Po 61 letech zlato? Proč ne zrovna my! věří Američané. Jsme jako rodina
Foto: Markéta Křížová
(RIGA, od našeho zpravodaje) Spojené státy čekají na zlato z mistrovství světa už od roku 1960, letos však americký výběr turnajem plným překvapením zatím proplouvá celkem hladce. Podle útočníka Colina Blackwella zejména díky tomu, jak parádní parta se v kabině sešla...
Byl pro vás zápas se Slovenskem ten fyzicky nejtvrdší na turnaji?
Určitě si myslím, že je můžeme zařadit mezi ty nejtvrdší. Základní část nás dostala do dobré pozice pro čtvrtfinále, ale Slováci mají v týmu hodně velkých hráčů. Už během prvních deseti minut padalo dost velkých hitů, na obou stranách došlo i k nějakému zranění. Věděli jsme, že do toho Slováci půjdou naplno, takže jsme všichni byli připraveni se obětovat a taky hrát důrazně.
V dosud nejdůležitějším utkání turnaje jste vstřelili hned šest branek. Co to vypovídá o týmu a vaší schopnosti vytvářet ofenzívu napříč všemi lajnami?
Je úžasné vidět, že všechny naše lajny dokáží skórovat. Proti Slovensku dokonce nehráli někteří kluci, kteří už na turnaji dali gól. Přesně se na tom ukazuje ta naše mentalita, že jsme všichni připraveni okamžitě naskočit do boje a že jeden druhého podporujeme. To je naše identita, kterou jsme si vypracovali během turnaje. Dokážeme vytvářet ofenzívu ve všech formacích a začíná to už u brankáře. Obrana nám útočníkům taky moc pomáhá, protože díky ní nemusíme trávit tolik času defenzivní prací, což nám hodně pomáhá v přechodu do útoku. Díky našim obráncům pak máme možnost se víc dostávat do útočného pásma a vytvářet na soupeře dlouhotrvající tlak.
„Vyhrát zlato by pro nás všechny znamenalo opravdu hodně, jsme jako rodina, od hráčů přes trenéry.“
Když jste po první třetině vedli 3:0, neříkali jste si, že to je na čtvrtfinále mistrovství světa moc jednoduchý zápas?
Vůbec. Celý letošní turnaj je extrémně divoký, viděli jsme spoustu překvapivých výsledků. Naše heslo v kabině je, že bez ohledu na to, v jaké jsme situaci, musíme jen makat dál, protože oba týmy mají šanci. Já třeba s oblibou říkám věci typu „je potřeba vyhrát dalších pět minut“, nesmíme v hlavě předbíhat. Když totiž předbíháte, je hrozně snadné se přestat soustředit a nechat se uchlácholit. Takže se i podle toho tak chováme, dokud nedosáhneme našeho cíle, nebudeme spokojení a nepřestaneme makat. Dostali jsme úžasnou šanci a chceme jí využít.
Pro vás to byla už sedmá výhra v řadě. Jaká je teď v kabině sebedůvěra?
Rozhodně vás taková série nakopne, zlepší morálku úplně všem, od prvních lajn a brankáře po poslední formace. Máme v hlavách nastaveno, že jsme každý připravený okamžitě skočit do boje. Do každého zápasu jdeme s tím, že na to máme a že můžeme vyhrát. A když máte takovou mentalitu, pak se vyhrává. Podporujeme jeden druhého a držíme si naši identitu, z toho vychází naše sebedůvěra. Díky tomu se nám daří se rozjet a být úspěšní.
„Jsme skupina těch, co nikam nezapadají, takoví zmetci. O to víc jsme ale odhodlaní.“
Přeci jen Spojené státy čekají na zlato už přes šedesát let. Přemýšlíte už trochu nad tím, že byste tuhle sérii zlomili?
Teď se koukáme směrem k semifinále a snažíme se v hlavě nepředbíhat, brát to zápas po zápasu. Samozřejmě si jsme té možnosti vědomi a bylo by to fantastické pro nás i americký hokej. Mohli bychom si říct, že proč bychom nemohli vyhrát zlato zrovna my, máme v kabině opravdu výjimečnou partu. Spousta hráčů reprezentuje Spojené státy poprvé a to je obrovská pocta. Vyhrát zlato by pro nás všechny znamenalo opravdu hodně, jsme jako rodina, od hráčů přes trenéry, realizační tým… Abychom mohli uspět, je potřeba, abychom se všichni semkli a dali do toho všechno. A kdyby se to povedlo, byli bychom opravdu nadšení.
Coline, vy osobně jste letos v NHL v dresu New York Rangers prožil životní sezonu a velice se vám daří i tady na mistrovství. Jakou máte teď důvěru i ve vaši hru?
Nikdy jsem nehrál na mezinárodní scéně, teď mám za sebou už sedm utkání a je to úžasné. Na začátku turnaje se mi moc nedařilo, ale hraju se skvělými spoluhráči a dostávám od nich spoustu šancí. Takže se snažím udržet tempo, plnit úkoly tak, jak mám a stoupat si do správných míst na ledě. Myslím si, že když tohle děláte, dostáváte pak od spoluhráčů výborné příležitosti. Nezáleží, s kým jsem zrovna v lajně, se všemi v týmu se mi hraje opravdu skvěle a všichni ze mě dělají lepšího hráče. Nemůžete chtít o moc víc a ohromně to pomáhá sebedůvěře.
Pomáhá podle vás týmu i to, že spousta hráčů hraje v NHL spíš v nižších lajnách?
Mně osobně pomáhá vidět, že je tu spousta kluků, kteří jsou ve stejné pozici jako já. Celou kariéru jsme tvrdě makali, aby si nás někdo všimnul a abychom dostali šanci. Mohli byste říct, že jsme taková skupina těch, co nikam nezapadají, takoví zmetci. O to víc jsme ale odhodlaní do hokeje a naplno využít možnost, kterou jsme dostali. Nikdo ani na vteřinu neváhá se obětovat a všichni do toho dávají všechno. Myslím si, že si všichni uvědomujeme, že co se stane v prvních sedmi zápasech, to nic neznamená, rozhoduje se až v play off.
Zmiňoval jste, že to je váš první turnaj v reprezentačním dresu a rovnou bojujete o medaile. Co to pro vás znamená, i s ohledem na to, jakou cestou jste sem musel projít, a jak se vám tady na turnaji líbí?
Znamená to pro mě opravdu hodně. Cesta byla opravdu dlouhá, ale nakonec se to povedlo a jsem extrémně vděčný za to, že tu můžu být. Potkal jsem se tu se skvělými kluky, díky tomu si užívám každý zápas i každou chvíli, kdy jen spolu odpočíváme na hotelu… Nemůžu v tomhle ohledu být spokojenější. Pokaždé, kdy jdu na led, si uvědomuji, že to pro mě může být naposledy, takže se snažím téhle šance využít co nejvíc a užít si to tu naplno. Sice jsme v bublině a rádi bychom trochu poznávali město, ale IIHF a organizátoři se o všechno skvěle postarali.
Foto: Markéta Křížová
Share on Facebook
