Obrozený Lakatoš září. Doma se těšíme na malého, to se odráží i na ledě, říká

Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz

26. listopadu 2020, 13:45

Pavel Mandát

Patřil a stále ještě patří k velkým talentům. Přesto se zdálo, že se výkonnostní růst Dominika Lakatoše trochu přibrzdil. Rtuťovitý útočník ale letos řádí – s průměrem jednoho kanadského bodu na zápas je to právě on, kdo táhne vítkovickou Rideru vstříc světlým zítřkům.

Vítkovicím se momentálně daří, naposledy jste porazili Kometu. Nálada musí být dobrá, že?
Je to tak. Poslední zápasy se začínáme hodně zvedat. Troufám si říct, že náš výkon roste. Prezentujeme se týmově, což je pro nás super. Přesně na tom to také chceme stavět do budoucna.

Pro mnohé jsou Vítkovice černým koněm letošního ročníku extraligy.
Proč ne? Po minulém roce, který rozhodně nebyl podle našich představ, se ten tým hodně obměnil. Přišli výborní hráči, kteří mají velkou kvalitu. Podle mě máme na to, abychom udělali velký úspěch. Rozhodně se na zbytek sezony těším.

Čím podle vás soupeřům nejvíc zatápíte?
Hlavně hrajeme týmově. Máme jasný plán: postupujeme ze zabezpečené obrany, hrajeme organizovaně, což je paráda. Myslím, že právě v tomhle jsme pro soupeře nejvíc nepříjemní. Zaplaťpánbůh za to, že se konečně hraje, to bych chtěl zdůraznit. Zápasů je sice strašně moc, ale užíváme si to. Pauza byla dlouhá.

„Po minulém roce, který nebyl podle našich představ, se tým hodně obměnil."

Už jste zmínil loňský rok, kdy jste prakticky až do konce soutěže bojovali o záchranu. Jednou to stačilo, co?
No… Nějak tak. To už nechce zažít nikdo z nás. Ale myslím, že s týmem, který tady teď máme, se něčeho takového výhledově nemusíme obávat. Je úplně jinak postavený, když ho srovnám s tím loňským. Z mého pohledu se můžeme dívat nahoru. Chceme hrát co nejlíp a máme na to.

Takže ve srovnání s loňskem došlo na všech úrovních klubu k poučení se?
Řekl bych, že určitě. Jak už jsem řekl, nikdo z nás nechce nic podobného opakovat. Bez ohledu na to, že letošní sezona je nesestupová. Je nepříjemné, když se o záchranu musíte strachovat až do 52. kola. Hokej hrajete kvůli tomu, abyste bojovali nahoře, kvůli tomu ho děláme.

„Když bojujete o záchranu, je to úplně něco jiného v porovnání s play off."

Mimochodem, říká se, že tlak je při bojích o záchranu mnohem větší než v play off.
S tím můžu jedině souhlasit. Když bojujete o záchranu, je to úplně něco jiného v porovnání s play off. Když vypadnete ve čtvrtfinále, sezona je pořád tak nějak úspěšná. Ale když byste přišli o extraligu… Málokdo si umí představit, jak náročné je hrát neustále nadoraz od první do poslední sekundy, když nad vámi visí taková hrozba. Díky bohu, že jsme to zvládli úspěšně. Teď víme, že nic takového už nikdy opakovat nechceme.

Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz

Děláte pro to zatím maximum. Vy osobně jste v jedenácti zápasech nasbíral jedenáct kanadských bodů.
To není jen moje zásluha. Je to hlavně o tom, že mám výborné spoluhráče, se kterými jsme si sedli. Pak to takhle klape.

Chemie zkrátka zafungovala.
Asi tak nějak. Můžeme spolu hrát prakticky naslepo. Samozřejmě, že vždycky to může být ještě lepší, ale momentálně se nám daří. A já doufám, že to takhle bude pokračovat. Myslím, že celá lajna těží hlavně z toho, že máme vynikajícího centra Honzu Hrušku.

Vaše úkoly jsou v lajně jaké?
Úkoly… Nemáme to rozdělené tak, že jeden bude střílet, druhý nahrávat, třetí dávat góly a čtvrtý bránit. Je nás tam pět a snažíme se hrát komplexně, o tom dnešní hokej je. Musíte být schopni útočit i bránit. Takže je to o tom, že se snažíme hrát jeden za druhého a nepřidělávat si vzájemně problémy.

„Mít v týmu beka jako je Roman Polák, to je záruka kvality."

Jak moc vám pomohl Roman Polák?
Ohromně. O tom se nemusíme vůbec bavit. Je samozřejmé, že takový bek je zárukou kvality. To stejné i Adam Polášek nebo Jan Štencel. Všichni jsou to pro nás klíčoví beci, což je na ledě vidět. Mají obrovské zkušenosti a rozhled.

Navíc Roman Polák se s vámi může podělit o zkušenosti s cestováním letadlem. Na venkovní trip do Karlových Varů a Plzně poletíte.
(směje se) Je to akce, která je fajn. Bereme to jako zpestření. Když mám mluvit za sebe, jsem rád, že nemusíme sedět spoustu hodin v autobuse.

Zpátky k vám. Při současném tempu sbírání bodů překonáte svoje sezonní maximum. Sledujete to?
No… Zatím těch bodů zase nemám tolik, abych nevěděl, kolik jich mám. (směje se) Takže ano, člověk to samozřejmě nějakým způsobem sleduje. Vždycky jste rád, když dáte gól nebo máte nahrávku. Ale znova opakuju, je to zásluha celé lajny. Vy jdete na led hlavně s tím, abyste pro ni odvedl maximum.

„Zatím těch bodů nemám tolik, abych nevěděl, kolik jich mám."

Berete to jako určité obrození sebe sama? Dva roky dozadu to vypadalo, že se váš hokejový růst zastavil.
Takhle o tom nepřemýšlím. Kariéra každého hokejisty má nějaký svůj vývoj. Někdy se vám daří, pak vám tam spadne i to, co třeba nevíte, jak se vůbec mohlo povést. Jindy se zase trápíte, bez ohledu na to, že zkoušíte všechno možné. Tak to chodí. Pro mě je hlavní tým, ve kterém zrovna jsem. Pokaždé jdu na led s tím, abychom daný zápas vyhráli.

Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz

S partnerkou čekáte přírůstek do rodiny. Je i tohle důvod vaší současné pohody na ledě?
Bez debat. Tady si myslím, že jde dokonce o ten hlavní aspekt. Doma nám to funguje, máme klid, těšíme se na malého. To se pak odráží, jak říkáte vy, na ledě.

„Doma nám to funguje, těšíme se na malého. To se pak odráží i na ledě."

Už přemýšlíte, kdy váš syn dostane svou první hokejku?
(rozesměje se) Na to je ještě hodně brzo. Ale myslím, že k tomu určitě jednou dojde. (usmívá se)

Dlouhé roky jste strávil v Liberci. Berete vzájemné zápasy prestižně?
Přiznám se, že teď už tolik ne. Dřív jsem to bral prestižněji. Teď je to hlavně o tom, že se uvidím s klukama, s kterými se dobře znám. Na to se vždycky těším. Ale jakmile se dostanete na led, tak jde všechno stranou a vy chcete vyhrát. Všichni víme, že Liberec je jednou z top hokejových organizací u nás, o to víc je vždy chcete porazit.

Svačinky vypisujete?
To víte, že jo. Něco se za porážku bývalých spoluhráčů vypsat musí, aby byla motivace. (usmívá se) Hrál jsem tam docela dlouhou dobu, co vám budu povídat… Pokaždé, když tam přijedete, vybaví se vám vzpomínky. Jsem rád, že se nám letos povedlo zvítězit a že se mi v tom zápase podařilo vstřelit gól.

„Zápasy s Libercem už teď tolik neprožívám, dřív jsem je bral prestižněji."

Letos se vám daří. Co reprezentace?
To se ptáte moc hezky, ale já se na to ani nijak neupínám. Snažím se hrát nejlepší možný hokej. Když taková pozvánka přijde, byl bych samozřejmě rád. Šlo by o pěkný bonus. Ale o tom rozhodují jiní.

Filip Pešán by si ale ze známosti na vaše číslo vzpomenout mohl, ne?
(rozesměje se) Jak říkám… Hlavní je to, abych si to zasloužil svými výkony. Pak se třeba můžeme bavit, ale na to je zatím asi ještě brzy.

„Když pozvánka do reprezentace přijde, byl bych samozřejmě rád."

Do NHL jste byl draftován Rangers, ale zámořskou cestou jste se nikdy nevydal. Proč?
To je ošemetné téma. Nemůžu říct, že mě to nelákalo, ale znáte to… Někdy to vyjde, jindy ne. Cesty života jsou různé. Beru to tak, že jsem teď tady. Mám svou cestu, za kterou jsem rád.

Takže nelitujete.
Absolutně ne. Nejsem typ člověka, který by v životě někdy něčeho litoval. Žiju přítomností, za minulostí se neohlížím.

Ale zámořský styl by vám seděl. Provokace máte rád.
Každý děláme, co umíme. Úplně to asi nevyhledávám, ale když je potřeba někoho zbourat, vyprovokovat popíchnout… Nebráním se tomu. Je to kvůli vašemu vlastnímu týmu: máte zápasy, kdy se vám nedaří, v takových případech se to musíte snažit otočit. Občas to přitom vyjde právě tou provokací nebo třeba i bitkou.

Kolikrát už jste se porval?
Upřímně řečeno mockrát to nebylo. (usmívá se) Vzpomínám si, že pár rvaček jsem absolvoval ještě v Liberci.

Máte romský původ. Prožil jste si kvůli tomu hodně problémů?
Nějaké narážky byly… Hlavně v mládí, ale víte jak, každý k tomu má svůj postoj. Občas to samozřejmě bylo nepříjemné, ale snažím se to nevnímat. Myslím, že postupem času jsem se to naučil, takže je to v pohodě.

„Nějaké narážky na můj romský původ byly hlavně v mládí. Občas to bylo samozřejmě nepříjemné, ale snažím se to nevnímat."

Vnímáte to tak, že můžete být pro začínající romské sportovce vzorem?
Takhle asi ne. Upřímně jsem o tom takhle nepřemýšlel. Ale pokud bych někomu pomohl, bylo by to jen dobře.

Jak to vypadá s vaší budoucností?
Nechci předbíhat. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Teď jsem spokojený ve Vítkovicích, v budoucnu bych si rád vyzkoušel nějakou top hokejovou ligu. Třeba Rusko, případně samozřejmě zámoří.

Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz