Prášky, tvaroh a Bambulův malý zázrak! Mám hrát jako krysa, vypráví

Foto: Jan Velčovský

Když si 30. října zlomil ruku, sám počítal s tím, že veškeré šance na domácí šampionát dvacítek jsou pryč. A přece to nebyla pravda. Havířovský talent Jan Bambula se dal dokupy neuvěřitelně rychle a z pozice náhradníka se dočkal povolání do kempu!

Bavíme se spolu přesně šest týdnů od zápasu, ve kterém jste si zlomil ruku. A vrátil jste se už před týdnem. Není takový malý zázrak, že jste tady?
Určitě je, protože lékaři říkali, že to bude trvat tak tři měsíce. Já jsem ale už od té zlomeniny chodil k fyzioterapeutce do Ostravy, která mi ruku nějak zázračně uzdravila. Jedl jsem prášky na to, aby se kosti rychle zhojily, a i hodně tvarohu a mléčných výrobků. Dělal jsem všechno pro to, aby se to co nejdřív uzdravilo.

Pro laika to zní docela kuriózně. Jak moc se dá urychlit taková věc jako léčba zlomeniny....
Taky jsem tomu nevěřil. Fyzioterapeutka mi ale řekla, že můžu být zpátky dřív než za tři měsíce, když pro to budu dělat maximum. A ukázalo se, že to tak je. Sádru jsem měl mít čtyři až šest týdnů, a ona mi hned řekla, že i za tři týdny může být sundaná.

A jak dlouho jste ji tedy měl?
Dvacet dnů. Pak jsem začal ruku rozhýbávat, co nejdřív to šlo, i když ta kost ještě nebyla úplně zhojená. Ale srostla dobře. Vlastně je to asi takový malý zázrak.

Původně jste si i vy sám myslel, že šance na mistrovství jsou pryč. V jakém momentu vás napadlo, že ještě máte naději?
Trenér dal vědět panu Varaďovi, že už trénuju. Ten se ho ptal, jestli vypadám dobře, že mě když tak zkusí. Aby viděl, jestli jsem zase ve formě. Tak uvidíme. Zatím to moc nevychází. (usmívá se)

Ale vaše předešlá forma se mu tím pádem líbila?
On ode mě chtěl, hlavně abych se tlačil do brány a odváděl tu černou práci. Každý trenér samozřejmě chce, aby hráči stříleli góly, ale po mě chtěl činnosti do čtvrté lajny. Abych dobře hrál oslabení, pořád dohrával soupeře a podobně.

A to se vám v Havířově dařilo?
V Havířově to je o něčem jiném. Tam jsem většinou hrál v první nebo druhé lajně, takže ode mě chtěli, abych dával góly. Ale vedle toho jsem hrál i oslabení.

Takže v reprezentaci byste se musel srovnat s trochu jinou rolí?
Já jsem na to z klubu zvyklý, taky se snažím hrát jako krysa. (směje se) A tady to po mě chtějí.

V říjnu jste naskočil i ke dvěma extraligovým zápasům za Olomouc. Jak se to přihodilo?
My jsme tam před sezonou šli s Dominikem Pawliczkem na zkoušku na jeden zápas, aby se vidělo, jestli by nás případně mohli vyzkoušet v sezoně. Pak měla Olomouc marodku v útoku, tak mě vzala. A myslím, že jsem neodehrál nijak špatné zápasy. Měl jsem pokračovat, ale zranil jsem se.

Byla pro vás nejvyšší soutěž frmol?
Jasně, bylo to úplně neco jiného než Chance liga. Zdálo se mi, že na nic nebyl čas. Ti hráči byli silovější, zkušenější. Rychlostně to bylo zhruba stejné, ale víc se dodržovala taktika. Bylo tam znát hodně zkušeností.

Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz

Teď jste na kempu potkal hráče ze zámoří, Finska nebo Švýcarska. Pozorujete u nich nějaké jiné návyky, když se teprve začínáte sehrávat?
Já si myslím, že hokej se hraje všude stejně. Ale jde vidět, že ti kluci jsou v něčem jiní, třeba v zakončení.

Když hrají na úzkém ledě, tlačí se víc do brány? A chybí nám to v Česku?
Určitě, jak je v zámoří led užší, tak je to něco jiného. Na nic tam skoro není čas a odkudkoli se dá střílet, odkudkoli může padnout gól. Z pohledu diváka se to možná nezdá, ale jak hrajete, tak je to cítit hodně. Je to úplně něco jiného.

Jak velkou máte motivaci zahrát si na domácím mistrovství světa?
Je to strašná motivace, protože já jsem z Havířova a do Ostravy i Třince je to kousek. Přišlo by se podívat i hodně známých. A hlavně je to obrovská zodpovědnost reprezentovat Českou republiku, ještě před domácím publikem.

A jak vidíte svoje šance? Z té čtyřicítky jmen zbyde prakticky polovina...
Moc velkou šanci nemám, ale porvu se o to. Nechám tam všechno, abych se tam dostal. A kdybych se náhodou dostal, tam na ledě zase nechám všechno pro to, abychom s týmem udělali úspěch.

Ruka vás při hře nelimituje?
Mám ji zatejpovanou a trochu mě to ještě limituje. Není to ta ruka, co byla před zraněním, protože si ještě zvyká, než se rozhýbe naplno. Ale že bych nemohl vystřelit, to ne.

Asi cítíte, že do mistrovství je případně ještě čas.
Určitě, ještě tam jsou dva týdny, takže by se za tu dobu zhojila o dost lépe.

Foto: Jan Velčovský

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz