Netáhli jsme za jeden provaz, říká Vykoukal. Zahraje si další zápasy?

Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz

Má za sebou hodně turbulentní sezonu. Trénoval, dělal manažera a nakonec si sám zahrál. Jiří Vykoukal vypráví o příčinách loňského nezdaru Jestřábů, náhledu na společnou letní přípravu nebo o tom, jestli ještě navleče hokejovou výstroj.

Chance liga na Hokejka TV

Začněme obecně. Loňská sezona se vám nepovedla. Jste připraveni na reparát?
Reparát… Víte, jak to je. Někdy se vám sezona povede, jindy zase ne. Takový je sport. Děláme maximum pro to, abychom měli lepší ročník. V rámci možností trhu i rozpočtu jsme náš kádr poskládali. Do ligy přibyly tři mančafty, což je nějakých šedesát hráčů, řada klubů má uzavřenou spolupráci s extraligisty, my ne. Ale podle mě jsme se nachystali dobře.

Chtěli jste navázat partnerství s extraligovým klubem?
Snažili jsme se o to, ale nevyšlo to. Podařilo se to jednak klubům, které postoupily ze druhé ligy, navíc pokračují dlouhodobé spolupráce z minulosti, takže je to složité.

Vraťme se teď do loňského ročníku. Proč se z vašeho pohledu nevydařil?
Těch důvodů bylo hodně. Prvním z nich jsou očekávání, která na nás byla kladena. Veřejnost v Prostějově měla pocit, že budeme automaticky hrát někde nahoře. My to korigovali, říkali jsme, že když budeme hrát do osmého místa, tak to pro nás bude úspěch. Pak jsou tu aspekty ohledně týmu samotného.

„Snažili jsme se navázat spolupráci s nějakým extraligovým klubem, ale nevyšlo to."

Povídejte.
Naše brankářská dvojice byla mezi sebou dost konkurenční. Nemyslím si, že to fungovalo, jak bychom potřebovali. Obranu jsme měli hodně mladou a v útoku nám dlouho chyběl třeba Tomáš Divíšek. Jeho zkušenosti by i v kabině hodně pomohly. Ale samozřejmě jsou i věci, které se nepovedly mně.

A to?
Nepodařilo se mi změnit myšlení hráčů. Věděli jsme, že třeba obrana nebude směrem dozadu tak dobrá, ale stejně jsme se nevraceli a nepomáhali jí. Dopředu tam byly krásné akce, ale dozadu to haprovalo. Nepodařilo se nám změnit mentalitu hráčů ve smyslu, aby všichni dělali všechno pro vítězství týmu.

„Nepodařilo se nám změnit mentalitu hráčů ve smyslu, aby všichni dělali všechno pro vítězství týmu."

Jak jste se o to snažil?
Mě tyhle věci hodně baví. Snažím se s hráči mluvit, něco jim předat, aby se mohli i do budoucna dál rozvíjet. Tady to moc nefungovalo. Bavili jsme se o spoustě věcí, třeba o tom, jak máme hrát v určitých situacích, ale přišlo mi, že někteří kluci se starali o všechno ostatní, ale ne o svůj vlastní výkon.

Kdy jste začal tušit, že jako tým máte problém?
Řekl bych, že začátek sezony až tak katastrofální nebyl. Sice jsme dostali devítku v Porubě, ale jinak se tam střídaly vítězství i porážky. Mrzí mě zápas s Havířovem, kde jsme první třetinu dominovali, ale nepodařilo se nám vstřelit branky. Druhá a třetina pak byla špatná. Do toho se začala projevovat nespokojenost fanoušků, ani to nám nepomohlo. No a po sérii říjnových porážek přišlo rozhodnutí, že na pozici hlavního trenéra skončím. Faktem je, že někteří kluci viděli věci jinak, než bych si přál. Zkrátka netáhli jsme společně za jeden provaz, takže to rozhodnutí bylo asi správné. Ale při zpětném pohledu nám ten krok ve finále stejně k ničemu nepomohl. Mohl tam stát kdokoliv a nic by se asi nezměnilo.

„Přišlo mi, že někteří kluci se starali o všechno ostatní, jen ne o svůj vlastní výkon."

Inkasovali jste hodně gólů. Pro vás jako někdejšího skvělého obránce to musela být muka, co?
Příjemné to nebylo. Spousta gólů spadala do kategorie úplně zbytečných a laciných. Na ledě je to vždycky o hráčích. Můžete na té střídačce stát a říkat: Takhle to máte hrát, tohle jsme si ukazovali na videu… Ale vždycky je to nakonec na nich, jak se k tomu oni postaví. Co se děje na ledě, to už bezprostředně neovlivníte.

To občas musíte mít chuť utéct ze střídačky do kabiny…
(
směje se) To asi každý trenér. Snažíte se ty věci řešit, jak to jen jde. Někdy to zabere, někdy ne. Záleží na spoustě různých faktorů. Jak říkám, ten pocit, kdy byste nejradši odešel do kabiny, podle mě zažil někdy každý trenér.

Foto: lhkjestrabi.cz

Nebyl problém v nedostatečné psychické odolnosti i s ohledem na očekávání, která jste zmínil?
Neřekl bych. Chybělo mi tam takové to: Co udělám navíc, abychom jako tým vyhráli. Hokej je o vůli, píli…Samozřejmě odolnosti, vytrvalosti, potlačení ega, sebereflexe a dalších charakterových vlastnostech. Hodně z toho nám z mého pohledu chybělo, což se pak odráželo na všem dalším.  

Berete to tak trochu i na sebe? Tým jste z pozice sportovního manažera skládal vy.
Samozřejmě, že si musím posypat popel na hlavu. Jak už jsem řekl, obrana nebyla taková, abychom mohli hrát vršek tabulky. Měli jsme dobrý útok, ale na tom všechno stát nemůže. Tohle byly nedostatky, které jdou i za mnou.

Obavy o setrvání v pozici sportovního manažera jste neměl?
To ne. Kdyby to nastalo, tak to nastane. S tím nenaděláte nic. Takhle jsem to bral, proto se člověk v tomhle ohledu nijak nestresoval.

Chcete se letos o to víc ukázat?
To není jen o mně. Těch aspektů je strašně moc. Dokud tady budu, tak je mým cílem pomoct klukům v dalším rozvoji, jak jsem to dělal vždy. Ale neberu jako motivaci, že bych měl lidem dokazovat cokoliv ohledně mé osoby. Ale nejpodstatnější je asi říct, že vůbec uvidíme, jak situace, která nastala kvůli covidu-19, poznamená nejen nás, ale i celou soutěž. Já se na to dívám tak, že stát se může cokoliv.

„Obavy o setrvání v pozici sportovního manažera jsem neměl. Kdyby to nastalo, tak to prostě nastane."

Přesuňme se ke skládání týmu pro další sezonu. Řekl jste, že loni vám chyběl dostatek obětavosti a vůle. Přivedli jste proto víc bojovníků?
To se teprve uvidí. Nedá se to takhle říct. Vy jste mi říkal, že jste se na nás díval, já jsem se na nás taky díval. Oba jsme viděli, že nám chyběla ta zarputilost v předbrankovém prostoru, neměli jsme hráče, kde hráči měli být, soupeř je tam měl. Z toho pak tým dostal celou řadu laciných branek. Sešlo se to tak, loni a předloni nás potkaly výborné sezony. Letos bohužel ne. Ale jestli máme víc bojovníků… Víte co, mně je tady dlouhodobě vyčítána jedna věc.

Jaká?
Že nemáme společnou letní přípravu. V dnešní době je spousta možností, jak se hráči můžou připravit sami, je to jejich práce, jejich láska… Oni sami musí nejlíp vědět, jak na sobě mají pracovat. Oni sami se musí chtít zlepšovat a posouvat. Všichni mají stejné možnosti. Ale když mi tady bude někdo říkat, že bojovnost týmu závisí na společné letní přípravě, tak s tím opravdu nesouhlasím. Jak už jsem řekl: je to jejich povolání. Pokud se připravovat nechtějí, dělají to špatně, nebaví je to a musíte je nutit, tak ať ten hokej nehrají a jdou se živit něčím jiným.

„V dnešní době je spousta možností, jak se hráči mohou sami připravit. Nesouhlasím s tím, že bojovnost týmu závisí na společné letní přípravě."

Společná letní příprava ale má i stmelovací aspekt, ne?
Já jsem kolikrát viděl, jak na hokej.cz máte články, kde se týmy společně brodí v bažinách, tahají klády… A pak jim to kolikrát v sezoně k ničemu není, protože když přijde v sezoně krize, neporadí si s ní. Podle mě to není o tom, že v červnu nebo v červenci někde taháte klády, popřípadě kbelíky s vodou. Ale o tom, jestli máte v kabině silné osobnosti, které dokážou zavelet a říct něco smysluplného, když to tým potřebuje. Tohle rozhoduje, jestli na konci sezony získáte pohár. Alespoň to je můj názor. Musíte mít charakterově dostatečně silné hráče, kteří si uvědomují svou zodpovědnost vůči klubu, fanouškům i sponzorům. To se nenaučíte na nějakém letním soustředění.

Foto: Nela Dittrichová, hcdukla.cz

Teď ke konkrétním jménům. Přivedli jste brankáře Ondřeje Bláhu, ten by to předpokládám měl zavřít.
(usměje se) Popsal jste to úplně přesně. Loni jsme měli v brankovišti docela problém. To se projevilo v inkasování řady laciných gólů. Ondra je kvalitní gólman, což potvrdil už ve svých dřívějších angažmá. Na Vsetíně se loni střídali po pár zápasech, což podle mě ani jednomu z těch kluků nepřidalo. U nás bude na začátku sezony jasnou jedničkou. Věřím, že díky tomu ještě povyroste.

Nelitujete brzkého odepsání Jakuba Neužila? Jemu se po přesunu do Kadaně začalo dařit, kdežto vy jste se problémů v brankovišti nezbavili.
Dívejte se… Já vám to řeknu asi takhle. Kubu mám moc rád, je to strašně pozitivní člověk. Navíc vystudoval během působení u nás vysokou školu, čehož si vážím. Je super, že nemá vše postavené jen na hokeji. Ale my jsme tenkrát reagovali na danou situaci. Kuba u nás působil několik let, první sezona mu moc nevyšla, pak se postupně hrabal nahoru. Následně měl jednu výbornou sezonu. Při té další, kdy jsme hráli play off se Vsetínem, to z jeho strany bylo nahoru dolů. Měl hromadu skvělých zákroků, ale stejně tak inkasoval řadu laciných gólů. Začátek loňského ročníku nebyl ideální. Bojovali o místo s Danem Dvořákem, takže jsme se rozhodli, že ho pustíme do Kadaně. No a v Kadani, tam v podstatě o nic nešlo: tři zápasy prohrajete, jeden vyhrajete… Kuba se díky tomu zklidnil a začalo se mu dařit, no a teď bojuje o místo ve Spartě.

Čili svého rozhodnutí zpětně nelitujete.
Nelituju. Udělal bych ho znova. Navíc v životě se stejně nic vrátit nedá.

„Začátek loňského ročníku nebyl ideální. Bojovali o místo s Danem Dvořákem, takže jsme se rozhodli, že Kubu pustíme do Kadaně."

Obranu jste předělali prakticky kompletně.
Loni na začátku sezony jsme měli dva zkušené kluky: Jardu Mrázka a Martina Novotného. Pak tam byli kluci mladší, nezkušení. Z tohoto důvodu bylo mým cílem přivést obránce v produktivním věku mezi 25 až 30 lety. Navíc jsme neměli zkušeného praváka do obrany. Tohle byly cíle, které jsem chtěl v přestupovém období splnit.

Povedlo se.
Uvidí se na ledě. Zatím to nemá cenu hodnotit. Osobně jsem ale spokojený s tím, jak jsme obranu vzhledem k možnostem trhu i těm našim postavili. Myslím si, že má předpoklady k tomu, aby fungovala líp než ta loňská.

Do útoku jste kromě jiného angažovali několik bývalých hráčů Znojma.
Hledali jsme vhodné typy hráčů, aby opět byli v produktivním věku a zároveň produktivní v bodovém přísunu. Doplnili jsme to takto. Nedělal bych z toho nějakou vědu, že jich bylo víc ze Znojma. Věřím, že nám pomůžou. Docela dost kvalitních útočníků jsme zároveň ztratili.

Nebyla šance, jak někoho z nich udržet?
Po sezoně jsme si sedli a vyhodnotili si to. Výsledek byl takový, že jsme se s některými hráči rozloučili. Tak už to chodí.

Zároveň vás potkala dost nečekaná změna na trenérském postu. Proč jste si vybrali zrovna Jiřího Šejbu?
Byla to dost nečekaná situace. Nepočítali jsme s ní. Pak začnete samozřejmě řešit, kdo je ještě volný a koho byste mohli přivést. Jirka nám z toho vyšel jako číslo jedna. Bude to pro něj něco nového, ale věřím, že jeho zkušenosti mu umožní, aby se u nás rychle zorientoval.

„Jirka mě prosil, jestli bych mu dělal asistenta. Musím to pečlivě zvážit, pak se rozhodnu."

Vy jste se na střídačku znovu postavit nechtěl?
Mě ta práce bavila. Neříkám, že ne. Je fajn stát na střídačce a být tam s klukama. I když je to zároveň hodně náročné. Do důchodu bych to určitě dělat nemohl. Ale tentokrát se o tom neuvažovalo. Nicméně s Jirkou řešíme pozici asistenta. Jirka mě poprosil, jestli bych na té střídačce mohl taky stát. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou, musím to pečlivě zvážit, až pak se rozhodnu. Je to dobrá věc i v tom, že vidíte hráče, jak pracují na trénincích i mimo ně. Dá vám to další náhled.

Náhled, díky němuž se pak rozhodujete, komu smlouvu nabídnout a komu ne?
Ta práce není jen o jednom člověku. Když stojíte na střídačce, bavíte se o tom i s dalšími trenéry, pak přijde na řadu majitel klubu… Vždycky musíte dospět ke společné shodě.

Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz

Teď k vašemu velkému hráčskému návratu. Jaké to bylo si zahrát ostrý zápas po osmi letech?
Neskutečně krásné! Pro mě největší zážitek z loňské sezony. Moc jsem se na to těšil. Víte co… Když ty kluky vidím, pořád jim závidím. Nezávidím jim Chance ligu, závidím jim možnost, že se můžou někam posunout a někam to dotáhnout. Že můžou dřít a neustále se zlepšovat. Práce hokejisty je krásná.

A taky časově omezená, že?
Je to tak. K takovému závěru musí dojít každý, kdo o tom alespoň trochu přemýšlí. Já si to uvědomil naštěstí už během kariéry, ale znám spoustu kluků, kteří mi říkají: Proč jsem tomu nedával víc? Mohl jsem se dostat někam mnohem výš. Jenže tohle si uvědomí až po konci kariéry, což je škoda. To samé jde říct o první lize. Je tu spousta hokejistů, kteří by tu být neměli. Kteří mají na to být výš, ale neuvědomují si to. Mají talent, ale nemají na to buňky.

„Myslím, že takových patnáct až dvacet zápasů bych zvládl odehrát. To je samo o sobě smutné."

Zkrátka nestačí jen ruce a nohy, ale je potřeba i hlava.
Samozřejmě! Já bych dokonce řekl, že hlava je v dnešní době to nejdůležitější. Kdo ji nemá správně nastavenou, má velkou nevýhodu. Jen zopakuju, že jsem v Chance lize zažil spoustu talentovaných kluků, kteří měli na to dostat se výš, ale nedokázali to právě kvůli tomuhle.

Hokej je nepochybně vaše láska. Uvidíme vás proto na ledě i v příští sezoně?
Je to taková láska, že mě jednou zničí. (směje se) V příští sezoně… Hodně lidí se mě na to ptá. Myslím, že takových patnáct až dvacet zápasů bych dovedl odehrát. To je samo o sobě hodně smutné, že bych to zvládl. A věřím tomu, že hodně mých bývalých spoluhráčů by to zvládlo taky. Uvidíme, jak to všechno bude.

Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz