NHL? Měl bych stát nohama na zemi, ví Meluzín. V Raumě chce zabodovat

Foto: Archiv Erika Meluzína

Brněnský odchovanec Erik Meluzín prožil ve Finsku skvělé začátky, ovšem ve finále uplynulou sezonu příliš pozitivně nehodnotí. S o to větším odhodláním ale bude v Lukko Rauma pokračovat! „Už se není na co vymlouvat. Je potřeba ukázat pořádnou hru a zabodovat,“ hlásí osmnáctiletý útočník.

partneři českého hokeje

Eriku, jaké byly vaše začátky ve Finsku?
Vypadalo to dobře. Akademie je tam výborná. Jak se tam chovají k hráčům, je paráda, byl jsem z toho až překvapený. Ze začátku jsem měl trochu navíc než ostatní kluci, co se týče fyzičky, síly a tak nějak i na ledě. Bylo to prostě super. Postupem času se to začalo zhoršovat.

Nepřekvapilo vás, že jste vynikal, jelikož Finové jsou pověstní dříči?
Překvapilo. Dost mě to překvapilo. Bylo to i tvrdou prací, kterou jsem odvedl v letní přípravě na Kometě. Připravoval mě Miloš Peca a trénoval jsem s áčkem, takže jsem byl výborně připravený.

Co zázemí v porovnání s českým prostředím?
V Česku je všechno zázemí okolo parádní, ale moc se třeba nedá chodit samostatně na led. Ve Finsku jsou dvě haly hned vedle sebe – jedna tréninková a druhá na zápasy. Vždycky, když jsme neměli trénink, nebo jsme měli jenom odpoledne, mohli jsme se jít ráno sklouznout, potrénovat s hokejkou a prostě trénovat navíc. V tom je velký rozdíl, to v Česku nebývá.

„Tam si kluci odmala do dorostu musí nosit věci do sušárny, takže si kabiny váží a mají k tomu profesionální přístup jako v áčku.“

A ještě něco je jinak v útrobách arény?
Ve Finsku je to tak, že do juniorky týmy nemají své kabiny, ale potom už se normálně fasují věci, trička a veškeré vybavení. Brousí se brusle každý den, jsou k dispozici pásky a podobně. Jsou to takové drobnosti. V Česku je to jiné, každý tam má kabinu pořád a kluci si toho potom méně váží. Tam si kluci odmala do dorostu musí nosit věci do sušárny, takže si kabiny váží a mají k tomu profesionální přístup jako v áčku.

Jak jste zapadl do mužstva?
Celkem v pohodě, byl jsem tam ještě s jedním Němcem a kluci nás vzali do kabiny úplně parádně. Byla to pohoda. Skoro každý tam umí výborně anglicky a mně to taky nedělá problém, takže jazyk nebyl problém vůbec. Pak už jsem začal pochytávat i finská slovíčka.

Foto: Archiv Erika Meluzína

Jenom rozumíte, nebo i zvládnete mluvit?
V kabině chytám pozdravy, fráze typu „Jak se máš?“ a hodně na ledě, když třeba trenér říká pokyny, kdo má jít na led a podobně. Na tréninku, když jedeme nějaké cvičení, kde trenér křičí pokyny, tak to už taky pochytávám. Že bych ale přišel do restaurace a finsky si objednal jídlo, to vůbec ne.

Jak je podle vás finština těžká?
Je to jako s každým jiným jazykem. Když to člověk poslouchá každý den, postupně si na to začne zvykat. První měsíc nerozumí ani slůvko a pak se pomalu začne chytat. Kluci říkali, že stačí čtyři sta slov, a už se domluvím finsky, takže to zase tak těžké nebude. (směje se)

„Kluci říkali, že stačí čtyři sta slov, a už se domluvím finsky, takže to zase tak těžké nebude.“

Pojďme k hokeji. Jaký je?
Rychlý. Hodně rychlý. Hlavně jsou tam na tom všichni kluci hodně dobře individuálně. Drží se dobře na kotouči, a jak vidí hru v tak mladém věku, je oproti Česku velký rozdíl. Další bych mohl zmínit přístup hráčů. Už jak tam jdou kluci na trénink, chtějí tam nechat všechno. V Česku to tak úplně není, kluci tam jdou, jako by jenom museli a nedávají do toho všechno.

Vy jste si tam odnesl správný návyk dělat všechno na sto procent?
Už od malička jsem od taťky byl vedený, abych dělal všechno naplno a nic nedělal na padesát procent, protože potom už se to nemusí dělat vůbec. Byl jsem tak naučený. S některými spoluhráči v Kometě jsme tak trénovali, byli jsme taková partička, která na tréninku i v posilovně makala na sto procent. Za pár let se to ukáže a vlastně už se to pomalu ukazuje.

„Na začátku mi trenér řekl, že jsem byl jeden z nejlepších, ale postupem času se to zhoršovalo.“

Jak se sezona vyvíjela?
Když jsem přijel, ze začátku jsem se trenérům líbil. Byla to nová země, takže jsem úplně nevěděl, co od toho očekávat. Tam je to takové, že jakmile přestanete komunikovat s trenérem, nedostanete se tak dobře do hry. Nevěděl jsem, že se chodí za trenérem. Někteří kluci za ním chodí každý den a normálně se ptají, co dělají špatně a podobně. První polovinu jsem to tak nedělal, ale potom jsem si sedl s trenérem, který mi všechno vysvětlil. Říkal, že se musím chodit ptát na chyby v zápase, co by po mě více chtěli a podobně. Na začátku mi trenér řekl, že jsem byl jeden z nejlepších, ale postupem času se to zhoršovalo.

Proč?
Byla tam pro mě změna tréninků, hodně času se trávilo na ledě, na což jsem nebyl zvyklý. Mívali jsme třeba dva ledy denně, ale pak nebyla posilovna. Já jsem byl ale zvyklý hodně posilovat a mít třeba jenom jeden led. Změnil jsem se i herně, což se trenérům v zápase nelíbilo a sestoupil jsem do osmnáctky.

Foto: Archiv Erika Meluzína

Takže jste potom pendloval mezi týmy?
Ano, dohrával jsem za osmnáctku a někdy si mě vzali do dvacítky za odměnu. Teď už do dvacítky spadnu ročníkově, ale chtěl bych hrát více než minulou sezonu, která pro mě nebyla vůbec povedená.

Vyvíjel se podobně i váš ice time?
Ze začátku mě nechávali hodně hrát, nic mi k tomu neříkali a zkoušeli mě. Vždycky jsem hrával křídlo, ale ve Finsku jsem hrál první tři měsíce jenom centra, což pro mě byla změna. Zkoušeli mě ve dvacítce, pak jsem se jim přestal líbit, tak to je, a hodili mě do osmnáctky. Tam jsem zbytek sezony hrál a trénoval. Šance jsem dostával i ve dvacítce, ale nebylo to ono.

Dá se mluvit o spokojenosti po stránce výkonů i bodů?
Vůbec, vůbec spokojený nejsem. Očekávám do této sezony mnohem lepší výkony, protože už vím, do čeho jdu. Budu ve stejném prostředí a se stejnými spoluhráči, takže už se není na co vymlouvat. Je potřeba ukázat pořádnou hru a zabodovat.

„Budu ve stejném prostředí a se stejnými spoluhráči, takže už se není na co vymlouvat. Je potřeba ukázat pořádnou hru a zabodovat.“

Je pro vás taková svým způsobem negativní motivace ta správná, která vás posune dál?
Každý si musí projít první tím těžkým. Nejde být odmalička nejlepší a že by všechno šlo samo, takových hráčů je hrozně málo. Prostě si hráč musí něco protrpět a získat zkušenosti, které ho zocelí tak, že ho nic nepřekvapí. Pak už by se mělo jenom dařit.

Co vám tedy Finsko celkově dalo?
Chtěl jsem se posunout někam dál, než jsem byl, a abych si zkusil zahraniční hokej. Myslím, že po stránce hokejové mi to otevřelo oči. Bydlel jsem tam sám, všechno jsem si musel zařizovat sám, takže mě to posunulo i do života. Hokejově to bylo o držení kotouče, bruslení, střelbě, myšlení nad tréninky i zápasy, v tom všem jsem se posunul.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jak jste vnímal předčasný konec sezony a brzký návrat domů?
Virus se prvně ve Finsku moc neprojevoval, ale v ostatních zemích i třeba v Česku o tom nějaké zmínky byly. Ze dne na den o tom všichni v kabině začali mluvit, že se svaz rozhodl ukončit sezonu, z čehož jsme byli všichni překvapení. Já jsem měl zrovna odlétat do Česka na reprezentaci, takže jsem třináctého přiletěl a 16. března se uzavřely hranice. V klidu jsem to stihl s letenkami a v pohodě jsem se dostal do Česka. Slyšel jsem, že hodně kluků ze zahraničí to tak nemělo. Například můj bývalý spoluhráč Radek Kučeřík zůstal dlouho v Americe, takže to měl se sháněním letenek dost těžké. Jsem rád, že jsem se v klidu dostal domů a mohl už být s rodinou.

Chybí vám už ta pravá hokejová atmosféra?
To je jasný. Myslím, že to musí chybět každému hokejistovi, protože udržovat se v nějakém tempu už skoro čtyři měsíce je na suchu těžké. Furt běhání, furt posilovna a furt dokola. Už se těším, až budou dvakrát denně ledy, bude to zase postaru a zahrajeme si nějaký zápas. Tohle už mě přestává bavit.

„Furt běhání, furt posilovna a furt dokola. Už se těším, až budou dvakrát denně ledy, bude to zase postaru a zahrajeme si nějaký zápas.“

Jelikož v Lukko Rauma pokračujete i příští sezonu, řešili jste s vedením, jaké s vámi mají plány?
Plán je prosazovat se ve dvacítce, udržovat se v první až druhé lajně, bodovat a ukázat, že na tom mám. Pak se uvidí, co do budoucna. Nechci nijak předbíhat, ale určitě by bylo krásné, kdybych si mohl zahrát nějakou finskou ligu dospělých. Musel bych se ale pořádně prosadit ze začátku ve dvacítce a pak by byla nějaká malá šance, že by se to mohlo povést. Bylo by to krásné.

Jak by měla pokračovat vaše vysněná kariéra?
To nevím, takhle do budoucna nepřemýšlím. Soustředím se na příští sezonu a abych se dostal v budoucnu do nejvyšší finské ligy, to je mým cílem. NHL? Měl bych stát nohama na zemi a koukat se spíše na nějakou finskou ligu a podobně.

„Chtěli mě už dříve, abych tam byl na celou letní přípravu, protože prvního začínali trénovat i na ledě, ale skrz virus to zatím nejde. Až se otevřou hranice, letím.“

O návratu do Komety jste nepřemýšlel?
Mám tam podepsanou smlouvu a byli jsme domluvení, že chci jednoznačně zůstávat ve Finsku, ale dostal jsem šanci zatrénovat si s hráči v Kometě, za což bych chtěl moc poděkovat. Mohl jsem se s nimi připravovat v posilovně, na dalších trénincích, protože jinde bych asi neměl šanci. Do Finska mě ještě nepustí, takže ani nevím, kdy se tam vrátím. Finsko ještě není z Česka otevřené, takže bych musel být čtrnáct dní v karanténě. Zatím se udržuju a čekám, až mi pošlou letenky. Chtěli mě už dříve, abych tam byl na celou letní přípravu, protože prvního začínali trénovat i na ledě, ale skrz virus to zatím nejde. Až se otevřou hranice, letím.

Foto: Vít Novák, hc-kometa.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz