Pracovat a věřit! Tygři už jsou třináctí, čeho se chytnou?
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Jak to vypadá, když je jeden tým nahoře a druhý dole? Přesně tak, jako to vypadalo v pátek v Hradci Králové. Liberec tam prohrál desátý z posledních jedenácti zápasů a pod sebou už má jenom Kladno a Zlín...
„Já opravdu nevím, co k tomu mám říct. Já se omlouvám.“
Tak zahájil Tomáš Filippi svou výpověď, když dorazil k novinářům. Jako puberťák, který věděl, že půjde k tabuli, a stejně se vykašlal na učení. Jenže tady za to nemohla žádná nabubřelost. Nemohly za to ani sličné oči reportérky, do kterých se díval.
Tygři jsou prostě v obrovské díře a jako by se jim víra v lepší zítřky už pomalu vytrácela.
„Vstoupili jsme do toho, jak jsme chtěli. Měli jsme šance. Ale zdá se mi, že jak dostaneme prvního góla, tak se naše hra začíná sypat jako domeček z karet,“ hlesne Filippi. A když navíc ten gól dostane Liberec ve vlastní přesilovce, bolí to dvojnásob.
„Zdá se mi, že jak dostaneme prvního góla, tak se naše hra začíná sypat jako domeček z karet.“
Pak se ukáže problém v psychice. Ať jsou hráči maximální profíci – chraň bůh, že by nebyli –, tak jim každý druhý puk přeskočí hokejku. Každou třetí rozehrávku jim soupeř vystihne a skončí to až totálním námazem, jako když Lukáš Derner věnoval poslední gól Radku Smoleňákovi.
Veškeré záblesky a bojovnost pak přijdou vniveč.
„Když spadneme na zem, tak jediné, co nám zbývá, je vstát a znova pracovat.“
„Já si myslím, že prostě musíme pracovat a věřit, že se nám jednou něco odrazí. Nějaký šťastný gól a hráče to nakopne. Viděli jste, že když jsme dali na 1:2, tak mužstvo najednou začalo pracovat a dostali jsme soupeře pod tlak,“ hledá kouč Patrik Augusta právě ty záblesky, kterých jeho tým pár měl.
„Stejně tak jsme výborně začali, byli aktivní a dobře forčekovali. Měli jsme i jeden brejk v oslabení, a znova nám to tam nepadlo,“ zmiňuje zahozený nájezd Marka Zachara. „Pak si necháme dát góla v naší přesilovce a potom sehrajeme naprosto šílené střídání, kde soupeř odskočí na 2:0. A cítíte, že ti hráči si najednou nevěří.“
Kevin Klíma krásně vybídl ke skórování Aleše Jergla
Jeden jediný recept vydržel Tygrům skoro po celé utkání – tvrdost v osobních soubojích. Pohybovali se na absolutní hraně pravidel, nebo až za ní. To jim ale v jejich situaci nemůžete vyčítat.
„Oni nejsou úplně na optimální vlně, takže dělají všechno pro to, aby se tam zpátky dostali. A my jsme rádi, že jsme je udrželi tam, kde jsou,“ říká hradecký útočník Aleš Jergl, autor dvojice rozdílových branek. Domácí ve většině momentů udrželi nervy na uzdě a nenechali se vyprovokovat. „Určitě jsme si to říkali. Párkrát se nám to bohužel nepodařilo, ale to jsou emoce a do hokeje to patří,“ nedělá Jergl z několika rozmíšek vědu.
Nakonec jediný šrám si ze zápasu odnesl Richard Nedomlel, a to zcela nezaviněný. Když po šesti minutách fauloval Martina Faška-Rudáše, pravděpodobně dopadl na jeho brusli. Ta mu rozřízla kůži na břiše a hradecký tvrďák musel do šatny.
Spravilo ho jedenáct stehů...
„Já si myslím, že Nedo bude v pohodě. Doktoři nám řeknou a uvidíme,“ reagoval bezprostředně po utkání hradecký asistent Ladislav Čihák.
Větší šrámy přetrvají na duších Bílých Tygrů, kteří se v extraligové tabulce propadli už na třinácté místo. Na zlomení kruté série teď budou mít dva domácí zápasy v řadě, proti Litvínovu a Karlovým Varům.
Pak jedou k předposlednímu Kladnu, tedy do Chomutova. A aby na ně tou dobou už nemávala barážová hrozba...
„Když spadneme na zem, tak jediné, co nám zbývá, je vstát a znova pracovat. Hráči to dělají a já jsem přesvědčený, že pokud to budeme dělat konzistentně a vyvarujeme se těch hloupých věcí, které nás sráží, tak to můžeme otočit,“ dodává Augusta.
Sestřih zápasu Hradec Králové – Liberec
Share on Facebook
