Naše hra se posunula, těší kopřivnického trenéra Majkuse. Co zavedli u mládeže?

Kopřivnice v sezoně 2022/2023 | Foto: Michal Polášek, HC ISMM Kopřivnice

16. listopadu 2022, 10:22

Pavel Mandát

Kopřivnice patří mezi nejpříjemnější překvapení letošní 2. ligy. Skromný klub z města automobilů Tatra předvádí ofenzivní, nebojácný hokej, který mu v aktuální tabulce Východní konference zajišťuje druhé místo. Hned za vedoucím Znojmem. Nejen o formě svých svěřenců hovoří kopřivnický trenér Ladislav Majkus.

V průběžné tabulce Východní konference patří Kopřivnici druhá příčka, pro mnohé jste největším překvapením soutěže. V čem vy osobně vidíte největší sílu týmu?
Možná to bude znít otřepaně, ale v srdíčku. Máme dobrý mix. V týmu jsou mladí hráči a stejně tak i ti starší a zkušení. Jelikož jsem u mužstva před sezonou začínal, teprve nedávno jsem všechny hráče poznával. Určitá překvapení se proto udála, někteří kluci odešli, jiní přišli. Zatím nám to každopádně šlape. V týmu je dobrá nálada, kluci se na zápasy i tréninky těší, hecujeme se. I to je znát.

Zmiňujete se o soudržnosti týmu, ale kdybyste měl vybrat třeba jen jednu individualitu, která vás překvapila, kdo by to byl?
Máme individuality, našli by se takoví hráči. Budu se ale opakovat, alespoň zatím jsou lajny tak dobře složené, že si celý tým sedl. Jeden bez druhého by to asi nešlo. Všichni přijali svoji roli v týmu a plní ji. Od začátku sezony trénujeme jednotlivé věci, přičemž kluci jim věří a plní je.

„Kluci už dokáží sami vycítit, kdy je vhodné na soupeře vletět a kdy je naopak potřeba si ho trochu nachystat."

Když jsme se bavili na začátku sezony, říkal jste, že chcete hrát útočný a aktivní styl hokeje, který bude soupeře nutit k chybám. Přijal tým tenhle styl za svůj?
Ano a jsem za to rád. Musím říct, že na základě toho, jak a na čem pracujeme na trénincích, tak se naše hra oproti prvním zápasům posunula o kus dál. Kluci o ní během zápasů sami přemýšlejí a sami dokáží vycítit, kdy je vhodné na soupeře vletět hned a kdy je naopak potřeba si ho trochu nachystat. I tohle myšlení rozvíjí jejich kreativitu, což je úplný top, který po hráčích může trenér chtít.

Už dvakrát se vám v sezoně podařilo porazit ambiciózní Havířov.
Kluci jsou proti Havířovu vždycky nahecovaní, protože řada z nich tam v juniorce nebo v dorostu hrála. I pro mě jde o speciální zápas. S některými členy realizačního týmu jsem dlouhodobě v úzkém kontaktu. Jsou to pro nás cenná vítězství, protože Havířov je pořád výrazně větší klub, než jsme my.

Důležitým článkem kopřivnických výkonů jsou spolehlivé výkony brankářů, které mezi tyčemi střídáte. Nemáte určenou stálou jedničku?
Nemáme. Když to vezmu popořadě, tak po loňském konci Petra Hromady Kopřivnice loni poměrně dlouhou dobu nemohla najít stabilního brankáře. Před letošní sezonou podepsal manažer Jarda Hrubý Andrease Kubáně, Honzu Baldíka, přičemž v záloze máme ještě mladého porubského Marka Slíže. Všichni tři dokážou podávat kvalitní výkony. Co se týče rotace, tak máme domluvené pravidelné střídání, které si kluci mezi sebou řeší podle toho, kdo je zrovna stoprocentně připravený.

„Mezi brankáři máme domluvené pravidelné střídání."

Zajímavý přístup, vy jim tedy jako trenér dáváte volnost?
Záleží na úhlu pohledu. Volnost mají a nemají. Jde o to, že už před sezonou jsem řekl, že chci, abychom gólmany střídali. Zároveň jsem řekl, že chci, aby chytal zrovna ten, kdo je stoprocentně připravený. Mým záměrem zkrátka bylo, aby kluci dopředu nahlásili, když někdo stoprocentně připravený nebude. Teď měl třeba Andreas Kubáň hodně práce, takže nebyl na všech trénincích. Chytal tedy Honza Baldík. Na začátku sezony měl pro změnu Honza Baldík drobné zranění, řekl nám to a chytal tedy Kubáň. Jsem rád, že kluci k tomuhle přistupují zodpovědně a vzali tenhle systém za svůj.

Jak se vám zamlouvá spolupráce s Porubou? Ve zmíněném zápase s Havířovem skóroval i porubský Jan Dluhoš.
Určitě je to pro nás posílení. Jde o šikovné hráče. Měli jsme dohodu, že za nás bude stabilně hrát celá jedna pětka z Poruby, ale mají teď zraněné hráče, takže se s porubskými trenéry domlouváme operativně. Nicméně třeba právě proti Havířovu hráli hráči Poruby spolu, dali jsme k nim Filipa Indrsta, přičemž jejich lajna hrála výborně. Dali dva góly.

Ladislav Majkus.

Ladislav Majkus. | Foto: Facebook HC ISMM Kopřivnice

Predikovalo se, že soutěž bude hodně vyrovnaná. Tohle se zatím až na odskočené Znojmo potvrzuje, ne?
Určitě. Musím říct, že před sezonou jsem měl trochu obavy. Je tady našlapané Znojmo, vrátil se Havířov, jsou tu i další silné týmy. Proto jsme se chtěli na ligu dobře připravit. Díky vedení jsme do letní přípravy zařadili pravidelnou posilovnu, kterou máme i během sezony. Tahle poctivá práce se nám vyplácí. Každopádně nemůžete nikoho podcenit, nám se to potvrdilo, když jsme v prodloužení prohráli v Hodoníně, který byl tehdy poslední.

Závěrečná otázka k áčku. Druhá liga je poloprofesionální soutěž, jaké zázemí má tedy Kopřivnice mimo led?
Musím říct, že i tohle u nás funguje skvěle. Sluší se poděkovat hlavně našemu doktoru a masérovi Liboru Raškovi, který se o kluky pečlivě stará. Před každým zápasem se najde někdo, kdo potřebuje pomoct s bolístkou. V tomhle je jeho přínos obrovský. Stejně tak jako v případě našeho kustoda Radima Lichnovského, který se o kluky stará například tím, že jim chystá svačinky.

Tak schválně, jak vypadá klasická svačinka v kopřivnické kabině?
Kluci mají moc rádi před zápasem Toffifee, takže Radim ho má vždy za úkol sehnat. (usmívá se) Jinak klasika, ovoce a nějaké sušenky.

„Co mám možnost jezdit po stadionech, tak chování rodičů je mnohdy otřesné. Proto jsme v Kopřivnici sepsali kodex."

Teď k mládeži. Vím, že jste u kopřivnické mládeže rozjel projekt kodexu zaměřeného na chování rodičů. Mohl byste tenhle krok přiblížit?
Jde o to, že co mám možnost jezdit po stadionech, tak chování rodičů je mnohdy otřesné. Nechci říct, že jde jen o český nešvar, je to tak všude, ale v Česku se s tím potýkáme hodně. Takže jsme sepsali kodex, který je unikátní v tom, že každý bod v něm zmíněný je otočený směrem k dítěti. Rodiče by si tedy měli o to líp uvědomit, že když se například na tribuně perou s jiným rodičem kvůli hokeji, ubližují tím nejvíc právě svému dítěti na ledě.

„Ohlasy jsou pozitivní, což mě těší. Vím, jak těžké je v české konzervativní společnosti prosadit něco nového."

Zmíněný kodex máte ve formě banneru na zimním stadionu. Jaký ohlas u rodičů vzbudil?
Velmi pozitivní. Když mají děti třeba v neděli dopoledne zápas, tak si kodex fotí i rodiče z jiných klubů a říkají: Kéž by něco takového bylo i u nás, protože někteří dospělí se neumí chovat. Z toho mám radost, protože vím, jak těžké je v české konzervativní společnosti prosadit něco nového nebo neznámého. Zažil jsem si to sám jako trenér, kdy někteří hráči nebyli dvakrát nadšení z nových věcí. Zajímavé ale je, že když máte v týmu hráče, kteří prošli třeba zámořskou juniorkou, tak ti změny berou jako fakt. Jsou tak totiž naučení.

Etický kodex

Etický kodex | Foto: HC ISMM Kopřivnice

Máte v plánu rozvíjet práci s dětmi a jejich rodiči dál?
Ano, kodex máme vyvěšený na dobře viditelným místě, rodiče kolem něj chodí. Zároveň chceme jednotlivé kresby vyvěsit i zevnitř střídaček, aby si je mohl prohlédnout opravdu každý, kdo půjde kolem. Je to běh na dlouhou trať. Není to tak, že uděláte jednu schůzku nebo jedno gesto a vše se otočí o 180 stupňů. Zároveň se chceme zaměřit na zbytečné srážení se v dětských kategoriích.

Je pravdou, že na zbytečné srážení se v poslední době upozorňuje i hokejový svaz.
Když jsem se vrátil z Ameriky, byl jsem zděšený z toho, jak po sobě bezmyšlenkovitě skákaly kolikrát i děti ve druhé třídě. Tomu se ani nedalo říkat fyzická hra. Děti v tomhle věku se musí prioritně soustředit na hru s pukem, ne na to, aby hitovaly. V tak nízkém věku by se nemělo hitovat vůbec.

„Znalost ohledně otřesů mozku je v Česku momentálně velmi chabá. Mnoho lidí vůbec netuší, co takový úraz může do budoucího života způsobit."

Nemáte trochu pocit, že je to i tím, že v Česku zatím docela vázne osvěta takzvaných sekundárních následků nárazů při hokeji?
Mám, znalost ohledně otřesů mozků a podobně je v Česku momentálně velmi chabá. Mnoho lidí vůbec netuší, co takový úraz může způsobit do budoucího života. Dám příklad, když se dítě bouchne do mantinelu a poté spadne na led, kde zůstane nějakou dobu bezvládně ležet, tak i přestože třeba chce poté dál hrát, trenér by měl poznat, když je potřeba ho stáhnout ze hry. Jsou na to předepsané postupy a otázky. Pokud například vidí, že dítě na ledě vrávorá nebo že váhá při odpovědích na jednoduché otázky, například kolik je skóre, tak by ho vůbec neměl pouštět do hry.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz