Neskutečná dvacítka, pevný systém i oblíbení Češi. Šťastný o stáži v Oulu

Foto: Facebook Pirátské naděje

Severní polární kruh už je za rohem, tady jsou podmínky pro hokej víceméně ideální. Kärpät Oulu patří ve výchově mladých hráčů mezi finskou špičku, naposledy „vyprodukoval“ supertalenty Puljujärviho s Ahem. I proto zamířili do známého klubu trenéři akademických kategorií Pirátů Chomutov, aby načerpali nové poznatky.

Fanshop národního týmu

Chomutovská akademie se snaží jít v mezinárodních programech příkladem. Dokázal to i nedávný úspěch hokejistů sedmé třídy, kteří v kanadském Lévisu vyhráli hned dvojici souběžných turnajů. Mladí brankáři klubu zase dříve dostali možnost zatrénovat si v IFK Helsinky.

„Chtěli program znovu zpestřit a přišli jsme s nápadem, aby vycestovali trenéři a viděli, jak se to dělá venku. Chtěl bych poděkovat naší organizaci, že nám to umožnila,“ říká sportovní ředitel chomutovské mládeže Jan Šťastný.

Proč jste se vydali zrovna do Oulu?
V organizaci máme Ivana Humla, který léta působil v Kärpätu a je tam vážený, zanechal tam parádní českou stopu. Tak jsem ho využil a dal mi kontakt na jejich manažera Harriho Aha. Takhle vznikla naše spolupráce. Vycestovali jsme v osmi lidech, to znamená já, trenéři akademie, kondiční trenér, trenér gólmanů plus ještě lidé, co se pohybují okolo sportovního managementu klubu.

„Šestnáctka je srovnatelná s naší, k osmnáctce se přibližujeme. Ve dvacítce už byl obrovský rozdíl. To mužstvo by se absolutně neztratilo v naší první lize.“

Co všechno vás ve Finsku čekalo?
Musím říct, že jsme jeli plní očekávání. Nevěděli jsme, jak to bude vypadat, jestli nás opravdu budou ochotni pustit, jak se říká, pod pokličku a ukázat nám svůj systém. Od prvního dne byl program nabitý. Přiletěli jsme ve čtvrtek večer a už ten večer jsme měli možnost sledovat utkání osmnáctky Kärpätu s Lukko Rauma. Pak v pátek ráno následovaly tréninky akademie a kondiční off ice juniorů. Kolem poledne jsme měli týmový oběd se všemi lidmi s Kärpätu. Představili nám jejich projekt, jak fungují, jak mají zpracovaný systém výchovy hráčů od nejmenších až po dvacítku, plus přechod do dospělého mužstva.

Jak na vás působili?
Debata trvala asi tři hodiny a co bylo příjemné, že nás brali jako partnery. Ptali se na spoustu věcí, které děláme v českém hokeji nebo u nás v Chomutově. To bylo parádní. Odpoledne jsme zase viděli kategorie U18 a U20. Musím říct, že se mi strašně moc líbil zápas dvacítky Kärpätu s Hämeenlinnou. To mělo neskutečnou úroveň.

Můžete kvalitu zápasů srovnat s českými soutěžemi?
Myslím, že šestnáctka je srovnatelná s naší, tedy extraligou mladšího dorostu. K osmnáctce se přibližujeme. Oni hráli v přípravě se Salcburkem, jednou je porazili a jednou s nimi prohráli, takže naše týmy v extralize staršího dorostu by s nimi mohly hrát vyrovnané zápasy. Ale ve dvacítce už byl obrovský rozdíl. Ta mi připomínala první ligu. Myslím, že tohle mužstvo jejich dvacítky by se v naší první lize absolutně neztratilo.

Foto: Facebook Pirátské naděje

Foto: Facebook Pirátské naděje

Foto: Facebook Pirátské naděje

Foto: Facebook Pirátské naděje

Jaké má klub zázemí?
Překvapilo mě, že jsou skromní. Jejich zázemí je skromnější než třeba u nás v Chomutově, ale systémově jim to neuvěřitelně funguje. Všechno zapadá do sebe. Okolo klubu se nepohybuje extra moc lidí, ale každý má v organizaci svoji roli, není to žádné one man show. A další věc, na pozicích trenérů dvacítky, osmnáctky nebo skautingu působí mladí a perspektivní trenéři. To bylo i potvrzení naší filozofie, kterou bychom chtěli udávat v Pirátech.

Co vás zaujalo v procesu výchovy mladých hokejistů?
Mají daleko systematičtější a koncepčně propracovanější spojení hokeje se školou. Kluci v akademických kategoriích mají ráno čas přijet na zimák a udělat trénink nebo suchou. Škola jim vychází vstříc, začínají kolem desáté hodiny. Neexistuje, aby jim začínal trénink v šest ráno a na osmou šli do školy, jako je to u nás. Ve škole mají pět nejdůležitějších předmětů, které potřebují k tomu, aby mohli fungovat v životě, kdyby eventuálně nehráli hokej. Od čtyř hodin jim zase nabíhá další část tréninku.

A co nás překvapilo u kategorií U11 a mladších, že hodně zapracovávají florbal, aby děti měly pohyb. Trenéři mládeže mají doslova nakázáno, že v té své kostře týdne musí vždycky tři až čtyři hodiny hrát florbal. Pestrost a rozvoj pohybu dětí jsou jasně dané. To je věc, která nás hodně zaujala a kterou bychom chtěli aplikovat i do naší organizace.

„Jako u nás mají rodiny s dětmi o víkendu trend jezdit na kole, tak oni si vezmou brusle a celá rodina tam krouží dokola. Pak je to celé samozřejmě vidět na tom, jak Finové bruslí. Mají nabruslené kilometry.“

Předpokládám, že Kärpät je v rámci Finska špičkovou organizací.
Na severu mají obrovskou výhodu, že čerpají ze své spádovosti. Kolem nich je snad dvacet mužstev, ze kterých si od patnácti nebo šestnácti let stahují hráče. Takže mají pestrý a velký výběr. Ukazovali nám jména hráčů, kteří přišli z menších klubů, prošli akademií a pak hráli v prvním mužstvu. Co se týče výsledků mládežnických celků, tak nám říkali, že šestnáctka a osmnáctka snad suverénně vedou soutěž, a dvacítka hraje taky na špičce. A jejich áčko vede finskou ligu o patnáct bodů. Takže myslím, že v tuhle chvíli udávají ve Finsku tón.

Město leží opravdu hodně na severu. Vzhledem ke klimatickým podmínkám musí mít co do všeobecného zájmu o hokej nedostižný náskok před námi, viďte?
Určitě to tak je. Mají hlavní halu, tréninkovou halu a za nimi dvě atletická hřiště, která byla upravena na led. Říkali, že to je k dispozici volně pro veřejnost i pro trenéry s mládeží. Navíc jsme viděli, že jako u nás mají rodiny s dětmi o víkendu trend třeba jezdit na kole, tak oni si vezmou brusle a celá rodina tam krouží dokola. Pak je to celé samozřejmě vidět na tom, jak Finové bruslí. Ti hráči mají nabruslené kilometry.

Dělají něco jinak ve vedení tréninkových jednotek?
Když vezmu malé děti, tak myslím, že my máme tréninky daleko kvalitnější a víc připravené. Oni na to tolik nedbají a nechávají tomu volnost. Ale pak v kategoriích od U14, U15 už byla vidět obrovská kvalita. Ti kluci měli parádní dovednosti, úžasné bruslení. A čím starší kategorie, tím lepší. Hlavně osmnáctka a dvacítka. Jsou kondičně výborně připravení, všichni výborně bruslí, bylo vidět, že mají skvělé nohy. Všechny tréninky probíhaly v maximální intenzitě. Byly krátké a jednoduché, nebylo tam nic extra, co bychom nedělali. Vždycky se na tréninku zaměřili na tři čtyři věci. Ať to bylo bruslení, kontrola kotouče, zakončení, nebo přihrávky, měli to rozdělené.

Foto: Facebook Pirátské naděje

Foto: Facebook Pirátské naděje

Foto: Facebook Pirátské naděje

Foto: Facebook Pirátské naděje

Zaujaly naopak finské trenéry některé z věcí, které jste jim řekli o české výchově nebo o práci v Chomutově?
Dali jsme jim otázku, jak nás Čechy vnímají. Oni odpovídali, že vidí, že pořád jsme ti vyčůraní, že umíme hru řídit a kontrolovat, že hrajeme týmově. Sledují naši práci. Vědí, že jsme založili akademie, že se náš hokej začíná zvedat. Co nás potěšilo, že jsme nebyli vnímaní v uvozovkách jako outsider. Jediné, co je trochu zaskočilo a moc to nechápali, bylo, proč máme Salcburk v soutěži staršího dorostu. Já jsem říkal, že na to by asi lépe odpověděl svaz, že je na to asi navázaná spolupráce a projekty pro mládežnické reprezentace. Jinak jsme se bavili o různých věcech, jak trénujeme my, porovnávali jsme systém.

Cítil jste tedy, že Čechy respektují?
Ve dvacítce mají dva naše kluky, Zdeňka Sedláka a na hraně áčka je Radek Koblížek. Ptal jsem se, jaký mají pohled na to, že tam berou české hráče a dávají jim prostor. Oni říkali, že s nimi prostě mají výborné zkušenosti, v Kärpätu speciálně. Zapadají jim do toho. Hráli tam Petr Ton, Petr Tenkrát, Ondra Kratěna, Ivan Huml, Míša Vondrka... Češi tam přinesou chytrost, většinou vyberou poctivé a charakterově výborné hráče. Česko mají oblíbené.

„Jsme pozadu v systému. Mají nastavené věci, v jaké kategorii se čemu věnovat, a trenéři si nedovolí to nedělat. Měli bychom vytvořit koncept a jasně dané noty pro každou kategorii, a jednotlivé trenéry přesvědčit, že tohle může být správná cesta.“

Už jste to naťukl, co z vašich poznatků chcete aplikovat v Chomutově?
Myslím, že jsme pozadu v systému. Mají nastavené věci, v jaké kategorii se čemu věnovat, a trenéři si nedovolí to nedělat. Shodli jsme se i s dalšími trenéry, že bychom měli vytvořit koncept a jasně dané noty pro každou kategorii. Nastavit je a jednotlivé trenéry přesvědčit, že tohle může být správná cesta. Tréninky na ledě, tréninky na suchu, k tomu dát florbal nebo další hry. Oni mají motto, že kluci od osmé třídy dolů musí mít dvacet hodin pohybu týdně. Je jedno, jestli je to hokej, ale prostě jsou spolu a věnují se jim.

A co měli parádní, to byl software na hráče. Něco jako karta hráče, ale v počítači. Trenér po utkání hodnotí každého hráče, napíše jeho pozitiva a negativa, co si o něm myslí. Hráči sami sebe taky hodnotí, umí na sebe být hodně kritičtí. Cílem toho je, aby se trenér a hráč v hodnocení potkali. To byla úžasná věc. Počítali jsme, kolik to stojí finančně, a v tuto chvíli je to pro nás asi nedostupné. Ale bylo to hodně zajímavé.

Získali jste představu, jakou tam hokej představuje finanční zátěž pro rodiče?
Bavili jsme se o rozpočtu mládeže, který mají podobný jako my v českých extraligových klubech. Myslím, že rodiče to u nich stojí stejně jako tady. Akorát co je rozdíl, že oni si hráče už ve 14 letech v uvozovkách vybírají. Když vidí, že má potenciál, tak mu dají smlouvu. Není to profesionální smlouva, ale ta na ni pak navazuje. Takoví hráči mají zajištěné ubytování, stravu, tréninkový program, veškeré materiální zajištění i možnost různých věcí okolo. Říkali, že v šestnáctce to všichni nejsou, v osmnáctce to je polovina nebo tři čtvrtě mužstva a ve dvacítce třeba 90 procent hráčů. U nich jsou přesvědčeni, že buď budou hrát v jejich prvním týmu, nebo popřípadě půjdou někam na hostování do nejvyšší soutěže, anebo jim odejdou do NHL.

Finové – a nejen oni – jsou k předávání poznatků hodně otevření, že?
Už mám za sebou víc stáží a lidé, co nás měli na starosti, se k nám vždycky chovali otevřeně. To platilo i v Oulu. My jako organizace chceme tohle všechno, čím nás inspirovali, zpracovat. Je hodně věcí, které jsme tam viděli a slyšeli. Chtěli bychom po dohodě se svazem uspořádat na tohle téma třeba na jaře seminář. Určitě si to nenecháme pro sebe.

Foto: Facebook Pirátské naděje

Foto: Facebook Pirátské naděje

Foto: Facebook Pirátské naděje

Foto: Facebook Pirátské naděje

Foto: Facebook Pirátské naděje

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz