Nadšený kouč Frühauf vzpomíná na Česko. Po letech promluvil o rakovině
Foto: mountfieldhk.cz a hockeyslovakia.sk
Peter Frühauf se zapsal do paměti mnoha českým fanouškům. Vyhrál boj proti rakovině varlat před sedmi lety, hrál za Hradec Králové, kde se málem usadil… Působil také v Plzni, ale kariéru pověsil na hřebík v roce 2018. V rozhovoru pro hokej.cz se rozpovídal také o slovenském hokeji nebo české extralize.
Na Mountfield nedá dopustit. Však zde strávil čtyři roky – krásné, ale i těžké chvíle. „Je to pro mě druhý domov,“ líčí bývalý obránce.
„Česká mentalita je mi velmi blízká. Rád se do Čech vracím a vždy budu!“ vzkazuje z Příbrami, kde zrovna působil na lavičce slovenské dvacítky na turnaji čtyř zemí.
Frühaufa totiž pohltilo trenérství: už má za sebou tři roky v roli asistenta trenéra u A týmu v Trenčíně a zkušenosti sbírá pomalu také u národního týmu.
Dokonce tento Slovák odhodil svůj byznys na druhou kolej. Jeho životem je hokej.
Jaké to je stát na lavičce a rozdávat pokyny?
Já jsem se neviděl absolutně jako trenér. Když jsem končil poslední sezonu v Trenčíně, tak mě Ján Pardavý s Brankem Radivojevičem (bývalý hráč Liberce – pozn. red.) oslovili. Říkal jsem si, že to zkusím. Ale svou budoucnost jsem v tom neviděl.
„Já jsem se neviděl absolutně jako trenér. Říkal jsem si, že to zkusím."
Jak to?
Už jsem měl rozběhnutý svůj byznys… První rok jsem měl štěstí, že jsem mohl pracovat s Jánem Pardavým, který mi otevřel hodně dveří. Ať se to týká trenérského vnímání hokeje a s každou novou informací jsem si hokej začal užívat více a více.
Takže teď je trénování to, co vás naplňuje…
Měla z toho být prvně „bokovka“, ale nakonec mě to úplně pohltilo. Teď je můj byznys jako bokovka a hokej je můj hlavní interest.
A o jaký byznys se zajímáte?
Otevřel jsem si franšízu Subway, děláme sendviče. Už to mám čtyři nebo pět let. Mám tam šikovná děvčata, které se o to starají. Momentálně je byznys v ústraní. Hokej převládá – jsem tu – sbírám mezinárodní zkušenosti.
Foto: Andrej Galica, SZLH
Tady v Příbrami jste u národního týmu do 20 let. Je to jen pro tento turnaj?
Ano, ale byl jsem i nedávno na takovém tréninkovém kempu A mužstva, znovu se připojím k hlavnímu týmu s Jánem Pardavým. Tam máme dvojzápas s Čechy, jsem za to moc rád. Užívám si to. Moc za to děkuju Jánovi, on mě s sebou tahá na takové akce. Je to pro mě velká škola.
A kde budete trénovat další rok? Tři roky máte za sebou jako asistent kouče v Trenčíně.
Popravdě ještě nevím. (usmívá se) Samozřejmě já jsem dal nějaký slib v Trenčíně – Radivojevičovi a šéfovi klubu (Miloš Radosa – pozn. red.). Nabídky nějaké jsou. Já jsem ve fázi, kdy se chci neustále rozvíjet a hledám možnosti, kde bych se mohl co nejvíce obalit informacemi a zkušenostmi v trénování. Zvažuju všechny možnosti, uvidíme…
„Nabídky nějaké jsou. Já jsem ve fázi, kdy se chci neustále rozvíjet."
Jsou to tři roky od konce hráčské kariéry. Bylo to od vás dopředu plánované?
Upřímně… Když jsem končil v Plzni svou poslední sezonu – měl jsem 34 let – byl jsem už ve stavu, kdy jsem přemýšlel, že půjdu jiným směrem. Ale charisma Branka Radivojeviče (stal se sportovním manažerem Trenčína – pozn. red.)… To, že celé své srdce vložil do Dukly Trenčín, stáhlo mě i jiné chlapce. Někteří se vrátili z kvalitních lig, dostali jsme se pak v té sezoně dokonce do finále. Určitě to byl dobrý tah – všichni jsme za Brankom šli.
Už ho zmiňujete poněkolikáté. Jste velcí kamarádi, že?
Samozřejmě. Branko i Jáno… Já jsem kvůli nim v Trenčíně a díky nim se věnuju trenérství. Moc jim za to vděčím.
„Když si mám teď vybrat, zda mrknu na švédskou, finskou, českou ligu nebo KHL, tak suverénně vyhraje česká soutěž."
Zpátky k vám. Jak vzpomínáte na vaši hráčskou kariéru? V Česku jste sehrál přes 200 zápasů, dlouho jste působil také ve slovenské nejvyšší soutěži.
Hrál jsem hokej do 36 let. Vím, že bylo i období, kdy jsem vůbec nevěřil, že ho ještě budu hrát. Jsem moc vděčný, že jsem mohl hrát do takového věku v takových kvalitních soutěžích. Speciálně česká extraliga… Když si mám teď vybrat, zda mrknu na švédskou, finskou, českou ligu nebo KHL, tak suverénně vyhraje česká soutěž. Hokej mě baví, rád vnímám lidi, kteří kolem něj jsou. Česká mentalita je mi velmi blízká. Rád se do Čech vracím a vždy budu!
Foto: Jan Vavřina, mountfieldhk.cz
Velkou část kariéry jste prožil v Hradci Králové. Tam jste ale bojoval také s rakovinou…
I tak to ale je asi moje nejkrásnější období v hokejové kariéře. Měli jsme super partu, parádní město, neskutečné fanoušky… Pro mě to byl druhý domov. Je pravda, že dost dlouho jsme přemýšleli o tom, že v Hradci chceme žít. Dost intenzivně jsme to řešili. Nakonec to z různých důvodů nevyšlo, ale je to stále můj druhý domov.
Prožil jste tam ale chvíli těžké období. Jak se vám po letech mluví o rakovině?
Je pravda, že rozhovorů bylo dost… Na začátku mi to ani nevadilo, ale potom už jsem potřeboval žít svůj život. Měl jsem jedno dítě, poté druhé. A stále jsem se v rozhovorech k tomu vracel. Utnul jsem to na pár let. Je pravda, že jste první po dlouhé době, s kým o tom mluvím. Nebylo to tehdy jednoduché životní období. Hlavně pro manželku a rodinu.
„Je pravda, že jste první po dlouhé době, s kým o tom mluvím. Nebylo to tehdy jednoduché životní období."
Nakonec jste tento boj vyhrál…
Já jsem to zvládl hlavně díky nim. A ta obrovská podpora, která se mi dostavila… To se nedá ani slovy vyjádřit, co jsem od hradeckých lidí dostal. To je věc, za kterou jsem vděčný. Měl jsem těžké období, ale jak jsem dostal tolik lásky od klubu či města, tak jsme to společně zvládli.
Dalo vám to něco pozitivního do života?
Bavíme se stále o rakovině. Lidé povídají, jak se vám změní život. Rozhodně. Nějakým způsobem se fakt změní, ale člověk pak řeší každodenní jiné starosti a tak dále. Druhá věc je, že každý má svou mentalitu a nemyslím si, že tohle se dá natolik změnit. Když mě neposlouchá nějaké z mých dětí nebo v práci někdo, život jde dál. Tohle je součást toho. Nemůžu chodit a říkat, co jsem si prožil. To ne. Mentalita se projeví a žiju zcela normálně. Mám tam vzadu vykřičník, ale popravdě umím mít i velmi stresové období. (usmívá se)
„Nemůžu chodit a říkat, co jsem si prožil. To ne. Mentalita se projeví a žiju zcela normálně."
Vy jste se do hokeje vrátil poměrně rychle.
Ano, doktoři a lidé okolo klubu odvedli skvělou práci. Začátek byl těžký – hlavně první tréninky. Popravdě to bylo hrozné. Cítil jsem se fyzicky strašně… Nakonec se to celé zlomilo a opět jsem dostal chuť. Hokej byl pak návratem do života i to, že jsem tohle období mohl uzavřít.
Prošlo si tím více sportovců, napadá mě třeba Jiří Průžek. Asi je důležité o tom mluvit. Někdo se možná bojí tohle řešit.
Já nemám problém povídat: Dávejte si na to pozor, je tady tohle a tamto – zvažte návštěvu lékaře. Ale člověk v určitém momentě to musí přestat až tak řešit, jinak se mu to zaryje do mozku.
Pět dní po operaci už Peter Frühauf nechyběl na stadionu. Takový transparent mu nachystali fanoušci
Pojďme od tohoto tématu jinam. Sledujete Hradec Králové nebo Plzeň?
Samozřejmě, samozřejmě! Sledoval jsem oba týmy, pro Hradec to po základní části bylo velké zklamání. Ale chtěl bych říct jednu věc.
Povídejte.
Sice Hradec padl proti Mladé Boleslavi, ale cesta tam je správná. Jsem rád, že lidé v klubu nepanikaří – že vidí správnou cestu. Když v tom vydrží, tak se úspěch dostaví. Mě hradecký hokej baví.
„Mě hradecký hokej baví. Cesta tam je správná."
A koho tipujete na mistra? Ve finále hraje Třinec proti Spartě.
Sparta se trápila, i když byl tým kvalitní, tak v jednom momentě se něco stalo. Pro mě je to jasný aspirant na titul. Musím ale říct, že Třinec mě stále šokuje skvělou defenzívou, kterou má i vzhledem k tolika ofenzivním hráčům. Bude to vyrovnané, ale za mě má Sparta letos příběh.
Zajímal by mě ještě slovenský hokej. Je podle vás na vzestupu po úspěchu na olympiádě?
No právě! Já jsem s tím žil. Vidím za tím neskutečnou práci trenérů. Máme hodně mladých kluků, kteří mají obrovský progres a jsou na svůj věk velmi vyspělí. To je motor toho, že vidím, jak se lidé na Slovensku umí spojit – pojmenovat problém a vyřešit ho. To je to, co se momentálně děje. Já jsem za to moc rád – slovenský hokej mě baví.
Blýská se tedy na lepší časy?
Já doufám, že ano. Už teď vidím práci, která za tím je. Je to nastavené dobře. Musíme jen vydržet a neposlouchat za každou cenu kritiku.
„Neexistuje jen česká nebo jiná cesta. Když trenér přinese úspěšné prvky moderního hokeje, tak ať tam stojí."
Velkou tváří jsou mladíci jako Juraj Slafkovský či Šimon Nemec… Je to silná generace za poslední roky.
Je to silná generace. Ale myslím, že není poslední. Teď ještě nejsou někteří mladší, kteří přicházejí po nich, tolik známí. Ale máme ještě velmi kvalitních hokejistů.
Češi změnili trenéra. Po vzoru Slovenska mají zahraničního kouče – Fina Kariho Jalonena.
Je to o analýze. Lidi okolo hokeje si zanalyzují to, co tomu chybí nejvíc. Hledají pak způsob – lék. A pokud je ta cesta zahraniční, tak ano… Je úplně jedno, zda je domácí nebo z ciziny. Chcete člověka, který bude razit styl. My jsme ho našli. Neexistuje jen česká nebo jiná cesta. Když trenér přinese úspěšné prvky moderního hokeje, tak ať tam stojí.
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Share on Facebook
