Od mistrů k nároďáku. Je to sen, ale chci se posouvat dál, hlásí kouč Lobo

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Patří rozhodně k nejmladším trenérům, kteří za poslední roky působili u reprezentačních týmů. Richard Lobo ovšem nedostal „laso“ k výběru do šestnácti let náhodou – vždyť s libereckými dorostenci získal loni bronz a letos zlato.

Nový fanshop

Šestnáctka tradičně zahájila sezonu soustředěním v Třemošné. Na západě Čech ale bylo k vidění víc než „jen“ osmadvacet hráčských premiér. První tréninky s národním týmem totiž absolvovali i noví asistenti trenéra Petra Hakena – vítkovický Radek Philipp a liberecký Richard Lobo. Druhý jmenovaný kouč se teď těší, až si poznatky z reprezentace přenese zpátky do Liberce.

Co pro vás znamená, že jste se dostal k reprezentaci?
V první řadě je čest tady být. Myslím, že je sen spousty trenérů se sem podívat, a mně se to poštěstilo. Jak k tomu člověk čuchne, samozřejmě by u toho chtěl být co nejdéle, ale taky musí odvádět adekvátní práci. Doufám, že to budu splňovat jak na klubové, tak reprezentační úrovni. Jsem tady asi o deset let nejmladší (směje se), většina kolegů se k tomu dostane v pozdějším věku. Je to obrovská motivace, abych na sobě pořád pracoval dál a zlepšoval se, předával klukům to, co si myslím, že vím, a zase naopak si od nich bral zkušenosti a vzájemně jsme se obohacovali.

„Těžko říct, co k tomu vedlo. Já doufám, že dobrá práce v Liberci. K té se zaplať pánbůh přidaly za poslední dva roky i výsledky.“

To bude záludná otázka, ale čím si myslíte, že jste si to zasloužil?
Já jsem začal trénovat celkem brzo, už jedu jedenáctý rok a něco už taky za sebou mám. Ale těžko říct, co k tomu vedlo. Já doufám, že dobrá práce v Liberci. K té se zaplať pánbůh přidaly za poslední dva roky i výsledky, a i ty k tomu asi pomohly. Moje jméno už někde bylo jednou dvakrát napsané a někdo aspoň věděl, že existuju. Spíš to je ale otázka na někoho jiného. Já doufám, že je to za tu práci, protože se ji snažím odvádět co nejlíp a obětuju jí spoustu volného času, tak jako každý.

Úplná premiéra u reprezentačního týmu to ale pro vás není. Už loni jste k šestnáctce nakoukl, že?
Byl jsem s ní ve Vrchlabí, kam mě Petr Haken vzal s sebou jako hosta. Absolvoval jsem s týmem tři dny tréninku a dva zápasy s Ruskem. Byla to obrovská zkušenost, poprvé jsem viděl, jak funguje reprezentace. Byl to pro mě velký sen a už tehdy jsem si vážil, že tam můžu jet jako host a týden sledovat, o čem se baví a jak kluci fungují. Viděl jsem porovnání našich hráčů se super evropským týmem, který Rusové v tom ročníku mají. Říkal jsem si, že jednou bych se chtěl taky dostat k mládežnické reprezentaci, ale upřímně jsem nečekal, že to bude hned další rok. Teď mi tahle zkušenost pomohla, už jsem nebyl tolik nervózní a věděl jsem, co mě čeká.

Co je pro vás nové oproti trénování v klubu?
Co mám zkušenost, pro kluky je reprezentační trenér přece jenom ještě o level výš než trenér v klubu. Je trochu i cítit, že v klubu je musí lehce přesvědčovat, že to tak opravdu je, kdežto tady to prostě udělají. Doufám, že tomu i věří. Kvalita hráčů je tady taky jiná, jsou to ti nejlepší z klubů ve svém ročníku. Když se jim něco řekne, pracují, má to nasazení a tempo. Vlastně se perou o to, kdo pojede na další reprezentační srazy. To je asi největší rozdíl oproti klubu, že hráči jsou zodpovědní. V klubu jde o dlouhodobější práci a je to o něco složitější.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Práce v klubu je ale pořád zásadní. V reprezentaci mají trenéři k dispozici omezený čas a moc toho hráče nestihnou naučit. Jaký na to máte pohled?
Určitě je tady za tři dny nenaučíme to, co se můžou za rok naučit v klubu, ale na věci odsud můžeme můžeme v klubu navazovat. Když teď budu vědět, co se po hráčích chce a jak vypadá mezinárodní úroveň, tak s nimi můžu v klubu pracovat na věcech, které je trápí. Rozšířím to i mezi ostatní trenéry, hodně si o tom budeme povídat. Hráči potom přijedou na reprezentaci znovu připravenější a nebudeme je tam muset všechno přeučovat. V uvozovkách si to budou moci užít a pracovat jenom na detailech, aby byli konkurenceschopní top evropským týmům.

Je už teď něco, co hráčům zkusíte přenést z prvního reprezentačního kempu, jakmile do Liberce přijedete?
Teď ještě asi ne, přece jenom tady děláme spíš takové věci, abychom hráče poznali. Ale počítám, že z dalších kempů a zápasů ve Finsku nebo turnaje v Salcburku už těch prvků bude hodně. Zásadní informace se k nám budu snažit přenést, tak, aby se to netlouklo s klubovou filozofií. Zkusíme najít kompromis, aby to všechno fungovalo.

„Jsem hrozně rád, že můžu spolupracovat právě s Petrem Hakenem, protože vím, jaký je člověk. Jako asistentům nám dává obrovský prostor a podle mě jsme tři rovnocenní partneři.“

S hlavním trenérem Petrem Hakenem se znáte delší dobu, to je určitě velká výhoda, že?
Známe se už dlouho. Když jsem přišel do Liberce, tak tam působil, a potom jsme byli v kontaktu i během dalších let, kdy už nebyl v Liberci. Jako šéf akademií se několikrát přijel podívat a protože dělal reprezentační výběry kategorie, kterou mám, potkávali jsme se na zápasech. Taky jsme si občas volali a řešili věci ohledně reprezentací. Jsem hrozně rád, že můžu spolupracovat právě s ním, protože vím, jaký je člověk. Jako asistentům nám dává obrovský prostor a podle mě jsme tři rovnocenní partneři. On má samozřejmě hlavní slovo, ale i my k tomu máme co říct a nejsme někde v ústraní. Je pro nás super, že jsme do týmu stoprocentně zapojení.

Už jste si konkrétně rozdělili role?
Ještě jsme se o tom úplně konkrétně nebavili, ale v Třemošné jsme měli tréninky rozdělené. Tréninky útočníků jsem vedl já, tréninky obránců Radek Philipp a Petr Haken vedl ty tréninky, kde se dělají týmové věci. Všechno spolu konzultujeme, akorát to pak vždycky jeden přednese hráčům. Je to týmová práce.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Shodou okolností se s Petrem Hakenem budete potkávat na klubové scéně jako soupeři. A to dost velcí, protože přebral dorost Mladé Boleslavi. Co na to říkáte?
Pro nás je to super, protože s příchodem Petra a nějakých hráčů do Boleslavi vyroste v naší skupině další velký konkurent a budeme mít další výborné zápasy. Já se na bitvy s Boleslaví těším, pro Liberec je to derby a kluci jsou vždycky namotivovaní. Teď proti sobě budou stát dva opravdu dobré týmy. Myslím, že na reprezentačních akcích proběhne nějaké štengrování a budeme si to lehce předhazovat. Bude to super.

Zůstalo vám po loňské mistrovské sezoně celé mužstvo pohromadě?
Řekl jste to správně, je loňská. V první řadě musíme pochopit, že je tady nová sezona a co bylo, to bylo. Chceme na to jenom navázat a jestli potom znova přijde úspěch, to už je věc druhá. Mužstvo zůstalo v podstatě stejné, nikdo neodešel, přišel gólman a jeden obránce. Někteří hráči už naskočili do juniorky, takže zase dostanou prostor ti další, kteří ho loni tolik nedostali, ač by si to zasloužili. Hráčů bylo tolik a byli tak kvalitní, že bohužel nezbylo místo na všechny. Až letos zase pošleme starší hráče výš, mladší budou dostávat víc příležitostí, aby mohli potvrdit, že do týmu patří, a aby nám zamotali hlavu. Až se všichni vrátí zpátky – jestli se dostaneme tak daleko jako loni –, tak ideálně abychom nevěděli, koho z těch pětadvaceti hráčů vlastně máme postavit.

„Není to jako: ‚Dobrý, jsem v reprezentaci, tak mám splněno.‘ Myslím, že jsem dost mladý na to, abych ještě mohl v hokeji působit spoustu let, a nerad bych do pětatřiceti všechno vyčerpal.“

Bude to ale těžší sezona, protože jako mistra vás budou všichni nahánět.
Stoprocentně, s tím počítáme. První články budou „mistr padl“ a tak dál (směje se). Já si myslím, že je úplně jedno, co bylo loni. Letos může všechno dopadnout úplně jinak. Cíl budeme mít ale stejný, chceme medaili a je jedno, jaká bude. To by bylo super.

Hráčů se pořád ptám, jaké mají sny. Trenérů ale nikdy. Takže: Jaké jsou vaše trenérské sny?
Jeden se mi zrovna teď splnil, chtěl jsem se podívat k reprezentaci a přišlo to dřív, než jsem vůbec čekal. Další sen je posouvat se v kariéře dál a dál. Není to jako: „Dobrý, jsem v reprezentaci, tak mám splněno.“ Myslím, že jsem dost mladý na to, abych ještě mohl v hokeji působit spoustu let, a nerad bych do pětatřiceti všechno vyčerpal. Spíš bych se chtěl pořád posouvat, vzdělávat a tlačit se někam dál. Jestli tady za rok budu, nebo nebudu, to asi není úplně na mě. Ale budu dělat všechno pro to, abych se každý rok posouval. Trenérsky, neříkám kategoriemi. Abych věděl, že jsem se každý rok naučil něco nového, co můžu prodat. Nemám za sebou nějakou oslnivou hráčskou kariéru, což mě ještě víc nutí poslouchat, bavit se s kolegy a vzdělávat se s těmi, kteří hráli, i s těmi, co jsou starší a zkušenější.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz