Plevka o vzestupu Havířova, škole i bitkách: Nechci se dát. Už jsem se ale ponaučil
Foto: Martin Voltr
S Havířovem zažil sestup z juniorské extraligy a nepovedený začátek právě probíhající sezony. Slezané se ale nyní zvedají i díky výkonům Jakuba Plevky, jenž se v rozhovoru rozpovídal o těžkém startu ročníku, bitkách, škole i o tom, jak se ze Slovenska dostal do Havířova.
Jakube, začátek sezony se vám nepovedl. Jak ho zpětně hodnotíte?
Bylo to těžké hlavně po mentální stránce, protože mít takovou sérii proher není nic jednoduchého pro jakýkoliv tým. Jsem ale rád, že jsme se z toho dokázali vyhrabat. Jak by řekl pan Mikulík: „Společně vzít krumpáče a dát se do roboty.“ Teď nejsme pod takovým stresem a cítíme se uvolněně.
Jak jste se srovnávali s tím, že v Havířově spadly všechny tři nejvyšší věkové kategorie?
Nevídá se to moc často, bylo to hodně těžké. Myslím si, že Havířov jako tým i jako město s tím dokáže něco udělat, a i když to zatím s juniorkou na postupovou sezonu nevypadá, budeme se snažit zabojovat o play off.
„Myslím si, že Havířov jako tým i jako město s tím dokáže něco udělat, a i když to zatím s juniorkou na postupovou sezonu nevypadá, budeme se snažit zabojovat o play off.“
Teď jste se celkem zvedli, co nastartovalo změnu k lepšímu?
Nastartovalo nás vítězství nad Přerovem, který jsme porazili 4:2, a pak nám hodně pomohla série výher, kterou jsme začali v zápase s Pískem. Tam jsme si dokázali, že na to jako tým máme a že dokážeme porazit ostatní celky. To nás určitě nakoplo.
Z posledního místa jste se dostali 20. listopadu po výhře 4:2 nad Kladnem. Jak na ten zápas vzpomínáte?
Byl to těžký a velmi vyrovnaný zápas. Rozhodovalo to, že jsme proměňovali šance. Musím pochválit Tomáše Maňáska, který od začátku chytal snad poprvé od letní přípravy. Na té výhře měl velkou zásluhu. Hlavně jsme proměňovali naše šance, to rozhodlo utkání.
Vy jste se v tom zápase popral, co se stalo?
Bylo to už ke konci a nedokázal jsem ovládnout své emoce. Byl to můj druhý trest, takže jsem měl pak stopku a nehrál jsem proti Porubě. Dostal jsem trošku vynadáno. Ponaučil jsem se z toho a do příště budu vědět, že se nesmím nechat strhnout emocemi a musím se je naučit ovládat.
Letos jste se nepral poprvé. Další takový zářez máte z utkání proti Šumperku, tam to bylo něco podobného?
To ani ne. Tam jsem dostal ránu, tak jsem se nechtěl dát. Možná kdybych odjel, byl by vyloučen pouze on, takový já ale nejsem a pustil jsem se do něj zpátky. Jsem hodně emotivní člověk, takže když do mě někdo začne rýpat, rýpnu do něj zpět. Teď už jsem se snad ale ponaučil a budu vědět, že tohle už dělat nemohu.
Foto: Martin Voltr
Zmínil jste vaši první výhru nad Přerovem. I tam došlo k bitce, kdy byli z obou stran vyloučeni hned dva hráči. Co se přihodilo?
S Přerovem to jsou vždycky dobré zápasy. Velmi kvalitní byly i loni, když jsem hrál za Porubu. Ve druhé třetině dokonce dostal trest i jejich trenér za nějaké nesportovní chování. Jednak jsme se pobili po buly, to ten zápas hodně vyhrotilo, a také jsme po sobě hodně štěkali a bylo tam i takové to klasické popichování. Přerov je ale velmi kvalitní soupeř a při posledním utkání u nich jsem čekal, že to bude víc vyhrocené. Proběhlo to ale celkem hladce.
Zažil jste někdy tak divoký zápas, jako právě v říjnu s Přerovem? Sudí rozdali celkem 175 trestných minut.
Tolik trestů jsem asi nikdy nezažil. Je zajímavé, že minulou sezonu se v juniorské extralize za bitky nedával trest do konce utkání. Kombinací bitek, vyloučení trenéra a trestu ve hře za píchnutí holí byl ten zápas masakr.
Poprali jste se i na začátku sezony ve třetím kole s Porubou. Je to třeba i součást taktiky jak rozhodit soupeře?
Taktika to určitě není. Emoce ale prostě k hokeji patří a občas někdo něco řekne, občas se někdo neudrží, a pak se to prostě spontánně stane. Není to naše taktika, nebylo nám to přikázáno a musíme se poučit, že toto není cesta a že musíme ovládat své emoce.
Myslíte si, že těm častým bitkám pomohlo to, že se vám na začátku nedařilo?
Určitě to k tomu mohlo přispět, protože i když se to nezdá, tak mentalita hraje v hokeji hodně velkou roli. Když se nedaří, lze poznat, že jsou hráči frustrovaní a je jednodušší je vyprovokovat, jak jsem se třeba já neudržel v zápasech s Šumperkem a s Kladnem. Myslím si, že to určitě mohlo přispět k některým incidentům.
„Emoce prostě k hokeji patří a občas někdo něco řekne, občas se někdo neudrží, a pak se to prostě spontánně stane. Není to naše taktika, nebylo nám to přikázáno a musíme se poučit, že toto není cesta.“
Co na to říkali trenéři? Máte za to v týmu nějaké další tresty nebo pokuty?
Po tom zápase s Kladnem jsem dostal trošku z*ebáno. Platíme za to pokuty.
Ve východní skupině máte nejvíce obdržených branek. Co vám v defenzivní části hry chybí?
(přemýšlí) Myslím si, že ze začátku to bylo hodně kostrbaté. V obranném pásmu jsme si dělali, co jsme chtěli. Nehráli jsme to, co po nás chtěl trenér, a nedodržovali jsme jeho pokyny. Už se to ale zlepšuje. Pomohly k tomu i výkony Jakuba Smolky, který k nám přišel na hostování z Vítkovic, a po jeho zranění i výkony Tomáše Maňáska. Začínáme hrát tak, jak potřebujeme. Kromě posledních dvou zápasů s Přerovem a Havlíčkovým Brodem to jde poznat.
Za Havířov tuto sezonu chytalo již pět brankářů. Jak to vnímáte?
Pro brankáře je to určitě těžké. Teď proti Havlíčkovu Brodu nastoupil Sebastian Michalík, který též pořádně nechytal od letní přípravy. Zvládají to ale dobře. Pro mě jako útočníka, navíc křídlo, to není velký rozdíl. Horší je to pro obránce, kteří si musejí říct nějaké pokyny a signály. Musím je ale pochválit, protože na to, kolik jich v té bráně bylo, to každý zvládl docela slušně.
Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
Po mizerném úvodu sezony jste se dostali na dostřel play off. To je pro vás hodně motivující…
Rozhodně. Jak jsme měli tu špatnou sérii a byli jsme zahrabaní pod prohrami, tak to bylo mentálně náročné pro každého z nás. Bylo vidět, že jsme byli demotivovaní a nikoho to nebavilo. Jak se ale začalo vyhrávat, sbírali jsme postupně víc a víc sebevědomí, věřili jsme si a začali jsme táhnout jako jeden tým. Myslím si, že následující utkání budou pro nás velice důležitá. Je to jen na nás, jak se k tomu postavíme a co s tím dokážeme udělat.
Mezi čtvrtým a posledním místem je odstup pouhých šesti bodů, hranice mezi úspěchem a neúspěchem je velice tenká. Cítíte kvůli tomu větší tlak?
Já osobně ani moc ne. A pokud mohu říci, ani v kabině to není moc cítit. Jasně že to trochu vnímáme, snažíme se ale na to nedívat a víme, že v tabulce se musíme posunout sami, nikdo to za nás neudělá. Je to jenom naše práce a musíme jít od zápasu k zápasu.
„Určitě půjdu na vysokou školu, pokud úspěšně odmaturuji. Uvidíme, jaké pak budu mít možnosti, ale popřípadě bych mohl zkusit hrát univerzitní ligu. Docela mě to láká.“
Zatím si držíte bod na zápas. To je oproti minulé sezoně příjemná změna, že?
To určitě, minulou sezonu ale tomu hodně přispíval ten sestup. Nechci říct, že letos hrajeme horší soutěž, protože tak to není. Jsem o rok starší. Být prvoročák v juniorce, a hlavně v extralize, je velice těžké. Snažím se body moc nevnímat a soustředím se na týmový výkon. Na druhou stranu to pro mě motivace je.
V posledních sezonách jste měl podobný počet asistencí a branek, letos ale máte o hodně víc nahrávek. Věříte, že vám to tam ještě napadá?
Věřím, že ano, i když musím říci, že dát hezkou nahrávku je také dobrý pocit. Gól ale každého potěší víc. Myslím si, že mám hodně šancí, jen je nedokážu proměnit. Budu se snažit zlepšit zakončení a snad mi to začne trochu víc padat.
Letos jste čtyřikrát nastoupil za A-tým. Jak se vám to líbilo a co jste si z toho odnesl?
Moc jsem toho nenahrál, byla to ale dobrá zkušenost a motivace. Myslím si, že každý trénink a zápas mě posune, ať už je to druhá liga s Havířovem, nebo klidně kraj. Musím říct, že dospělý hokej je oproti juniorskému úplně jiný.
Foto: Martin Voltr
Jak to vidíte s kariérou do budoucna?
Určitě půjdu na vysokou školu, pokud úspěšně odmaturuji. Uvidíme, jaké pak budu mít možnosti, ale popřípadě bych mohl zkusit hrát univerzitní ligu. Docela mě to láká. Upřednostňuji ale studium před hokejem.
Školu máte vybranou?
Nejraději bych šel na management nebo marketing na Vysokou školu báňskou v Ostravě. Určitě si dám ale přihlášku i na jiné vysoké školy pro případ, že by mě náhodou nevzali.
Vy jste Slovák. Jak jste dostal ze Slovenka přes Brno a Porubu do Havířova?
Odmalička jsem hrával za české týmy. Od pěti let jsem hrál za Vyškov a ve druhé třídě jsem přešel do Hodonína, kam jsem dojížděl z Bratislavy v podstatě jen na zápasy. V osmé třídě jsem se přestěhoval do Brna, kde jsem hrál za Kometu a Techniku. Když jsem byl na přelomu dorostu a juniorky, rozhodl jsem se, že bych si chtěl zkusit extraligu juniorů. Z předchozích let jsem měl nabídku jít do Havířova, tak jsem to minulou sezonu zkusil. Teď jsem tu zůstal i po sestupu hlavně kvůli škole, protože budu maturovat a nechci měnit třídu.
Share on Facebook
