Nechci být cvičená opice podle kostky nad ledem

Foto: Roman Kučera

21. května 15:17

Roman Kučera

(TAMPERE, od našeho zpravodaje) Americký pochodový baryton je trubka, kterou v hledišti nepřeslechnete. A dokud byla slyšet v zápase našich s Rakouskem, dařilo se nám i herně. Relativně. Jenže přišla komplikace. Trubka musela ven. Jak potom dopadl zápas, víme všichni...

Fanshop národního týmu

Majitel trumpety je fanoušek všem známý jako Baloo. Navštívil jsem jeho partu, aby mi povyprávěli, jak to celé bylo.

Vstup do kempu Härmälä

Vstup do kempu Härmälä | Foto: Roman Kučera

Všichni bydlí v kempu zvaném Härmälä, což může být tip pro fanoušky, kteří by chtěli ještě vidět závěrečné boje šampionátu. K hale je to odsud vzdušnou čarou tři kilometry.

Pohled z mola na halu (šipka)

Pohled z mola na halu (šipka) | Foto: Roman Kučera

Kolik jste dali za ubytování tady v kempu?
Slova se ujímá Mirek, který se stará o peníze: „Dali jsme 1 173 euro na třináct nocí pro čtyři lidi, z toho 40 euro je za povlečení, to vychází necelých 600 korun na den, to je únosné. My jme spokojení, k hale jsou to čtyři kilometry pěšky, přes hodinu pomalejší chůze. Když to srovnám s hotelem, normálně tu stojí 200 euro na noc, ale přes mistrovství světa 300 až 400. Tady v kempu bydlí ještě jedna skupina Čechů a hned vedle Finové a Lotyši.“

Zleva chatka Finů, Čechů, Lotyšů

Zleva chatka Finů, Čechů, Lotyšů | Foto: Roman Kučera

Obracím se k Balooovi.

Ví se o tobě, že jezdíš s trumpetou a dokonce jsme tě měli možnost slyšet i tady. Co se stalo?
Tady v Tampere mě s trubkou pustí do fanzony, ale do haly ne. Už před halou u první kontroly mě donutí dát trubku do depozitu. Tak to bylo na zápase s Anglií i Švédskem. Už jsme se s těma sekuriťákama znali a smáli se na sebe. Ale na Rakušáky tam byl někdo jiný, já jsem se nechal ošacovat, ruce rozpažený, trubka v ruce. A on nic. A jakmile jsi v hale, už to nikdo neřeší, kontrolují jen lístek. Schoval jsem trubku pod vlajku a šel do kotle a troubil. No a za chvíli tam byl pořadatel. Prý se mu to osobně líbí, ale má předpisy.

Poznámka: Podle reglementu IIHF jsou v Tampere 2022 zakázány píšťalky (pochopitelně), vuvuzely a "podobné položky". Trumpety jsou tedy šedá zóna, záleží na pořadateli, jak si to vyloží.

Kempová restaurace po obědě

Kempová restaurace po obědě | Foto: Roman Kučera

Jak k tomu přistupovali na jiných MS?
V Praze 2015 mě nepustili vůbec nikam. Téměř půl roku dopředu jsem to řešil s někým od pořadatelů, že bychom udělali český kotel, aby to fandění mělo hlavu a patu, dokonce za mnou jednou přijel do Jihlavy na hokej. A do posledního dne se snažil, aby nás tam pustili... Ale pak volal, že zájem pořadatelů je, aby si atmosféru dělali sami pořadatelé. Ale já nechci být cvičená opice podle kostky nad ledem.

Slovensko bylo to samé, tam mě ale pustili aspoň do fanzóny.
V Dánsku to bylo nejlepší, tam nás nechali vyblbnout. A s námi se tam vyblbli i Slováci, Švýcaři, Švédi. Když čas pokročil, přišel ke mně někdo jako vedoucí fanzóny, bylo už dost po půlnoci a povídá: „Prosím tě, vem trumpetu a vyveď ty lidi ven. Já ti za to koupím šest piv." Říkám si, že kvůli pivům to dělat nebudu, ale – tak, jak se oni k nám chovali, jak nás nechali vyblbnout, vzal jsem trumpetu, zahrál jsem závěrečnou a lidi šli. Druhý den jsme tam přišli, na piva jsem dávno zapomněl, ale ten borec mě našel, přišel za mnou a odvedl mě k výčepu, poručil šest piv. Dánsko bylo nejlepší, v hale nás nechali troubit, nechali nás stoupnout si, kam chceme, když nebylo plno. V Paříži jsme trumpetu propašovali.


Jak se vám to povedlo, vždyť tam byly kontroly nejpřísnější a třístupňové s detekčními rámy?!
Zkoušel jsem to, nešlo to, musel jsem do depozitu. Přišli za mnou tři chlapi ze Žďáru nad Sázavou a řekli „Hele, to tam dostanem.“ Někdo to strčil pod bundu a pak šel první, vždycky jsme se snažili vytvořit zmatek. Na stadionu na poslední kontrole stála paní, brala si lidi po jednom, už začínal zápas, my jí ukazovali, že spěcháme, tak jsme si to bundou podali přes lidi a byl jsem tam. Začal jsem troubit u střechy a bylo vidět, jak hledají, kde jsem. Pak se udělal kotel za bránou, tak jsem se tam přesunul a začali jsme troubit. Během pěti minut se tam objevil nějaký Francouz a bylo jasné, co chce. Tak ho tam lidi zase zabavili a strčil jsem trubku pod vlajku a nechal zmizet... Byla to šou. Ten zápas jsme si ještě párkrát zatroubili.

A zažil jsi potom Německo?
Ne, ale vím, že Německo je nejlepší. Zažil jsem tam pár Davis Cupů, kdy troubím tři dny v kuse.

A to vydržíš?
To se mi třeba stane, že mi praskne ret a teče krev a musím si dát pauzu.

Nevídáno! Finové se ihned přišli družit

Nevídáno! Finové se ihned přišli družit | Foto: Roman Kučera

A líbí se vám tady jinak, po těch ostatních stránkách?
Baloo: Je tu draho, ale rozhodně se nám tu líbí. Finové tím tady žijí. Jsou sice takoví studenější, ale kromě hlavní fanzony je tu i velká obrazovka na náměstí, stánky, židličky... Když hraje Finsko, je tam narváno.

Mirek: Fanzona u haly je základ. Díky ní se dávají lidi dohromady, i různých národností. Vidim tu lidi, které znám jen z MS, jinak by nebyla šance se potkat a pokecat.

Co děláte mimo zápasy?
Chodíme, zkoušíme místní gastrospeciality, dokonce jsme byli i v muzeu V. I. Lenina. A Mirek dokáže vlézt i do jezera, které bylo v dubnu ještě zamrzlé :)

V kempu se stále ještě drží sníh!

V kempu se stále ještě drží sníh! | Foto: Roman Kučera

A co na ty speciality říkáte?
Málokde mají pravé finské, ve městě mají většinou křidélka a hranolky, to se ti za dva dny přejí. Ale musíme konstatovat, že velmi dobré jídlo je přímo v hale. Rozhodně lepší než ve fanzoně.

Kotel, Baloo tentokrát troubit nemůže

Kotel, Baloo tentokrát troubit nemůže | Foto: Roman Kučera

Díky a nashle v kotli!

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz