Před lety končili v zapomnění, často u láhve s alkoholem. Teď sovětské veterány velebí celé Rusko

Foto: hokejkv.cz

18. února 2014, 15:13

Václav Jáchim

(SOČI, od našeho zpravodaje) V 50. až 80. letech váleli za Sovětský svaz, sbírali medaile navzdory tomu, že se zbytek planety mohl vzteknout. Hokejisté velké východní země vycházeli ze skvělého bruslení, kombinací, individuálních předností. Byli skoro neporazitelní. Jenže jakmile za jejich kariérou zatáhli oponu, slavné osobnosti se propadly do zapomnění. Mnozí hráči to neunesli, nezřídka začali holdovat alkoholu. Konce některých šampiónů bývaly mimořádně smutné.

Jágr Chance liga

Když jsem se v roce 2001 při mistrovství světa dvacetiletých v Moskvě pokoušel pátrat po osudech některých někdejších hvězd, zjistil jsem, že mnohé osobnosti zemřely ve středním věku. Doslova na pokraji osobní nouze, po dlouhých vážných nemocech. Sovětský hokej sbíral medaile za cenu ohromného drilu, hráči podstupovali nevídané tréninkové dávky, systém a režim je vyždímal jako citrón. "Máme spoustu medailistů, o kterých ani pořádně nevíme. Žijí stranou dění, mimo hokej. Je to škoda. Ale veřejně o tom nikdo nemluví," vyprávěl mi tehdy někdejší uznávaný rozhodčí Michail Galinovskij.

Nad jmény olympijských legend z Cortiny, Squaw Valley, ale i Innsburcku často dělal křížek. Mrtev, mrtev, žije. Po smrti... Takhle jsme probírali jednoho po druhém. Nebyla to příjemná záležitost. Ukázalo se, že z někdejších pamětníků vstupu sovětské sborné do světového hokeje nezemřeli snad jen tři, možná čtyři hráči. Dneska je mezi námi jediný Viktor Šuvalov. Je mu přes devadesát, žije v Moskvě, ještě občas přijde na zápas KHL. "Sám nevím, za co osudu vděčím, že jsem tady déle než všichni kamarádi," povídal nedávno v jednom z mnoha rozhovorů při příležitosti kulaté devadesátky.

Ještě počátkem milénia byli ruští veteráni stranou veřejného dění. Tedy většinou, výjimky jako Treťjak, Jakušev (na snímku), Michajlov se našly. Se změnami ve společnosti se začal otáčet i pohled obyčejných Rusů a institucí ke sportovcům, kteří už nechali roky slávy za zády. Realita je neporovnatelně příjemnější. Ruské legendy jsou velebeny na soukromých i oficiálních akcích, mají svůj hokejový klub,dostávají finanční příspěvky. Pod stropy většiny arén visí dresy nejlepších hokejistů, kteří jsou pravidelně zváni na zápasy i jiné akce. "Když jsme hráli, lidé nás uznávali. Ale je fakt, že po odchodu do běžného života ztratila spousta hráčů směr. Skončili dost špatně," souhlasí Boris Majorov.

Olympijský vítěz 1964 a 1968 se na změnu připravil. Začal trénovat, působil ve Finsku, dnes komentuje pro televizi a ještě pracuje pro ruský svaz. Jiní hokejisté ale vinou maximální sázky na sportovní dráhu vypadli ze životních kolejí a nedokázali se zařadit. Neměli vzdělání ani správný směr. A to platí o mistrech světa, ne o kdovíjakých nýmandech. Poukázal na to i dávný poplatný film Moskva slzám nevěří - ostřílený reprezentant neunesl odchod z bouřících arén, sáhl po láhvi alkoholu a skončil na okraji společnosti.

Není žádným tajemstvím, že mnohé sovětské legendy holdovaly vodce už v dobách, kdy válely mezi mantinely. Potvrdí to čeští hokejisté různých generací. Jestliže tělo ničené drsnými tréninky ještě dostává nálož v podobě alkoholové vánice, už se zase tolik nedivím spoustě úmrtí ruských hráčů v produktivním věku. Spekuluje se, že vášeň pro dno skleničky uškodila Vladimíru Krutovovi. Mezi námi už nejsou Igor Stělnov nebo Andrej Lomakin, kteří brali olympijské medaile v Sarajevu a Calgary. Brankář Jevgenij Bělošejkin se zase krátce po třicítce oběsil, řešil těžké osobní problémy a nikdo mu s nimi nepomohl.

Ne každý měl štěstí jako Fetisov, Makarov, Larionov a další, kteří (sice pozdě) odešli do NHL. Po skončení studené války a rozpadu SSSR se otevřely hranice pro všechny, kteří na to měli výkonnost. "Když se tihle kluci pak začali do Ruska vracet, hodně věcí se obrátila k lepšímu. Podívejte se na KHL. Dnešní hokejisté jsou úplně jiní než moje generace. Mají prostředky, vědí, jak s nimi nakládat. Mohou hrát venku,doma, kde chtějí... A nikoho se nemusejí ptát. Ovlivnili mínění veřejnosti, doba se celkově změnila a v ruském hokeji je to znát," říká jiný šampion minulosti Jevgenij Zimin.

Kdyby se letošní olympiáda konala před třiceti lety, organizátoři by hvězdy minulosti nejspíš nepozvali. A pokud ano, jen ty vyvolené. V zemi, kde zítra znamenalo včera, se žilo tvrdou přítomností. Teď je všechno jinak. "Dámy a pánové, naši hokejoví veteráni!" zaburácí do mikrofonu moderátor utkání Ruska s Norskem, načež se na kostce nad ledem haly Bolšoj objeví tváře Malceva, Davydova, Petrova, Michajlova. Pak postupně dalších. "Výrazně se zvedl zájem veřejnosti o dřívější úspěchy, je tam víc respektu, k čemuž napomáhají státní orgány i KHL. Cítíme se úplně jinak. Je to příjemné," přiznává Boris Majorov.

Jestliže teď někdo ze šampiónů propadne alkoholu, není to chyba systému a apatie vycházející ze života v komunismu. Některé životní příběhy budiž pro mladší následovníky velkým varováním. Třeba ten Vladimíra Vikulova. Bývalý vynikající útočník CSKA Moskva na konci života pil jednu až dvě láhve vodky denně. Potvrdil mi to na ochozu haly Lužniky v roce 2007, kdy v rámci mistrovství světa sehráli přátelské utkání ruští a čeští internacionálové. "Vy byste mě asi nepoznal. Ale já jsem Vladimír Vikulov," říká vrásčitý červený chlapík, který nečinně seděl na židli u vstupu do haly. No tak to určitě!

Ale opravdu, byl to on."Víte, otec dost pije," povídá mi syn. Stále moc nevěřím, nalistuji tedy stránku v Malé encyklopedii ledního hokeje a ukazuji ji tomu pánovi. "Mají tady chybu, to nejsem já," ukazuje. Pod snímkem Josefa Vimmera je skutečně napsáno Vladimír Vikulov. "Já jsem dole. A datum narození souhlasí, podívejte se do mé občanky," vyzve mě. "To jsou věci, co" reaguje za chvíli Stanislav Peťuchov. "Vladimír se bohužel upije, dávám mu rok," dodává olympijský vítěz 1964. Neměl pravdu, Vikulov zemřel šest let poté, v srpnu 2013.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz