Navrátilec Šedivý: Už jsem to potřeboval rozseknout. Třinec? Uvidíme

Foto: hcf-m.cz

Příchod Ondreje Šedivého je pro Chance ligu skvělou zprávou. Vyhlášený hračička, technik bruslař. To jsou jen některé charakteristiky odchovance Vítkovic, který bude nově působit na farmě Třince. Pikantní, že?

Po šesti letech v EBEL se vracíte do Česka, co vás k tomu vedlo?
Celková nejistá situace, která v EBEL panuje. Je to mezinárodní soutěž, kvůli koronaviru je tam proto všechno ještě složitější. Já už nechtěl čekat. Pořád se nevědělo, jak to tam bude. Neví se to dodnes. Nejsou stanoveny počty cizinců v jednotlivých klubech, neustále se posouvá možnost uzavírání transferů, takže je to tam všechno na mrtvém bodě. Chtěl jsem to už nějak rozseknout a nabídka od Frýdku mi dávala největší smysl. Je to organizace spojená farmářsky s extraligou, což je plus.

Možnost zahrát si za Třinec je velké lákadlo, že?
Určitě, ale teď jsem ve Frýdku a beru to s plnou vážností. Od ledna jsem nehrál, byl jsem zraněný, proto jsem se zase chtěl připravovat s týmem. Dám tady do toho všechno, pak se uvidí podle toho, jak se mi bude dařit.

„Celkově situace v EBEL je nejistá. Už jsem nechtěl čekat."

Nejdřív prostě musíte válet ve Frýdku.
S trenéry jsme se o konkrétní roli v týmu ještě nebavili, ale je mi jasné, kvůli čemu mě asi brali. Určitě se ode mě čeká produktivita. Ale není to jen o tom, chci týmu pomoct na obou stranách kluziště a do své hry přidat nadstavbu.

Nadstavbu rychlonohého technicky vybaveného hračičky, co? Alespoň takhle si vás pamatuju.
(směje se) Očekávání jsou velká, ale jak už jsem řekl, není to jen o tom hrát si s pukem a vymýšlet ty šance. Musíte být komplexní, což je to hlavní, o co se budu snažit. Týmu nejvíc pomůžete právě takhle.

„Očekávání jsou velká, ale není to jen o tom hrát si s s pukem. Musíte být komplexní."

Jste odchovancem Vítkovic, s nimi námluvy neprobíhaly?
Když jsem to sledoval, tak Vítkovice mají pod smlouvou nějakých patnáct nebo šestnáct útočníků, takže tahle varianta na stole vůbec nebyla. Nijak se to neřešilo.

Ale kdyby jste se dostal až do kádru Třince a zahrál si proti Vítkovicím, tak by to pro vás bylo speciální, ne?
Tak jasně, ale teď jsem ve Frýdku a soustředím se jen na to, abych tady podával maximální výkony. Pokud budu mít výkonnost a trenér z extraligy po mě sáhne, tak udělám maximum pro to, abych se osvědčil i tam. Je přitom jedno, proti kterému soupeři by to bylo.

Zpět k EBEL, šest let strávených v této soutěži vám asi hodně dalo, že?
Určitě. Ta liga mi sedla a bavila mě. Bylo to tam výborné po všech stránkách. Ať už co do hokeje, popřípadě života. Vyhovovalo mi to. Skvělé zážitky mám ze Znojma, kde jsme hráli finále i pak z Innsbrucku.

„Varianta jít do Vítkovic na stole vůbec nebyla."

Sedla vám možná i proto, že jste výborný bruslař, přičemž v EBEL je to právě hodně o bruslení. Co vy na to?
Jo, je to možné. Byl to takový zámořský styl. Kanaďanů, Američanů, ale i Finů tam bylo hodně. Dohrávalo se, sedělo mi to. Člověk si rychle zvykl, pro mě to je hodně záživná soutěž.

Na cestování jste si zvykl taky?
Už když jsem byl ve Vítkovicích, tak se cestovalo hodně. Hodně týmů bylo tehdy z Čech, takže štreky byly taky náročné. Je ale pravda, že v EBEL je to ještě o něco víc. Někdy jste na cestě na zápas i deset až jedenáct hodin. Ale zvyknout se dá na vše, my navíc měli výborný servis, pohodlný autobus a tak dále, takže to nebyl problém. Zároveň na to myslela i liga při sestavování týdenního herního plánu, proto byl čas na odpočinek vždycky.

Foto: Facebook HC Innsbruck

S kterými soupeři to bylo nejvyhecovanější?
Se Znojmem byly hodně vyhecované zápasy proti Vídni. Byl plný zimák, bralo se to jako derby. S Innsbruckem pak proti Bolzanu, to byla dost divoká utkání. A všichni se chtěli vytáhnout proti Salcburku. Ten tým je finančně někde jinde než všichni ostatní, mají tam hráče ze Švédska, KHL...

„Všichni se v EBEL chtěli vytáhnout proti Salcburku."

Vy jste se Salzburgu nikdy nenabízel?
(směje se) Do Salzburgu by chtěl asi každý, ale ta nabídka bohužel nikdy nepřišla. Za těch šest let, kdy jsem byl v lize, tak snad jen jednou přivedli hráče z EBEL. Bylo to loni, když podepsali top brankáře. Jinak si nevybavuji, že by tam z EBEL přišel nějaký útočník nebo obránce. Díky jejich finančním možnostem, které jsou astronomické, si můžou dovolit nakupovat hráče z kvalitnějších soutěží.

Jak si v Rakousku vede hokej co do popularity?
Není to tam ten hlavní sport. Mají hlavně alpské lyžování, skoky na lyžích a ostatní zimní sporty. Na zápasy nám chodilo kolem tří tisíc fanoušků. Nejlepší atmosféra je asi v Linci, ve Vídni a v Bolzanu, tam ty zápasy mají opravdu náboj a návštěvy jsou kolem pěti tisíc fanoušků. Umí udělat výbornou atmosféru. Co se týče fandění, tak záleží, jak na kterém stadionu, ale celkově je ta fanouškovská základna lepší v Česku.   

Chtěl byste se do EBEL ještě vrátit?
Život mě naučil, že nemá cenu plánovat nic dopředu. Nikdy nevíte, jak to bude. Podívejte se na situaci s koronavirem. Neustále se vyvíjí. Druhá věc je život hokejisty. Vždycky všechno záleží na vašich výkonech. Pokud se vám sezona povede, teprve pak si vždycky můžete sednout a uvažovat, jak dál. Letos můžete být někde a příští rok zase úplně jinde.

Foto: Rostislav Pfeffer, hcorli.cz

Život hokejisty je tak trochu na kočovnický způsob, že?
Dá se to tak říct. Byl jsem docela dlouho doma ve Vítkovicích, tam měl člověk pohodu. Pak následoval rok a půl ve Znojmě a čtyři roky v Innsbrucku. Každá změna je přitom těžká, hlavně pro rodinu. Když už ji pak máte, musíte se o nových angažmá rozhodovat i s ní, protože třeba děti chodí do školky a tak dál. Pokud je člověk sám, zvykne si snáz.

„Život mě naučiil, že nemá cenu plánovat věci dopředu."

Z pohledu rodinného života musel být Innsbruck obklopený Alpami rájem.
Přesně z tohohle pohledu jsem to bral. Když už někam jdeme s rodinou, tak ať to má smysl po všech stránkách. A jak říkáte…Innsbruck je krásné místo celoročně. V zimě i v létě. Máte tam nepřeberné možnosti, jak se zabavit, navíc krásné prostředí v okolí Alp, milí lidé… Bylo to tam moc pěkné.

S Innsbruckem je spojený slavný závod Turné čtyř můstků ve skocích na lyžích. Byl jste se podívat?
To víte, že jo. Myslím, že to bylo během druhého roku mého angažmá. Zajímalo mě, jak to vypadá naživo, v televizi jsem vždycky fandil Kubovi Jandovi. Zážitek to byl parádní, atmosféra a všechno okolo. Němci, Rakušané i Slovinci tím žili. Jen škoda, že tehdy moc nevyšlo počasí, protože permanentně lilo, ale i tak to bylo fajn.

Z hlediska hokejového jste tam byl cizinec. Nahlíželi na vás proto v něčem jinak?
EBEL na cizincích stojí, takže jsem přirozeně byl pod určitým tlakem. Musel jsou prokazovat výkonnost. Ale musím říct, že moje role byla v Innsbrucku trochu jiná než dřív.

Čím to?
Trenér po mně chtěl, abych hrál víc komplexněji. Ještě ve Znojmě jsem měl v popisu práce hlavně útočit, v Innsbrucku už jsem chodil i na každé oslabení a další herní situace v závěrech utkání, když jsme třeba vedli o gól. To mě hodně naučilo. Myslím si, že to nebylo vůbec na škodu.

Je to docela paradox, že jste se komplexnosti naučil zrovna v soutěži, která je hlavně útočná.
On to tam po mně trenér vyloženě vyžadoval. Bylo mu jedno, jestli je hráč starý, mladý nebo jestli na to má či nemá dispozice. Všichni jsme museli dohrávat. Pak člověk získá ty návyky snáz, než když to realizační tým po něm nechce.

Vy jste zároveň vášnivým fotbalistou, že?
Baví mě to, občas jsem si v létě chodil zahrát. Třeba s Bohumínem, než ještě postoupil do divize a později se Slovanem Záblatí. Popřípadě s klukama z Vítkovic. S nimi děláme i charitativní akce, je to fajn doplněk přípravy.

„Fotbal mě baví. Občas jsem si chodil zahrát s Bohumínem nebo se Slovanem Záblatí."

Nejste občas v kabině terčem vtípků?
Kluci mě berou normálně. My se známe prakticky od dětství, takže to nemají tak, že by s nimi trénoval profesionální hokejista. Oni to mají samozřejmě líp v noze, ale víte jak… Jen občas přijde samozřejmě popichování ve smyslu, že mi tam a tam chyběla hokejka. (usmívá se)

A dal jste víc gólů ve fotbalu, nebo v hokeji?
(směje se) Já doufám, že v hokeji! Fotbal mám opravdu jen jako doplněk. Teď mám navíc ve smlouvě, že ho ani hrát nemůžu, že se musím věnovat jen hokeji. Dřív jsem s klukama pár zápasů za Záblatí i za Bohumín odehrál. Teď si v létě jen tak zaběhám s míčem, přičemž si dávám pozor, abych se nezranil.

V Innsbrucku jste dodatek o zákazu jiných sportů ve smlouvě neměl?
Ne. V Innsbrucku se tohle neřešilo, ale v Česku to tak prostě je. Když byl v Innsbrucku volnější program, tak jsem třeba chodil lyžovat.

Myslíte, že v Česku jsme na tohle až moc hákliví?
Osobně mi to nevadí. Když podepisujete nějakou smlouvu, musíte ji respektovat. Tak to prostě je. Před podpisem si ji samozřejmě čtete, takže víte, jaké věci a dodatky v ní jsou. Je normální, že s klub jistí i tohle.

Na závěr: dřív jste hrál s vytaženými jazyky na bruslích, teď už ne. Má to nějaký zvláštní důvod?
Není to designová věc, ale praktická. Mám ploché nohy, takže jsem si začal postupně brusle vázat jinak. Takhle je mi to pohodlnější, líp se mi v tom bruslí a pohybuje. To je celé.

Foto: Rostislav Pfeffer, hcorli.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz