Plášek: Rád bych si zahrál se synem. Uvidíme, jestli se nerozpadnu
Karel Plášek.
|
Foto: Zbyněk Zápotočný, hcdukla.cz
„Co byste potřeboval od staříka?" ozvalo se z telefonu. Z telefonu Karla Pláška, ve 42 letech druhého nejstaršího hráče soutěže. Na ledě však stařík drží krok s mladými a stále umí rozkmitat své nohy do obdivuhodné rychlosti.
Po Janu Alinčovi jste nejstarším hráčem WSM Ligy. Je to po ránu znát?
„To je. Vstávání a rána jsou horší. Regenerace už není taková jako u mladých kluků, ale vstanu a jdu. Když ještě můžete vstát, tak je to dobrý (úsměv)."
I přes vyšší věk výborně bruslíte. Máte nějakou radu pro mladé?
„Je to práce, dřina. Býval jsem menšího vzrůstu a nemohl jsem se srážet s velkými chlapy, tak jsem musel víc bruslit. Ono vás to k tomu svým způsobem donutí. V tréninku jsem se zaměřoval hlavně na nohy a bruslení. Teď už to sice není jak to bývalo, ale ještě mě to vozí (úsměv)."
Kariéru byste chtěl prodloužit do doby, co to půjde?
„Co to půjde... (smích) Hlavně musí být zdravíčko, vůle a musí vás hokej pořád bavit. Mně to zatím všechno drží. Jinak já jsem na zimáku celý život a určitě bych tam chtěl zůstat i po kariéře."
„Rána jsou horší, ale vstanu a jdu. Když ještě můžete vstát, tak je to dobrý."
Lákalo by vás zahrát si v jednom týmu se synem?
„To bych chtěl (úsměv). Jestli to teda vydržím a pokud se nerozpadnu. Kluk ale bude mít teprve šestnáct let, tak uvidíme."
Co říkáte na jeho výkony? Jste na něj hrdý?
„Samozřejmě, jsem na něj hrdý. Je to šikovnej kluk, zatím se mu daří. Když takhle bude pokračovat, tak to snad bude dobrý. Právě jsem přišel z jeho zápasu, je to teď takový můj koníček."
„Nesmím ho moc chválit, ale když se na něho dívám, tak je syn šikovnější než já."
Má ještě na víc, než jste dokázal vy?
„To záleží na něm, na tom, jak bude pracovat. Nesmím ho moc chválit, ale když se na něho dívám, tak je šikovnější než já."
Jak byste charakterizoval jeho styl? Je vám v něčem podobný?
„Teď už ne, ale za mlada jsem taky bruslíval (úsměv). Je dravý, rychlý. Býval menší, a tak využíval své rychlosti a šikovnosti. Teď už trochu povyrostl."
Snažíte se mu do hokeje mluvit?
„Začínal ve čtyřech letech a od malička se mu snažím radit. Ještě ve Znojmě se chodil dívat na moje tréninky, bral jsem ho na led a učil ho bruslit. Ze začátku toho pochopitelně bylo víc, teď už mu toho tolik neříkám."
Karel Plášek mladší, patnáctiletý útočník Přerova, si již zahrál za národní tým. | Foto: Ronald Hansel, FB Juniorský hokej
Zpátky k vám. Hrajete bez plexiskla na helmě. Z jakého důvodu?
„Já bez něho hraju už od začátku, od doby, co jsem sundal košík. Když jsem si plexi zkoušel, tak jsem přes něj špatně viděl."
V NHL se právě o helmách bez plexiskla debatovalo vzhledem ke zraněním v obličeji. Vy se jich nebojíte?
„Jsem na to tak zvyklý, že už o tom ani nepřemýšlím. Samozřejmě nějaký respekt při soubojích tam je, ale nijak zvlášť to nevnímám. Ošitej jsem párkrát byl, ale to i kluci, co to plexi mají. Jde hlavně o oči. Když vám vyrazí zub, tak se to dá spravit, ale oko už ne."
„Respekt tam je. Jde hlavně o oči. Když vám vyrazí zub, tak se to dá spravit, ale oko už ne."
V létě se spekulovalo o tom, že Šumperk opustíte a vydáte se do mateřského Přerova.
„Ano, bavili jsme se o tom. Nějaký kontakt tam byl - s trenérem Dočkalem, který říkal, že by mě v Přerově chtěl. Já měl ale podepsanou smlouvu v Šumperku."
Šumperk se ocitl ve velmi nelehké situaci. Co je potřeba pro to, aby se zachránil?
„Musíme do toho dát všechno. Hlavně to srdíčko, jak se říká. Uděláme pro to všechno, za každou cenu to musíme zachránit. Já osobně ještě v takové situaci nebyl, je to pro mě nové. Nehraje se nám dobře. Do každého zápasu jdeme s tím, že musíme a zároveň sledujeme výsledky druhých. Není to zkrátka ono. Pro záchranu každopádně uděláme všechno."
Share on Facebook
