Na bráchu jsem fakt pyšná, říká Vrhelová. Největší cíl? Olympiáda
Foto: Martin Voltr
Zatímco Stanislava Vrhela můžeme směle nazvat chomutovskou kometou posledních týdnů, na očích je i jeho sestra Adéla. Mladou útočnici čeká debut v reprezentaci do šestnácti let, se kterou o víkendu odehraje dvě utkání v Německu a moc ráda by se probojovala i na lednové olympijské hry mládeže!
Jak jste vůbec připravená na novou sezonu?
Letní přípravu jsem měla v Klášterci a nebylo to zase až tak těžké, ale zase ani ne lehké. Myslím, že mi to hodně dalo. Trénovali jsme dohromady dorost i starší žáci, nejtěžší bylo určitě běhání do kopce, starty, dlouhé tratě. Jinak to bylo docela dobré.
Pocházíte ale z Chomutova, že?
Jo, narodila jsem se tam a hrála až do osmé třídy. Bylo to tam hodně hezké, kluci na mě byli hodní. Někdy měli takové blbé narážky, ale jinak to bylo dobré. Měla jsem to tam hodně ráda.
V reprezentaci jste s další Chomutovankou Lucií Gruntovou, ale ta je o rok starší než vy...
Spolu jsme nikdy nehrály. Já jsem hrála s Andreou Ledvinkovou, která se mnou hraje i teď v Klášterci. Bylo dobré, že jsem tam nebyla jediná holka.
Bylo výraznou změnou přejít do menšího klubu?
Tréninky jsou hodně jiné. V Klášterci je nás o hodně míň a když jedeme ta cvičení, tak jsi chviličku na stanovišti a hned zase jedeš. V Chomutově než na tebe přišla řada, tak to trvalo déle.
V ženské lize hrajete druhým rokem nejvyšší soutěž za Litvínov. To musel být skok z Karlových Varů...
No to tedy byl skok (usmívá se). Ve Varech jsem si mohla třeba projet úplně celé hřiště sama. Tady v Litvínově máte puk a máte sekundu, než je u vás hráčka. Musela jsem si zvykat, ale zkušenější holky mi radily, co mám dělat, kam mám jezdit a podobně.
Foto: Martin Voltr
Teď už jste se probojovala do reprezentace. Jaký je to vůbec pocit?
Úžasný. Vždycky jsem si to strašně moc přála, už asi od jedenácti jsem si chtěla zahrát v reprezentačním dresu. Tak se mi to splnilo. Na kempu v Příbrami jsem se fakt snažila, hodně jsem se sem chtěla dostat.
Jak se těšíte na první zápasy v Německu?
Budu asi hodně ve stresu, ale budu se fakt hodně snažit. Doufám, že to vyjde a nějaký gólík tam spadne (usmívá se). Snad ze mě nervozita spadne, možná už při rozcvičce.
Neviděla jste už některé loňské zápasy šestnáctky?
Viděla, byla jsem se kouknout v Klášterci, protože to mám blízko. A byl to docela fofr! Ještě nám trenéři říkali, že ty Němky jsou těžké a silné.
„Vždycky jsem si to strašně moc přála, už asi od jedenácti jsem si chtěla zahrát v reprezentačním dresu. Tak se mi to splnilo.“
Co by na ně mělo platit?
Trenéři říkali, že hlavně musíme rychle rozehrávat, protože napadají, hodně dobruslují a moc tě nenechají hrát s pukem.
Cílem jsou dvě vítězství?
To je úplně jasný!
Letos máte jako velký vrchol olympiádu mládeže. Věříte si, že byste se na ni mohla dostat?
To je můj největší cíl, tam bych se chtěla fakt hodně moc dostat. Bylo by úplně úžasný, kdybych se tam dostala.
Sledovala jste minulou olympiádu?
Jo, byly tam ročníky 2000 a 2001. Asi se jim hodně dařilo, když skončily druhé.
Foto: Martin Voltr
Chci se ještě zeptat na vašeho bratra Stanislava. Co říkáte na to, jak v posledních měsících vyletěl?
Já jsem strašně ráda, že se mu takhle daří, asi to nikdo nečekal. Když se mu něco povede, tak ho pochválím. Doufám, že se mu bude dařit celou sezonu.
Jak často vidíte jeho zápasy?
Viděla jsem tak polovinu, protože bohužel když má zápas, tak já mám trénink nebo svůj zápas, takže to moc nestíhám. Ale třeba se pak kouknu na záznam nebo si čtu onlajny.
A chválíte ho při tom?
Jo jo, já jsem na něj fakt pyšná (usmívá se).
Má podle vás velkou šanci udržet se v áčku a zahrát si?
Já si myslím, že když bude hrát tak, jako hrál v přípravných zápasech, tak má velkou šanci.
„Když vyšla ta pozvánka do Selbu, tak mě chválil, úplně mě objímal. Byl hodně rád.“
Ve středu dával první soutěžní gól. Nemrzí vás, že jste ho neviděla?
No mrzí. Ale viděla jsem ho na záznamu a byl hezký. Takže jsem mu hned gratulovala.
A jak on podporuje vás?
On mě podporuje úplně stejně jako já jeho. Když vyšla ta pozvánka do Selbu, tak mě chválil, úplně mě objímal. Byl hodně rád.
Radí vám hodně?
Jo jo, když třeba jede na můj zápas, tak mi říká, co jsem udělala špatně, co mám zlepšit. Za to jsem ráda.
Co vám říkal v poslední době?
Třeba když někomu nevypíchnu puk, tak nesmím dělat takový ten velký oblouk, ale zabrzdit a hned za ním zase jet.
Foto: Jan Pidrman, piratichomutov.cz
Měla jste díky němu hned odmalička jasné, že budete hrát hokej?
Já si moc nepamatuju, jak to bylo. Myslím, že rodiče mi říkali, že mě chtěli jenom naučit bruslit, ale mně se to nějak začalo líbit. I tím, že Standa hrál hokej.
Hrál hokej i váš táta?
Ne, nikdo v rodině nehrál hokej. Ale naši bratranci ano, těm je myslím dvacet a devatenáct let. Ti hráli v Kadani. Standa začal kvůli nim a pak já kvůli Standovi (usmívá se).
Táhlo vás to vždycky dopředu?
Když jsem hrála ještě za Chomutov, tak jsem hrála obranu, ale jak jsem začala hrát za Klášterec, tak jsem šla do útoku. A tam mě to asi víc baví.
„Chtěla bych třeba po devítce nebo prváku jít do Švédska nebo do Ameriky.“
Dáváte za kluky góly?
No, je to hodně těžké. Já jsem ráda i za hezkou nahrávku, protože to je skoro stejné, jako když dáte gól. Ale třeba ob zápas dám góla.
Na čem teď chcete nejvíc pracovat?
Určitě na bruslení, v tom jsem se nějak zhoršila a musím to zlepšit. I střela by mohla být o hodně lepší.
Jaké máte v hokeji cíle?
Zůstat v reprezentaci U16, chtěla bych úplně na všechny kempy, které budou. Hlavně na olympiádu, na Evropu, na turnaj čtyř... A třeba hrát hokej až do áčka.
A chtěla byste jít hrát do zahraničí?
Jo, to určitě. Chtěla bych třeba po devítce nebo prváku jít do Švédska nebo do Ameriky. Rodiče mi říkali, že budou rádi, ale musím hodně dřít, abych se tam vůbec mohla dostat.
Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
