Nikdo není větší než tým! hlásí Fiala ze zlatého Liberce
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Ohlédnutí za mládežnickým mistrovstvím tuzemska starších žáků uzavíráme s trenérem zlatých Tygrů Vojtěchem Fialou, jenž si i přes dříve získanou roli favorita úspěchu velmi cení. „Finálový turnaj byl extrémně těžký, takže je velké zadostiučinění, že to dopadlo, jak dopadlo,“ hlásí. Své postřehy prozradil i k dalším tématům.
Minimálně od mistrovství krajů jste byli favoritem na titul devátých tříd. Jde tedy „jen“ o splnění cíle, nebo o velký úspěch?
Řekl bych kombinace všeho zmíněného. Je to pro nás velký úspěch, kterého si moc vážíme. Zároveň nás stříbro z mistrovství krajů do určité role favorita pasovalo, ale je to i jednoznačně splnění cíle, který jsme si před sezonou dali. Také je pro nás titul o to cennější, že tým ročníku 2007 byl složený víceméně z hráčů a hráčky Terky Plosové, kteří buď začínali s hokejem přímo v Liberci, anebo přišli k nám do klubu v brzkém žákovském věku. Do této sezony jsme posílili tým pouze na postu brankáře, což se nakonec ukázalo jako správný tah. Štěpán Bogač zapadl do kolektivu od prvních dní, po celou sezonu podával parádní výkony a zlepšoval se měsíc od měsíce. Takže jak jsem říkal, většina týmu zažila v Liberci krásné žákovské sezony a zakončila je tímto úspěchem, proto bych chtěl vyzdvihnout celou cestu ročníku 2007 a jeho předchozí trenéry, ne pouze tuto poslední sezonu.
Je to druhý úspěch po lednovém stříbru...
Na krajích jsme byli druzí, takže už tam jsme si řekli, že uděláme všechno pro to, abychom si vybojovali ještě jednu šanci na reparát v závěru sezony. Postup jsme si vybojovali, ale finálový turnaj byl následně extrémně těžký, takže je velké zadostiučinění, že to dopadlo, jak dopadlo a my jsme mohli oslavit titul. Ačkoliv se mohlo zdát, že jsme na základě výsledků favoritem, týmy i zápasy byly vyrovnané, což dokládají i naše výsledky na mistrovství. Byly to skvělé bitvy a hodně zkušeností pro všechny.
„Byly to skvělé bitvy a hodně zkušeností pro všechny.“
Bylo cítit na týmu, že chce po stříbru urvat klubové zlato?
Na všech hráčích bylo na krajích cítit ohromné zklamání po prohraném finále s Plzeňským krajem. Hned, co jsme utřeli v kabině slzy, jsme si řekli, že není konec sezony a uděláme vše pro to, abychom tyhle pocity nemuseli zažít znovu. Aby to bylo v dubnu přesně opačně, což se povedlo. Za to patří hráčům a všem lidem kolem týmu velké díky.
Šli jste si za tím celý ročník?
Cíle jsme si dávali od prvního dne co nejvyšší a šli jsme do sezony s tím, že chceme všechno vyhrát. Je to sport, ale zároveň u kategorie do patnácti let není na konci dne nejdůležitějším měřítkem úspěch – titul, druhé místo, desáté místo –, ale upřímně řečeno stavěli jsme si takové cíle, abychom ligu i dílčí soutěže okolo vyhráli. Do každého jednoho zápasu jdeme s tím, že chceme vyhrát, soutěživost a vyhrávání jsou nakažlivé. Na druhou stranu, prohra není konec světa, když poslouží jako správná lekce.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Co je to nejdůležitější měřítko?
Jak jsme řešili v úvodu cíle, tak právě tady platí otřepané, že cesta je cíl. Za mě je zásadní, o kolik se každý z hráčů za sezonu posunul – dovednostně, herně, lidsky. Titul nám už nikdo nevezme, ale ruku na srdce, tohle je stále ještě začátek jejich hokejových kariér.
Pojďme k závěrečnému turnaji. Věřili jste i přes prohru s Třincem?
Pořád jsme věděli, že to je dobře rozehrané a zároveň to byla ta správná rána přes prsty, která nás srovnala zpátky do nastavení, ve kterém jsme potom odehráli zápasy proti Mladé Boleslavi a Brnu. Dopadlo to podle představ a bylo neskutečné, že i díky vzájemným výsledkům ostatních týmů až poslední zápas sezony rozhodoval o našem celkovém vítězství. Emoce tak byly krát dva. Všechno zlé je pro něco dobré, zápas s Třincem jsme sice nezvládli podle představ, ale museli jsme se do druhého dne oklepat a zvládnout přímý souboj s Boleslaví, která měla turnaj také parádně rozehraný, do té doby bez porážky. A nakonec jsme byli jediní, kteří vyhráli čtyři z pěti, sešlo se to.
„Prohra s Třincem byla ta správná rána přes prsty.“
Nemůžu se nezeptat na derby, které jsme v rozhovoru probrali i s trenérem Lukášem Zörklerem. Čím to je, že se vám na Bruslaře tak daří?
Těžko říct. Je to náš nejbližší rival a zároveň tým, se kterým hrajeme nejvíc zápasů napříč kategoriemi během sezony. S Lukášem i s dalšími kluky z jejich realizačního týmu se za ty roky velmi dobře známe, respektuju ho jako trenéra, jsme kamarádi, takže jsme udělali projekt, ve kterém jsme se spojili na závěr letní přípravy. Uspořádali jsme zmiňované soustředění, které bylo tematicky hodně o soutěživosti. Boleslav nám dala třikrát po sobě na fráček ve večerním fotbale, což se těžko kousalo, vlastně mě to štve i teď, když si na to vzpomenu. Potom na ledě v přípravě už jsme párkrát vyhráli my a párkrát Boleslav. Zápasy v soutěži byly zase vyrovnané, Boleslavi patří velký kredit za její celkový herní posun, ale vyhráli jsme nakonec vždy my. Jejich kluci mluvili o nějakém bloku, těžko říct, my se prostě snažíme vždycky dobře připravit a nastavit, protože je bereme jako těžkého soupeře.
Na závěrečném turnaji jste rozhodli až velmi pozdě. Co za tím bylo?
V zápase na mistrovství oba dva týmy hrály poctivě a nechtěly zbytečně chybovat, všichni věděli, že je to v podstatě finále o titul. My jsme v průběhu vedli o tři góly, naše první lajna ostatně jako po celý turnaj opět řádila, druhá třetina byla po té první vyrovnané jasně naše, ale Bolka se dostala hned na začátku třetí třetiny zpátky do zápasu překvapivou střelou Kryštofa Hájka snad zpoza mantinelu a získala neuvěřitelné momentum. Najednou oni byli všude, náš tým hrál ale na hranici možností, skákali jsme do střel a zblokovali, co šlo, navíc Bogy celý ten tlak neuvěřitelně ustál a vychytal je. Takže celá ta koncovka a rozuzlení třetí třetiny bylo parádní. Byl to jeden z největších zážitků, které ze sezony mám.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Z čeho jste během celého ročníku těžili?
Už naše první zápasy v letní přípravě nasvědčovaly tomu, že tým byl perfektně kondičně připravený. To je to nejlehčí a zároveň nejtěžší, co musíte týmu dát. Tam nese velký podíl úspěchu náš kondičák Tomáš Krámský, ale hlavně individuální pracovitost hráčů, které potkávám, ne jednoho, ale kostru týmu denně společně cvičit a trénovat navíc v rozcvičovně, když jdu večer domů. To byl pro mě signál, že jsme na dobré cestě. Pak tým sám o sobě. Napříč klubem máme motto: „Nikdo není větší než tým.“ S tím jsme chtěli tým provést celou sezonou a ukázalo se to jako naše ctnost i na republice, kde hrál jeden za druhého. I když během celé sezony byly mezi hráči nesčetněkrát určité roztržky, na ledě šlo všechno bokem. Tím, že se hráči znali opravdu řadu let, většina prakticky od školky, a vidí se denně, tak už se nemají moc čím překvapit. Každého jsem bral takového, jaký je, nehrajme si nikdo na dokonalé nadlidi, každý máme své dobré a špatné stránky. Zásadní je, jak s tím dokážeme pracovat a jak si to sedne v rozhodujících chvílích. Klobouk dolů před tím, jak zvládla poslední zápasy sezony ta největší ega naší kabiny a jednoznačně nadřadila týmový úspěch osobnímu. Troufnu si říct, že jsme na obou republikových mistrovstvích hráli náš nejlepší hokej.
„Napříč klubem máme motto: ‚Nikdo není větší než tým.‘ S tím jsme chtěli tým provést celou sezonou.“
Předpokládám, že o motivaci v klubu nemáte nouzi, když žáci vidí u starších kategorií úspěchy, nominace do reprezentací i šance v A-týmu či posuny do zahraničí...
Napříč klubem jsme u mládežnických kategorií, kde už se sledují nějaké výsledky, měli letos opravdu parádní sezonu. Velká gratulace patří juniorům za druhé místo, dorostencům za třetí příčku a krásné play off série, no a s devítkou byly ty poslední týdny sezony jeden velký zážitek. Motivací je doufám pro naše hráče i všechny trenéry podobně jako pro mě už jen to, že se každý den těšíte přijít na zimák do své kabiny, potkat se s lidmi, s kterými máte blízký vztah, postupnými krůčky denně pracovat a vystupovat ze své komfortní zóny, aby to na konci sezony dopadlo třeba jako letos pro nás v Liberci.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jaký ve vás vyvolává pocit, když vidíte své bývalé svěřence v reprezentacích?
Vždycky mám velkou radost z toho, že jim tak pravděpodobně dál vychází cesta za jejich cílem a snem. A jsem rád, že jsem mohl být této cesty součástí, a snad i obohacením.
Jako trenér se také podílíte na akcích projektu Výchova talentované mládeže. Co už přinesly a co přinesou do budoucna?
Nominovaným hráčům to vždy dává možnost porovnat se na těchto akcích a zápasech s dalšími vybranými hráči v daném ročníku. Musím říct, že zápasy, které ve výběrech na konci sezony proběhly, byly bezesporu o level rychlejší a v tomto směru pro hráče i náročnější, aby i pod tlakem konkurence a také dresu s lvíčkem na hrudi hráli dál svůj hokej, předvedli hru i šikovnost, za kterou byli nominováni. Zároveň se můžou ukázat před reprezentačními trenéry a pozorovateli, kteří budou vybírat hráče na první letní kempy reprezentace, a říct si o šanci na prvních kempech šestnáctky.
„Musím říct, že zápasy, které ve výběrech na konci sezony proběhly, byly bezesporu o level rychlejší a v tomto směru pro hráče i náročnější.“
Co říkáte na oddělení deváté třídy?
Dává jí to rozhodně větší pozornost. Dříve kategorie U15 už spadala do mladšího dorostu jako dvouročníková U16, teď zůstává poslední ročníkovou kategorií, kde při zdravém rozdělení a rozložení týmů dle aktuální výkonnosti můžeme vidět více skvělých zápasů à la mistrovství republiky. Věřím, že soutěž bude gradovat rychleji než standardní žákovské ligy doposud, přinese to více vyrovnanějších zápasů, ve kterých se hráči a týmy budou moci porovnávat s týmy podobné výkonnosti, a přinese to tak hráčům víc emocí a prostoru pro progres. Zároveň víme, že v jednoročníkové soutěži musíme vhodně a přísně nastavit počet týmů pro horní skupiny, abychom tyto vize naplnili, a zároveň spodní skupiny musí mít tolik účastníků, aby bylo možné soutěže v této době a podobě vůbec hrát.
Chtěl byste ještě něco dodat?
Posledním slovem bych rád i touto cestou ještě jednou vyjádřil mé rodině a Tygrům poděkovaní za dlouhou sezonu 2021/2022, všem hráčům, Liborovi a celému realizačnímu týmu trenérů i našich skvělých vedoucích, rodičům hráčů a lidem, kteří se točili kolem ročníku 2007 v Liberci od jejich prvních krůčků do teď. Děkuji.
Share on Facebook
