O místo bojuju každý den, tvrdí Přikryl. Gulaš a Mertl? Spojuje je pracovitost

Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz

Plzeň jako líheň talentů? Na západě Čech se s mladými hráči pracuje velmi dobře. Důkazem může být další hokejista, který se dere do nejvyšší soutěže. Filip Přikryl má po dvou letošních startech v extralize na kontě dvě branky.

Vzhledem k aktuálním opatřením nemohou sportovci vevnitř ani pohromadě trénovat. Jak se připravujete na restart hokejových soutěží?
Momentálně máme povoleno trénovat na otevřeném kluzišti v Dobříši, což je pro nás skvělé, že můžeme vůbec někde být na ledě, takže jsme za tuhle možnost vděční. Tréninky máme náročné. Snažíme se trénovat tak, abychom byli kdykoliv připraveni, když se soutěž rozjede.

Předpokládám, že máte víc volného času. Čím si ho krátíte?
Časově to vychází přibližně stejně, protože musíme necelou hodinu dojíždět. Co se týče mého volného času, rád ho trávím na playstationu. Máme takovou svoji skupinu, přitom si voláme a probíráme, co se děje po světě. Na druhou stranu, když je toho hodně, tak rád chodím do lesa. Už to takhle mám dlouho a pomáhá mi to vyčistit hlavu.

Pauza vás rozhodně nezastihla ve vhodnou chvíli, zrovna jste se probojoval do A-týmu Plzně. Mrzí vás to hodně?
O místo bojuju každý den, stejně jako všichni mladí hráči. Samozřejmě když mi tam teď zrovna něco spadlo, tak to mrzí o to víc. Když vám ze dne na den zakážou hrát, ještě když se do toho dostanete, tak je to na nic. Ale musíme to respektovat.

„Dal jsem si nějaké cíle a zápasy jsem šel odpracovat, dobré věci časem přijdou.“

Určitě narážíte na letošní dvě utkání v extralize, kdy jste vstřelil dvě branky. To je hodně slušný start, ne?
Šel jsem do nich s čistou hlavou. Dal jsem si nějaké cíle a zápasy jsem šel odpracovat, dobré věci časem přijdou. Vím, na čem mám pracovat. Jsem rád, že tam něco spadlo, je to pro mě motivace do budoucna.

Vaše branka proti Vítkovicím pro vás byla v nejvyšší soutěži první. Co vám po ní problesklo hlavou?
Byly to emoce. Jako kdyby ze mě něco hezkého spadlo, i když jsem nervózní nebyl. Problesklo mi hlavou zadostiučinění. Byl to hezký moment, na který nezapomenu. Ale teď se na to dívám tak, že je třeba pokračovat, protože se vždycky budu snažit o víc.

Při té akci jste zvolil poměrně netradiční způsob zakončení, skóroval jste bekhendem z otočky. Jak se ta situace seběhla?
Dostal jsem nahrávku na levý kruh. Jeden z mých cílů před zápasem bylo, abych všechno cpal na bránu. Viděl jsem, že na mé forhendové straně má jejich obránce hokejku, tak jsem se snažil obtočit a hodit to tam bekhendem. Překvapil jsem tím obránce i gólmana.

Puk jste si určitě schoval. Kde ho máte vystavený?
Taťka si dělá takovou malou síň slávy mě a mého brachy, kde má naše dresy a všechny cennosti. Takže zapadnul tam.

Měl jste vůbec čas premiérovou trefu nějak oslavit?
Nějak extrémně jsem to neslavil. Spíš moje rodina, která z toho měla minimálně stejnou radost jako já. Prožívají to se mnou a já jim budu vždycky vděčný za to, co pro mě dělají.

„Nějak extrémně jsem to neslavil. Spíš moje rodina, která z toho měla minimálně stejnou radost jako já.“

Zmínili jste staršího bratra Romana, který stejně jako vy nyní nastupuje v extralize. Vzájemné střetnutí v Generali Česká Cupu jste si museli užít, co?
Byl to takový náš malý dětský sen. Když jsme byli malí a hráli jsme proti sobě hokej, tak jsme si to představovali. Ono to zní jako strašné klišé, ale opravdu to jsou momenty, na které se nezapomíná. Tohle se nepoštěstí každému.

Byl pro vás starší bratr během dospívání určitou motivací?
Odmala jsem měl sen hrát hokej, on mi v dospívání spolu s taťkou strašně pomáhal. Chtěl jsem se mu každý den vyrovnat, byl to můj vzor. V tu dobu byl samozřejmě lepší, ale to bylo určitě dané tím, že byl starší. (smích) Pořád se mu snažím vyrovnat, ale žádná rivalita mezi námi není. Přejeme si to, snažíme si pomáhat navzájem, voláme si. V hokeji, stejně jako v životě, někdy nejde všechno podle představ a já jsem rád, že si spolu s bráchou dokážeme pomoct.

Foto: Roman Turovský, hcplzen.cz

Zpět k Plzni. Váš další cíl nejspíš bude se v sestavě udržet, že?
Samozřejmě, momentálně se snažím dávat si cíle den po dni. V hokeji pomalu nevíte, co bude zítra. Proto se snažím nekoukat do budoucna a chtěl bych jít touhle cestou.

Jaké to vůbec je, sedět v kabině vedle borců jako Milan Gulaš nebo Tomáš Mertl?
Všichni víme, jaké jsou to osobnosti. Oba jsou odlišné typy, jak hokejově, tak povahově. Spojuje je jedna věc, a to je pracovitost. Každý den na nich vidíte, jací jsou profesionálové, a jak mají nastavenou hlavu. To hráčům jako mně a dalším mladým ukazuje cestu, kterou bychom měli jít. Každý má svoje schopnosti, ale pracovitost a oheň, který v sobě musíte mít, jsou věci, které potom rozlišují, jestli budete úspěšný, nebo ne. Jsem rád, že máme kolem sebe hráče jako jsou oni. Potom mám možnost vidět, že je přede mnou v tomhle ohledu mnoho práce.

„Všichni víme, jaké jsou to osobnosti. Oba jsou odlišné typy, jak hokejově, tak povahově.“

Každý den je pozorovat v tréninku, potažmo v zápasech, to jsou pro vás velké zkušenosti. Souhlasíte?
Určitě. Oni třeba byli v podobné situaci, jako jsem teď já, když byli v mém věku, takže pro to mají pochopení. Když se udělá nějaká chyba, tak se nám snaží pomoct. Zkušenosti jen tak někde neokoukáte, musíte si to zažít. Občas se musíte dokonce popálit, ale všude je nějaká hranice. Proto je třeba to vnímat a uvědomit si to.

V Plzni se s mládeží pracuje velmi dobře, velká pozornost je teď upřena třeba na Davida Jiříčka, který na se na svůj věk v extralize adaptoval parádně. Jak začleňování mladých hráčů funguje podle vás?
Jířa měl dobrý začátek sezony. Ukazuje, co v něm je. Dokáže hrát klidně, což je pro něj velké plus. V Plzni je mladý tým a je tady nastavená zdravá konkurence. Trenéři šanci dávají, ale nevypadá to tak jednoduše jako na papíře. Je to založené na tvrdé práci, kdo si to zaslouží, ten šanci dostane. Je třeba v tomhle ohledu být trpělivý a pracovat, nic jiného neplatí.

Důležitou roli hraje partnerský klub v Klatovech, kde se otrkává řada mladých plzeňských hráčů.
Ze začátku jsem z toho měl smíšené pocity, protože Plzeň nemá farmu v první lize. Tam jsem nastupoval loni, ale chtěli mě mít víc nablízku, protože by nebylo úplně jednoduché bojovat o místo v Plzni a hrát jinde. Chápu to, pro mě je největší priorita se dostat do týmu Plzně. Proto jdu touto cestou a já jsem rád za každý zápas kdekoliv, protože v tomhle věku je nejdůležitější hrát. V Klatovech dostávám velký prostor, který mi pomáhá ve vývoji.

„Snažím se dělat všechno pro to, abych byl v Plzni. Takže když jdu hrát za Klatovy, tak by tomu moje výkony měly odpovídat.“

Právě dobré výkony ve druhé lize vám možná pomohly k šanci v A-týmu. Vnímáte to stejně?
Těžko říct. Snažím se dělat všechno pro to, abych byl v Plzni. Takže když jdu hrát za Klatovy, tak by tomu moje výkony měly odpovídat.

Na jaké úrovni je podle vás druhá liga?
Klatovy mají zajímavou skupinu. Hraje proti nám Příbram, kterou si troufám přirovnat ke spodním týmům první ligy. Podobně je na tom Tábor, tam mají dokonce cíl postoupit. Některé zápasy mají slušnou úroveň, překvapilo mě to v dobrém. 

Foto: Dan Culberson

Pocházíte z Rokycan, v jakém věku jste vlastně přešel do Plzně?
Do své čtvrté třídy jsem hrál v Rokycanech, kde jsem byl s Martinem Langem, se kterým vlastně hraju doteď. Do Plzně jsem se přesunul v páté třídě.

S indiány jste ve starším dorostu oslavil zisk mistrovského titulu. Jak na to vzpomínáte?
Strašně rád, byl to zatím jeden z mých nejsilnějších zážitků v kariéře. Vždycky si o tom s klukama povídáme a já mam skoro husí kůži. Chtěl bych to zažít znova.

„Vždycky si o tom s klukama povídáme a já mam skoro husí kůži. Chtěl bych to zažít znova.“

Jeden ročník jste strávil i v zámoří, v juniorské soutěži QMJHL. To musela být po všech stránkách velká životní škola, ne?
Je to přesně ta zkušenost, kterou si musíte zažít. Někdo vám řekne, že je to tam jiné, a vy s tím tak nějak počítáte, ale potom tam přijdete a stejně vás to překvapí. I když ten rok byl takový nahoru dolů, tak mám skvělé vzpomínky a zážitky. Neměnil bych a jsem rád, že jsem ten krok udělal.

Proč jste se v Kanadě rozhodl nezůstat?
Bylo to předem domluvené s Plzní. Důvodem byl draft do NHL, chtěl jsem být víc na očích, bohužel to nevyšlo. Vrátil jsem se zase s jinými cíli, na kterých pracuju teď.

V sezoně 2019/20 jste poprvé nakoukl do dospělého hokeje. Jak jste z vašeho pohledu tento přechod zvládl?
Bylo to náročné, je to obrovský rozdíl. S tímhle přechodem bojuje každý hokejista, někomu to trvá déle, někomu to vyhovuje. Od minulého roku cítím velký posun, to je pro mě nejdůležitější.

„S tímhle přechodem bojuje každý hokejista, někomu to trvá déle, někomu to vyhovuje. Od minulého roku cítím velký posun, to je pro mě nejdůležitější.“

Co pro vás bylo nejtěžší?
Myslím, že mým největším soupeřem byla hlava. Měl jsem příliš velká očekávání, a potom jsem nefungoval tak, jak bych měl. Tvrdost mě nepřekvapila, protože na tu jsem byl zvyklý z Kanady. Ale v soubojích je znát síla, kterou mají dospělí hráči. Celkově je to víc vyspělejší než juniorka, kde se v uvozovkách lítá všude.

Na závěr: máte před sebou nějaký osobní cíl, který byste si chtěl splnit?
Už jsem to zmiňoval. Momentálně jdu den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci. Budu se snažit, abych mohl být součástí týmu, jako je Plzeň, a pomáhal dobrými výkony.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz