Náš hokej je lepší, než si většina myslí, shodují se polské posily Frýdku
Polsko do olympijského kvalifikačního turnaje v Bratislavě vstupovalo jako outsider a po dvou utkáních už je bez šance postoupit. V bojích proti o třídu silnějším soupeřům se ale neztratilo a podařilo se mu i skalpovat Bělorusy, a to s nemalou pomocí Bartosze Ciury a Filipa Komorskiho – dvou posil Frýdku-Místku.
Začněme obecným zhodnocením turnaje z vašeho pohledu. Ve čtvrtek jste zaskočili Bělorusko a páteční porážkou se Slováky jste ztratili naděje na postup...
Filip Komorski: Přijeli jsme na turnaj s tím, že chceme ukázat, že Poláci umí hrát hokej. Věděli jsme, že Bělorusové, Slováci i Rakušani jsou kvalitnějšími celky, ale zároveň máme obrovská srdce a díky našemu charakteru můžeme něco uhrát.
To se ukázalo hned v prvním zápase s Běloruskem, kdy náš brankář (John Murray, pozn. red.) pochytal úplně všechno, i když na něj letělo nějakých padesát střel. Bylo to něco podobného, jako když jsme před rokem vyhráli s Kazachstánem. Pro nás je velmi důležité hrát defenzivně, je to jediný způsob, jak proti takhle dobrým soupeřům uspět. Nemáme tak silný útok, abychom mohli vstřelit hodně branek. To jsme přesně ukázali hned v prvním zápase.
„Přijeli jsme na turnaj s tím, že chceme ukázat, že Poláci umí hrát hokej.“
Hráli jsme tu zatím s mužstvy, ve kterých většinu soupisky tvoří hráči z NHL nebo z KHL. U nás osmdesát pět až devadesát procent týmu hraje polskou ligu. Jsme rádi, že můžeme konkurovat mnohem silnějším soupeřům, než jsme my. Myslím, že první zápas byl pro nás super, nepamatuji si, kdy jsme naposledy porazili Bělorusko na takovém velkém turnaji.
Páteční zápas, výsledek 1:5… to už bylo o něčem jiném. Slováci už jsou někde jinde, bylo to extrémně těžké. Ještě k tomu hráli doma, stál za nimi celý stadion. Ale je to pro nás dobrá zkušenost.
Jak přistoupíte k nedělnímu utkání proti Rakousku?
Bartosz Ciura: Proti Rakousku chceme určitě vyhrát, tak jako každý zápas. Je pro nás důležité, že můžeme hrát proti takhle náročným soupeřům a snažit se předvést kvalitní hokej.
Filip Komorski: Máme v týmu spoustu mladých hráčů, kteří chtějí ukázat, že mají na to hrát ligový hokej v Čechách, na Slovensku nebo třeba v Rakousku. Máme spoustu takových šikovných borců, kteří jen potřebují nějakou šanci.
Do Bratislavy dorazil velký kotel polských příznivců, kteří vás během zápasů neustále podporují. Slyšíte jejich chorály? Pomáhají vám?
Filip Komorski: Určitě. Na turnaj přijelo hodně našich fanoušků, což je pro nás strašně důležité, protože hrajeme s kvalitnějšími týmy. Je skvělé přijít do haly a vidět je na tribuně. Jsme jim strašně vděční.
„Máme v týmu spoustu mladých hráčů, kteří chtějí ukázat, že mají na to hrát ligový hokej v Čechách, na Slovensku nebo třeba v Rakousku.“
Spolu s Alanem Lyszczarczykem, dalším hráčem polského týmu, budete v příštím ročníku působit ve Frýdku-Místku. Jak se váš přesun do Čech vlastně zrodil?
Bartosz Ciura: Přestup do Frýdku nám navrhl Michael Kolarz (bývalý spoluhráč z Tychy, který několik let působil v Čechách, pozn. red.), jenž si druhou českou nejvyšší soutěž chválil. Řekli jsme si, že to zkusíme a uvidíme, jak to půjde. Pro nás s Filipem je to důležitý moment v kariéře. Z prvoligových týmů jsme zatím v přípravě nastoupili jen proti Vsetínu, což byl velmi kvalitní soupeř a myslím, že Chance Liga bude letos vyrovnaná.
Filip Komorski: S Bartkem spolu hrajeme už šest let v GKS Tychy, tam jsme získali všechna týmová ocenění, která v Polsku lze vybojovat. Třikrát jsme vyhráli ligu, uspěli jsme v poháru a zahráli jsme si v Lize mistrů. Museli jsme už zkusit i něco jiného a vyzkoušet si, jaké to je hrát v zemi, kde je hokej na trochu vyšší úrovni, jako je třeba Česko. Čeká nás náročná sezona, v soutěži máme sedmnáct týmů a hned tři přímo sestupují, další dva hrají baráž.
Foto: Facebook Polski Hokej
Čekáte, že budete v novém působišti nastupovat spolu v lajně?
Bartosz Ciura: Ani ne. Nebo takhle, nám je to upřímně jedno. (smích) Známe se spolu už řadu let…
Filip Komorski: …máme spolu dobrou chemii, kterou chceme přenést i do Frýdku-Místku. (smích)
Bartosz Ciura: Ve Frýdku nás všechny přijali tak vlídně, až jsem z toho byl zaskočen. V kabině máme fajn lidi a panuje tam skvělá atmosféra, byl jsem tím vším opravdu mile překvapen.
„Ve Frýdku nás všechny přijali tak vlídně, až jsem z toho byl zaskočen.“
Do Bratislavy jste se probojovali v únoru 2020 na turnaji v Kazachstánu, kde se vám podařilo vyřadit ze hry domácí tým. Jak byste ho z odstupem zhodnotili?
Filip Komorski: V Nur-Sultanu jsme hráli proti třem soupeřům. Jako první jsme nastoupili proti Nizozemí, jenž nebylo až tak kvalitním sokem, a pak proti Ukrajině, se kterou se pravidelně potkáváme v divizi na mistrovstvích světa. Obě utkání jsme vyhráli a čekal nás extrémně těžký zápas proti domácím Kazachům. John Murray nám zachytal naprosto neskutečně a celý tým do toho vložil srdce, zblokovali jsme nějaký dvacet pětadvacet střel. To vítězství pro nás bylo opravdu velké, porazili jsme tým plný hráčů z KHL… byl to zázrak. A možná teď tím prvním zápasem proti Bělorusku jsme ukázali, že to zázrak nebyl a že polský hokej má vyšší úroveň, než si většina lidí myslí.
Bartoszi, vy jste se zúčastnil finálové části kvalifikace i před pěti lety. Jak byste porovnal tehdejší polský tým s tím letošním?
Bartosz Ciura: Ty týmy asi nejde úplně porovnat. Největší rozdíl spočívá v tom, že tehdy jsme nevyhráli ani jeden zápas. Ve skupině jsme měli Slovinsko, Dánsko a Bělorusko, tady hrajeme proti Slovensku a Rakousku. Je škoda, že se nám nepovedlo vyhrát i v pátek a už nemáme šanci postoupit.
Filipe, dříve ve své kariéře jste strávil rok za oceánem, co vám tahle zkušenost dala?
Filip Komorski: V Kanadě jsem hrál juniorský hokej v lize, která nebyla úplně kvalitní. Největší plus, které ten rok měl, bylo, že jsem se naučil plynule anglicky, to bylo dobré. (smích) Vyzkoušel jsem si tam trochu jiný hokej než ten, který mě od mala učili v Polsku. V kariéře mi ale nejvíc dal přestup z Osvětimi do Tychy, a pak hraní v Lize mistrů. To byly velmi důležité zápasy, ze kterých jsem si toho odnesl mnoho.
„Je škoda, že se nám nepovedlo vyhrát i v pátek a už nemáme šanci postoupit.“
Kvalifikace probíhá v bublině, měli jste i tak šanci se porozhlédnout po Bratislavě?
Filip Komorski: Ne ne, žijeme tu opravdu v bublině. Fungujeme v režimu hotel – stadion, stadion – hotel a z Bratislavy jsme nic neviděli. Jen to, co jde vidět z okna. (smích)
Share on Facebook
