Neměl jsem důvod v Dukle zůstat, líčí Chlubna. Prvomájovou pusu dostal

Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz

Do svého devatenáctého roku života vstoupí Tomáš Chlubna poprvé v jiných hokejových barvách než těch jihlavských. Stálice mládežnických reprezentací dala sbohem jedné kapitole, tu další nadepíše v Českých Budějovicích.

79 zápasů – 11 branek a 18 asistencí. Na téhle prvoligové metě se Chlubna v Jihlavě zastavil. Talentovaný útočník, jenž by chtěl za pár měsíců zamířit na juniorský šampionát, přijal novou výzvu o soutěž výš.

Jak moc zvláštní pocit pro vás byl zahájit letní přípravu jinde než v Jihlavě?
Je to něco jiného, zažívám to poprvé. Každopádně jsem se na to strašně těšil. Jednou ten přesun musel přijít, a přišel teď. Je to nové, ale užívám si to.

Proč tedy přišel právě teď?
Minulý rok už jsem měl jít do Red Deeru, kam jsem byl draftovaný, jenže covidová situace to nedovolila. Proto jsem podepsal v Jihlavě. Od té doby to ale nebylo ono. Hrál jsem méně než v předchozím roce, takže jsem věděl, že po sezoně se určitě budu chtít posunout a jít jinam. Už jsem se tam necítil tak dobře jako vždycky a cítil jsem čas, že musí přijít změna, nový impuls a nová výzva.

„Už jsem se tam necítil tak dobře jako vždycky.“

Nepodařilo se vám urvat stálou pozici v sestavě, pořád jste byl „ten mladý“, kterému se občas dá prostor a občas ne…
Je to tak. Čekal jsem, že po té předešlé sezoně, kdy jsem šanci dostal, to bude pokračovat. Bohužel to ale bylo jinak. Už jsem neměl důvod zůstávat a chtěl jsem odejít.

Probíral jste to s vedením nebo trenérem Viktorem Ujčíkem?
Ne, vůbec. Já jsem to respektoval, bylo to rozhodnutí trenéra. Vždycky když mě nasadil, snažil jsem se odevzdat maximum. Ale jak říkám – věděl jsem, že po sezoně už novou smlouvu nepodepíšu.

Jak moc vás mrzí, že jste se nerozloučil postupem do extraligy?
To mě mrzí hodně, po posledním zápase to na mě dolehlo. Když se pískl konec, uvědomil jsem si, co všechno končí a co jsem tam všechno prožil. Rozloučit se postupem by bylo super. Bohužel se to nepovedlo, ale myslím si, že se nemáme za co stydět. Kladno jsme hodně potrápili.

Co vás na sérii zpětně štve nejvíc? Je to ta první třetina sedmé bitvy?
Největší zlom podle mě přišel, když jsme v sérii vedli 3:2 a nedokázali jsme to doma urvat. A ten sedmý zápas… Měli jsme poměrně mladé mužstvo a Kladno bylo zkušenější, možná i proto jsme tu první třetinu trošičku nezvládli. 0:4 už se pak těžko otáčí. Ale i tak jsme Kladnu do konce zápasu dokázali hodně zatopit.

Foto: Martin Voltr

Brali jste to na druhou stranu s pokorou, když jste mohli dávno vypadnout s Litoměřicemi a mít několik týdnů po sezoně?
Takhle bych to neřekl. Myslím, že ta série s Litoměřicemi náš tým hodně stmelila, odrazili jsme se od ní, a proto jsme došli tak daleko. Pomohlo nám, jak jsme se z toho vylízali. A pak jsme to ve finále už všichni chtěli urvat. O to víc to pak mrzelo v sedmém zápase. Poslední zápas sezony chcete prostě vyhrát… My jsme bohužel byli na té špatné straně.

Měli jste ale fantastickou podporu fanoušků, kteří vás vyprovázeli na venkovní zápasy a pak i vítali po příjezdu. Člověk si toho váží ještě víc po té sezoně, kdy lidé nemohli na stadion, že?
Bylo to neskutečný, fanouškům za to patří obrovský dík. Byli jsme za to moc vděční, tohle se prostě jen tak nevidí. Že si našli čas a čekali na nás i v dešti po posledním finále… Užili jsme si to s nimi i přesto, že jsme prohráli.

„Vychovali mě tam, jsem tam vděčný spoustě trenérů a všem. Fanoušci byli úžasní. Splnil jsem si tam svoje první sny.“

Zapomněli jste aspoň na chvilku na to zklamání? I vy jste se na fotkách usmíval…
Vevnitř to hlodalo, ale přece se nebudeme na fanoušky mračit. A druhé místo je skvělý úspěch. Myslím, že to každý docení časem. Zpívali jsme s nimi, užívali jsme si to, bylo to povedené. Ale kdybychom vyhráli, bylo by to šťastnější.

Úplně jiný výraz jste měl v Kladně bezprostředně po zápase. Z té fotky vznikla dokonce i vtipná koláž na prvomájovou pusu. Zasmál jste se taky?
Jo, zasmál! Posílalo mi to hodně lidí. I přítelkyně se smála, protože jsem tu prvomájovou pusu dostal, takže to úplně nesedělo (směje se). Ale ne, tohle beru, je to sranda. V tu chvíli to na mě dolehlo. Spousta let, hezké zážitky… Že z toho vznikla ta koláž, to už je jenom takové úsměvné.

Už jste měl nějaký čas, abyste si to v hlavě sesumíroval: Jak budete na Duklu vzpomínat?
Každopádně v dobrém. Vychovali mě tam, jsem tam vděčný spoustě trenérů a všem. Fanoušci byli úžasní. Splnil jsem si tam svoje první sny. Ale říkám: Teď už je čas se posunout a jít dál.

Nechtěl jste tedy přijmout ještě větší výzvu, kterou by byl odchod do zámoří?
Řešili jsme to. Bude mi ale devatenáct, takže bych tam stejně mohl být už jenom rok. Ozvaly se mi Budějovice a mluvil jsem s lidmi z vedení, pak i s panem trenérem, a strašně se mi líbilo, co se tady vytváří. Fanoušci ve městě navíc žijí hokejem. Strašně mě to zaujalo a jsem rád, že mi Budějovice daly tu příležitost. Já udělám všechno pro to, abych jim to vrátil.

„Strašně se mi líbilo, co se tady vytváří.“

Je zajímavé, že několik mladíků, kteří mohli odejít nebo se vrátit do zámoří, zvolilo jinou variantu. Michal Gut podepsal v Litvínově, Nick Malík s Jaromírem Pytlíkem jdou do Finska… Mám v tom hledat nějakou spojitost?
Nemyslím si, že by v tom byla spojitost. My se s klukama samozřejmě bavíme, ale angažmá si řeší každý sám. Každý musí sám poznat, na co se cítí a kde chce hrát. Ale je pravda, že se sešlo víc kluků, kteří se nevrací.

Říkali vám trenéři, co od vás očekávají a v jaké pozici jdete do přípravy?
Ano, mluvil jsem s panem trenérem a byl to fajn rozhovor. Řekl mi, co ode mě čeká a podobně. Skládá se tady fakt silné mužstvo a nebude to nic jednoduchého, ale já věřím, že si místo v kádru urvu a budu hrát za Budějovice už od září.

Potkal jste se už třeba s Milanem Gulašem?
Minulý týden jsme měli první sraz, kde byli úplně všichni. Jsou to velcí hráči a moc mě potěšilo, když jsem se s nimi mohl potkat. Těším se, že se od nich můžu spoustu věcí naučit, a je velké plus, že jsou tady v Budějovicích. Teď ve středu jsme si zahráli i turnaj v badmintonu.

Foto: Nela Dittrichová, hcdukla.cz

Vážně? A jak vám to šlo?
Byla to sranda, protože některé údery nebyly úplně profi (usmívá se). Jinak to ale bylo hodně náročné, protože každý chtěl urvat první místo. Hrál jsem s Oskarem Haasem, takže jsme tvořili nejmladší dvojici a snažili jsme se všechny překvapit a porazit. Nakonec jsme urvali čtvrté místo, což je docela fajn, ale první místo to není. Takže jsme byli naštvaní.

Čeká nás specifická sezona, ve které se budou zužovat všechny soutěže. Každý mladý kluk na hraně extraligové sestavy i nad ní musí čekat „riziko“, že ho klub povolá do juniorky, aby ji zachránil. Počítáte s tou možností?
Moje priorita je hrát za áčko, ale i kdybych šel do juniorky, tak Motoru rád pomůžu všude. Snad se sezona bude vyvíjet dobře jak pro áčko, tak pro juniorku. Jdu do toho s čistou hlavou a udělám všechno pro to, abych hrál za áčko.

V extralize byste si proti Jihlavě nezahrál, zato v juniorce byste mohl. To by byl asi zvláštní pocit…
Určitě by to byl hodně zvláštní pocit. Znám tam spoustu kluků, moc se tam toho nezměnilo. Ale takový je hokejový život. Teď už budeme soupeři a určitě bych je chtěl s Budějovicemi porazit. Nikdo by se nekoukal na to, že jsem tam hrál.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz