Ohlédnutí: Miloš Říha a jeho zapomenuté gesto

Foto: Aleš Krecl, Český hokej

10. září 2020, 9:01

Jiří Lacina

Ve středu 9. září proběhlo poslední rozloučení s Milošem Říhou. Řadou oslovených byl a navždy bude vzpomínán jako velká hokejová, především trenérská osobnost. Impulzivní, vznětlivý chlap, který pro nějaké to ostřejší slovo nešel daleko. Rozhodně mělo zaznít, že šlo také o chlapa statečného.

Přenesme se v čase. O necelých čtyřicet let zpátky.

Po Václavu Nedomanském odešli v roce 1980 nelegálně za moře Peter a Anton Šťastní. Že to zkazilo náladu místním soudruhům, je jisté, radost z toho ale neměl ani jeden hráč Vítkovic. O emigraci totiž v té době dumal rovněž Miroslav Fryčer, jenž si dovedl domyslet, že bude to mít nyní ještě o něco těžší. Bratři Šťastní patřili k elitě, oporám Slovanu a v té době už i národního týmu. Takové hráče nechtěl socialistický režim ztrácet.

Na ten zájezd do Švýcarska ho tehdy nechtěli pustit. Fryčer zuřil a uchýlil se dokonce k nátlaku. Klubovým funkcionářům Vítkovic pohrozil, že až se vrátí z Bernu, odporoučí se na vojnu. Do Jihlavy nebo Trenčína se mu ve skutečnosti vůbec nechtělo, ale ten tah zabral.

Souhlasné stanovisko mu přišli oznámit den před odjezdem. Fryčer pozval návštěvu dál, aby se přesvědčila, že je doma všechno na svém místě. Žádný rozprodaný nábytek nebo něco podobného. Po odchodu měl hodně napilno, aby stihl všechno připravit.

Po přejezdu do Rakouska se mu ulevilo, ale stejně to byl velký stres. Neustálé telefony a koordinace s manželkou a dcerou, které prchaly přes Jugoslávii. V předvečer odpojení od mužstva hrál se spoluhráči na hotelu karty.

„Na pokoji se sešli Tonda Plánovský, Miloš Říha, Česťa Šindel a já,“ vzpomíná Fryčer ve své biografii Můj divoký hokejový život. Měl pořádný knedlík v krku, když v okruhu nejlepších kamarádů vyhrkl: „Známe se dlouho, vám to můžu říct. Zítra mizím do Kanady.“

Hrobové ticho rozťal Jaromír Šindel, který se rozbrečel. První se probral Pytlák, jak se říkalo Miloši Říhovi. „Asi to pro něj nebyl takový šok. Protože se už ráno divil, proč chodím pořád tolik telefonovat,“ pokračuje uprchlík.

Na otázku, zda má vše důležité, dostal od Fryčera zamítavou odpověď. Neměl totiž svůj pas. To nebyla malicherná komplikace. Řada pozdějších hokejových emigrantů měla potíže i s pasem. Kluboví funkcionáři NHL museli vyvíjet značné úsilí a mnohdy používat i politické kontakty, aby nejnutnější procedury maximálně urychlili.

Smutným faktem bylo, že po odchodu bratří Šťastných vedení českých i slovenských klubů po výjezdu na západ hráčům služební pasy odebíralo a nedalo je z ruky. Soukromý pas si Fryčer bohužel nevzal.

„Pak udělal Pytlák gesto, které do smrti nezapomenu. Sáhl do tašky, vyndal pas, odtrhl svojí fotku a podal mi ho. ‚Třeba ti pomůže,‘ řekl.“

„Nepotřeboval jsem ho, naštěstí. Ale klobouk dolů. Rok měl kvůli tomu oplétačky s estébáky.“

„Kéž by ti, co se do něho navážejí, měli v podobné situaci aspoň polovinu odvahy,“ vzpomíná v tři roky staré knize na kurážné gesto bývalého spoluhráče Miroslav Fryčer.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz