Petr Prajsler utekl do NHL, zahrál si s Gretzkym. Ale neměl jsem pak spěchat domů, lituje

14. června 2008, 5:00

Václav Jáchim

Nikdy nereprezentoval, nehrál na mistrovství světa či olympiádě, přesto se zapsal do historie českého hokeje. Petr Prajsler patřil k hokejistům, kteří si splnili sen o zámořské NHL navzdory tehdejšímu politickému režimu. Rodák z Hradce Králové vynikl v Pardubicích, kde důrazný zadák přispěl na jaře 1987 tehdejší Tesle k mistrovskému titulu. Několik měsíců poté se jméno Prajsler mohlo v našich končinách říkat leda šeptem. Nadaný bek totiž odešel bez souhlasu úřadů za hranice. Emigroval.

Jágr Chance liga

Kolem progresivního beka se už delší dobu točili zájemci z NHL. V roce 1985 draftovali Prajslera představitelé Los Angeles Kings, stalo se na sklonku ročníku, v němž československá dvacítka vybojovala na mistrovství světa stříbrné medaile. "Na turnaj v Helsinkách vzpomínám velmi rád, to samé platí samozřejmě v případě titulu s Pardubicemi. Vedle startů v NHL to jsou mé dva největší úspěchy kariéry," říká sympatický Východočech, jenž 21. září oslaví 43. narozeniny.

Kdo chtěl do NHL, měl jedinou volbu - zmizet bez souhlasu úřadů. Svoboda byla vykoupena zákazem návratu do rodných míst i veřejným očerněním. Prajsler tohle všechno dobře věděl, přesto o emigraci přemýšlel. "Zvažoval jsem ji asi rok, finální rozhodnutí přišlo relativně pozdě před odjezdem ze země. S manželkou jsme utekli přes Jugoslávi, po určité době se nám díky jednomu člověku podařilo spojit s  lidmi z Los Angeles," konstatuje.

Prajsler začal novou hokejovou éru. Byl volný, ale do slavné NHL vedla těžká cesta. "Liga tehdy nebyla otevřena Evropanům jako nyní. Hrál se jiný hokej. Nikdo nemohl počítat, že se mu tam bude někdo přizpůsobovat. Buď jste se adaptovali a přijali za své, co se žádalo, anebo jste měli smůlu," vypráví s nadhledem. U Kings zahájil v první sezoně 1987-88 sedmi zápasy mezi elitou. Celkem za Atlantikem vydržel Prajsler pět let.

"Nejlépe mi v NHL vyšla třetí sezona, nasbíral jsem nejvíc startů. Ale zase tolik jich nebylo. Panovala silná konkurence, tehdy to fakt nebylo jednoduché." Velmi rád se vrací k pobytu na farmě v New Havenu. "Na jaře 1989 jsme postoupili do play off. Nejvíc spokojen jsem byl ovšem později, v mém čtvrtém roce. Hrál jsem za Phoenix tehdejší International Hockey League. V Arizoně se nám moc líbilo," přidává.

Prvním českým hokejistou v NHL byl Jaroslav Jiřík, který do St. Louis zamířil bezmála dvacet let před Prajslerem. Východočeský obránce nezanechal tak silnou stopu jako slavní vrstevníci, ale mezi zámořskou elitu se dostal dřív než Hašek, Jágr, Kron, František Kučera. Nečekal na pád železné opony, ostatně ani nemohl vědět, že se něco takového stane. "Z tohoto pohledu jsem útěku nikdy nelitoval," říká.

Poznal jiný život, hrál s nejlepšími hokejisty planety. Kdo z českých vyslanců kupříkladu může říci, že nastupoval v jednom týmu s legendárním Waynem Gretzky v době jeho největší slávy. "Vážím si toho, samozřejmě," pokyvuje hlavou. Odchody dnešních talentů se s nástupem Prajslera nedají srovnat. Neměl žádného agenta, nemohl se vrátit. V týmu nehrál žádný krajan. "Okamžitě jsem se musel přizpůsobit. Hokejově, ale i z hlediska osobního života, angličtiny a podobně."

První rok se moc nedostal do zápasů. "Trpělivě jsem čekal, ale pořád mě nenechali hrát. Našel jsem si tedy agenta a najednou to šlo, hned jsem nastoupil," vybírá kamínek z mozaiky skutečností, jež Prajslera před dvaceti lety v NHL provázely. Po skvělé sezoně v Phoenixu, kdy během 86 zápasů základní části a play off IHL nasbíral 57 bodů, zamířil do Bostonu. Jenže za Bruins stihl jen tři utkání, jinak pobýval na farmě v týmu Maine Mariners.

Tato skutečnost možná napomohla k tomu, že se Prajsler v létě 1992 vrátil domů. Už mohl, federální Československo bylo demokratickou zemí. Ve vlasti však moc štěstí nenašel. Posílil Hradec Králové a pomohl mu k historickému postupu, ale poté stihl pouze 17 startů v nejvyšší soutěži. Místo radosti převládalo spíš zklamání. "Měl jsem spory s hradeckými funkcionáři. Moc se to nepovedlo. I kdybych šel pryč, nový zájemce by musel zaplatit podle tabulek vysoké odstupné. Byla to zvláštní situace," líčí.

Kdyby tehdy zůstal v Americe a nespěchal domů, mohlo všechno dopadnout jinak. "Také mě to napadlo. Jestli něčeho lituju, tak toho, že jsem šel zpátky moc brzy. Mohl jsem pokračovat na farmě, třeba ještě rok dva. Ale o tom už nemá cenu mluvit. Blížila se mi také třicítka, přechod domů do Hradce byl lákavý," upozorňuje.

Za hranice už se s hokejem nikdy nevydal. "Hrál jsem nižší soutěže, což platilo ještě v minulé sezoně, kdy jsem nastupoval za Nový Bydžov," říká. Prajsler válel za Jaroměř či Chotěboř, hokeji se už nevěnoval na plný plyn. "Začal jsem podnikat, později jsem jezdil z Hradce vždycky na týden do Olomouce a domů se vracel jen na víkendy. Poslední dobou jsem dělal manažera v pojišťovně, ale přestal mě bavit ten neustálý tlak."

V současnosti působí Prajsler ve stavebnictví. "Otec mé přítelkyně má firmu, věnujeme se rekonstrukcím bytů a další podobné činnosti. Jde o práci, která mě baví," kvituje s povděkem. Hokej si možná ještě na podzim zahraje. "Klukům v Novém Bydžově jsem řekl, že končím. Ale nevím, jestli to dodržím. Je tam dobrá parta. Třeba ještě půjdu hrát, pořád mě to baví."

Vrcholový sport jinak příliš nesleduje. "Nemám moc času. Na NHL se nedívám. Přenosy jdou v noci, když člověk musí druhý den fungovat, je to těžké. Ale jakmile vypukne extraligové play off, samozřejmě si televizi zapnu. To samé při mistrovství světa." Zapomenutý hokejista NHL není v kontaktu ani s bývalými spoluhráči. "S těmi ze zámoří vůbec, vlastně ani naše kluky nevídám. Kontakty už nejsou takové jako dřív," dodává závěrem.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz