Na kluky jsem pyšný, vzkazuje Nestrašil. Švédové? Na rozdíl od Kanady pokorní

Foto: iihf.com

(ST. PAUL, od našeho zpravodaje) Medailová šňůra české dvacítky pokračuje čtvrtým rokem v řadě. Sice z toho není placka nejcennější, ale po třech letech další stříbro. „Kluci brečeli a já jsem na ně strašně pyšný. Jsem strašně pyšný, že se každý obětoval pro druhého, nikdo nehrál na sebe, všichni hráli jako jeden velký tým. Jsme skvělá parta a na tohle budeme ještě dlouho vzpomínat,“ přiznává útočník Václav Nestrašil.

Václav Nestrašil

útočník, 18 let

Reprezentace 20 (celá sezona) 2025-2026

Z 13

G 4

A 8

B 12

Václave, jaké jsou vaše první pocity po finále?
Zaprvé bych chtěl poděkovat všem fanouškům, chtěl bych taky poděkovat realizačnímu týmu a klukům v kabině. Jak fanoušci, kteří nás podporovali celý turnaj, tak i kluci tomu dali všechno, a to je důležité. Udělali jsme dobrou reklamu českému hokeji.

Proč to dnes nevyšlo?
Švédové byli první dvě třetiny zkrátka lepší, to si musíme přiznat. Hráli lepší hokej, ale nedá se nic dělat. Pořád máme stříbro a myslím si, že to je velký úspěch. Další šanci máme příští rok.

Co se stalo v té přesilové hře, při které jste obdrželi první branku?
To už je nějaké to štěstí. Nepodařená nahrávka, já jsem tam zbytečně fauloval a potom jsme to nějak nedohráli. To se stane, to je hokej, a to jsou ty malé detaily, na které my musíme vyzrát a pamatovat si je do budoucí kariéry. Příště se to už nesmí stát.

Co vám trenéři řekli po první a druhé třetině?
Trenéři se nás snažili namotivovat. Museli jsme do toho vstoupit lépe a hrát s energií. Museli jsme na ledě odevzdat všechno, co jsme v sobě měli. Já si myslím, že ke konci zápasu jsme to i odevzdali, i když se to nepovedlo, to je hokej. Já jsem rád, že všichni do toho dali maximum, viděli jsme to i u předávání medailí. Kluci brečeli a já jsem na ně strašně pyšný. Jsem strašně pyšný, že se každý obětoval pro druhého, nikdo nehrál na sebe, všichni hráli jako jeden velký tým. Jsme skvělá parta a na tohle budeme ještě dlouho vzpomínat.

Jaké pokyny jste dostali do závěrečné hry v šesti?
Věřit a bojovat. Tady už se nic moc říct nedá. Na konci těchto důležitých zápasů všichni vědí, co se děje a jaká je situace. Celá střídačka věřila. Když jsme snížili na 2:3, tak jsme věřili, že ten třetí gól dáme. Nevyšlo to, stalo se. Snad bude příští rok štěstí na naší straně.

Jsou pocity o to krutější, když jste v závěru dotahovali a byli jedinou branku od vyrovnání?
Věřil jsem, že ten třetí gól tam padne, ale asi jsme si to nezasloužili za celý ten zápas. Švédové byli prostě lepší a nějak se nám to vrátilo. I tak jsme dali fanouškům v posledních pěti minutách naději, že tady jsme a hraje se do poslední vteřiny. Nevyšlo to, to je prostě hokej. Měli jsme možná bojovat víc od začátku, ale už se stalo.

Švédové vám toho moc nedovolili, viďte?
Oni jsou extrémně chytrým týmem. Nedělají chyby, jsou rychlí, prostě vědí, co dělat. V tom byl rozdíl. Oni nám nedávali ty maličkosti, které jsme jim my dávali.

Mohla hrát roli i únava?
Ano, mohla. Stále jsme mladí kluci a ta energie není na rozdávání. Hráli jsme dva zápasy během 21 hodin. Je to těžké. Všechno je o mentálním nastavení a viděli jsme to, tu energii jsme na konci zápasu měli. Bohužel už ale nebyla dostatečná.

Hráli Švédové jinak než Kanada?
Rozhodně dělali méně chyb. Kanaďani jsou extrémně šikovní, ale trošku moc egoističtí a moc si věří. Švédové byli pokorní a věděli, že udělají všechno pro tým. To se stalo. Byli lepší, týmovější, a to byl rozdíl.

Jakou cestu celý tým ušel během šampionátu?
Začátek v přípravě prostě nebyl ideální, hráli jsme vyrovnané zápasy s týmy, se kterými bychom neměli hrát vyrovnaně. Nějak nás to ale stmelovalo a postupně jsme se do toho dostávali a začali jsme víc vnímat tým. Začali jsme hrát víc pro to, co máme na hrudi, a ne na zádech. To bylo to nejdůležitější. Pojďme si říct na rovinu, stříbrná medaile, kdo by to byl řekl před turnajem. Měli jsme dobrý tým, ale i tak je to extrémní úspěch pro Česko.

Co si odnášíte z turnaje za zážitky a pocity?
Užitý měsíc s klukama. Každý chce vidět českou vlajku jako první a jestli budu mít tu možnost tady reprezentovat i příští rok, tak si to rozhodně budu pamatovat. Ať si to Švédi zasloužili, tak vím, že všichni kluci, kteří budou příští rok v té kabině, tak jim to budou chtít vrátit. Budeme ještě silnější.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace U20
• Mládež
• MSJ 2026