Obr Klapka by si pár čísel ubral. Mám hrát jako Getzlaf, vypráví

Foto: Laco Duračka

(PIEŠŤANY, od našeho zpravodaje) Za šera byste ho v temné uličce potkat nechtěli – útočník Adam Klapka patří se svými 203 centimetry mezi nejvyšší hráče v Česku. Ale hokejově může v 18 letech ještě pořád hodně růst. Odchovanec Slavie má za sebou první sezonu v liberecké organizaci, na jejím sklonku se po třech letech vrátil na reprezentační turnaj.

Proti Finům a Rusům to v Piešťanech byla velká škola, viďte?
Obrovská zkušenost. Ukázali nám, jak se hraje na mezinárodní úrovni. Když jste u nás v juniorské lize vysoko a máte hodně bodů, tak to neznamená, že patříte mezi elitu ve světě. Dali nám velkou lekci.

Zatím jste měl mezistátní starty jen v šestnáctce. Byl to podobně velký skok?
Tehdy jsem hrál na turnaji čtyř zemí v Finsku. Teď už jsem trošku věděl, jaké to je, takže jsem se na to víc připravil. Ale stejně to bylo něco úplně jiného.

„Rusové nám dali velkou lekci.“

Tak těžký zápas jako v pátek proti Rusům jste asi v životě nehrál.
To asi ne, no. V šestnátce to bylo taky těžké, ale tady od nás byli úplně odskočení.

Reprezentace je pro vás ale pěkným zakončením povedené sezony, viďte?
Jsem rád, že jsem dostal pozvánku, asi to o něčem svědčí. Ale sezona mohla být ještě o trošičku lepší. Jelikož jsem střídal juniorku a chlapy, tak jsem musel střídat hokejové styly a zvykat si jednou na ten chlapský, potom zase na ten juniorský. Nějak jsem se s tím snažil poprat. Jsem rád, že jsem mohl hrát za chlapy, byla to jedna velká zkušenost. A s juniorkou to bylo dobré, akorát nás mrzí týmový výkon, že jsme se nedostali dál.

Byla trochu smůla, že jste ve čtvrtfinále narazili na opravdu silnou Spartu.
My jsme s ní hráli asi dvacet zápasů za sezonu a říkali jsme si, že bychom ji chtěli chytit až ve finále. Bohužel nám přišla hned ve čtvrtfinále. Bylo jasné, že ten z nás dvou, kdo postoupí, se dostane do finále.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

A když říkáte, že jste musel přepínat mezi dvěma styly: Který vám seděl víc? Juniorský, nebo mužský?
Asi ten chlapský. Junioři dělají hrubky a člověk moc neví, co má čekat. V chlapech je to víc organizované a hráči víc dodržují, co se po nich chce. A jsou tam podobně velcí jako já, což je pro mě osobně lepší než hrát proti menším a mladším.

Letos jste byl největším hráčem Chance ligy, koukal jste na to?
Jo, byl, o nějakých pár centimetrů.

Jak se vám s takovou postavou hraje hokej?
No, lepší by asi bylo, kdybych byl o pár centimetrů menší, ale já se s tím už odmala snažím vypořádat. Trenéři mě pořád pobízejí, abych začal hrát víc do těla, tak se o to snažím. Ale zase je výhoda, že dál dosáhnu. Třeba na oslabení je to dobré, zaberu víc místa.

„Lepší by asi bylo, kdybych byl o pár centimetrů menší.“

Byl jste vždycky tak vysoký?
Vždycky.

A koukal jste na podobné čahouny? Nabízí se Zdeno Chára, i když u vás spíš asi nějaký útočník...
Třeba Ryan Getzlaf? Hraje takovou hru, jakou bych měl hrát. Jeden trenér z Liberce mě k němu vždycky přirovnával a říkal, abych se na něj zaměřil a zkusil hrát jako on. Je takový silový útočník, kterým mám být i já.

Míváte strach, že když do někoho vletíte i s rukama dole, tak mu dáte do hlavy?
U mladších se právě občas rozmýšlím, jestli tam mám jet, nebo ne. Já ho srazím normálně, jenže jak jsem větší, tak mu dám loktem do hlavy a je to faul. Ale strach nemám, k tomu není důvod. Nesnažím se hrát tak, abych ho zranil, prostě ho chci jenom srazit.

Teď v létě na sobě budete mít čas zapracovat.
Tohle léto bude důležité, abych se natrvalo usadil v první lize a popral se v Benátkách o první dvě lajny. Asi musím trochu zlepšit kondici, budu se snažit jezdit na kole a podobně. Musím na sobě zamakat, abych měl větší sílu a obratnost. V té si myslím, že mám taky mezery.

Foto: Karolína Štolcová, hc-litomerice.cz

Čeká vás druhý rok v liberecké organizaci, která má výsledky v áčku i mládeži, má zázemí, má spoustu reprezentantů... Tenhle krok asi nemůžete hodnotit jinak než pozitivně.
Jsem hlavně rád, že si mě Liberec našel a mohl jsem tam přestoupit. Jak je to tam organizované, to je prostě super a myslím, že nikde jinde to není. Když mají mladí hráči výsledky v juniorce, tak je hned povolají do Benátek. A ti, kterým se daří v Benátkách, dostávají pozvánky na tréninky s A-týmem. Koukat třeba na Marka Kvapila nebo Ladislava Šmída, to je něco neskutečného. Jsou to zkušenosti, které si mladý hráč zapamatuje do konce života.

Dostal jste vy už nějakou pozvánku?
A áčkem jsem zatím tenhle rok nebyl. Ale budu se snažit, abych se tam jednou podíval.

„Na Slavii nemůžu říct jediné špatné slovo. Děkuju všem trenérům, kteří mě tam vedli.“

Liberec teď v semifinálové sérii bojuje s Kometou, určitě mu fandíte...
Je to hodně vyrovnaná série, pro lidi hodně zajímavá, pořádný hokej a je na co se dívat. Věřím, že Liberec to dneska ukončí a nenechá si to utéct. Že sedmý zápas už nedovolí a postoupí do finále.

Kometa budila respekt, vyhrála spoustu sérií play off v řadě, ale teď je asi ideální možnost, jak ji sesadit.
Oni mají taky dobrý tým, dobré přesilovky. Ale myslím, že Liberec je na ně tolik připravený, že to dneska ukončí.

Vzpomínáte rád i na předešlé roky ve Slavii?
Na Slavii nemůžu říct jediné špatné slovo. Vyrůstal jsem tam, hrál jsem tam i pár zápasů za juniorku a jsem rád, že jsem tam mohl být. Je to jeden z nejstarších klubů v České republice. Děkuju všem trenérům, kteří mě tam vedli, díky nim jsem se mohl dostat do Liberce. Doufám, že Slavia se dostane zpátky do extraligy.

Myslíte, že to je reálná vyhlídka?
Spíš je to běh na dlouhou trať. Teď se tam musí stabilizovat kádr, chce to nějakého investora, který dá do klubu peníze. Snad se to nějak povede.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Za Benátky jste proti Slavii hrál dva zápasy...
A dal jsem dva góly! To bylo trošku ironické (usmívá se). Jsem za ně rád, akorát to nemuselo být proti Slavii. Nedá se nic dělat. Nekoukám na to, proti komu hraju, snažím se dávat góly všem.

Hádám, že jste je moc neslavil.
Popravdě jsem je slavil docela dost (směje se). Což jsem asi neměl. Ale já mám prostě radost z každého gólu, který dám, protože v chlapech je to dost vzácné. Když jsem tam teď hrál prvním rokem, byl jsem rád za každý gól.

S bývalými spoluhráči ze Slavie jste se teď zase sešel v nároďáku. Jaroslav Brož, Jan Štibingr a další...
Je to super. Je nás tady asi šest a ještě hráči, kteří odešli ze Slavie, a taky kluci ze Sparty, proti kterým jsme hráli, když jsme byli malí. S většinou se známe, takže si můžeme pokecat o tom, co jsme zažili.

„Nezískat tady ani bod, to si myslím, že by byla ostuda.“

Naopak proti vám dneska za Slovensko nastoupí parťák z liberecké juniorky Dominik Šeliga. Další motivace?
No, už jsme se o tom bavili, když jsme sem jeli. Domluvili jsme se, že se pak vyfotíme. Ale určitě je to soupeř jako jakýkoli jiný. Budu hrát naplno, nebudu se koukat, jestli je tam spoluhráč, nebo není.

Čekáte vyrovnaný zápas? Koukal jste na další hráče?
Popravdě tam nikoho neznám, jenom je tam ještě Bučko z Pardubic. Ani jednomu z týmů se proti Finům a Rusům moc nedařilo, je vidět, že jsou úplně jinde. Nevím, jestli to bude hezký hokej, ale mělo by to být vyrovnané.

Poslední zápas sezony chce každý hokejista vyhrát dvojnásob...
No, samozřejmě. Nikdo nechce končit sezonu s prohraným zápasem. A chceme tady udělat aspoň tu jednu výhru. Nezískat tady ani bod, to si myslím, že by byla ostuda.

Foto: Laco Duračka

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz