Ocelář Adamský o „flinkovi“ Kovářovi i fanoušcích Plzně: Trochu mě naštvali
Foto: hcocelari.cz
Oceláři se připravují na start semifinále. Druhý tým po základní části v nejkratší možné době přešel přes čtvrtfinále a dlouho čekal na svého dalšího soupeře. Tím nakonec je Plzeň, tedy tým, který moc dobře zná útočník Martin Adamský. Rychlonohý forvard za západě Čech strávil devět let kariéry, s Oceláři ale chce postoupit do závěrečného boje o Masarykův pohár.
Řešil jste nějak sérii Plzně s Olomoucí?
Moc jsem to nesledoval, vlastně jen po očku. Synek mi hlásil, jak se hraje. Takže průběžné stavy jsem věděl. Nesledovali jsme to z jediného důvodu. Před námi je semifinále a stejně musíme udělat všechno pro to, abychom přes ně přešli. Ať už bychom šli na Kometu, nebo Plzeň. Soupeře jsme si nevybírali, byl nám přidělen.
Jakou sérii čekáte?
Série bude hodně těžká, teď už se hraje o všechno. Ve čtvrtfinále je velký tlak na to, aby se postoupilo. Teď to ze všech spadne, už se hraje o titul. Bude to hodně těžké. Jsem rád, že jsme sérii s Vítkovicemi zvládli v nejkratší možné době. Jsem zvědavý, jak to vlastně bude. Oni jsou rozehraní, my odpočatí, uvidíme.
V čem bude Plzeň oproti Vítkovicím jiná?
Určitě v urputnosti. Bylo to vidět i v základní části, kdy jsme s nimi hráli. Oni jsou strašně urputní, proto si myslím, že série bude celkem vyrovnaná a troufám si tvrdit, že to bude na sedm zápasů. Pro někoho to může vypadat, že jsme odpočatí, ale zase nerozehraní. Teď už je ale play off a nemá smysl na něco čekat a šetřit se. Teď je před námi semifinále a doufám, že i finále. Musíme fárat, už není kam couvnout.
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Co se vám vybaví, když se řekne Plzeň?
Hrál jsem tam devět let, nějaké vzpomínky proto jsou. Teď už jsem skoro desátý rok v Třinci, takže už převládá víc Třinec než Plzeň. Samozřejmě na to vzpomínám rád, ale už je to za mnou. Všechno jednou končí a já budu rád, když to skončí v Třinci.
V Plzni jste byl docela oblíbený.
První dva roky, pak už bych to nerad dával do médií (smích). Byla to trochu ostřejší slova. Moc jsem to nepochopil. Myslím, že jsem tam zanechal dobrou stopu, jak herně, tak i jako člověk. Způsob, jakým se mi odměnili, mě trochu naštval. Nedá se ale nic dělat, fanoušek je fanoušek. To, co řvali, už šlo mimo mě. Třetí rok jsem byl v Třinci a už jsem byl polská... Nechci říkat co.
V čem je plzeňské prostředí specifické?
Zimák mají postavený tak, že když přijde plný dům, tak atmosféra je vynikající. Doufám, že tomu rozhodčí nepodlehnou a za každý „faul“ hned nebudou pískat. Snad se nenechají vyprovokovat od diváků. Doufám taky, že budou fandit slušně. Za sezonu už dostali dost pokut, tak snad to bude v rámci fair play.
Poslední pokutu dostali po vzájemném zápase, kdy láhví trefili rozhodčího.
Tohle jednání odsuzuji, jak ve fotbale, tak v hokeji. Na takové stánky tohle nepatří. Člověk by měl fandit slušně, byť tým vyhraje nebo prohraje, a neházet flašky na led. Na hokej chodí i děti, měli by se chovat slušně.
Foto: Petr Rubal, hcocelari.cz
Na kolik se zvedla Plzeň příchodem Jana Kováře? Pamatujete si na něj z působení v Plzni?
S plným vědomím a svědomím můžu říct, že jim Honza Kovář zachránil sezonu. Já ho potkal jako toho krásného flinka, jak se o něm vždycky psalo. Od té doby se ale neskutečně vypracoval. Za dobu, co odešel do Ruska, se strašně zvedl. Pomohl tomu i příchod Martina Straky, který nad ním držel ochrannou ruku. Šel neskutečně nahoru, teď to prokazuje.
Co tím flinkem myslíte?
Bylo to ve stylu: „Ne, zase trénink, posilovna.“ Vůbec mu to nehrálo do karet. Jde vidět, že ve své kariéře něco musel změnit. On hokejový byl, ale bez fyzičky se to hrát nedá. Něco proto musel změnit, aby se dostal tam, kde momentálně je.
On se pokoušel i o NHL, jak jste to vnímal?
Honza už neměl co ztratit. V KHL byl jednička, možná trošku za Mozjakinem. Šel to zkusit, bohužel mu to nevyšlo. Je škoda, že tu šanci nedostal. Jakýkoliv sport je ale o tom dostat šanci. Třeba by se ukázal a vyšlo by mu to. Trenér mu ale nevěřil a on tak nedostal šanci to ukázat.
Údajně jste řešil i možné usazení se v Plzni.
Už to je trochu déle. Zvážili jsme všechna pro a proti a rozhodli se zůstat v Třinci. Jsem tady dlouhou dobu a doufám, že ještě nějaký rok v Třinci hokejově pobudu. Děti tady chodí do školy, jsme tady deset let. Já pocházím ze Studénky, manželka ze Zlína, máme to tak všude blízko. Pracovně pak taky zůstanu v Třinci, nikam už mě to neláká.
Share on Facebook
