Po stopách Ference? Ale nejsem horká hlava, říká Kubeš
Foto: Hana Řezníčková, hokejprerov.cz
Do Přerova přišel z Polska. Je to obránce, hokejku drží napravo a měří skoro dva metry. Ne, tentokrát není řeč o Jakubu Ferencovi, ale o Jakubu Kubešovi. Jejich příběhy jsou nápadně podobné.
Znáte hokejový příběh Jakuba Ference?
Znám, už jsem o tom slyšel. (usmívá se) Když jsem přišel do Přerova, tak mi to hned druhý den na tréninku podstrčili. O Kubovi vím. Když jsem se byl, to jsou tři roky zpátky, podívat do Přerova na hokej, tak se mi líbilo, jak hrál. A vím, kam až to dotáhl. Do Přerova šel taky z Polska. On sice z Tych a já z Jastrzębie, ale je to podobné.
Právě. Navíc máte podobnou postavu. Musí pro vás být dobrou inspirací, když teď hraje extraligu za Zlín, ne?
Tak byl bych za to samozřejmě rád. Ale to je ještě daleko...
Jakub Ferenc je docela horká hlava. Co vy?
Já právě vůbec. Myslím, že bych potřeboval být trošku horkokrevnější. Ale já to nějak nemám v povaze. Na ledě bývám v klidu a nic moc mě nerozhodí.
„Myslím, že bych potřeboval být trošku horkokrevnější. Ale já to nějak nemám v povaze."
Zato skvěle bruslíte, což u podobně vysokých hráčů nebývá zvykem.
Právě tím, že nejsem úplně horká hlava a nevyužívám svoje parametry tak, jak bych asi úplně měl, jsou pro mě bruslení, technika hole a podobné věci základ. Pokud svoji hru trošku nezměním, musím využívat toto.
Proč jste se vlastně před třemi lety rozhodl odejít do Polska?
Já byl tehdy jako junior Komety na testech v Třebíči, ale řekli mi, že pro mě není místo. Takže pak jsem buď musel skončit s hokejem, nebo odejít do zahraničí. Přišla možnost zahrát si turnaj v Ostravě za polský tým, tak jsem tam šel a uspěl. Moc se mi tam líbilo. Klub byl se mnou taky spokojený, takže jsem tam zůstal tři roky.
„Buď jsem musel skončit s hokejem, nebo jít do zahraničí."
Proč jste se letos vrátil do Česka?
Já na Poláky nedám dopustit. Nechci přímo říkat, že by to byl můj druhý domov, byl jsem tam tři roky, ale moc se mi tam líbilo. Měl jsem nabídku pokračovat, ale cítil jsem takovou vnitřní motivaci, abych se zkusil prosadit tady v Česku. Ale nevylučuju, že se do Polska někdy vrátím.
Někteří hráči, kteří působili v Polsku, si stěžovali, že je tam málo tréninků. Už se to změnilo, je to lepší?
V týmu, kde jsem byl já, to bylo právě naopak. V osm hodin sraz, čtyři hodiny na zimáku a pak odpoledne druhá fáze. Jak je to u ostatních týmů, to nemůžu posoudit, já byl jen v Jastrzębii. A tam o tréninky rozhodně nebyla nouze.
Foto: Hana Řezníčková, hokejprerov.cz
Ve vašem týmu bylo strašně moc Čechů, Slováků. Co táhne krajánky do polské extraligy?
Hm, co táhne Čechy do Polska...
Kromě toho, že je to blízko.
Vím, že někteří tam chodí na sklonku kariéry, protože si tam můžou vydělat lepší peníze než třeba tady v první lize. V mém případě to bylo o tom, že jsem chtěl hrát hokej. Nechtěl jsem skončit. Jinou možnost jsem v podstatě neměl. A myslím, že pár kluků na tom bude podobně jako já.
„O tréninky v Jastrzębii rozhodně nebyla nouze."
Jakou roli hrál ve vašem příchodu Jakub Grof? Loni jste spolu byli v jednom týmu a teď je v Přerově asistentem trenéra.
Už v půlce minulé sezony jsem měl nechci říct úplně konkrétní nabídku, ale byly náznaky, že bych sem mohl jít. Já chtěl ale dohrát sezonu v Polsku. A na jaře se to semlelo tak, že Kuba Grof je v Přerově jako trenér a já jako hráč. Určitě to tomu pomohlo. Já jsem rád, že tu je, a on je rád, že jsem tu já.
Byla to nabídka, která se neodmítá?
Mám to blízko domů. Když jsem chtěl hrát první ligu, tak jsem v podstatě chtěl jedině do Přerova. Je to pěkné město, chodí hodně fanoušků a je to dobrý klub.
„Cítil jsem takovou vnitřní motivaci zkusit se prosadit tady v Česku."
Jaký máte cíl do příští sezony?
Určitě chceme s Přerovem do první osmičky, už po té první části. A hrát pěkný hokej. Já osobně bych chtěl hrát to, co umím, abych dostával hodně minut. Doufám, že bude lidi můj hokej bavit.
Foto: hc-kometa.cz
Share on Facebook
