Polanský mimo sestavu: Důvod mi neřekli, asi je to v osobní rovině

Foto: Petr Rubal, hcocelari.cz

4. prosince 2016, 17:27

Daniel Ježek

Páteční kolo nabídlo jubilejní sté derby Ocelářů s Vítkovicemi. Vyprodaná WERK ARENA viděla kvalitní hokej, v sestavě domácích ale chybělo jedno jméno. Ikona klubu Jiří Polanský se nevešla do nominace trenéra Vladimíra Kýhose. Třinecký forvard nenaskočil ani do nedělního zápasu s Pardubicemi, v průběhu druhé třetiny si ale našel čas a zavítal do novinářského centra třinecké arény.

Jágr Chance liga

Jirko, proč nejste v sestavě Třince?
Zraněný nejsem, nevešel jsem se do sestavy. Důvod mi řečen nebyl, alespoň žádný smysluplný. Hodně mě mrzí páteční utkání. Bylo to sté derby, myslím, že jsem za Oceláře toho už odehrál dost. Nehrát sté derby a dívat se jen z tribuny? To pro mě bylo hrozné. Že někdo vynechá jeden zápas, to se může stát každému, ale to sté derby mě velmi mrzí.

Kdy jste se to dozvěděl?
Věděl jsem to už ve čtvrtek, takže jsem si upravil tréninkový plán. Snažil jsem se makat, abych možná ještě něco zvrátil. To se nestalo. Já to ale tušil už delší dobu, že se k tomu schyluje. Tohle už bylo vyvrcholení toho, co v Třinci od začátku roku zažívám s panem Kýhosem.

„Já chápu, že někdo vám je sympatičtější, někdo méně, ale s tímhle jsem se ještě nesetkal. Jsem možná idealista, ale já mám svou budoucnost spjatou s Třincem.“

Už od úvodu sezony jste příliš prostoru na ledě nedostával…
Slova se mi hledají těžce, nevím, jak to mám říct. V Třinci jsem už odvedl hodně práce. Nechci, aby to vyznělo sobecky, ale za poslední tři roky jsem dvakrát vyhrál bodování. Od začátku sezony jsem v přesilovce nedostal šanci. Hrál jsem pořád čtvrtou lajnu, jenom když se někdo zranil, tak jsem jej vystřídal. Věděl jsem, že jakmile se všichni uzdraví, tak mě potká osud třináctého útočníka.

Měl jste od trenéra nějaké náznaky?
Asi měsíc zpátky jsem ho navštívil, ptal jsem se, co mám zlepšit, abych dostal více prostoru. Bylo mi řečeno, že nic. Takže jsem trénoval tak dál. Myslím, že to je v osobní rovině, ne hokejové. Přitom jsem nic neudělal. S panem Kýhosem jsem se potkal poprvé v životě tady v Třinci, neměl jsem s ním žádné zkušenosti. Tohle je pro mě taková situace, kdy je polovina soutěže za námi, a já si myslel, že se to zlepší. Měl jsem vnitřní pocit, že už jsem fakt hráč do čtvrté pětky. Když to máte dlouhodobě, tak se vám to dostane pod kůži. Proto si velmi vážím lidí, kteří skandují mé jméno. Nevím, k čemu bych to přirovnal. Když dáte gól, tak máte chvíli radost. Po vítězném zápase to večer oslavíte. Podpora lidí mě ale bude těšit velmi dlouho.

Nemohou v tom hrát roli osobní sympatie?
Já chápu, že někdo vám je sympatičtější, někdo méně, ale s tímhle jsem se ještě nesetkal. Jsem možná idealista, ale já mám svou budoucnost spjatou s Třincem. Až se mi ten sen přeruší, pak budu přemýšlet jinak.

Vidíte nějaké řešení?
Já chci hrát za Třinec, chci bojovat. Když jsem měl minimum času na ledě, tak jsem vždy dřel na sto procent. Teď z tribuny nemůžu dělat nic. Je to situace stará tři dny, dokud byla šance hrát, tak jsem ze čtvrté pětky utíkat nechtěl.

Když nehrajete, máte speciální tréninkový režim?
Dnes jsem si ráno dal Javorový, bylo to super. Pak byl dobrovolný trénink, s kondičním trenérem jsem měl běhání. Vím, že jediné, co mě může posunout dopředu, je práce. Měl jsem to štěstí, že jsem v Třinci potkal spoustu super hráčů, kteří se setkali s tím, že v nějakém klubu museli skončit. Věděli, že dál je posune jen práce, a ta mi nevadí. Trénuji dvakrát denně, abych simuloval ty odpolední zápasy.

„Chci hlavně pracovat, nebudu ale chodit a vyptávat se, abych konečně hrál já. Možná to o mě ani nevíte, ale nemám agenta, který by zavolal manažerovi nebo trenérovi a říkal, ať hraje víc, že hraje málo.“

Ale s týmem normálně trénujete, že?
Trénuji normálně s mužstvem, s tímhle mě nestrašte. Chci hlavně pracovat, nebudu ale chodit a vyptávat se, abych konečně hrál já. Možná to o mě ani nevíte, ale nemám agenta, který by zavolal manažerovi nebo trenérovi a říkal, ať hraje víc, že hraje málo. Já chci hrát za Třinec, mám tady rodinu, vyrostly mi tady děti, chodí do školky. Mám tady zázemí, nedovedu si představit, že bych měl jít jinam. Já hokejem žiju, takže prostě budu pracovat.

Jak dlouho vám ještě platí smlouva v Třinci?
Smlouvu mám ještě na dva nebo tři roky. Budoucnost chci samozřejmě spojit s Třincem. Chci hrát, akorát vím, že pokud někoho nepřesvědčíte hokejem, tak ho nebudu přesvědčovat po lidské stránce. To nezvládnu.

Na jak dlouho vidíte současný stav?
Nevím, jak dlouho to vydržím, nikdy jsem nebyl v takové situaci. Čekal jsem, že mi položíte otázky, na které nebudu umět odpovědět. V Třinci jsem zažil několik skvělých spoluhráčů, výborných kamarádů. Kabina vždycky řekne, tak to přišlo, je to tak. Tohle je hokejový život, hráči se pořád mění. Já nemůžu čekat, že se třeba Martin Adamský postaví před kabinu a bude vyvolávat moje jméno. To po něm ani nechci, nebylo by to ani fér vůči hráčům v sestavě, kteří by na základě toho vypadli. Jakmile začnete stavět svoje osobní zájmy nad zájmy klubu, tak to je špatně. Musím se z toho dostat sám.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz