Jak říkám, můžu skončit, můžu pokračovat, můžu podepsat tady. Nevím, co se bude dít a neřeším to. Jdu den po dni, zápas po zápase.
Takže ve 32 letech máte do hokeje pořád stejnou chuť?
Naštěstí jsem nebyl moc zraněný. Dokud tam je ta zarputilost a ten oheň, tak hrát budu. Až mi to začne být jedno, tak to asi pověsím na hřebík.
Foto: Instagram Columbus Blue Jackets
Změňme téma. Určitě jste zaregistroval nedávné dění v národním týmu, odvolání trenéra Filipa Pešána a nástup Kariho Jalonena. Zjišťoval jste si o novém kouči něco?
Slyšel jsem o něm dobré věci. Patrik Laine ho měl v roce 2016 na mistrovství a bavil jsem se taky s pár dalšími hráči o tom, že je to kvalitní trenér. Uvidíme. Doufejme, že už se trenéři často měnit nebudou, i když po nějakém neúspěchu je to těžké.
Jak vnímáte angažování zahraničního trenéra? Českou reprezentaci vede cizinec vůbec poprvé v historii.
Nejsme první země. Craig Ramsay udělal se Slováky výbornou práci, na olympiádě získali bronzovou medaili a hráli pohledný hokej. Nějak bych to neřešil, odkud ten trenér je. Jestli má nějaké kvality, tak je to asi to nejlepší, co aktuálně může být.
„Nějak bych to neřešil, odkud ten trenér je. Jestli má nějaké kvality, tak je to asi to nejlepší, co aktuálně může být."
Na zápase proti Islanders se byl podívat také generální manažer národního týmu Petr Nedvěd. Asi přijde řeč i na vaši účast na letošním mistrovství světa ve Finsku, že?
Zatím jsem se s ním neviděl, ještě jsme se nebavili. Musím si dát dohromady nohu, protože když jsme hráli s Minnesotou, tak mi ji Foligno málem urval. Pak ke konci sezony s Méďou probereme co a jak.
Takže zatím není vůbec jasno?
Ne, není.
Zpětně vás asi taky mrzí, že na olympiádu nemohli hráči z NHL…
Myslím, že se to NHL hodilo do krámu. Vyloženě se jim nechtělo pustit hráče do Číny, vytvářely se různé spekulace o pětitýdenní karanténě, což byla podle mě naprostá kravina. Bylo to na houby, všichni jsme se těšili, že pojedeme. Bohužel se nedá nic dělat.
„Ke konci sezony s Méďou probereme co a jak."
Otázka na závěr: sledujete aktuální dění na Ukrajině? Případně jak vnímáte rozhodnutí IIHF, že na mistrovství světa bude chybět Rusko i Bělorusko?
Samozřejmě je strašné, co se děje. Teď se nebavím o sportu. Nechápu, že se v roce 2022 něco takového může dít, navíc to ještě někteří lidi obhajují. To je pro mě absolutně nepochopitelné, že se takoví lidi najdou. To mi absolutně hlava nebere. Většinou nehledám alibistické odpovědi, ale fakt nevím, co si o tom myslet. Pořád jsem z toho v šoku, že se to vůbec děje a až moc lidí to akceptuje. Sport je v tomhle druhořadý, když na Ukrajině umírají děti. Štve mě třeba, že to Pljuščenko hájí, takový člověk, který procestoval svět. Je to jeden z nejlepších krasobruslařů v historii a staví se za to. Tohle nechápu.
Share on Facebook
