Nejdřív škola, potom hokej, nabádá Mařák. Hráče v devítce nezatracuje
Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz
Jako další už se pomalu chystali na republikový šampionát starších žáků. Zlínští talenti přitom byli na turnaji naposledy před šesti lety, navíc jako jeho pořadatelé! Mladíci ročníku 2005 pod taktovkou Zbyňka Mařáka teď prožili parádní sezonu, v ligové soutěži prohráli jen dva zápasy.
Na rozdíl od Sparty či Vítkovic opravdu Berani nepatří mezi pravidelné účastníky finálového turnaje a nebýt koronaviru, dlouhé čekání by letos asi protrhli. V čele Jihomoravské skupiny měli bod náskoku na Kometu, ale navíc jeden zápas k dobru.
Ve zbývajících čtyřech kolech si tak mohli dovolit jednu porážku, klidně vzájemnou s Kometou, a stejně by postoupili. „Dá se říct, že jsme měli našlápnuto na mistrovství republiky ve Vítkovicích. Co se týká výsledků, náš ročník byl velmi úspěšný,“ pokyvuje hlavní kouč deváťáků Zbyněk Mařák.
Odpovídaly výsledky tomu, že hráči měli dobrou sezonu?
Potkaly nás v průběhu sezony i problémy, ať byly herního charakteru, nebo kázeňského. Ale to k tomu samozřejmě patří. Co se týče výsledků, projevilo se na nich, že někteří hráči trénovali s dorostem. Ti naše mužstvo táhli.
„Nemůžeme zatracovat hráče, kteří nejsou biologicky posunutí. Bude jim patnáct let.“
Jak moc se v deváté třídě na výsledky díváte?
Výsledky jsou jedna věc, ale směřujeme k tomu, aby se hráči postupně v každé kategorii naučili dané věci. A také nám jde o výchovu. Aby hráči prospívali ve škole a byli bezproblémoví, to v první řadě. Nejdřív si musí plnit svoje školní povinnosti a potom se můžou naplno věnovat hokeji.
Na klubových stránkách jste zmínil, že jste se potýkali s velkými rozdíly ve vyspělosti hráčů...
Ano, je to dané rozdílem mezi biologickým a kalendářním věkem. Někteří hráči ročníku 2005 mají biologický náskok, daleko větší svalovou hmotu a svým fyzickým fondem ostatní převyšovali. Rozdíly se budou postupem času vyrovnávat a v juniorech by to všechno mělo být srovnané. Nemůžeme zatracovat hráče, kteří nejsou biologicky posunutí. Bude jim patnáct let. Musíme se dívat na to, jaké mají dovednosti, bruslení, jak dokáží správně číst hru. To jsou věci, které nám o nich můžou hodně vypovědět.
Byla by velká chyba teď někoho odstavit proto, že je v biologickém věku „pozadu“, viďte?
Přesně, jak říkáte. Ale na první pohled je ten rozdíl až do očí bijící: Pokud dáte hráčům jednu délku, tak biologicky vyspělý jedinec na ní tomu druhému ujede o tři čtyři metry. Takže to vypadá špatně.
Foto: Vojtěch Jurák, hokej.zlin.cz
Troufnete si říct, jestli na to máme v českém hokeji trpělivost?
No, těžko říct, jak to má každý klub nastavené. Ale proběhlo hodně studií a testování, kde se jasně ukázalo, jak to vypadá, když je nějaký hráč zpomalený a jiný zrychlený. Když se podíváme do historie, tak byla spousta hráčů, kteří v tomto věku zaostávali a dneska hrají třeba extraligu. Záleží na tom, kdy se hormony probudí a svalová hmota začne růst.
Pojďme k hokeji: Jak byla letos kvalitní vaše Jihomoravská skupina?
Každý jsme s každým hráli čtyřikrát, a porazit i výrazně slabší mužstvo čtyřikrát po sobě je psychicky velmi náročné. Nicméně se nám to dařilo. Některé zápasy jsme vyhráli rozdílem třídy, 10:2, 12:3, ale třeba zápasy s Kometou nebo Warriors Brno byly vyrovnané a nikdy jsme dopředu nevěděli, jak to dopadne. Ve skupině byly čtyři týmy, se kterými jsme hráli vyrovnaně, a další tři, kde byl velký předpoklad, že utkání zvládneme – pokud jsme měli svůj den a hráči, kteří rozhodují, nebyli nemocní nebo nehráli za vyšší kategorii.
„Jak se konec sezony blížil, mohli jsme si svým způsobem i otestovat, jak se hráči chovají v krizových situacích.“
Jak jste právě v těchto zápasech nastavoval hráčům hlavy? Třeba vítkovický trenér Luděk Krayzel říkal, že si vytýčili určitou brankovou metu, jinak přišel menší trest na tréninku.
My jsme se snažili jít do každého střídání a do každé třetiny s tím, že ji chceme vyhrát. To, že vedeme 5:0, nic neznamená. V tomto jsme my Češi trošku laxní, nemáme ten naturel, abychom celých šedesát minut hráli nadoraz. Někdy, jakmile jsme třeba dali pět branek, jsme si ale chtěli vyzkoušet víc defenzivní styl: Nebudeme tolik napadat, ale víc se snažit bránit a nechceme dostat žádný gól. Nebo zase opačně: Vedeme 5:0, tak můžeme trochu víc riskovat, napadáme ve dvou, ve třech hráčích. Mohli jsme si vyzkoušet různé modely.
Těsně před ukončením sezony jste dostali výsledkovou facku. Prohráli jste se Žďárem nad Sázavou, který měl do té doby jen třináct bodů. Byl to pro vás zdvižený prst?
To v každém případě. Nutno říct, že oni měli ve svém středu dva výjimečné hráče, kteří nás v podstatě porazili. A zachytal jim gólman. Prostě jim ten den všechno sedlo. My jsme v obraně dělali hrubky, gólman neměl svůj den a neproměnili jsme šance, které jsme si vytvořili. Ale jak říkám, je to jeden zápas z těch čtyř. A ve sportu je všechno možné, nikdy nevíte, jak to dopadne.
Bez ohledu na tohle zakopnutí: Věřili si kluci, že už to dotáhnou k prvnímu místu a že pak třeba urvou nějakou medaili?
Já bych chtěl říct, že v první řadě by to bylo vyvrcholení pro všechny hráče v naší kategorii, dostat se na mistrovství republiky devátých tříd, mezi posledních šest týmů. Nejenom z pohledu výsledkového, ale i z pohledu prožitku jednotlivých hráčů. Taková odměna. Ze začátku jsme se k tomu neupínali, že chceme za každou cenu vyhrát, ale jak se postupem času zápasy a tabulka vyvíjely, směřovali jsme k tomu. Ale zase: První byly školní povinnosti, kázeň a tyhle věci. Jak se konec sezony blížil, mohli jsme si svým způsobem i otestovat, jak se hráči chovají v krizových situacích: Že už o něco hrajeme, že to máme ve svých rukou, že si to vlastně můžeme jenom sami pokazit. Ukazovalo nám to obrázek o jednotlivých hráčích, bylo to dobře pro jejich další vývoj v dorostu a juniorech.
Foto: Martin Suvarina, hokej.zlin.cz
Dívali jste se do ostatních skupin, abyste tušili, kteří soupeři vás na mistrovství případně čekají?
Já osobně ne, dokud jsme tam nebyli. To je takové moje pravidlo, že se rozhodně nedívám na to, s kým bychom se měli utkat. Ještě jsme ale v průběhu roku hráli turnaj Sev.en Hockey Cup proti týmům Kladna, Pardubic a Litvínova. Litvínov byl mistr republiky osmých tříd, takže už to znamenalo nějaké porovnání, a obsadili jsme za ním druhé místo se ztrátou jednoho bodu. Hráli jsme s ním vyrovnané zápasy, i když jsme tři ze čtyř prohráli. Drželi jsme tempo a krok.
Měli tedy vaši hráči během sezony zápasy, ve kterých mohli růst?
Spousta hráčů se účastnila ještě tréninků a zápasů VTM, kde se scházeli nejlepší z regionu. To pro ně bylo také plus. Někteří naši hráči navíc stabilně trénovali v dorostu, ale postupem času jsme do tréninkového procesu zařazovali i další hráče. To si myslím, že je pro kluky velká motivace.
„Je to výjimečný jedinec a myslím, že největší talent zlínského hokeje.“
Zlín nepatří mezi pravidelné účastníky závěrečného turnaje, váš výsledek v historii starších žáků trochu vyčnívá. Značí to, že ročník 2005 má velký potenciál?
Já bych tomu chtěl věřit. Vývoj a výchova hráče je ale dlouhodobý proces, ve kterém je strašně moc neznámých. Směr mají kluci určitě dobrý a záleží, jak se budou chtít dál zlepšovat a sami na sobě pracovat. Potenciál tam je.
Na jednotlivce se obvykle neptám, ale tady musím. Adam Jecho měl v dorostu i na olympiádě perfektní čísla, a to je přitom dokonce ročník 2006. Co na něj říkáte?
On byl talentem ve všech předchozích kategoriích, které prošel. Nehledě na to, že hrál výborně tenis. Před touto sezonou se musel rozhodnout, jestli tenis, nebo hokej, a zvolil si hokej. Je to výjimečný jedinec a myslím, že největší talent zlínského hokeje. Je to způsobené tím, že ze opravdu biologicky napřed. Výškově, váhově, silově. To ho předurčuje k tomu, aby teď mohl vyčnívat.
A jak je na tom s hlavou? Je potřeba ho usměrňovat? Vidíte u něj hrozbu, že by se uspokojil?
Výchova hráče v první řadě vychází z rodinného kruhu. A myslím, že rodinné zázemí má na velmi dobré úrovni a je dobře vedený. Podle mého názoru by k sobě potřeboval ještě jednoho stejně dobrého hráče, protože jedině konkurence vás přinutí k tomu, abyste se neustále zlepšoval. Bude mu čtrnáct let a teď přijde zlomové období. Těžko říct, jak se bude dál vyvíjet. Když se podívám do historie, tak spousta méně talentovaných hráčů, kteří byli pracovití, věděli, co chtějí, a šli si za svým cílem, toho dokázala víc než hráči jako on. Ale myslím, že to jeho případ není a ani nebude. Uvidíme.
Foto: Martin Suvarina, hokej.zlin.cz
Share on Facebook
