Patrik Koch v zelené helmě: K tvrdé hře mě vedli odmalička
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Je jednou z defenzivních opor Vítkovic. Slovenský zadák Patrik Koch si svou nekompromisní a tvrdou hrou vysloužil titul vítěze Radegast Indexu za měsíc listopad i prosinec! Nastupuje tak v zelené helmě největšího tvrďáka – a rozdává dál ostré hity.
V prosinci jste byl pozván i do slovenské reprezentace na Švýcarský pohár. Jak se dařilo týmu a vám osobně?
Myslím, že vždy je co zlepšovat. Jako tým – mrzí mě, že jsme nedotáhli do vítězného konce ten druhý zápas se Švýcary. Možná jsme si to prohráli individuálními chybami. K sobě asi moc nevím, co říct, to ať posoudí jiní.
Turnaj byl dost komplikovaný, protože na poslední chvíli odřekli účast Norové kvůli covidu a celý program se pak narychlo upravoval a měnil…
Bylo to docela náročné, protože jsme ještě v úterý nevěděli, jestli budeme hrát ve středu, nebo ve čtvrtek, kdy poletíme. Nakonec jsme letěli ve středu, celý den jsme cestovali a pak večer hráli zápas. Takže to bylo takové specifické.
A v tom večerním utkání jste doslova vymazali Lotyše 6:2.
Úplně bych neřekl vymazali. Byl to těžký zápas, ale jsme profesionálové, zvládli jsme cestu, dobře jsme se připravili i přesto na zápas.
Jak jste se cítil opět po čase v národním dresu?
Cítil jsem se dobře. Pro mě je vždycky ohromná čest reprezentovat rodnou zemi. Bylo to se vším všudy, dokonce jsem si ve druhém zápase na chvíli zkusil hru jako útočník, ale tak to úplně nestojí za řeč. (směje se)
Pro obránce docela nezvyk, jaké to bylo?
Zajímavé, nová zkušenost, tím bych to asi uzavřel. (pousměje se)
Foto: Facebook HC Vítkovice Ridera
Prosincová reprezentační přestávka byla generálkou na blížící se olympiádu. Vy jste se pozvánky dočkal, tak jaké myslíte, že máte šance podívat se na turnaj pod pěti kruhy?
Udělal jsem pro to všechno. Samozřejmě poslední slovo budou mít trenéři a management reprezentace. Ale já jsem se snažil udělat vše pro to, aby ta naděje tam byla, odevzdal jsem maximum a teď budu už jen doufat, že se to může podařit. A budu pro to dělat maximum i tady ve Vítkovicích, protože vím, že kompetentní lidé sledují naše výkony průběžně i v klubech.
Extraliga má momentálně dost nabitý program a prosincová pauza jistě přišla mnoha hráčům dost vhod k odpočinku a načerpání sil. To se vás netýkalo, nehrozí únava?
To určitě ne. Žádnou únavu necítím. Já hokej miluji a baví mě, takže mě dobíjí energií. Za každý zápas, který hraju, jsem rád a rozhodně to nemám tak, že bych si říkal, že bych raději seděl doma a měl volno. Baví mě to a unavený se necítím. Není to poprvé. Jsme profíci a umíme se podle toho zařídit.
Jak jste zatím spokojený s průběhem sezony ve Vítkovicích?
Znovu připomenu, že si myslím, že je vždy prostor pro zlepšení a být lepší. A platí to o mě i o týmu. Samozřejmě určitá spokojenost tady je. Vyhráváme zápasy, bodujeme, posouváme se tabulkou. Tohle lze hodnotit pozitivně. Ale je potřeba dál makat. Je před námi ještě dost utkání, takže dál jít od zápasu k zápasu a snažit se ten další vyhrát.
Jako obránce máte logicky v popisu práce zastavovat útoky soupeře a eliminovat – v rámci pravidel – soupeřovy útočníky. Ocenění kvalitní práce je vidět, když nosíte druhý měsíc za sebou na hlavě zelenou helmu pro vítěze Radegast Indexu. Co to pro vás znamená?
Jsem hlavně rád, že taková statistika, jako Radegast Index, existuje. Je super, že se nekouká jen na góly, ale i na další aspekty. Jsou hráči, kteří nedávají tolik gólů a ani to není jejich role. A myslím, že tahle statistika může dost prozradit o hráčích, kteří brání, zviditelnit je a ocenit jejich obětavost. Já osobně jsem rád, že jsem to vyhrál, těší mě to.
Všiml jste si třeba, že od té doby, co máte zelenou helmu, že by se vám soupeři třeba i vyhýbali, protože vědí, že přechod kolem vás je může dost bolet?
Tak to úplně ne. Nemyslím, že by někdo řešil, že mám na hlavě zelenou helmu. Já osobně ji mám na hlavě, takže si nevšímám, že mám jinou, a soustředím se na hru. Snažím se odevzdat v zápase maximum a nad zelenou helmou nepřemýšlím.
„Je pravda, že se v poslední době dost změkčuje a takové momenty se ze hry vytrácejí, ale já jsem zvyklý takhle hrát. Přitom mimo led, myslím, nejsem nějak agresivní člověk.“
V současném hokeji, i českém, dost vymizely takové ty čisté „stromy“, hity uprostřed kluziště, srážky. Což bylo v minulosti do jisté míry i koření hokeje. Na druhou stranu, vy jste schopen více méně v každém zápase soupeři nějaký takový „strom“ uštědřit…
To je možná spíš náhoda, že se mi to tak často daří. Myslím, že to nejde dělat pořád. Je na to potřeba správný moment. Kdybych na ledě jenom vybíhal po hráčích s cílem je jen trefovat, tak by mě snadno obešli a byl bych pro tým spíše oslabením. Já jsem byl odmalička vedený k tomu, že hokej je i tvrdá hra a je potřeba hrát fyzicky. Je pravda, že se v poslední době dost změkčuje a takové momenty se ze hry vytrácejí, ale já jsem zvyklý takhle hrát. Přitom mimo led, myslím, nejsem nějak agresivní člověk.
Tvrdá fyzická hra se ani agresivně hrát nedá, ne? Člověk nemůže po ledě jezdit s očima podlitýma krví, naopak při takové hře jde spíš o maximální koncentraci a odhad okamžiku, aby střet neskončil zraněním protihráče i vás samotného, ne?
Je to tak, nejde do toho jít bezhlavě. Prostě když se ta příležitost naskytne a ten moment je k tomu ideální, zkusím to. Říkám, jsem k tomu takhle vedený odmala a je pak už na každém, jak se k tomu postaví, jak si najede.
Share on Facebook
