Němec o svém mládí, Zlínu i třech titulech: Přemýšlel jsem o konci kariéry
Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz
Loňská sezona pro něj byla hodně turbulentní. Po rozchodu s Brnem se přesunul do Sparty, se kterou ale skončil v semifinále. Ondřej Němec však zase našel chuť do hokeje a potvrdil si, že i v 37 letech má cenu pokračovat. A vybral si Zlín. „Svých rozhodnutí nikdy nelituju,“ říká.
Poznámka: rozhovor vznikal ještě před zraněním Ondřeje Němce v úvodním kole.
Jste v podstatě odchovanec Vsetína. Jak myslíte, že vás přijmou fanoušci Zlína?
Věřím, že mě přijmou dobře. Všichni chceme pro Zlín to nejlepší, chceme vyhrávat a prezentovat se určitým hokejem. Dalším přáním pak je, aby se lidé v co největším počtu vraceli na tribunu a byli co nejvíce spokojení s našimi výsledky.
Byl pro vás ve hře právě i návrat na Vsetín? Naposledy jste tam hrál v březnu 2005.
Ta možnost se naskytla už v lednu, kdy jsem skončil na Kometě. Pak jsem se ale rozhodl, že ještě nechci udělat krok dolů a hrát první ligu. Na Spartě jsem si dokázal, že pořád dokážu být platným hráčem. I když je pro mě Vsetín srdcová záležitost, tak čas pro můj návrat ještě nepřišel.
Vzpomínáte si na svůj první extraligový zápas ve Zlíně, do kterého jste naskočil právě v dresu Vsetína?
Moc dobře. V půlce zápasu mi trenér Zdeněk Tabara řekl, ať se rozcvičím. Bylo mi sedmnáct, plný stadion, takže si dokážete představit, jak jsem byl nervózní. Tenkrát mi ale velmi pomohl náhradní brankář Ivo Pešat, který na střídačce seděl vedle mě. Hodně mě uklidnil a já jsem zpětně moc rád, že tam tehdy byl. Zápas jsem si pak hrozně moc užil, protože pro Vsetín to bylo největší a nejemotivnější derby.
„I když je pro mě Vsetín srdcová záležitost, tak čas pro můj návrat ještě nepřišel."
Přál byste si znovu zažít derby Vsetín–Zlín?
Vsetín má svoji historii. Záleží teď na jejich týmu a vedení, aby pro klub pracovali co nejlépe. Já jim přeju hodně úspěchů a ať to dopadne jakkoli, vždycky to pro mě bude srdcová záležitost.
Jak jste se vlastně dostal na Vsetín, když jste rodák z Třebíče?
V deváté třídě jsem měl různé nabídky, abych z Třebíče odešel někam do dorostu. Jirka Kalous mě lákal do Slavie, pan Stavjaňa zase do Zlína. Mohl jsem si vybírat, ale myslím, že jsem se nakonec rozhodl nejlépe, co to šlo. Ve Vsetíně tenkrát hrály ty největší extraligové hvězdy, od kterých jsem se mohl učit. Nelituju toho, jsem za svoji volbu moc rád. Kromě toho jsem tam poznal ženu, máme spolu děti a žijeme tam, takže to byla určitě správná volba.
„Ve Vsetíně tenkrát hrály ty největší extraligové hvězdy, od kterých jsem se mohl učit."
Bylo pro vás náročné odejít od rodiny už v patnácti letech?
Samozřejmě, pro tak mladého kluka není jednoduché, aby se o sebe dokázal postarat, když je zvyklý na servis od rodičů. Ale měli jsme s klukama svůj byt, klub nám všechno zařídil a my jsme skoro nemuseli nic řešit. Táta měl tehdy, když jsem zařizovali smlouvu, tři podmínky. První byla, abych měl kde bydlet, druhá, abych dodělal školu a třetí, abych tam byl spokojený.
Rychlá bitka na Kometě: Mallet v derby složil Vopelku
Extraligu jste okusil v sezoně 2001/02, někteří vaši současní spoluhráči se tehdy teprve narodili. Jak si teď rozumíte s mladší generací?
S mladými kluky nemám problém. Snažím se jim pomáhat a třeba i předat své názory na to, jak trénovat, jak pracovat a být vítězný typ. Loni hráli za Kometu Kuba Brabenec nebo Standa Svozil, což jsou ročníky 2003, 2004. Ti ještě ani nebyli na světě, když já už hrál. (směje se) Ale tak to prostě je, taky jsem to zažil, když jsem v sedmnácti začínal. Na Vsetíně byli tehdy Radovan Biegl nebo Rostislav Vlach, oba o víc než dvacet let starší než my s Jirkou Hudlerem. Takže teď to zažívám i z té druhé strany.
Jak moc jste před svým příchodem do Zlína znal své spoluhráče?
S Liborem Kašíkem a Bedřichem Köhlerem jsme hráli už v Brně. S Pavlem Kubišem jsme vyrůstali, v Třebíči hrál jen o ročník níž, takže se známe od malička. S některými kluky jsem se pak potkával v reprezentaci, třeba s Tondou Honejskem. S Martinem Hamrlíkem jsme se zase často potkávali v soubojích na ledě. Takže ano, znal jsem hodně kluků už před sezonou. Nepřišel jsem úplně do nového prostředí.
„Znal jsem hodně kluků už před sezonou. Nepřišel jsem úplně do nového prostředí."
A jak vidíte sílu Zlína před startem extraligy?
Přestože jsme přípravu neodehráli v úplně kompletním složení, tak věřím v to, že se umístíme do desátého místa. A na první kolo play off budeme nachystaní.
Vy jste se na sezonu chystal individuálně?
Ano, domlouval jsem se takhle už dříve s Liborem Zábranským, teď i s trenérem Svobodou. Jsem na to zvyklý od doby, co jsem odešel z Ruska. Připravuji se celé léto sám a k týmu se připojuji až na ledě. Ve Zlíně jsem ale byl domluvený, že jsem se na zimáku občas ukázal, abych poznal spoluhráče a oni mě.
Máte vlastního kondičního trenéra?
Ano. Mám člověka, se kterým toho spoustu konzultuju. Připravuje mi spoustu věcí i s ohledem na můj věk. Snažíme se to neustále vylepšovat a posouvat tak, abych byl připravený co nejlépe.
„Jsem na to zvyklý od doby, co jsem odešel z Ruska. Připravuji se celé léto sám."
Máte rád, když znáte svou roli v týmu. Jaká bude ve Zlíně?
Věřím v to, že přicházím jako hráč, který bude na ledě v klíčových momentech zápasů.
Dlouhodobější smlouvu jste podepisovat nechtěl…
Víte, je mi 37 let a po konci v Kometě na mě občas přicházely momenty, kdy jsem si říkal, že skončím úplně. Proto jsem nechtěl podepisovat dlouhodobější smlouvu. Kontrakt ve Zlíně je sice dvouletý, ale budeme se vždy domlouvat po sezoně s ohledem na okolnosti. Záleží na tom, jestli budu stále zdravý a navíc i prospěšný týmu. Potom bude mít smysl pokračovat.
Do Zlína budete celý rok dojíždět?
Mám to nějakých třicet minut autem, takže dojíždění je v pohodě. Pokud se někdy z venkovního zápasů vrátíme pozdě v noci, tak budu moct přespat u tchýně, která ve Zlíně bydlí. Ale většinou budu dojíždět.
Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz
Extraligu jste vyhrál třikrát. Na který z těch titulů vzpomínáte nejradši?
Nerozlišuji to. Každý byl krásný. První byl ve Varech, náš tým tehdy asi nebyl úplným favoritem ligy, ale bylo tam spousta skvělých kluků, kteří táhli za jeden provaz. Tenkrát jsme si celou tu sezonu moc užívali.
A dva další s Brnem?
Tam jsem šel s tím, že chci titul vyhrát. A naše jízda za tím cílem byla úžasná, potkal jsem výborné hráče, ať už to byli Martin Erat, Leoš Čermák, Martin Zaťovič, Petr Holík nebo Michal Gulaši. Myslím, že jsme si to hodně užili hlavně s fanoušky. Přinést pohár na Zelný trh, kde na nás čekalo deset tisíc lidí, bylo něco nádherného.
„Lev Praha? Mrzí mě, že to skončilo, protože celý ten projekt byl úžasný."
Stejně hezky asi vzpomínáte na angažmá ve Lvu Praha, i když na jeho konci zlato nebylo.
Zrovna jsme se o tom nedávno bavili s Jirkou Kalousem, který tam v prvním roce dělal asistenta. Byla to moje nejlepší štace v KHL. Létali jsme do Ruska jen na tripy, vždycky jsme se vraceli domů do Prahy. Hrozně mě tenkrát mrzelo, že Lev skončil. Dva roky jsme hledali fanouškovskou základnu, aby lidé chodili na hokej, protože v konkurenci Sparty a Slavie to nebylo jednoduché. Pak jsme prohráli sedmý zápas finále a najednou byl konec. Ale nikdy nezapomenu na šestý zápas a prodloužení s Magnitogorskem, kdy jsme dali gól a celá hala málem spadla. Mám z těch sezon krásné zážitky. A mrzí mě, že to skončilo, protože celý ten projekt byl úžasný.
Zároveň jste mistrem světa z roku 2010. Jaký máte názor na současný stav českého hokeje?
Nemá cenu si nic nalhávat, prostě to pokulhává. Od roku 2012 čekáme na medaili z MS dospělých, medaili z dvacítek nemáme už šestnáct let, což podle mě není úplně ideální. Čeká nás spoustu práce, abychom se vrátili na vrchol.
„Kontrakt ve Zlíně je sice dvouletý, ale budeme se vždy domlouvat po sezoně s ohledem na okolnosti."
Když ještě zůstaneme u vaší kariéry – proč vám nevyšlo zámoří? V roce 2002 vás jako 35. draftoval Pittsburgh, později jste pak odehrál 14 zápasů v AHL.
V roce 2004 jsem tam šel po konci sezony na konec základní části a na play off, abych si to zkusil. Měl jsem pak nabídku, ale v NHL byla stávka, takže jsem se rozhodl zůstat v Čechách. Každý má nějakou svoji cestu, někdo ji má na západ, někdo na východ. A já si zkrátka vybral tu východní. Možná, že kdybych hrál NHL, tak bych zase nezažil tolik krásných zážitků v národním týmu.
A na závěr malá zajímavost – proč je vaším neoblíbeným soupeřem v extralize zrovna Plzeň?
Vždycky se mi na jejich stadionu hrálo hrozně špatně. Mám to tak už od dorostu, nikdy jsme tam moc nevyhrávali, nešlo nám to tam. Prostě takový divný pocit, nerad tam jezdím.
Foto: hokej.zlin.cz
Share on Facebook
