Ondřej Raszka o polském hokeji, reprezentaci nebo návratu do Třince

Foto: https://polishpuck.com/

Po dlouhých deseti letech kývl na nabídku mateřské organizace a vrací se domů. Brankář Ondřej Raszka si dobré jméno udělal v polské nejvyšší soutěži a nyní bude působit v Třinci.

partneři českého hokeje

Jak se váš přestup domů upekl?
Řekl bych, že to bylo tak trochu náhodou, protože jsem řešil i jiné nabídky. Měl jsem něco z první ligy. Vzhledem k tomu, že na mě Třinec vlastní práva, protože jsem odchovanec a jinde jsem nehrál, tak jsem se potřeboval zeptat, jestli by mě pustili. Sedli jsme si a zeptali se mě, jestli bych neměl zájem být u nich. Říkal jsem, že jsem s tím nějak nepočítal, že by mohli mít zájem. Takže se to v podstatě celé sehrálo náhodně.

Byla to pro vás jasná volba, když jste se dozvěděl o zájmu Ocelářů?
Byla to pro mě priorita, jsem tady doma, žiju tady celý život. Je super vrátit se do organizace a být zase doma, po dlouhé době nikde necestovat.

Třinec v Česku patří mezi nejprestižnější hokejové adresy…
V Třinci je všechno na nejvyšší úrovni. Fakt jsem strašně rád, že jsem dostal šanci se sem vrátit. I kvůli tomu, že partnerský tým Frýdek-Místek má taky skvělé zázemí. Všechno je na jednom místě, je to skvělá organizace, kde všechno šlape, jak má. Jsem šťastný, že se sem můžu vrátit.

„V Třinci je všechno na nejvyšší úrovni. Fakt jsem strašně rád, že jsem dostal šanci se sem vrátit.“

Máte představu, co se za ty roky v klubu změnilo?
Určitě jo. Chodil jsem na zápasy, když jsem měl volno, a hlavně už tři roky trénuju mladé brankáře v Třinci, takže jsem tady na zimáku každý den.

Podle informací na klubovém webu byste měl začít v partnerském Frýdku-Místku. Co od vás klub očekává, jaká by měla být vaše role?
Určitě ode mě očekávají, abych chytal puky. (směje se) Měl bych být ve Frýdku a chytat. Nevím, co víc k tomu říct. Musím pracovat a ukázat, že udělali správný krok.

Foto: Facebook Ondrej Raszka

Věříte, že byste si dobrými výkony mohl říct o šanci v extralize?
To nevím, jaká je šance. Musím se soustředit na svoji práci a jít do každého zápasu s tím, že chci podat co nejlepší výkon. Jestli to má přijít, tak to přijde, ale musím se hlavně soustředit na sebe. Jestli mám být ve Frýdku, tak hlavně musím dělat všechno pro to, abych tam chytal co nejlíp. Co bude, to se uvidí.

U rysů působí řada mladších hráčů. Mohl byste třeba fungovat jako jejich mentor?
Možná jo. Uvidíme, jak to bude. Teď jsme začali trénovat, takže kluky teprve poznávám. Ani se moc nepotkáváme, protože nemůžeme do šatny, takže se vidíme jen hodinu na tréninku. Uvidíme, pak na ledě.

V první lize jste odchytal jen pět zápasů za Písek. Zjišťoval jste si něco o úrovni Chance ligy?
My jsme se s prvoligovými týmy pravidelně potkávali v přípravě před sezonou. Dvakrát jsme vyhráli přípravný turnaj v Porubě. Potkal jsem se s nimi za ty roky mockrát. Párkrát jsem se byl podívat i na hokeji ve Frýdku, takže mám představu, jak to vypadá.

V mládí jste chytal za Třinec nebo Havířov, krátce jste se mihl ve slovenském Martinu. Proč jste pak zvolil právě polské angažmá?
Když jsem byl na Slovensku, tak bylo ve hře, že bych se ještě na rok vrátil do juniorky Třince. Já už jsem ale chtěl chytat chlapský hokej a tehdy to v Česku moc nefungovalo tak, že by se dávala šance mladým, ani v první lize. V Polsku zavedli, že kdo má nějaké polské kořeny, tak nebude brán jako cizinec. Dostal jsem nabídku jít tam, protože v rodině máme polské předky. Myslím, že to byla cesta správným směrem. Určitě to bylo lepší, než se někde plácat. Hodně mi to dalo, měl jsem prostor a chytal jsem. Pomohlo mi to.

„Já už jsem chtěl chytat chlapský hokej a tehdy to v Česku moc nefungovalo tak, že by se dávala šance mladým, ani v první lize.“

Jak vzpomínáte na začátky?
Myslím, že to bylo celkem v pohodě, protože jsem byl v týmu, který byl v lize nový. Měl jsem hodně práce, dost jsem chytal. Problém bylo to, že klub měl finanční problémy, takže jsem v půlce sezony přestoupil do Krakova. Tam už jsem tolik prostoru nedostával. Ale do prosince jsem byl dost vytěžovaný a myslím si, že jsem si na to zvykl.

V čem byl hokej v Polsku jiný?
Těžko se mi to srovnává, v dospělém hokeji jsem toho v Česku moc neodchytal. Byl jsem v juniorce, v Prostějově a Písku pak spíš přechodně, takže toho moc odchytáno nemám. V Polsku hodně záleží na tom, do jakého klubu se člověk dostane. Jsou kluby, které jsou na tom super, jako Jastrzebie, kde jsem byl teď. Potom jsou kluby, kde je to na hodně amatérské úrovni, co se organizace týče.

V sezoně 2012/13 jste se krátce vrátil domů, chytal jste za Písek a Prostějov. Proč?
Po sezoně v Krakově jsem podepsal smlouvu v Martině, tehdy v extralize. V létě jsem se zranil a šel jsem na operaci s kolenem. Pak jsem s tím šel na led a pořád mi to otékalo, takže jsme smlouvu rozvázali. Je jasné, že nechtěli platit hráče, který nemůže hrát. Tehdy jsem se s tím zraněním dlouho trápil a do Písku jsem šel, až když jsem to dal dohromady. Tam zase byl problém v tom, že mužstvo šlo do skupiny o udržení a řekli mi, že nemám odehraný dostatečný počet zápasů, abych v té části mohl hrát. Takže jsem šel sezonu dochytat do Prostějova.

Další rok jste se vrátil do Polska. Nepřemýšlel jste, jestli nezůstat v Česku?
Bylo to takové složité. Tehdy byla Karviná ve druhé lize a měla o mě zájem. V podstatě jsme se dohodli, že bych byl tam, ale pak nedostali licenci. Nejjednodušší byl návrat do Polska.

Foto: https://gazetakrakowska.pl/

Mimo to jste si odskočil do anglické soutěže EPIHL. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Dobrá. Zase jsem se naučil něco nového, jak se tam žije a tak dále. Hokejově to bylo celkem v pohodě, měli jsme dobrý tým a hodně vyhrávali. Ale zase měl klub finanční problémy, na to jsem smolař. Jakmile to někde začalo, tak jsem vždycky odešel. Vrátil jsem se do Polska, protože v Anglii to nemělo smysl. Klub vyhlásil bankrot.

Anglie není typická hokejová země. Jak se váš přestup na ostrovy seběhl?
V té lize tehdy hrál kolega z polské reprezentace a my jsme měli reprezentační sraz. Bavili jsme o tom a on mi řekl, že v Telfordu budou hledat brankáře. Tak jsem se kontaktoval s trenérem a v podstatě během dvou tří dnů jsme byli dohodnutí.

V Polsku jste strávil dohromady deset let. Dá se říct, že vám země přirostla k srdci?
Určitě, mně se v Polsku líbí, rád tam jezdím. Byl jsem dva roky v Nowem Targu, to jsou polské Tatry. Když mám volno a je možnost, tak tam třeba na víkend s přítelkyní zajedu. Polsko mám celkově rád. Třinec je hlavně blízko, takže člověk s ním přichází do styku odmala.

Po životní stránce není Polsko nějak výrazně odlišné od Česka, ne?
To se nijak neliší. Lidi tam jsou super, nemůžu říct nic špatného. Hodně se mi tam líbilo.

„Není jich moc. Jsou týmy, kde na zápas přijdou dva tisíce lidí, na play off třeba tři tisíce. Potom jsou kluby, kde chodí tři sta lidí.“

Co polští fanoušci?
Není jich moc. Jsou týmy, kde na zápas přijdou dva tisíce lidí, na play off třeba tři tisíce. Potom jsou kluby, kde chodí tři sta lidí. U nás v Jastrzebie chodilo kolem tisícovky na zápas.

Polskou anabázi jste ozdobil dvěma tituly, v roce 2011 s Krakovem a o tři roky později se Sanokem.
Vyhrát bylo super, ale já jsem ani jeden titul nezískal jako jednička. Když jsem přišel do Polska, tak mi trvalo, než jsem se do té pozice propracoval. Nejvíc si cením spíš bronzů, co mám a taky pohárů, které jsme vyhráli v Jastrzebie. To se v Polsku hodně řeší, je to cenná trofej. Myslím, že tohle je pro mě cennější než tituly.

Od roku 2014 jste byl oporou Podhale Nowy Targ. Jak jste se s rolí jedničky sžíval?
Vyhovuje mi to. Měl jsem to tak i v Jastrzebie. Byl jsem zvyklý odchytat celou sezonu, až třeba na jeden nebo dva zápasy. V permanenci se cítím dobře, hlavně mi sedí ta role, kdy to na mně stojí.

V té době jste se dostal až do polské reprezentace. Rozmýšlel jste se dlouho, jestli reprezentovat?
Nějaká jednání o tom už byla dříve, ale tehdy byl problém, že kdybych si vzal polské občanství, tak bych se musel vzdát českého. Polské občanství jsem si vzal až ve chvíli, kdy země povolila dvojí občanství. Jakmile přišla možnost, tak jsem si o něj zažádal. Nejdřív mě brali na srazy, pak jsem nějakou dobu nejezdil a teď poslední dva roky jsem v reprezentaci stabilně. Hodlám v tom i pokračovat, že jsem šel zpátky do Česka neznamená, že nechci reprezentovat Polsko.

Foto: Facebook Ondrej Raszka

Jednou jste se zmínil, že se s Polskem chcete probojovat na mistrovství světa. Věříte, že to bylo reálné?
Snad dva roky po sobě Polákům postup do elity utekl o jeden bod. Určitě to bylo blízko, ale v roce 2018 se v Budapešti sestoupilo do divize B. Skupiny jsou hodně vyrovnané, člověk může postoupit i spadnout. Záleží, jak to vyjde.

Byl jste u sestupu osobně?
Byl, jako třetí brankář, takže jsem se díval z tribuny. Ale na ledě jsem nebyl.

Jak jste to prožíval?
Bylo to velké zklamání, do Budapešti jsme jeli s tím, že chceme postup. A skončili jsme o divizi níž. Nejbližší cíl je dostat se zpátky o divizi výš a pak se uvidí.

V posledních třech letech jste chytal za Jastrzebie, s týmem jste v lize skončil třetí a vyhrál dva polské poháry. Úspěšná kapitola na závěr, ne?
Řekl bych, že to angažmá bylo hodně povedené. Přišel jsem tam někdy v půlce sezony a střídal jsem se s Tomášem Fučíkem. Od dalšího roku už to stálo na mně, loni jsem odchytal úplně všechny zápasy. Za poslední dvě sezony jsme pohár vyhráli dvakrát za sebou a letos se nám podařilo postoupit do semifinále play off, to byl velký úspěch. Samozřejmě nás zastavila tahle krize, takže už jsme si ho nezahráli. Dalším velkým úspěchem bylo, že jsme vyhráli Visegrádský pohár, protože to bylo poprvé, kdy se to povedlo polskému týmu. Navíc jsme neprohráli ani jeden zápas.

„Je to na strašně špatné úrovni. Viděl jsem nějaké tréninky, kde se snaží a pracují, ale ve většině klubů je s tím velký problém, protože trenéři nejsou dobře placení a dělají to spíš jako hobby.“

Jak byste charakterizoval polský hokej, co se týče práce s mládeží?
Je to na strašně špatné úrovni. Viděl jsem nějaké tréninky, kde se snaží a pracují, ale ve většině klubů je s tím velký problém, protože trenéři nejsou dobře placení a dělají to spíš jako hobby.

Není to otázka finanční stránky, že se do polského hokeje nedává tolik peněz?
Do extraligového hokeje se dává peněz dost, tam kluby určitě mají větší rozpočty než české prvoligové týmy. Problém je v tom, že peníze nedávají do mládeže. Proto je to tak špatné.

Jakou roli hrají v nejvyšší soutěži cizinci?
Je to o nich hodně. Taky jde o to, že top polských hráčů je málo. Většinou je shrábnou nejbohatší polské kluby a doplní je o cizince. Potom je síla úplně někde jinde. Jestli je dvacet nebo třicet dobrých polských hráčů a rozdělí se mezi tři kluby, tak to zbytek musí dohánět cizinci.

Na vašem Instagramu jsem narazil na hodně fotek z hor. Nabíráte právě tam novou energii?
Když mám čas, tak se snažím hodně chodit. Třeba přes léto, když je letní příprava. Na hory chodím hrozně rád.

Jak aktuálně probíhá vaše příprava s týmem?
Momentálně se připravuju s Frýdkem, teď budeme končit druhý týden společné přípravy. Měli bychom trénovat až někdy do července, a pak začneme na ledě.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz