Nelituju se, nemoc mě posunula, bilancuje Rác. Vsetín v extralize? Otázka času

Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz

23. prosince 2018, 16:47

David Jahoda

Čtyři roky zpět si útočník Roman Rác užíval hokejového opojení. Byl oporou nováčka extraligy z Olomouce, dostal pozvánku do slovenského národního týmu. Pak se ale výtah směřující do hokejových výšin kvůli nečekaným problémům se srdcem zasekl a sjel až do suterénu. Na cestě zpět vyšlapal slovenský šikula už několik schodů, ty další dělá v dresu Vsetína. Klubu, který zažívá renesanci, a rád by se stejně jako Rác vrátil do nejvyšších pater. „Není to nereálné,“ tvrdí Rác.

Tři dny předtím, než rok 2018 zamává na rozloučenou, oslaví Roman Rác 28 narozeniny. Nebýt zánětu srdečního svalu, který mu vystavil v hokejové kariéře velkou překážku, kdo ví, kde by mohl být teď. Rodák z Dubnice nad Váhom ale nepřemýšlí, co by kdyby. „S odstupem času to beru jen pozitivně, změnil jsem v životě pár věcí a myslím, že mě to posunulo,“ uvedl.

Na jaře definitivně uzavřel kapitolu s názvem HC Olomouc, kam přišel ze Slovenska už jako junior, a namířil si to zhruba o sto kilometrů směrem na jihovýchod – do Vsetína. Lákala ho obnovená spolupráce s Jiřím Dopitou i ambice vytáhnout fenomén druhé poloviny 90. let zpátky mezi elitu. 

„Myslím si, že Vsetín do extraligy patří. Všichni to tam dělají srdcem a lidi si tam hokej umí užít,“ prohlásil Rác.

Jak si tam hokej užíváte vy?
Velmi! Na Vsetíně kromě hokeje v podstatě skoro nic jiného není, takže lidi se tam rádi sejdou. Hokej si tam umí užít, má tam velkou tradici. Atmosféra je tam na každý zápas parádní a já si to tam fakt užívám.

K tamnímu hokeji téměř neodmyslitelně patří i slivovice. Chutná vám?
Musím se přiznat, že za dobu, co tam hraju, jsem ji ještě nevyzkoušel. Na alkohol moc nejsem. Vím ale, že to tam frčí ve velkém. I v šatně si kluci někdy před špílem trochu dají, hlavně kustodi to mají pod palcem.

Když jste nedávno vypráskali Jihlavu 9:2, slivovice musela téct na stadionu proudem…
Každý ví, že to ke Vsetínu a vlastně celému regionu patří. I na tribunách to slivovicí voní. Bylo to super, myslím, že si to lidi užili a bylo veselo.

Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz

Co vlastně bylo za tím, že se vám povedlo Jihlavu tak smést? Extra motivace díky tomu, že se hrálo v televizi?
Všechno nám to sedlo. V sezoně jsou někdy takové zápasy, kdy se vám všechno sejde. Podle mě nás dost motivovalo, že Jihlava měla v zádech dlouhou sérii vítězství a byla na prvním místě. Chtěli jsme si jednoduše dokázat, že je dokážeme porazit a to, že to bylo v telce, každému jen pomohlo k motivaci ukázat se v co nejlepším světle. Naopak Jihlavě nesedlo skoro nic, asi proto z toho nakonec byl takový divoký výsledek.

Když se teď ohlédnete zpětně, byl Vsetín správnou volbou?
Určitě ničeho nelituju. Jsme teprve v polovině sezony a to nejdůležitější nás ještě čeká. Doufám, že si všechno sedne tak, jak má a že formu vyladíme hlavně do závěru sezony, kdy půjde o víc. Zatím ale rozhodně nemám čeho litovat.

Vy osobně jste v 35 zápasech zaznamenal 24 bodů. Spokojenost?
Není to na vyskakování až do stropu, ale myslím si, že postupně je to lepší a lepší. Samozřejmě je co zlepšovat, ale snad jsem na dobré cestě. Bodů bych chtěl mít víc, to je jasné, na druhou stranu to ale není nijak hrozné. Myslím si, že mi v poslední době pomohl přesun na křídlo, odpadly mi určité defenzivní úkoly a jsem tím pádem dopředu volnější.

Chance liga jako lepší odrazový můstek

Proč jste vlastně po konci minulé sezony sáhl po nabídce Vsetína?
Ve hře byla možnost, že bych mohl jít hrát slovenskou extraligu, druhou možností byl Vsetín. Vybral jsem nakonec Vsetín, protože jsem věděl, že trenéři budou chtít hrát útočný hokej, který by mi mohl sedět, jsou tam skvělí fanoušci a mají tam velké ambice. To všechno mě lákalo. Dalším faktorem byl Dopi (Jiří Dopita, pozn. red.). Ze společného působení v Olomouci jsem věděl, co to je za trenéra. I to pro mě bylo důležité.

Viděl jste Chance ligu i jako lepší variantu pro váš případný budoucí návrat do české Tipsport extraligy?
I tak jsem se na to díval. Myslím si, že česká první liga je minimálně stejně dobrá jako slovenská extraliga, některými zápasy ji možná i převyšuje. Ale to je vždy o úhlu pohledu. Do české extraligy je ale podle mě blíž z české první ligy. Ze slovenské extraligy přijde do té české každoročně několik hráčů, ale že by se někdo nějak výrazně prosadil, to je spíš výjimečné.

Druhou českou nejvyšší soutěž jste hrál už roky předtím. Změnila se?
Myslím si, že první liga je o mnoho kvalitnější, než byla pár let dozadu, kdy jsem ještě hrál v Olomouci. V popředí tam bylo jen několik týmů – Chomutov, Mladá Boleslav, my (Olomouc, pozn. red.). Bylo pár dobrých zápasů, ale dost slabších. Teď je tam ale spousta kvalitních týmů a díky tomu i víc vyrovnaných utkání. Podle mě šla první liga hodně nahoru.

I když jste si za ni v minulých dvou sezonách příliš nezahrál, víc než deset let byla vaše kariéra spjatá s Olomoucí. Existovala možnost, že byste na Hané pokračoval?
Poté, co mi vypršela smlouva, jsem z Olomouce žádnou další nabídku nedostal a ani z mojí strany nebyl zájem o pokračování. Cítil jsem, že potřebuju změnu, a i kdyby nabídka přišla, šel bych jinam.

Prožil jste tam hezké i horší časy. To asi nejtěžší období přišlo, když se vaše kariéra zbrzdila kvůli problémům se srdcem. Říkáte si někdy, kde jste mohl být, kdyby nepřišly?
Ze začátku to tak možná bylo, ale důležité je, aby se s tím člověk smířil. Když se bude litovat, ničemu to nepomůže. Vzal jsem to tak, jak to bylo. Stalo se to a asi se to stalo pro nějaký důvod, možná mi to mělo do života něco dát. S odstupem času to beru jen pozitivně, změnil jsem v životě pár věcí a myslím, že mě to posunulo. Teď už se snažím být jen lepší a lepší.

V čem vás zranění ovlivnilo?
Začal jsem se víc zajímat o stravu a celkově o to, jak funguje tělo. Jak potřebuje regenerovat, jak pracuje hlava sportovce a další různé věci, které jsem do té doby neřešil. Myslím si, že to tak má většina mladých kluků. Když jste mladý a nic vás netrápí, myslíte si, že jste nesmrtelný, můžete sníst, co chcete, můžete dělat, co chcete… vždycky pak ale přijde doba, kdy poznáte, že je potřeba se o tělo starat. Zranění mi v tomhle otevřelo oči a ukázalo mi, co musím v kariéře dělat jinak. Nauka o těle a mysli sportovce je určitě věc, která mě zajímá a kterou bych se chtěl ještě detailněji zabývat i po kariéře.

„Když jste mladý a nic vás netrápí, myslíte si, že jste nesmrtelný, můžete sníst, co chcete, můžete dělat, co chcete.“

Snažíte se své zkušenosti předávat?
Někdy se o tom v šatně bavíme, ale každý má svoji hlavu. Navíc u mladých je to často tak, že dokud se něco nestane, tak si to ani neuvědomují. V létě jsem ale trénoval s Galusem (Jakubem Galvasem, pozn. red.) a často jsme se na tohle téma bavili, snažil jsem se mu nějak pomoct. Na druhou stranu, každý se na tuhle cestu asi musí přivést sám, je těžké někoho do něčeho nutit. Další věcí je, že každému vyhovuje něco jiného, každé tělo je jiné. Člověk si musí najít to, co mu vyhovuje a řídit se podle pocitu.

Musíte doteď chodit na nějaké kontroly, nebo už to není potřeba?
Chodím každého půlroku na preventivní vyšetření. Je to ale opravdu jen pro jistotu. Musím zaklepat, že všechno je už dlouhodobě v pořádku. Navíc máme povinné týmové vyšetření před sezonou, kde jsme taky pod dozorem.

Dozvěděl jste se vůbec, co tehdy zánět srdečního svalu zapříčinilo?
Nikdo mi přesně neřekl, z čeho to bylo. Důvod je těžké vypátrat. Mohla to být přechozená nemoc… je to opravdu různé. Něco jsem měl v těle a sedlo mi to na srdce.

Než přišlo zranění, nakoukl jste i do slovenského národního týmu. Máte reprezentaci pořád v hlavě?
Určitě bych si to někdy chtěl zopakovat, někde v hlavě to mám. Moc jsem si to tehdy užil a rád bych se jednou vrátil tam, kde jsem byl předtím.

Zatím jediný gól Romana Ráce ve slovenské reprezentaci

Na konci roku vám bude 28 let. Jaké si momentálně dáváte cíle?
Snažím se být každý den lepší a lepší a beru to tak, jak to jde. Po svých zkušenostech nechci mít nějaké dlouhodobé plány. Určitě bych se ale jednou rád vrátil do české extraligy. Nejlepší by bylo postoupit do ní se Vsetínem (usměje se).

Má tým na to sílu?
Těžko předpovídat. Roli hraje hodně faktorů – zranění, forma a tak dál. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Před sezonou do týmu přišlo spoustu nových hráčů, jsme teprve v půlce sezony. Je potřeba, aby si to ještě pořádně všechno sedlo, našlo se ideální složení formací. Pokud se vše sejde, jak má, myslím si, že baráž rozhodně není nereálná. Je potřeba si přiznat, že favoriti na postup jsou jiní, ale myslím si, že s nimi zatím držíme krok víc než dobře, nemáme se čeho bát, do všeho můžeme jít sebevědomě. Tlak bude na Kladno, Jihlava by se chtěla vrátit, Budějky mají velké plány. My jsme v trochu jiné pozici, a to může být naše výhoda.

Dokážete si představit, co by se ve Vsetíně dělo, kdyby se povedlo postoupit?
Asi by to bylo šílené! Už jsem to jednou zažil v Olomouci, kde to bylo fakt parádní, ale troufám si říct, že tam by to bylo možná ještě o něco větší. Myslím si, že Vsetín do extraligy patří. Věřím tomu, že je jen otázka času, kdy se tam vrátí. Bylo by to prospěšné pro celou soutěž.

Postup v Olomouci zažil i trenér Jiří Dopita. Jak velký podíl má podle vás na tom, že se dokážete držet v popředí tabulky?
Myslím si, že na tom má velkou zásluhu. Je vítězný typ, ukazoval to po celou kariéru. Počet titulů, které nasbíral, mluví za vše. On je přirozený lídr, nedovolí nám jakkoliv polevit. Makáme naplno, zlepšujeme se nejen jako jednotlivci, ale jako celý tým.

„On je přirozený lídr, nedovolí nám jakkoliv polevit.“

Změnil se jako trenér od doby, co vás vedl v Olomouci?
Co se týče přístupu k hráčům, oproti působení v Olomouci se nijak nezměnil. Je přísný a všechno se pořád musí dělat na sto procent. Chce, abychom si přidávali, abychom se neustále zlepšovali. Navíc tím, jak prošel třeba i Třincem, tak nabral nějaké nové zkušenosti. V Olomouci byl asistent, teď už je hlavní kouč. Jde na něm vidět, že se posunul. A chce se zlepšovat dál. Stejně jako to chce po nás.

Se Vsetínem vyhrál jako hráč pět titulů. Jde cítit, že je tam váženou osobou?
Samozřejmě. Je vidět, že tam udělal kus práce. Lidé si ho tam hodně váží. Platí to ale i o druhém trenérovi Luboši Jenáčkovi, taky toho za Vsetín odehrál spoustu. To samé můžu říct o sportovním manažerovi Radimu Tesaříkovi, nebo Radimu Kucharczykovi. Lidi tam nezapomínají na to, co pro klub v minulosti odvedli. To je podle mě parádní. Navíc je to tam takové domácké, všichni to tam dělají srdcem a chtějí něco dokázat. Celkově mi přijde, že je na Vsetíně takový vítězný duch. Na člověka tam dýchnou ty úspěchy z minulosti. Myslím si, že se tam každému soupeři hraje těžko.

Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz