Pech zvažoval konec kariéry: Bylo to na vlásku. Motor všem vytřel zrak
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Ve Spartě jeho role postupně klesala, klub s ním přestal tolik počítat. Lukáši Pechovi se ale po přestupu do českobudějovického Motoru povedl obdivuhodný kumšt: v nových barvách řádil, sbíral bod na zápas a vynikající ročník podtrhl ziskem bronzové medaile.
Před startem nové sezony mluví o pocitu zadostiučinění, myšlenkách na konec kariéry nebo o tom, jak ho láká trenérské řemeslo.
Odpovídal uplynulý rok vašim očekáváním? Přece jen v semifinále play off vás asi viděl málokdo.
Nečekal to nikdo. (usměje se) Do sezony prostě jdete s tím, že chcete vyhrávat. Nechcete skončit desátý, to není umístění. Vždycky máte nejvyšší cíle, chtěli jsme vyhrát každý zápas. Bylo důležité, že jsme výborně doplnili tým o kluky jako Jirka Ondráček nebo Kuba Valský. Onder dal čtrnáct gólů a udělal si osobní rekord. Mrzí mě, že nezůstal, protože dělal kabinu, je to výborný kluk. I další kluci jako David Štich nebo Honza Piskáček tmelili partu. Škoda, že se nedomluvili, ale tak to prostě chodí.
PREVIEW 2022/2023: HC Motor České Budějovice
Musím říct, že sezona byla z týmového hlediska fantastická. Střídalo se to, byli jsme kolem desátého místa, a pak přišel lauf. Kvůli zranění Dominika Hrachoviny šel do branky Honza Strmeň a vychytal nám snad devět utkání v řadě. Tam jsme nasbírali strašně moc bodů a dotáhli jsme se na šestku. Hráli jsme docela atraktivně, hodně utkání jsme dokázali otočit. Bylo to strašně důležité na psychiku. Pamatuju si zápas s Mladou Boleslaví, kdy jsme tahali za kratší konec, prohrávali 0:1 a minutu před koncem jsme dali dva góly a otočili to. Síla a charakter týmu se ukázaly, chtěli jsme bojovat do poslední chvíle a nikdy nic nevzdávat. Potom se to projevilo i v play off s Pardubicemi.
„Plno lidí říkalo, že jsme staří a budeme rádi, když budeme do desátého místa.“
Pomohly tomu bohaté zkušenosti jednotlivých hráčů? V týmu jste měli velké množství třicátníků…
No, kvůli tomu se nám nevěřilo, že jsme starý tým. Někdo si myslel, že to neutáhneme, ale puzzle se poskládaly tak, že to dalo celkový obraz. Fungovalo to. Plno lidí říkalo, že jsme staří a budeme rádi, když budeme do desátého místa. Podle mě jsme všem vytřeli zrak, že i starší hráči to můžou táhnout.
Teď k vám: před odchodem do Českých Budějovic jste už ve Spartě nedostával tolik prostoru. Dá se říct, že jste se v Motoru znovu našel?
Ve Spartě vždycky přišli noví hráči, já už jsem tam byl dýl. Trenéři jim víc věřili a asi už si nemysleli, že bych mohl být produktivní, nebo pomoct týmu k lepšímu umístění. Ale to je pohled na věc, nikomu nic nezazlívám. Nikdy jsem to nedělal, nemá cenu se k tomu vracet. Chtěl jsem jim ukázat, že udělali chybu, a že mě někteří lidé podceňují. Sezona se pro mě díky spolupráci s Milanem Gulašem a dalšími hráči vyvíjela skvěle, parádně si to sedlo. Ukázali jsme, že na to máme. Pro mě to bylo takové zadostiučinění, ale na druhou stranu nejsem nikdy spokojený. Mrzí mě, že jsme vypadli v semifinále, Sparta však byla lepší. Beru to tak, pogratulovali jsme si. Zavřeli jsme za sebou sezonu a koukáme do budoucna.
Pech ozdobil 1000. zápas v extralize dvěma góly
Jaký je váš recept na to dělat ve 38 letech bod na zápas? Takových hokejistů moc není…
Strašně mi pomohli spoluhráči a manželka. Podporovala mě celá rodina, i děti. Musím jim poděkovat, protože taky díky nim jsem dosáhl úspěchu. Bez nich už bych tady asi ani neseděl. Ale taky chci poděkovat klukům, protože byly zápasy, kdy to nešlo, a oni mi vždycky pomohli. Dal jsem pak třeba gól, pomohl týmu k bodům. Každý se na úspěchu podílel, všichni stejně.
Co říkáte na obměněný tým před novou sezonou? Přišel nový asistent trenéra, soupiska také prodělala různé změny.
Uvidíme. Teprve se to rozjede. Hráli jsme přípravné zápasy, ve kterých dostávali šance hlavně naši junioři. To důležité se ukáže až od 16. září, zápasy půjdou v rychlém sledu. Tam teprve zjistíme, jak na tom jsme. Mužstvo se tvoří celou sezonu, není hotové v září. Musíme pracovat na tom, abychom ho zdokonalili, postoupili do play off a tam něco předvedli. Je to strašně dlouhý proces. Budeme doufat, že budeme na správné vlně a potlačíme Motor nahoru. Jsme připravení.
„Musím říct, že nebylo daleko k tomu, abych kvůli zdravotním problémům manželky skončil už letos.“
S Českými Budějovicemi máte platný kontrakt ještě na další dva roky. Koukáte už dál?
Pak bude zase další sezona. (směje se) Musím říct, že nebylo daleko k tomu, abych kvůli zdravotním problémům manželky skončil už letos. Ale domluvili jsme se, že to ještě nějak uděláme. Děti jdou do první třídy a zdravotní stav mojí ženy zatím není úplně uspokojivý. Bylo to na vlásku, chtěl jsem skončit a řekl jsem to i doma. Tohle by pro mě byla taková zlatá tečka. Ale pořád mě to baví a manželka to ví, takže jsme se domluvili, že budu pokračovat a uvidíme. Mluvil jsem o tom i s lidmi z vedení a řekl jsem jim, jaká je situace. Pobrali to, jen chtěli vědět, jestli začnu trénovat na ledě. Normálně jsem se připravil, ale uvidíme, jak bude probíhat léčba. Nějak to musíme zvládnout. Co bude za rok, to nevím. Když to půjde, tak hrát budu. Baví mě pracovat s mladšími kluky, dávat jim nějaký směr a ukazovat, že bez práce to nejde. To mě strašně naplňuje. Taky být s klukama v kolektivu, bavit se, smát se. Samozřejmě jsou dny, kdy na to nemáte náladu, ale hráči vás podrží.
Znamená to, že byste se v budoucnu chtěl vydat na trenérskou cestu?
Asi by mě to bavilo, ale nevím, co přesně ta práce obnáší. Klukům se snažím radit, ale mám malé děti, kterým bych se chtěl věnovat. Teď jim vymýšlím, co budou mít za kroužky. Starší hraje fotbal, u dvojčat uvidíme. Nechci to mít úplně rozlítané. Trenéřina by mě bavila, ale nikdo by u mě neměl nic zadarmo. Asi bych byl přísný, chtěl bych disciplínu. Nechal bych kluky hrát, ale aby to mělo tvář.
„Trenéřina by mě bavila, ale nikdo by u mě neměl nic zadarmo.“
Měl jste během kariéry nějaký trenérský vzor?
(přemýšlí) Za celou kariéru jsem jich měl snad čtyřicet. Hodně vzpomínám na Miloslava Hořavu. Pamatuju si ho, když mi bylo dvacet, s Radimem Rulíkem byli v Karlových Varech. Měl strašně hezké názory na obranu, uměl s beky pracovat. Moc se teda nezapojoval do ofenzivy, ale obránce chtěl zdokonalit, ukazoval jim různé věci a dělal je s nimi. Pak pan Moták, to je další skvělý trenér. Měl takový svůj slangový slovník, já ho používám dodnes. (usmívá se) Lidsky byl k hráčům skvělý, musím ho vyzdvihnout. Ale nerad bych na někoho zapomněl, každý trenér mi něco dal a vždycky jsem si od každého něco vzal. Ještě pan Paleček, který byl u zrodu titulu ve Varech. K tomu jsme taky vzhlíželi, měl strašný respekt.
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Share on Facebook
