Obdivuje Červenku, má titul z Harvardu. Stydět se nemusím, říká hokejista umělec

Tyler Moy | Foto: Vít Golda

(HERNING, od našeho zpravodaje) Tohle není váš typický hokejista. Tyler Moy vystudoval na Harvardu evoluční biologii člověka, od sportu si rád odpočine uměleckou kresbou. Hraje také fantasticky hokej, který ho zavedl z Ameriky do Švýcarska. Tam sedm let válel v nejvyšší soutěži, kde se učil i po boku Romana Červenky. A je z toho premiérová pozvánka na MS! „Fantastický hokejista a skvělý chlap,“ praví na adresu českého kapitána.

Tyler Moy

útočník, 29 let

MS 2025 2024-2025

Z 10

G 4

A 8

B 12

Jasně, malá hrstka hokejistů s titulem z Harvardu brázdí světová kluziště. Většina z nich ovšem přibrala k hokeji kurzy společenských věd, náročnější se věnovali ekonomii. Studium švýcarského reprezentanta je jiné kafe.

Potřebujete znalost neurovědy, genetiky a antropologie, hodí se rozumět lidské fyziologii a anatomii. Studenty tohoto oboru byste čekali zalezlé v knihovně pod nemalou hromadou knih. To částečně platilo i pro kalifornského rodáka Moye. Jen k tomu proháněl soupeře na univerzitních kluzištích. A byl v tom zatraceně dobrý!

„Pekelně těžký obor. Studujete s tolika chytrými lidmi, nároky na vás jsou obrovské. A když k tomu přidáte očekávání směrem k hokeji, můžete se z toho občas zbláznit. Bylo to neskutečně vyčerpávající, ale zároveň mě to naplňovalo,“ popisuje studium na prestižní univerzitě.

Kromě cenného titulu si z Harvardu odnesl i několik životních lekcí. „Naučil jsem se být psychicky odolný v situacích, když něco nejde podle plánu. Vždycky jsem našel řešení, slovo ‚nejde‘ v mém slovníku neexistuje. Rozhodně bych nic neměnil,“ vypráví o zkušenosti z jedné z nejstarších univerzit v USA.

„Titul jsem dokončil v roce 2017. Detaily jsem vypustil, ale to nejdůležitější ze studia mám nadosmrti zaryté v paměti. Hrozně mě to bavilo, rád jsem studoval lidské tělo a všechny věci s ním spojené. Doteď se snažím na tohle téma dovzdělávat, pořád mě to fascinuje,“ svěřuje se.

Podobným vzděláním se může v hokejových kruzích chlubit málokdo. „Občas si ze mě kluci dělají srandu, párkrát na to v kabině přišla řeč. Obvyklé to rozhodně není, ale rozhodně se za to nemusím stydět,“ usmívá se sympatický útočník.

Po výborných výkonech v univerzitním dresu si ho všimli pozorní skauti Nashville Predators. Při debutu na farmě hned bodoval, ve druhém utkání zaznamenal premiérovu branku – v obou případech mu kryl záda český gólman Marek Mazanec.

Na rozdíl od současného brankáře Třince si cestičku do NHL nikdy neproklestil. Po roce tak vyslyšel volání země své matky a zkusil štěstí v krajině helvétského kříže.

Mělo to však jeden háček. Po matce sice podědil vědecký zájem i švýcarské občanství, znalost švýcarské němčiny ale nikoliv. Začátky v nové zemi tak byly pro tehdy 22letého mladíčka více než krušné.

Jak je na tom s jazykem po sedmi letech strávených v zemi bankéřů? „Hokejové terminologii rozumím čím dál víc. V kabině čas od času pochytím nějaké slovíčko. Přes aplikaci jsem se učil klasickou němčinu, ale mluvená verze ve Švýcarsku je zase něco jiného,“ vypráví Moy o problémech s místní řečí.

Ve Švýcarsku vyrostl v hráče mimořádných kvalit. Elegantními kličkami se vyhýbá soupeřům, před brankou je hrozbou maskovaných mužů. Za svůj vzestup mnohé vděčí Romanu Červenkovi, se kterým ve švýcarském Rapperswillu dvě sezony působil.

„Jsme dobří přátelé, v posledních letech ve Švýcarsku jsme se hodně sblížili. Přítomnost takového hráče posouvá všechny v týmu na vyšší level. Způsob, jakým vnímá prostor na ledě, je vskutku jedinečný. Nechápu, jak se tak dlouho udržuje na tak vysoké úrovni. Opravdu impozantní – neskutečný hokejista a skvělý chlap. Hodně jsem se od něj přiučil,“ pěje ódu na českého kapitána.

V posledních letech začal nakukovat i do švýcarského nároďáku, v nominacích na MS ale vždy končil těsně pod čarou. Letos to zlomil. V sezoně nasbíral 42 kanadských bodů, které mu vysloužily místo rovnou v první lajně – s hvězdným Hischierem a Meierem!

Že se bude mezi švýcarskými superstars ztrácet? Špatný odhad. Po dvou startech v úvodu turnaje měl na kontě dva góly a dvě asistence. Výběr Patricka Fischera šlapal jako švýcarské hodinky, silnému výběru USA dokonce uštědřil potupnou porážku 0:3.

„Zvláštní pocit! V Americe jsem vyrůstal, měl jsem při zápase hodně smíšené emoce. Ve finále to beru zajímavou zkušenost – a výhra navrch potěšila,“ vzpomíná na velký triumf.

Vše vypadalo snově. Jenže… V zápase s Německem přišel tvrdý direkt. Kapitán Nico Hischier po zdánlivě nevinném souboji padá na led a do zbytku duelu už nenastoupí. Důkladnější vyšetření odhalí zranění dolní části těla a lídr týmu musí z turnaje odstoupit.

„Velká ztráta! Je důležitou součástí týmu – kapitán a lídr. Hodně kluků muselo přeřadit na vyšší rychlostní stupeň, aby ho dokázali alespoň částečně nahradit. Lepší odpověď na takovou ztrátu si neumím představit,“ chválí přístup svého mužstva.

Nechat svůj tým ve štychu? To není Hischierův styl – kapitán přeci opouští loď jako poslední. Hvězda New Jersey odmítla předčasnou dovolenou a rozhodla se zůstat s týmem po zbytek turnaje.

„Proto má céčko na dresu. Vždy se snaží podpořit ostatní a jde příkladem i po zranění. Vůbec mě nepřekvapilo, to je prostě Nico,“ sdílí Moy, který po zařazení do nové útočné letky zaznamenal gól a asistenci.

Hokej sice miluje, od náročného sportu si ale někdy potřebuje také odpočinout. Ve volném čase se věnuje detailním kresbám tužkou. Vášeň pro umění zdědil po své babičce, uznávané švýcarské malířce. Od mládí tak zanechává stopy nejen na ledě, ale i na papíře. A stejně jako v hokeji je absolutním perfekcionistou.

„Na každém tahu záleží. Snažím se to dělat dokonale hned od začátku, žádné náčrty. Když chci něco nakreslit, beru to seriózně. Hrozně mě to naplňuje, zároveň si u toho na chvilku oddechnu od hokeje. Možná se do toho více pustím po kariéře,“ uzavírá vyhlídkou na budoucí výzvy.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• MS hokej 2025
• Švýcarsko